Česko – datové srdce Evropy

V Česku momentálně pracuje asi 55 datových center různého druhu. Budují se pro ukládání dat, pro cloudové služby, chystají se ale i nové projekty umělé inteligence, dokonce ty velké, jež by se měly zapojit do nové evropské sítě AI. Největší koncentraci datových center najdeme pochopitelně v Praze, kde se jich provozuje sedmadvacet. České radiokomunikace mají například hned několik poměrně známých kapacit na Cukráku nebo na Strahově. Chystá se Prague Gateway DC, tedy rozsáhlý technologický hub na Zbraslavi-Jilovišti, který České radiokomunikace také přihlásily do výběrového řízení na AI Gigafactory v rámci celoevropského projektu umělé inteligence.

Další datová centra běží ve Zlíně, v Brně, Pardubicích, Ostravě. Na jižní Moravě je datových center hned šest; v Kanicích je nové AI centrum. V byznysu datových center se angažuje O2, ale i mnoho dalších firem, například Altron, Seznam, Cetin, Coolhousing, Conteg či Webglobe.

Prostor pro miliardy různých informací, s nimiž se dnes běžně na denní bázi pracuje, potřebují firmy k ukládání dat z výroby, ale i k plánování budoucích výrob a strategií. Proto se také tolik pozornosti soustřeďuje na datová centra zaměřená na umělou inteligenci. V ní vidí mnoho lidí budoucnost civilizačního rozvoje. Ať už jsou negativní dopady AI na lidi a lidstvo jako takové jakékoli, v byznysu se AI a jejího využití do budoucna nikdo nevyhne, chce-li zůstat „in“ a být konkurenceschopný.

AI Gigafactory v Česku chceme

To je také důvod, proč se Česko zapojuje do evropského programu sítě AI Gigafactory, která má propojovat sedm velkých center pro umělou inteligenci, jež budou k dispozici podnikatelskému i státnímu sektoru. Jedno ze sedmi center, které za tímto účelem vybere Evropská unie, by mohlo ležet na území Česka. „Šanci máme. Stát svou část udělal. Vláda schválila podporu a my jsme ji doložili commitment letterem. V první fázi jde o 2,5 miliardy korun a stejnou částku přidá EU. Teď je řada na soukromých investorech. Nabídky do evropského tendru se podávají do začátku prosince a rozhodnutí padne začátkem roku 2027,“ popisuje současný vývoj ve věci české AI Gigafactory Lukáš Kačena, vládní zmocněnec pro umělou inteligenci.

Lokalitu vláda neurčuje, vybírá ji investor. Vládní podpora není vázaná ani na konkrétní konsorcium, ani na místo. Kdo se z Česka z firem přihlásí do soutěže, je otevřené. Veřejně známá je aktivita Českých radiokomunikací, které se plánují přihlásit (s projektem v Jílovišti u Prahy), ale nemusí být jediní. Výběr se provede na začátku příštího roku.

Podstatné je, že se kolem případné české gigafactory buduje hustá a vlivná mezinárodní síť, tedy jakýsi lobbistický politický vehikl. „Pražskou deklaraci o AI podepsalo v září devět zemí střední a východní Evropy. Se Slovenskem, Polskem a Chorvatskem máme bilaterální memoranda a další připravujeme. Česká gigafactory by tak měla politickou podporu i zajištěný odběr výpočetní kapacity,“ vysvětluje Kačena.

Českou účast v AI Gigafactory plně podporuje i současná opozice. Lukáš Vlček, místopředseda STAN a bývalý ministr průmyslu a obchodu, připomíná, že projekt české AI Gigafactory začínal na ministerstvu průmyslu a obchodu v době jeho působení. „Jsem u něj od začátku, fandím mu a pokládám ho za jeden z nejdůležitějších projektů současnosti s dopadem nejen do hospodářství. Kapacity budou využitelné nejen pro byznys a vysoké školy, ale například i pro státní instituce a bezpečnostní složky. Stát si zde proto musí zajistit tyto kapacity a oproti tomu může poskytnout patřičnou podporu i pomoc s financováním,“ říká Vlček a dodává také hlavní důvod, proč se do takového projektu vůbec pouštět: „Pokud chceme udržet náš hospodářsko-průmyslový model zaměřený na export, je tato investice zásadní. Bez podobných investic nedokážeme inovovat, rozvíjet a poté i prodávat naše produkty ve světě. Součástí našich produktů musí být i softwarová řešení a související služby.“

Podobně to vidí i vládní zmocněnec Kačena, který ještě detailně upřesňuje výhody spojené s centrem umělé inteligence na území Česka. „První je strategická bezpečnost. Klíčovou infrastrukturu budoucnosti bychom měli doma, pod vlastní jurisdikcí. Dále citlivá data. Získali bychom infrastrukturu pro trénování a provoz modelů ve zdravotnictví, obraně a státní správě,“ vypočítává Kačena, který ještě dodává důležitý výkon pro průmysl, výzkum a startupy. „Dnes musí za výpočetním výkonem do zahraničí a často s ním odcházejí i české talenty. Navíc by do Česka přišly miliardy soukromého kapitálu, kvalifikovaná pracovní místa a nové zakázky pro české firmy. Česko by se tak stalo jedním z uzlů evropské AI infrastruktury, nejen jejím zákazníkem.“

Můžeme si AI Gigafactory vůbec dovolit?

Růžové výhledy na skvělou budoucnost špičkové umělé inteligence poněkud zatemňují omezující faktory spojené nejen s celým projektem AI Gigafactory, ale i s datovými centry vůbec. Jako první je tu velká investiční náročnost, jak o ní v rozhovoru pro Euro mluví i Lukáš Kačena. „Gigafactory stojí miliardy eur. Proto má evropský model dvě části: EU a členské státy projekt spolufinancují a zároveň společně nakupují výpočetní čas jako kotevní zákazník. To snižuje riziko pro soukromý kapitál,“ tvrdí zmocněnec.

Další dvě rizika – povolovací procesy a velké náklady na energii – jsou univerzální, neevropská. Platí prakticky všude, kde se datová či AI centra staví. „Strategická infrastruktura nesmí roky čekat na razítko. Potřebujeme zrychlené povolování doma i v EU. Proto je pro nás prioritou evropský Cloud and AI Development Act,“ shrnuje Kačena.

Bývalý ministr Vlček je jako zkušený regionální politik, který vidí věci takříkajíc z místa, ještě konkrétnější. „Prvním rizikem je připravenost lokalit z pohledu toho, aby se mohlo začít brzy stavět. Tedy majetkoprávní vypořádání, soulad s územním plánem, ale především dostupnost relevantní infrastruktury, především kapacity připojení k datovým a energetickým sítím.“

I na druhém velkém riziku se vládní zmocněnec pro AI Kačena s exministrem Vlčkem shodnou. Datová centra i AI huby lidově řečeno „sežerou“ spoustu energie, která vždy nemusí být po ruce. Proto také velké firmy v USA – jako například Amazon – staví ke svým megacentrům menší či větší elektrárny. „Záleží na tom, kolik center a jak velkých se postaví. Jedno velké centrum je jiná situace než desítky center. Při větším počtu jde o stabilitu přenosové soustavy a dostatek zdrojů. Datová centra proto musíme plánovat společně s energetikou,“ říká Kačena.

Energetické náklady na datová centra exponenciálně rostou, a protože ani elektřina není dvakrát levná, může jít o hlavní limitující faktor budoucího vývoje AI nejen v Česku, ale po celé Evropě. Podle rozsáhlé analýzy brněnské poradenské společnosti EGU se odhaduje, že do roku 2030 budou datová centra v Česku spotřebovávat zhruba 1,8 TWh elektřiny ročně (tři procenta celkové spotřeby). Vysoké ceny elektřiny a bariéry spojené s dostupností připojovacích kapacit do elektrické soustavy podle EGU neumožní realizaci řady projektů se spotřebou až 1,2 TWh. Na úrovni celé EU půjde o celých 50 TWh nerealizované spotřeby, což odpovídá přibližně 85 procentům spotřeby celého Česka.

„Celkový potenciál spotřeby datových center v Česku do čtyř let odhadujeme na tři TWh ročně. Zhruba 40 procent tohoto množství však podle nás zůstane nerealizováno. Abychom v EU vytvořili prostředí pro rozvoj datových center, musela by se koncová cena elektřiny dostat na úroveň maximálně o jednotky procent vyšší, než je cena v USA,“ uvedl Michal Macenauer, ředitel strategie společnosti EGU, a tam rozhodně nejsme. Všechno je tedy otázkou ceny energie, i rozvoj datových a specializovaných AI center.

Rovněž pro Lukáše Vlčka je dostatek elektřiny a její cena hlavním limitujícím faktorem rozvoje datového a AI byznysu: „Obdobná centra i po světě mnohdy narážejí na nedostatek elektrické energie. V této oblasti vláda nedělá pro stavbu nových zdrojů energie dost. Je dobře, že pokračují v jaderných projektech, které jsme nastartovali, nové jaderné bloky ale budeme mít až ve 30. letech. A do té doby, pokud chceme investovat do energeticky náročných výpočetních kapacit, nutně musíme investovat do dalších nových zdrojů energie,“ tvrdí exministr Vlček.

Místo toho podle něj vidíme nesmyslné války proti obnovitelným zdrojům. „Přitom podobné projekty ve světě vznikají často právě tam, kde jsou k dispozici také obnovitelné zdroje. Taková centra pak mohou sehrát důležitou roli i v energetice v takzvaných službách výkonové rovnováhy. Díky jejich stabilní potřebě elektrické energie s pozitivním dopadem do byznysu se tak jedná o zajímavou kooperaci,“ připomíná Vlček.

Mít za domem něco velkého

Energetický odborník Hnutí Duha Jiří Koželouh upozorňuje také na to, že v USA, kde se staví datová a AI centra jako houby po dešti, a to v mnohem větších plochách a výkonech než v Česku, jsou velké problémy s vodou; datová centra ji odebírají z krajiny a omezují místní komunity. „V Česku jsou problémy trochu jiné než v USA. Tak velký problém s vodou asi nebude. Ale zase větší problém je s elektřinou, kdy nemáme tolik domácích zdrojů jako USA. OZE se staví pomalu, jádro možná bude až za dlouho a masivní návrat k uhlí by měl velmi negativní dopady na životní prostředí,“ říká Koželouh.

Ekologické limity a dopady na místní komunity jsou ve Spojených státech tak obrovské, že se vytvořilo protestní hnutí proti AI, ještě mnohem silnější než český odpor vůči větrníkům. Občané se tam bojí ekologických dopadů na vodní hospodářství, znečištění vzduchu fosilními elektrárnami. Mají strach i ze zdražené elektřiny. I to je důvod, proč datová centra ve svých lokalitách nechtějí.

Lukáš Vlček podobný vývoj v Česku, kde budou datová centra přibývat, neočekává. „Řadu projektů znám, a i z bezpečnostních důvodů jsou to někdy i takové projekty, které ani není fyzicky vidět. Mnohdy se ,zakopají do země‘, také z technických důvodů, jako je chlazení či zabezpečení,“ uvádí své důvody Vlček.

Vládní zmocněnec pro AI Lukáš Kačena věří, že zvítězí zdravý rozum a lidé pochopí, že bez datových a AI center ujede Česku nejen vlak konkurence, ale i ten civilizační. „Rozumím tomu, že nikdo nechce mít za domem nic velkého. Jenže AI bude určovat čím dál víc věcí v ekonomice i ve společnosti a musí někde běžet. Buď poběží u nás, za našich podmínek a pod naší kontrolou, nebo v zahraničí. Pak ale budeme v klíčové technologii závislí na cizích rozhodnutích. To je otázka strategické bezpečnosti a suverenity. Nejde o sklad serverů pro cizí firmy. Jde o infrastrukturu, na níž poběží naše nemocnice, průmysl i stát.“

Ekologickou zátěž datových center Kačena nijak nezlehčuje, podle něho se však dá výrazně snížit. Odpadní teplo může vytápět města, moderní chlazení šetří vodu a stavět se dá na brownfieldech. „Musíme zároveň najít ten správný balanc, kolik vlastně potřebujeme AI výpočetních center a kolik si jich můžeme dovolit z hlediska přenosové soustavy, výrobních zdrojů elektřiny apod.,“ uvažuje zmocněnec.

Jak stavět, aby nevadily

Vše záleží na investiční aktivitě firem. Čím větší bude, tím větší bude také odpor obyvatel vůči nové technologii za vlastním domem. V USA, kde je mega boom datových center, je dnes 60 procent lidí proti jejich výstavbě. Ve více než sto lokalitách po celé zemi se uvažuje o uzávěře stavby. Jen Amazon přitom letos investuje do datových center všeho druhu 220 miliard dolarů (4,8 bilionu korun, což je polovina českého HDP!). Miliardu dolarů dá firma na kompenzace místním komunitám.

I v Česku budou případné kompenzace v místě projektu záležitostí investora, tedy nikoli státu. Stát si pouze v rámci evropské veřejné zakázky nakupuje výpočetní kapacitu.

AI huby Česko civilizačně i ekonomicky potřebuje. Jak je stavět, aby lidem co nejméně vadily, shrnuje Jiří Koželouh z Hnutí Duha. „Negativní dopad datacenter se dá omezit tím, že za 1) budou stavěny zásadně na brownfieldech a nezabírat ornou půdu a jiné dosud nezastavěné plochy, 2) budou mít uzavřené okruhy chlazení a odpadní teplo budou využívat pro vytápění budov, 3) budou využívat obnovitelné zdroje energie.“ Třetí bod nezařídí sami investoři (ti to zvládnou jen do omezené míry, podmínkou by měly být minimálně fotovoltaické panely na střechách), ale jedině stát. „Stavět datacentra bez rychlého rozvoje OZE by bylo velmi hloupé,“ tvrdí Koželouh.

Stát, tedy ministerstvo průmyslu a obchodu, to nepopírá. Spoléhá se ale stále více na jádro jako na čistý zdroj, v řadě lokalit na malé modulární reaktory SMR. Mít za domem obří AI hub a k tomu malou jaderku? Snad to NIMBY Češi v zájmu civilizačního rozvoje své superinteligence nakonec nějak mentálně i energeticky zvládnou.