Ruská ekonomika překvapivě odolává

Stalo se v Tule, hlavním městě ruského zbrojního průmyslu. Prezident Vladimir Putin koncem ledna v projevu k davu akti­vistů prohlásil, že země porazila západní sankce, které na ni byly po invazi na Ukrajinu uvaleny. „Předpovídali nám pád, selhání, krach – že ustoupíme, vzdáme se nebo se rozpadneme. Člověk by jim chtěl ukázat jedno známé gesto, ale neudělám to, je tu spousta dam,“ pravil Putin za potlesku. „Neuspějí! Naše ekonomika roste – na rozdíl od té jejich,“ řekl.

Ruský prezident se tam prsil, že ruská ekonomika nejenže odolala tlaku sankcí západních zemí, ale navíc je všechny – až na dvě největší – předstihla. Měl tím na mysli žebříček HDP podle parity kupní síly, který sestavuje Světová banka a podle něhož Rusko mírně předstihuje Německo. „Celý náš průmysl odvedl velký kus práce,“ uvedl Putin. Koncem ledna to skutečně vypadalo, že MMF s ruským prezidentem souzní. Fond revidoval svou vlastní prognózu růstu HDP Ruska v letošním roce na 2,6 procenta, což je o 1,5 procentního bodu více, než předpovídal loni v říjnu.

Třetina rozpočtu na válku

Nezlomnost ruské ekonomiky ohromila řadu ekonomů, kteří se přede dvěma lety domnívali, že hned první kolo sankcí po invazi na Ukrajinu způsobí státu katastrofální pokles. Kreml se však po­dle nich recesi vyhnul tím, že odrazil snahu Západu o omezení jeho příjmů z prodeje energetických zdrojů a zvýšil výdaje na obranu.

Na válku dává Rusko přibližně třetinu rozpočtu – v roce 2023 to bylo 9,6 bilionu rublů (2,5 bilionu korun) a letos to bude už 14,3 bilionu rublů (3,7 bilionu korun). Oproti roku 2021, tedy poslednímu před invazí, jde o trojnásobný nárůst! Suma zahrnuje nejen výrobu vojenského materiálu, ale také výplatu válečných sociálních dávek vojákům bojujícím na Ukrajině a jejich rodinám a pokrývá část výdajů okupovaných území.

Výrazný nárůst vojenských výdajů dokládá „zásadní rozchod s dosavadním postkomunistickým vývojem Ruska“, konstatuje nedávný dokument Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (SIPRI). I Putinovi vrcholní ekonomičtí představitelé varují, že prudký nárůst veřejných výdajů s sebou nese riziko brzkého přehřátí ekonomiky.

Ta však prozatím pokračuje v silném růstu. Nic z toho by ovšem nebylo možné, pokud by Rusko navzdory sankcím nepokračovalo v mohutném prodeji energetických surovin. V roce 2023 dosáhly příjmy z těchto surovin 8,8 bilionu rublů (2,3 bilionu korun), což oproti rekordnímu výsledku roku 2022 znamená pokles asi o čtvrtinu, ale za poslední dekádu jde stále o nadprůměr.

Přesto se vláda musela uchýlit k čím dál nestandardnějším metodám získávání příjmů z jednorázových daní a poplatků, včetně „dobrovolných darů“, jež musejí západní podniky platit při odchodu z Ruska. „Režim je nezlomný, protože sedí na ropné plošině,“ říká Elina Ribakova, seniorní výzkumnice Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku. „Ruské hospodářství je nyní něco jako benzinka, která začala vyrábět tanky,“ doplňuje příměr.

Vsjó dlja frónta

Když v září ruský ministr financí Anton Siluanov oznamoval zákonodárcům obrovské vojenské výdaje Kremlu, pomohl si sovětským heslem z druhé světové války: „Vše pro frontu, vše pro vítězství,“ prohlásil. Vasilij Astrov, vedoucí ekonom Vídeňského institutu pro mezinárodní ekonomická studia (WIIW), tento radikální odklon od konzervativní makroekonomické politiky prvních dvou desetiletí Putinovy vlády nazývá „vojenským keynesiánstvím“.

Siluanov, guvernérka centrální banky Elvira Nabiullinová a další technokraté pomohli Rusku překonat už několik finančních krizí tím, že agresivně cílili inflaci, posilovali bankovní systém země, vytvářeli devizové rezervy a snažili se omezit výdaje. Tento přístup byl klíčový i pro zmírnění dopadu prvotních sankcí na začátku války, kdy západní země zmrazily ruské státní rezervy ve výši 300 miliard dolarů a Kreml zavedl měnové kontroly ve snaze zastavit odliv kapitálu a „run“ na banky.

„Režim zachraňuje jeho ekonomický blok (ministerstvo financí a centrální banka). Ukázalo se, že je pro Putina mnohem užitečnější než generálové,“ míní bývalá úřednice ruské centrál­ní banky Alexandra Prokopenková. Tím, že se Kreml vyhnul většímu poklesu ekonomiky, mohl si dovolit podporovat růst prostřednictvím výdajů, domnívá se Astrov.

Ačkoli úřady oficiálně nadále označují válku na Ukrajině za „speciální vojenskou operaci“, celá ekonomika se pře­orientovala na válečnou výrobu. Ve svém lednovém projevu v tulské zbrojovce Putin řekl, že díky zvýšené ruské výrobě zbraní „mají na mnoho let zaručené zakázky“, a dodal, že minister­stvo obrany platí dodavatelům 80 procent nákladů předem. Zvýšená výroba raket, děl a zejména bezpilotních letounů přináší Rusku dividendy i na bojišti, kdežto Ukrajina horko těžko zajišťuje financování moderních západních zbraní potřebných k odražení invaze.

Růst zbrojení o 35 procent

Prezident Putin a další vrcholní ruští představitelé si však stěžují, že ani nedávný nárůst výroby nestačí. Ministr obrany Sergej Šojgu třeba začátkem února veřejně vyčinil šéfovi jedné zbrojovky za zpoždění výroby slibného dělostřeleckého systému: „Pokud máme šanci, musíme ji využít,“ řekl.

Šéf ukrajinské armády Valerij Zaluž­nyj, který nedávno skončil, ještě začátkem února připustil, že se Kyjevu ani jeho spojencům nepodařilo zlepšit ukrajinské vojenské kapacity, zatímco Rusko díky investicím do vlastního obranného průmyslu získalo značnou palebnou převahu.

Ruské ministerstvo financí odhaduje, že válečné fiskální stimuly v letech 2022 až 2023 odpovídaly přibližně deseti procentům HDP. Ve stejném období vzrostla válečná průmyslová výroba o 35 procent, zatímco civilní produkce zůstala na stejné úrovni, uvádí výzkum zveřejněný Institutem pro rozvíjející se ekonomiky při Finské centrální bance. Putin koncem ledna tvrdil, že civilní výroba se od začátku konfliktu zvýšila o 27 procent, ale neuvedl žádný zdroj takového údaje.

„Zákony hospodářské politiky přestávají platit, pokud vláda před vším ostatním upřednostňuje válku. Rozhodnutí Ruska zahodit dvě desetiletí obezřetné hospodářské politiky mnohé zaskočilo, nejen prognostiky,“ napsali finští výzkumníci ve svém nejnovějším výhledu pro Rusko.

Válečné trhliny na obzoru?

Ekonomové, a dokonce i někteří vrcholní kremelští technokraté však varují, že bez­uzdné utrácení již odhaluje nové trhliny v ruské ekonomice. Místo snížení závislosti na exportu ropy a plynu, který tvoří asi třetinu rozpočtových příjmů, si ekonomika díky Putinovu válečnému tažení vypěstovala novou závislost: vojenskou výrobu. „Čím déle bude tato válka trvat, tím bude ekonomika závislejší na vojenských výdajích,“ napsali ekonomové vídeňského institutu WIIW ve své lednové zprávě. „Po skončení konfliktu tak hrozí stagnace, nebo dokonce plnohodnotná krize,“ dodali.

Růst již nyní vyvolává nerovnováhu, která by se mohla časem ještě prohloubit. Zvláště je to patrné na ruském trhu práce, kde armáda a její zbrojní továrny díky nadsazeným mzdám odčerpávají čím dál více pracovníků – Putin koncem ledna tvrdil, že Rusko v tomto odvětví vytvořilo 520 tisíc nových pracovních míst. Noví zaměstnanci musejí pracovat na tři směny, má-li se dosáhnout cílů obranné výroby. Naopak v civilním průmyslu panuje nedostatek pracovních sil, což zhoršuje už tak chmurné demografické vyhlídky způsobené vleklou válkou.

Rusko v roce 2022 mobilizovalo do armády 300 tisíc mužů a tvrdí, že v roce 2023 naverbovalo dalších 490 tisíc. Nej­méně tolik lidí uprchlo ze země, aby nemuseli na frontu.

„Největší nedostatek personálu pozorujeme ve strojírenském a chemickém průmyslu, mnohé podniky jsou pro splnění státních zakázek nuceny pracovat na několik směn,“ napsali loni v prosinci analytici z Gajdarova institutu v Moskvě. V soutěži o pracovní sílu s vojenskou výrobou, která kromě štědrých mezd nabízí také osvobození od odvodů, musel civilní sektor také zvýšit platy, což sice podporuje domácí poptávku, ale zvyšuje inflační tlaky.

Ekonomika, jež zpomaluje

Sankce sice nevedly ke zmrazení ruských výdajů, ale omezení přístupu na mezinárodní trhy zvyšuje náklady na dovoz, což zadělává na další potenciální ekonomickou past. Komplikovaný způsob, jímž se nyní zboží do Ruska dostává, tvrdě dopadá na spotřebitele a oslabuje rubl, který v uplynulém roce ztratil vůči dolaru přibližně 30 procent své hodnoty.

„Obrovské rozpočtové výdaje v kombinaci s izolací Ruska vytvářejí efekt, jako když vložíte těsto do plastové nádoby,“ říká Alexandra Prokopenková, nyní již v Carnegie Russia Eurasia Center v Berlíně. „Kyne, kyne, až nakonec narazí na víko, jenže pak nemá kam dál růst,“ vysvětluje. Prudké zvýšení veřejných výdajů vyhnalo inflaci na sedm až 7,5 procenta, což přimělo centrální banku zvýšit klíčovou úrokovou sazbu na 16 procent – ta je tak ještě vyšší než na Ukrajině.

Po zvýšení sazeb guvernérka centrál­ní banky Nabiullinová varovala, že se ekonomika může kvůli zvýšeným výdajům přehřát. „Využití holubičí fiskální politiky k růstu nad náš potenciál povede k růstu cen (inflace) a ten bude stále více nahlodávat úspory a růst mezd. V důsledku toho nedojde k reálnému růstu bohatství domácností,“ řekla. Tempo růstu nemusí být udržitelné ani v případě, že bude Rusko pokračovat v současné úrovni vojenských výdajů, tvrdí ekonomové.

Rovněž analytici státní Ruské akademie věd uvádějí, že klíčová odvětví ruské ekonomiky už kvůli omezeným kapacitám vykazují „známky zpomalení“. Patří mezi ně pokles vytížení železniční dopravy, což je jeden z hlavních ukazatelů hospodářské recese, napsali ve zprávě.

Jiní ekonomové uvádějí, že kdyby Putin nenařídil plnohodnotnou invazi na Ukrajinu, mohl se růst ruské ekonomiky v následujících letech pohybovat na mnohem udržitelnější úrovni. „Rok 2022 začal velmi optimisticky a růst dokonce předčil většinu očekávání. Odhaduji, že jak v daném roce, tak v následujícím roce 2023 bychom mohli předpokládat meziroční růst HDP kolem tří procent,“ hodnotí profesor Ruben Enikolopov z barcelonské Pompeu Fabra University (UPF).

Anastasia Stogneiová, Max Seddon, FT