Česko brzdí (ne)digitalizace

Veolia působí ve více než 50 zemích pěti kontinentů. Jak vnímají Češi udržitelnost v porovnání s ostatními národy?

Bavíme-li se čistě o udržitelnosti, tak překvapivě stejně. Vědí, že klimatická změna nastala, způsobili ji lidé, a tudíž se s tím musí něco dělat. Dobré je, že Češi věří technologiím a chtějí zůstat racionální. I u nás se najdou radikální popírači změn. Ale už máme argumenty na to, že popírají něco, co se popřít nedá. Na druhé straně však existují i ti opačně radikální, kteří naopak iniciativu s řešením přehánějí. To bývají především ti mladší, kteří se neoprávněně bojí, že se zítra nenadýchnou.

Považují udržitelnost za tak zásadní jako lidé v Evropské komisi? Nebo jsou naopak velmi skeptičtí?

Důležitost chápou, ale ano, jsou skeptičtější. I kvůli vyjádření politiků. Paní Jourová (Věra, česká eurokomisařka; pozn.) řekne, že Green Deal půjde měnit, a o týden později pan Telička (Pavel, bývalý europoslanec; pozn.) oznámí, že Green Deal nikdo nezmění. Češi pak nevědí, co si myslet, a jejich skepse vychází z takovýchto protichůdných názorů.

Jsou Češi v něčem napřed? V čem zaostávají?

Co se týká ekologie, tak v třídění odpadů, protože tři čtvrtiny české populace skutečně třídí. Teď už jen zbývá vyřešit otázku, jak si s tím poradí zpracovatelský průmysl. Obecně se dá říct, že máme nápady, jsme kreativní a nebojíme se zkoumat a přicházet s novými věcmi. O tom mě utvrdila skupina „dětí“ kolem 17 let, které vyhrály cenu od NASA v oblasti kosmického programu. A ten opačný extrém je digitalizace v Česku. A také povolovací procesy. Když už nějaký nápad máme, chceme ho realizovat, tak „ztroskotáme“ na rychlosti povolení a byrokracii kolem.

Nemáte obavy, že některá nařízení kvůli udržitelnosti a Green Dealu evropské státy finančně zruinují?

Tak bych to neřekl, ale dopady jistě mít budou. Evropská unie se chystá na volby a existují dvě klíčová témata – migrace a Green Deal. Kdyby to lidi nezajímalo, tak se o tom tolik nemluví. Od prakticky všech kandidátů do Evropského parlamentu slyšíte, že se Green Deal buď musí zastavit, nebo upravit, ale všichni ho nyní převádějí jen na peníze, ale už neřeší ekologickou podstatu. Všichni víme, že to bude „něco“ stát, ale měli bychom vždy hledat rovnováhu v trojúhelníku ekonomika – ekologie – sociální aspekty. Končící parlament byl „zelený“, budoucí se baví jen o ekonomice. A oba přístupy jsou špatně.

Veolia právě představuje nový strategický program „GreenUp“. Jaký bude mít dopad na vaše podnikání? Kolik vás bude stát?

Podnikáme ve třech oblastech – voda, energie, odpady a tento nový program jsme založili na anglickém Speed Up, tedy zrychleme. Veolia v následujících letech vynaloží zhruba čtyři miliardy eur v investicích a polovina by měla jít na tzv. posilovače (z anglického booster; pozn.), které jsou založené na inovacích a efektivním nakládání se zdroji.

A jak jeho zavádění pocítí lidé v Česku?

Efektivní nakládání se zdroji bude zároveň ekologičtější. Například u energií hodláme pokračovat v dekarbonizaci, abychom do roku 2030 doopravdy „odešli“ od uhlí. Nahradíme ho kombinací biomasy a jiných převážně obnovitelných zdrojů. Další booster bude mít vliv na skladování energií, ať tepelné, nebo elektrické. Uvažujeme i o využití geotermální energie. Veškerá opatření děláme tak, aby se nijak dramaticky nezvýšily, nebo dokonce snížily náklady pro naše spotřebitele. Tak jsme to dělali i při energetické krizi před dvěma třemi roky, kdy naši klienti ocenili, že jsme neměli nárůst cen o sto či 200 procent. U vody nadále pokračujeme v jejím čištění, recyklaci odpadních vod. Při čištění vzniká bioplyn, který jsme do teď spotřebovávali na lokální výrobu tepla a elektřiny, nově ho chceme ještě vyčistit až na biometan, který kromě jiného použijeme na pohon aut. V pražské Ústřední čistírně odpadních vod už taková biometanová stanice s technologií Veolie funguje.

Velkým tématem jsou i odpady.

Tady jsme již plně připraveni na výrazné omezení skládkování od roku 2030. Příkladem může být spolupráce naší společnosti Recovera s evropskou jedničkou ve výrobě serverů, firmou Wistron. Odpady této firmy jsou využity buď materiálově, nebo energeticky a do budoucna žádný její odpad nepůjde na skládku.

Co by si měl člověk představit pod pojmy dekarbonizace, odstraňování znečištění a regenerace zdrojů ve vašich třech hlavních oborech?

Víme, že existují skleníkové plyny a jedním z nejrozšířenějších je CO2. Cílem dekarbonizace je snížení zátěže životního prostředí. Ve Veolii hodláme snížit zátěž v rámci našich aktivit o 50 procent do roku 2032, i díky odchodu od uhlí. V oblasti regenerace zdrojů se zaměřujeme na fungující systém cirkulární ekonomiky. Tedy co nejméně vyrobit, tím ušetřit a nikam daleko nepřepravovat. V Přerově jsme zprovoznili jednotku na výrobu tepla a elektrické energie na bázi spalování reziduí, tedy zbytků, z komunálních odpadů. Funguje to tak, že část se materiálově recykluje a zbytek se využije energeticky.

Šéfka Veolie Estelle Brachlianoffová říká, že, „ekologické povědomí je nyní třeba nasměrovat k účinným opatřením, která chrání, nikoli trestají, která slaďují ekonomiku s ekologií a lidské zdraví s životním prostředím“. Jak k tomu lidi ve všech koutech planety motivovat? Zvlášť, když je takový rozdíl v žití a v životní úrovni ve Finsku a v Pobřeží slonoviny.

Není to jen o motivování lidí, ale spíše o ekologické transformaci jako celku. Aby si všichni na celé zeměkouli uvědomili, že je nutné něco dělat, a aby se i v rozptylu zemí a jejich úrovní hledala zase vyváženost trojúhelníku ekonomika – ekologie – sociální aspekty. Tam, kde Veolia působí, tak nabízí konkrétní řešení s ohledem na lokální hlediska.

Obě země, stejně jako Česko, dodávají data do Veolia Elabe barometru ekologické transformace. Na kolik jsou jeho výsledky odhalující a také závazné?

 Jsou pro nás indikující a inspirativní. Závazné se pro nás stávají až konkrétní kritéria a cíle dané naším systémem Mnohostranné výkonnosti, z nichž pouze nepatrná část směřuje na ukazatele finanční. Ostatní kritéria směřují na zájmy našich klientů, planety či společnosti. Konkrétně se jedná o ukazatele, jako kolik ušetříme vody nebo kolik recyklujeme tun odpadu. A na plnění těchto ukazatelů závisí např. i bonusy manažerů.

Co ukazuje, že Veolia patří do top 10 v žebříčku velkých firem z pohledu ESG?

Že to, co deklarujeme, jsme schopní v reálu dosáhnout. A také to, že jsme už napřed a již za rok 2022 jsme např. reportovali všechny věci, které se po nás budou chtít bez toho, abychom museli zadávat povinný externí audit nezávislému auditorovi. Chápeme, že když se něco nastaví, tak se to musí sledovat a ověřovat. Ale nechtěli bychom, aby to znehodnotila byrokracie. Aby auditoři nešli spíše po tabulkách a kolonkách, ale po podstatě věci. Je to jako s Green Dealem, kdy ona podstata je dobře myšlená, ale provedení Čechům komplikuje byrokracie a nepromyšlené zákazy, a tudíž to zatím nepřináší kýžené výsledky.

Společnost VEOLIA je partnerem magazínu TOP UDRŽITELNÝ BYZNYS