Severočech, který dává památkám druhou šanci
Jan Perout, úspěšný stavitel z Kadaně, má specifického koníčka – před demolicí zachraňuje památky, historické budovy a sakrální stavby.
Lidé mají různé koníčky. Někteří chodí do divadla či kina, další sbírají známky, jiní chodí na fotbal, velká skupina lidí má v oblibě koncerty. A pak je tu Jan Perout, stavitel, který zachraňuje památky a historické budovy. Zatímco většina stavebních firem se v dnešní době zaměřuje na lukrativní novostavby, sádrokarton a rychlé developerské projekty, tento patriot ze severních Čech má poněkud specifickou, a nutno dodat, že o dost náročnější vášeň: roky se věnuje rekonstrukcím a opravám starých budov, památkových objektů a sakrálních staveb.
Často se ujímá míst, která už byla odsouzena k zániku, nebo dokonce měla podepsaný demoliční výměr. „Beru to jako sounáležitost s krajem, kde moje rodina žije staletí, a zároveň jako jeden z odkazů pro další generace. Zůstanou tu po nás budovy a místa, která by často už neexistovala,“ usmívá se Jan Perout.
Jeho vztah k regionu je mimořádně hluboký. Celý život žije na Kadaňsku, nikdy se odtud neodstěhoval a jeho rodina je s krušnohorským krajem pevně spjata: „Moje dva rodinné směry jsou zdejší neodsunutí Němci – babičky, prababičky, dědové, jako jsou Edeltraud, Josefine, Anna nebo Rudolf. S oblibou a lehkou nadsázkou občas říkám, že tady žijeme již tři sta let.“
Zdejší historii nestuduje jen jako badatel v archivech a vášnivý sběratel, ale především ji fyzicky zachraňuje. V regionu celoživotně investuje, zaměstnává místní lidi, podporuje školy, školky i sportovní kluby. A jak sám s úsměvem dodává, jako jedna z mála větších firem neutekl se sídlem za lákavou anonymitou Prahy, ale zůstal věrný místnímu finančnímu úřadu, takže část z odvedených daní zůstává v kadaňském regionu.
Ruina? Výzva přijata
Jeho lokální hrdost se nejvýrazněji přetavuje do záchrany objektů, které by jinak nenávratně zmizely ze světa. Typickým příkladem je bývalý hostinec Eisenhammer v Perštejně postavený v roce 1806. Od šedesátých do devadesátých let sloužil obci jako kino, poslední čtvrt století už ale jen zoufale chátral. Obec na něj vydala demoliční výměr a chystala zbourání, které by veřejnou kasu přišlo na zhruba čtyři miliony korun. V tu chvíli do příběhu vstupuje Jan Perout. Ruinu kupuje od obce za 2,6 milionu korun a pouští se do její záchrany. Dnes má dům kompletně zrekonstruovaný zevnějšek a z velké části i interiéry.Po dokončení bude sloužit jako obecní kulturní dům.
Podobně utekla hrobníkovi z lopaty i nedaleká Turečkova vila v Perštejně z roku 1919. Nádherné stavbě postavené v alpském stylu místní neřeknou jinak než vila doktora Turečka, tehdejšího oblíbeného obecního lékaře. Po 30 letech opuštěnosti na ni loni nechal původní majitel vypsat demoliční výměr s tím, že využije jen uvolněný pozemek. Perout nemovitost koupil, zajistil a nyní vytváří architektonickou studii na klidné bydlení pro seniory v blízkosti přírody.
Dalším zachráněným klenotem je Vila Schmidl v Kovářské z roku 1897. Reprezentativní sídlo rodiny významných průmyslníků koupil v naprosto zdevastovaném stavu, kdy měla celá zadní část zřícené stropy a střechu. „Složitost střechy s věžičkou ze střešních tašek, takzvaných bobrovek, a venkovních cihlových i dřevěných okras byla téměř neskutečná,“ vzpomíná Perout na záchranu domu, který dnes opět patří k nejhezčím v Krušných horách a bude sloužit turistům.
Náprava socialistických škod
Aktuálně největším a nejnáročnějším oříškem je rozsáhlý areál bývalé továrny na rukavice Josefa Richtera v samém centru Kadaně z roku 1859. Továrna, kdysi jedna z největších ve střední Evropě, dostala těžkou ránu během socialismu, kdy ji pohltilo družstvo Kartoobal. Zmizely zdobné okrasy, dominantní komín šel k zemi a fasádu pokryl nevzhledný břízolit. Perout z velké části nepoužívaný areál letos koupil, začal ho vyklízet a projektuje mu návrat k historické podobě. Vzniknou zde stylové kanceláře, služby pro lidi, kavárna i společenský sál pro setkávání.
Co podnikateli, který sám sebe trochu archaicky označuje za stavitele, takové záchranné mise dávají? „Naučilo mě to vnímat precizní práci našich předků a navázat dnešními opravami co nejvíce na jejich původní technologie a estetické cítění, které se u nás po desetiletí vytrácelo,“ vysvětluje Perout. Na historických budovách podle něj nadělalo největší škody období komunismu, kdy se s historickou hodnotou nepočítalo a běžně se prováděly drastické, často nevratné zásahy.
Mýtus o zlých památkářích
V celém regionu je Peroutova firma jednou z mála, která se na záchranné práce historických budov specializuje. „Je to velmi nevděčná práce, za kterou nikdo nechce nést záruky, protože obnáší velmi problematické a složité technologické postupy,“ poodhaluje Perout tvrdou realitu. Jeho firma jako jedna z mála také používá k opravám špičkové materiály od německého výrobce Keim.
„Jsou to ty nejkvalitnější barvy a omítky s víc než stoletou tradicí, ale jsou také výrazně dražší. Zásadně to snižuje zisk. Ale dělat detailní práci a používat kvalitu se vyplatí,“ dodává.
V české společnosti koluje zažitý mýtus, že komunikace s úřady a památkáři je při rekonstrukcích noční můrou. Perout s tím ale nesouhlasí. „Často slýchávám, že opravovat to, co je chráněné, je problém. Za téměř 20 let v oboru jsem si vybudoval výborné vztahy a nikdy jsem neměl zásadní zádrhel. Je prostě potřeba dělat věci tak, jak se mají, a se vší slušností,“ shrnuje. Velmi si cení spolupráce jak s kadaňskými, tak ústeckými či žateckými památkáři, i úzké kooperace s litoměřickou farností, pro kterou opravuje kostely a další památky.
„Oceňuji jeho profesionální přístup a cit pro detail,“ říká kněz Vít Audy, který působí jako farář římskokatolické farnosti Klášterec nad Ohří a spravuje 13 kostelů a církevních budov v regionu.
Ocenění jako energie do další záchrany
Vedle zmiňovaných projektů má Peroutova firma za sebou také mimo jiné opravu ikonické bílé kadaňské radniční věže, městských hradeb s barbakánem i řady kostelů v okolí. A také sbírá jedno ocenění za druhým. Titul Památka roku 2021 v celorepublikovém klání vyhrála rekonstrukce restaurace Peřeje v Klášterci nad Ohří, zrenovovaný zámek Klášterec triumfoval jako nejzdařilejší oprava v kraji (2022) a v roce 2024 si stejný titul odnesl i projekt opravy nedalekého kostela Nejsvětější Trojice.
Právě takové úspěchy, ale i veřejná uznání dodávají Peroutovi energii do další práce. Sám navíc nezištně pomáhá – jeho sponzorské dary přispívají financovat drobné opravy tam, kde církvi či obcím již docházejí finance. Ať už jde o výrobu historických vrat zvonice, opravu vstupní chodby kadaňského kostela nebo záchranu střechy fary.
A jaký je Peroutův nejbližší sen? Hrobka šlechtické rodiny Zedtwitzů v Doupově. Jde o jednu z úplně posledních staveb, která přežila drsnou plošnou demolici celého města Doupov kvůli vojenskému prostoru v padesátých letech. Těžce zdevastovanou hrobku z roku 1864 by chtěl po dohodě s armádou na vlastní náklady zrekonstruovat. Chce ji zachovat pro další generace jako hmatatelnou vzpomínku na historii svého milovaného kraje.
