Zlato zlevnilo. Centrální banky vyrazily nakupovat
Zatímco pokles ceny zlata znejistil část investorů, centrální banky v něm našly příležitost. Jejich nákupy mohou změnit náladu na trhu.
Co je pro jedny investory důvodem k obavám, může být pro jiné příležitostí k nákupu. Centrální banky využily prudkého poklesu ceny zlata k rozšíření svých rezerv. Ve třetím čtvrtletí nakoupily 321 tun tohoto kovu, o 42 procent více než ve stejném období loňského roku. Podle údajů Světové rady pro zlato (World Gold Council, WGC) tím výrazně překonaly také pětiletý čtvrtletní průměr 227 tun.
Načasování není náhodné. Zlato, které v lednu vystoupalo na rekordních více než 5400 dolarů za troyskou unci, od té doby ztratilo téměř 28 procent hodnoty a nyní se obchoduje kolem 3900 dolarů. Centrální banky tak mohou pořizovat zásoby výrazně levněji než na začátku roku. Podle Johna Readea, hlavního tržního stratéga WGC, jejich zájem o zlato nepolevuje. Nižší ceny naopak využívají k urychlení nákupů.
Čína a Polsko sázejí na zlato
Největším kupcem byla čínská centrální banka, která pořídila více než 63 tun zlata. Následovalo Polsko se 40 tunami. Kazachstán a Uzbekistán přidaly každý dalších 14 tun. To ovšem není úplný obrázek. WGC odhaduje, že dalších 120 tun centrální banky nakoupily bez veřejného oznámení.
Taková neprůhlednost není výjimkou. Centrální banky nemají povinnost své nákupy zlata zveřejňovat. Čína i Rusko v minulosti rozšiřovaly zlaté rezervy ve velkém, aniž by o jednotlivých transakcích informovaly. Oficiální statistiky proto nemusejí zachycovat celou poptávku.
A ta podle všeho zůstává silná. V červnovém průzkumu WGC mezi 76 centrálními bankami očekávalo 89 procent respondentů další růst světových zlatých rezerv. Celkem 45 procent hodlalo zvýšit vlastní zásoby, což byl dosud rekordní podíl. Nynější nákupy podle Readea ukazují, že nešlo jen o deklarované záměry.
Levné zlato, drahý signál
Centrální banky sice nejsou běžnými investory, ale ani ony nejsou vůči ceně imunní. O dlouhodobém nákupním programu zpravidla rozhoduje jejich vedení. Samotné obchody však provádějí týmy spravující devizové rezervy, které sledují průměrnou pořizovací cenu. Když zlato zlevní, mají proto důvod nakupovat více.
Důsledky přesahují samotné objemy obchodů. Podle Readea pomohly nákupy centrálních bank stabilizovat cenu zlata poblíž 4000 dolarů za unci. Zároveň vysílají signál ostatním investorům. Pokud centrální banka oznámí další nákup, zpravidla tím povzbudí zájem dalších účastníků trhu. Poptávka tak může podpořit nejen cenu, ale i důvěru v její další růst.
Přesto zlato nezávisí pouze na centrálních bankách. Důležitou roli hrají také úrokové sazby ve Spojených státech. Jejich očekávaný vývoj podle analytiků DZ Bank přispěl k nedávnému poklesu ceny kovu. Po poslední letošní úpravě amerických sazeb však banka předpokládá možnost obratu. V horizontu jednoho roku očekává návrat ceny zlata přibližně k 5000 dolarům za unci.
Pro takový scénář hovoří podle analytiků především pokračující poptávka centrálních bank. Ta však sama o sobě růst nezaručuje. Rozhodující bude, zda nákupy vydrží i při případném zdražení a jak se vyvine americká měnová politika. Další směřování trhu tak zůstává v rukou centrálních bank a investorů, kteří budou posuzovat, zda je zlato při současných cenách stále atraktivní.
