MMF: Zbrojení jako motor růstu. Účet přijde později

Země Evropské unie v reakci na bezpečnostní situaci výrazně navyšují výdaje na obranu. V řadě států se během několika let posunuly mezi největší položky rozpočtu.

Podle Mezinárodní měnový fond nejde o izolovaný jev. V posledních pěti letech zvýšila vojenské rozpočty zhruba polovina zemí světa a trend má pokračovat. Fond proto analyzoval, jak se vyšší zbrojní výdaje promítají do ekonomiky – a dochází k dvojznačnému závěru.

Růst ano, ale ne bez vedlejších efektů

Vyšší státní výdaje na obranu podle MMF ekonomiku skutečně rozhýbou. Stát zadává zakázky, firmy investují a zaměstnávají. Zjednodušeně: každé euro vložené do obrany může přinést zhruba euro navíc v ekonomickém výkonu.

Efekt ale není stejný všude. Záleží například na tom, zda si země vyrábí vojenskou techniku sama, nebo ji musí dovážet. V druhém případě část přínosu odchází do zahraničí. Důležité je i to, zda stát nové výdaje financuje dluhem, nebo omezuje jiné oblasti.

Pro evropské státy MMF odhaduje, že zvýšené výdaje od začátku války na Ukrajině odpovídají zhruba jednomu procentu HDP a do roku 2030 dále porostou. Letos by měly zvýšit výkon ekonomiky asi o 0,7 procentního bodu. Zároveň ale přispějí i k vyšší inflaci, protože rychle rostoucí poptávka naráží na omezené kapacity firem.

Firmy tento vývoj vnímají jako příležitost. Rostoucí veřejné zakázky znamenají nové kontrakty, investice i pracovní místa, zejména v průmyslu.

Kdo zaplatí vyšší výdaje

Vedle krátkodobých přínosů ale MMF upozorňuje na dlouhodobé náklady. Historické zkušenosti ukazují, že období zbrojení často vede k vyšším rozpočtovým deficitům a rychlejšímu růstu státního dluhu.

Ekonomové zároveň upozorňují, že efekt na růst není nijak mimořádný. Pokud jsou výdaje financovány dluhem, zhoršují veřejné finance výrazněji, než kolik ekonomice přinesou. Vyšší návratnost by podle nich měly například investice do vzdělání nebo infrastruktury.

MMF proto zdůrazňuje, že dlouhodobě nelze spoléhat jen na nové dluhy. Státy budou muset hledat stabilní zdroje financování – buď zvýšit příjmy, nebo omezit jiné výdaje. V praxi to znamená politicky citlivé rozhodování o prioritách.

Zkušenosti z minulosti přitom ukazují, že tlak na obranné rozpočty často vede ke škrtům jinde, například v sociální oblasti.

V mnoha evropských zemích zatím vlády využívají mimořádná rozpočtová pravidla nebo vyšší zadlužení, aby mohly výdaje rychle zvýšit. Jak dlouho bude tento přístup udržitelný, ale zůstává otevřené.

Další směřování bude záviset na politických rozhodnutích na národní i evropské úrovni. Podle MMF se přitom státy nevyhnou „tvrdým rozhodnutím“ o tom, co financovat, a co už ne.