Kanada se přibližuje Evropské unii. Společný plán má zatím trhliny

Evropská unie a Kanada chtějí prohloubit vzájemné vztahy, ale zatím bez nové formy členství. Z návrhu závěrečného prohlášení jejich 21. společného summitu, který se 29. a 30. října konal v Montrealu, po odporu několika členských států vypadl pojem „přidružené členství“. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová jej představila v září ve svém projevu o stavu Unie jako možnost nového uspořádání vztahů. Z dokumentu byl však vyškrtnut už ve středu 28. října večer, tedy ještě před zahájením summitu. Obě strany tak nadále počítají s prohlubováním partnerství, nikoli se zavedením nového členského statusu.

Proti postupu šéfky Komise se postavily mimo jiné Německo, Francie a Řecko. Jejich výhrady nesměřovaly pouze k názvu: evropským vládám vadilo, že von der Leyenová veřejně navrhla dosud nevymezenou kategorii vztahu k EU bez předchozí dohody o jejích pravidlech. Obávaly se také důsledků, které by taková forma členství mohla mít pro státy usilující o vstup do Unie. Nový status by mohl vyvolat otázky o vztahu k přístupovému procesu. Společná práce má přesto pokračovat. Do příštího summitu v roce 2027 chtějí obě strany vypracovat koncept „stále užšího přidružení“ Kanady k EU, výslovně mimo plné členství.

Merz podobný model navrhoval Ukrajině

Německá pozice ukazuje na politický rozpor. Kancléř Friedrich Merz před několika měsíci sám přišel s možností přidruženého členství, ovšem pro Ukrajinu. Měla to být alternativa k plnému přijetí do EU v době, kdy země dál válčí s Ruskem. V případě Kanady se však Berlín zařadil mezi odpůrce obdobně pojmenovaného návrhu. Srovnání obou případů zároveň ukazuje, proč bylo označení v evropských metropolích citlivé: pro Ukrajinu mělo představovat alternativu k plnému členství během války, pro Kanadu způsob dlouhodobého politického a hospodářského propojení.

Kanadský premiér Mark Carney naopak názvu zjevně nepřikládá zásadní význam. Podporuje „alianci středních mocností“, tedy politicky a hospodářsky silnou protiváhu velmocí, a sbližování s EU prosazuje. Už v září však s označením přidruženého členství zacházel opatrně. Tehdy také slíbil, že o případné partnerské dohodě mezi Bruselem a Ottawou bude hlasovat kanadský parlament. Samotný termín by mu doma mohl přinést komplikace. Jeho přístup tak Bruselu umožňuje pokračovat v jednáních bez toho, aby Ottawa musela veřejně obhajovat označení, k němuž se premiér nikdy jednoznačně nepřihlásil.

„Nejde o konkrétní názvy nebo terminologii,“ řekl Carney v úterý. „Důležité je, jak se to projeví v životě Kanaďanů.“ Obě strany proto hovoří o společné „alianci pro budoucnost“, kterou chtějí rozpracovat do summitu v roce 2027. Sbližování považují za geopolitickou nutnost: intenzivnější obchod a spolupráce při nákupu vojenského vybavení mají omezit jejich závislost na Spojených státech. Od začátku druhého funkčního období Donalda Trumpa jsou USA i pro své blízké partnery méně předvídatelné.

Dohody o výzkumu, digitálním obchodu a surovinách

Diplomaté v Bruselu tvrdí, že spor o terminologii praktickou spolupráci nezastaví. Připravovaný rámec stojí na třech pilířích: politice, společných programech a řízení vztahů. Kanada má získat možnost účastnit se evropského výzkumného programu Horizont Evropa a výměnného programu Erasmus+. Evropská komise a kanadská vláda se mají pravidelně scházet a rozšířit diplomatickou pomoc občanům. Otevřít chtějí také tři nové dialogy věnované Arktidě, dezinformacím a klimatické bezpečnosti.

Ekonomickou část má posílit dohoda o digitálním obchodu, která doplní již existující obchodní dohodu Ceta. Kanada a Evropská investiční banka rovněž chystají ujednání podporující investice do kritických surovin. Současně se bude posuzovat kanadské zapojení do evropských satelitních programů Iris² a Govsatcom. Bruselská diplomacie tím chce doložit, že změna názvu neznamená ústup od dohodnutého směru: konkrétní projekty lze posouvat i bez toho, aby Unie vytvářela novou kategorii přidruženého členství.

Zkouškou partnerství zůstává ratifikace Cety

Nejbližším testem odolnosti vztahu je ale dohoda, kterou už EU a Kanada uzavřely. Ceta se od roku 2017 uplatňuje prozatímně, bez ochrany investic a některých ustanovení týkajících se finančních služeb. Deset členských států EU ji dosud neratifikovalo, takže se některé její části stále neuplatňují. Prozatímní režim umožňuje obchodní spolupráci, avšak nenahrazuje definitivní dokončení ratifikace. Komise podle unijních úředníků s jejich vládami jedná o dokončení celého procesu. Právě ochota členských zemí dotáhnout stávající smlouvu ukáže, jak daleko může nové partnerství zajít.

Hospodářský význam dohody přitom roste. Od začátku prozatímního uplatňování Cety se obchod se zbožím a službami mezi EU a Kanadou zvýšil o více než 80 procent. Zástupci průmyslu proto od montrealského summitu očekávají jasný signál, že obě strany budou v prohlubování vztahů pokračovat. Pro evropské vlády tak vedle přípravy nových dohod zůstává nedořešený úkol: získat ratifikaci Cety ve zbývajících deseti státech. Teprve poté bude smluvní základ pro další sbližování úplný.