Tchaj-wan se chystá na hrozbu čínské invaze

Americký prezident Joe Biden v květnu prohlásil, že v případě čínského útoku na Tchaj-wan jsou USA připravené vojensky zasáhnout. Na jeho slova zareagoval Peking tvrdým prohlášením. „Pokud budou USA nadále kráčet po špatné cestě, zaplatí za to neúnosnou cenu,“ uvedl mluvčí čínského ministra zahraničí. Výrok četla většina analytiků jako pohrůžku válkou. Téhož dne zahájily Čína a Rusko poblíž Japonska společné jaderné testy.

Tato výměna je další z řady slovních přestřelek USA a Čínou a rovněž je důkazem rostoucích obav Washingtonu, Tchaj-peje a amerických spojenců, že by se Peking mohl v nejbližších letech pokusit Tchaj-wan anektovat.

„Tyto obavy trvají léta, ale obzvlášť aktuální budou odteď do roku 2027,“ míní Phil Davidson, bývalý admirál, který velel americkým jednotkám v oblasti Indického a Tichého oceánu až do loňska, kdy odešel do výsluhy. „Soudím tak na základě toho, jak neuvěřitelně rychle Čína modernizuje své vojsko a vojenské kapacity. Dalo by se to očekávat i v souvislosti s politickou dráhou Si Ťin-pchinga a těžkou ekonomickou situací, jíž bude jeho země v budoucnu čelit.“

Hrozba, že se Čína bude chtít vojensky zmocnit Tchaj-wanu, je na stole už od roku 1949, kdy na ostrov utekli představitelé čínské nacionalistické vlády a armády poté, co na pevnině prohráli občanskou válku. Od té doby se Peking snaží dostat Tchaj-wan pod svůj vliv ekonomickými pobídkami a politickým nátlakem.

U řady tchajwanských politiků však začíná převládat přesvědčení, že se Peking k válečnému řešení přikloní velice brzy, protože vládní komunistická strana přestává věřit ve funkčnost čínské ekonomiky a urychleně modernizuje své obranné složky.

Tchaj-wan se jako další možné dějiště konfliktu dostal do centra pozornosti jen pár dnů po Bidenově inauguraci, kdy Čína spustila simulovaný útok stíhaček na americkou letadlovou loď, která plula poblíž čínských vod. V následujících měsících začala Čína do okolí Tchaj-wanu pravidelně vysílat bojové letouny a bombardéry.

Davidson před čínskou hrozbou varoval už loni v březnu, kdy v senátním obranném výboru prohlásil, že se podle něj může Čína k útoku na Tchaj-wan odhodlat v příštích šesti letech. Krátce nato v rozhovoru pro Financial Times úředník americké vlády přiznal, že si čínský prezident vážně pohrává s myšlenkou, že převezme kontrolu nad ostrovem.

Od té chvíle se podobná varování začala množit – a v takovém kontextu pronesl Biden svá nedávná slova o americké reakci na čínskou invazi. Začal také obrat v tom, jak si USA a Tchaj-wan představují obranu ostrova.

I když Washington nabádá Tchaj-pej už roky, aby čínskou hrozbu bral vážně, reakce místní vlády a vojska byla až doposud spíš vlažná. Válka na Ukrajině jim ale otevřela oči. Představitelé tchajwanské vlády teď prohlašují, že útok ruské armády na sousední stát jim ukázal, jak vážné hrozbě čelí jejich země.

„Nebezpečí představuje Si Ťin-pching a fakt, že na konci letošního roku zahájí třetí funkční období,“ říká jeden z představitelů vlády. „Dřív by v čínském systému nastala obměna lídra každých deset let a ono ‚historické poslání‘ připojení Tchaj-wanu by počkalo na nového prezidenta. Z národního poslání se však stalo poslání jediného muže, proto riziko invaze výrazně stoupá.“

„Putin by invazi na Ukrajině nespustil, kdyby o všem nerozhodoval sám. Si Ťin-pching by se mohl dopustit úplně stejného přešlapu,“ dodává.

Konec náznaků

I když na riziko pro Tchaj-wan upozornila ruská invaze na Ukrajině, mezi oběma situacemi je jeden zásadní rozdíl: do potenciálního konfliktu Číny s Tchaj-wanem by se mohly zapojit USA.

Poté, co v roce 1979 Washington formálně uznal Čínskou lidovou republiku v Pekingu a ukončil tak oficiální diplomatické vztahy s Tchaj-wanem, podepsali Američané takzvaný zákon o vztazích s Tchaj-wanem, který nahradil dosavadní smlouvu o vzájemné obraně. Dokument ukládá Američanům povinnost Tchajwancům dodat nezbytné obranné zbraně a udržovat na území vojenskou přítomnost, aby mohl ostrov odolat útoku či násilným akcím, které by ohrozily jeho bezpečnost.

Doposud se USA k otázce toho, jak dalece tento závazek sahá, stavěly nejedno­značně. Washington odmítal prozradit, zda by se v případě čínské invaze do konfliktu zapojil, čímž se snažil odradit Peking od úvah o invazi a Tchaj-pej od formální závislosti na americké pomoci.

Biden se však od této nejednoznačnosti odklonil. Když byl během nedávné návštěvy Japonska tázán, zda by byl ochotný Tchaj-wan vojensky bránit, odpověděl: „Ano. Zavázali jsme se k tomu.“ Bílý dům urychleně mírnil prezidentova slova – stejně jako jiná Bidenova prohlášení, která byla dle některých analytiků diplomatická faux-pas – a upřesnil, že se americká politika vůči Tchaj-wanu nezměnila.

Vládní představitelé Tchaj-wanu a spojenci USA se však domnívají, že se Biden snaží Peking záměrně zastrašit a ukázat, že v případě invaze by se musel postavit i Američanům. „Myslíme si, že Biden učinil politické rozhodnutí a že chce ukázat, že americké zapojení nelze vyloučit,“ uvedl vrcholný tchajwanský úředník.

„S Ukrajinou říkal od začátku jasně, že do války nevstoupí. Ale pokud Čína cítí, že je její armáda natolik zralá, aby mohla anektovat Tchaj-wan, zastrašování finančními a ekonomickými sankcemi přestává stačit,“ dodal. „Nesmíme proto dopustit, aby si Čína myslela, že USA vojensky nezasáhnou.“

Obavy z potenciální invaze sice sílí, ale o načasování útoku – a okamžiku, kdy se definitivně ukážou skutečné úmysly Číny – se čile diskutuje.

Podle Davidsona by tímto okamžikem měl být rok 2027, kdy se bude slavit 100. výročí vzniku Čínské lidové osvobozenecké armády. V listopadu 2020 se Čínská komunistická strana nechala slyšet, že jejím záměrem je „v roce 2027 dosáhnout stoletého cíle budování armády“. A také vyzvala ke zrychlení modernizace ozbrojených složek a zopakovala, že čínská armáda musí být připravena na vojenské akce založené na propojenosti sítí a umělé inteligence.

I když jde o klišé, která z Pekingu slýcháváme opakovaně, podle Penta­gonu je rok 2027 skutečně „novým milníkem“: „Pokud se Číně podaří dosáhnout cílů modernizace armády v roce 2027, Peking by se k útoku mohl začít přiklánět,“ stojí v loňské výroční zprávě amerického ministerstva obrany o čínské armádě.

Někteří experti o roce 2027, o němž mluví Davidson, pochybují. Nicméně rok poté, co předstoupil před kongresmany, začali vládní představitelé v Tchaj-peji a Washingtonu svorně tvrdit, že období od nynějška do roku 2027 představuje hrozbu.

Loni v říjnu tchajwanský ministr obrany Ťiou Kchuo-čcheng uvedl, že čínská armáda dosáhne „plné provozuschopnosti“ k útoku na Tchaj-wan v roce 2025. „Aktuální míra nebezpečí je nejvyšší za uplynulých 40 let, co se v armádních otázkách pohybuji,“ prohlásil před záko­nodárci.

Šéfka amerických tajných služeb Avril Hainesová v Kongresu nedávno uvedla, že hrozba pro Tchaj-wan bude akutní od nynějška do roku 2030, čímž potvrdila Davidsonův apel na naléhavost situace. Současný velitel amerických jednotek v oblasti Indického a Tichého oceánu John Aquilino se redaktorům Financial Times svěřil, že s invazí na Ukrajině všem zúčastněným došlo, že hrozba útoku na Tchaj-wan není nic abstraktního.

Podle odborníků budou obzvlášť napjaté roky 2024 a 2025. Prezident Si Ťin-pching by mohl mít nutkání vojensky zakročit, pokud v prezidentských volbách na ostrově na začátku roku 2024 opět vyhraje Demokratická pokroková strana, která trvá na udržení formální tchajwanské nezávislosti. Další pohnutkou k útoku by mohly být obavy Pekingu z politické nejistoty po dalších amerických prezidentských volbách na konci roku 2024.

Mackenzie Eaglenová, odbornice na obranné otázky z washingtonského think-­tanku American Entreprise Institute, vysvětluje, že ohledně načasování invaze panují dva názory. „Jsou tací, kteří věří v naléhavost situace a extrémní riziko, jak ho nastiňuje Davidson. Proti nim stojí ti, podle nichž máme ještě čas posílit vojenské kapacity, abychom Čínu od potenciálního útoku dokázali odradit, případně ji porazit,“ říká Eaglenová.

Anonymní zdroj obeznámený s tím, jak hrozbu invaze vnímá současná americká vláda, tvrdí, že panuje všeobecná shoda, že se Čína snaží armádu připravit tak, aby byla do roku 2027 schopná útok uskutečnit. Zdůrazňuje ale, že je nutné rozlišovat mezi úmysly a skutečnou akcí.

„Nemyslím si, že by se Čína rozhodla v tomto časovém rámci provést jakékoliv konkrétní kroky s výjimkou příprav kapacit. Na to podle mě v aktuálních diskusích zapomínáme,“ tvrdí.

Připravit se na nejhorší

V důsledku rostoucího znepokojení z čínské invaze nastává postupný obrat, jak o obraně Tchaj-wanu smýšlí místní i americká vláda.

Washington se už více než deset let snaží Tchaj-wan přimět k posílení vlastních obranných kapacit. Armáda na ostro­vě ale stále vycházela z předpokladu, že na přípravy má dost času nebo že žádný střet nikdy nenastane.

Řada místních expertů válku vnímá jako nejhorší možný scénář. Více je zneklidňují jiné čínské vojenské akce, které k válce nemají daleko, jako jsou stále častější letecká a námořní cvičení poblíž tchajwanského území, informační válka či potenciální námořní blokáda. Takové akce by mohly zásadně poškodit místní morálku a odhodlání se před Číňany dál bránit. Tchaj-pej proto udržuje vojenské kapacity nezbytné k odrážení takových akcí, jako jsou bitevní lodě, moderní stíhačky a průzkumné letouny včasné výstrahy.

Američané jsou však stále víc přesvědčení, že čínská hrozba je naléhavá, a proto na Tchaj-pej začínají tlačit: americká vláda začala odmítat žádosti o dodávky těžkých zbraní, jako jsou protiponorkové letouny, které by podle Američanů Číňané dokázali bleskově zničit, a šlo by proto o mrhání cennými zdroji. USA naopak prosazují menší, relativně levné a odolnější zbraně typu mobilních raketových systémů, které by se daly využít výhradně pro odrážení čínských pokusů o invazi či okupaci.

K aktivnějšímu přístupu tchajwanskou vládu pobídla i válka na Ukrajině, která aktuální napětí staví do nového světla. Tchajwanští zástupci tvrdí, že vláda prezidentky Cchaj Jing-wenové teď veškerou pozornost přeorientovává na zvýšení odolnosti vůči potenciální invazi.

Premiér Su Čen-čchang slíbil, že vláda podpoří prodloužení povinné vojenské služby z aktuálních čtyř měsíců na rok a rovněž se zavázal zvýšit armádní rozpočet, který se pohybuje okolo dvou procent HDP.

„V naší vládě i s Američany intenzivně a detailně probíráme další kroky,“ potvrzuje osoba s vhledem do situace. „Bavíme se o celém spektru radikálně odlišných přístupů, jejichž cílem má být posílit naši odolnost a vybudovat kapacity, které nám v případě války pomohou.“

Diskutovaná řešení zahrnují rychlejší a důraznější reformu tchajwanských aktivních záloh, které jsou aktuálně na válku nepřipravené, vybudování decentralizovaného systému velení a komunikace, který by dokázal odolat čínským kyberútokům a ostřelování, posílení kontrolních a velících struktur, naplánování funkčního zásobování v případě války i přesun administrativních povinností na útvary civilní obrany. „Naším cílem je mít vše připravené do let 2025 až 2027,“ shrnuje úředník.

Čínská modernizace

Ve veřejně dostupných zdrojích najdeme řadu indicií, které potvrzují, že čínská armáda směřuje veškeré modernizační iniciativy k jedinému cíli: spuštění invaze.

Jedním příkladem za všechny je vyhledávání a zneškodňování ponorek, které by mohly zaútočit na čínské lodě přepravující jednotky přes Tchajwanský průliv. Od září 2020 vyslala Čínská lidová osvobozenecká armáda do identifikačního pásma protivzdušné obrany Tchaj-wanu celkem 1 534 letounů, z nichž 262 – druhá nejpočetnější skupina – byly protiponorkové. Identifikační pásmo protivzdušné obrany je nárazníkovou zónou v mezinárodním vzdušném prostoru, která je sledovaná kvůli včasné výstraze před útokem.

Loni v dubnu Čína zprovoznila výsadkovou vrtulníkovou loď typu 075, první svého druhu a zároveň největší plavidlo sloužící k transportu vrtulníků i bojových jednotek. Dvě další jednotky této třídy jsou testované na moři.

Potřebné transportní kapacity čínská armáda ještě nedosáhla, ale z textů výzkumníků z čínské armádní univerzity vyplývá, že má v plánu použít i trajekty pro civilisty, nákladní lodě a plovoucí rampy, kterými by dokázala přepravit jednotky na tchajwanské pobřeží i mimo přístavy.

Michael Dahm, bývalý člen amerických námořních tajných služeb, který nyní působí jako výzkumník v laboratoři aplikované fyziky při Univerzitě Johnse Hopkinse, analyzoval dvě související vojenská cvičení čínské armády z loňského a předloňského léta. Na základě analýz reportáží z armádního kanálu čínské státní televize a satelitních snímků se domnívá, že čínská armáda plánuje zmobilizovat loďstvo „ve velkém měřítku“.

„Taková mobilizace civilního loď­stva kvůli transportu jednotek přes Tchajwanský průliv může představovat velké riziko a mohla by vést k extrémním ztrátám,“ napsal loni ve shrnujícím článku. „Čínské armádě ale i tak hrozí několik problémů souvisejících s efektivitou a vyčerpáním z dlouhého konfliktu, které by nevyřešila pouhou početní převahou a tolerancí ztrát na vlastní straně.“

Někteří analytici mají za to, že útok na Tchaj-wan bude pro čínskou armádu ještě v příštích několika letech těžko překonatelnou výzvou. Podle nich se to ukazuje i na Ukrajině, kde se Rusům nedaří v mnohem jednodušších podmínkách.

„To, k čemu by čínská armáda musela v extrémním případě na Tchaj-wanu přikročit, je výrazně komplikovanější, než o co se pokoušejí Rusové na Ukrajině. Rusko se chtělo vydat nejjednodušší cestou, zatímco Čína by se v případě dobytí ostrova musela snažit o ten nejsložitější scénář,“ tvrdí Taylor Fravel, ředitel Programu bezpečnostních studií při Massachusettském technologickém institutu (MIT) a odborník na čínskou vojenskou strategii. „Při pohledu na to, jak se Rusům nedaří dokončit relativně jednoduché akce, by mohli čínští lídři začít pochybovat, zda se jejich armádě podaří podstatně složitější útok. Proto je možné, že ke spuštění invaze budou nějakou dobu přistupovat obezřetně.“

Su Cu-jün pracuje pro Institut národní obrany a výzkum v oblasti bezpečnosti, výzkumný think-tank pod záštitou tchajwanského ministerstva obrany. Podle něj čínská armáda bez ohledu na další kroky potřebuje přes Tchajwanský průliv posílat další lodě. „Na Ukrajině se ruské tanky ocitly v pasti na dálnici. V případě Tchaj-wanu je naší dálnicí moře,“ vysvětluje. „Takže právě na moři bude potřeba obranné systémy ničit.“

Zda je Čína schopná invazi uskutečnit, není jasné, ale modernizací ozbrojených složek se Peking dostává do konkurenční výhody před svými potenciálními nepřáteli. „Čína se vydala cestou investic. Pokud bude v USA v oblasti armádních výdajů přetrvávat status quo, propastný rozdíl mezi velmocemi bude natolik výrazný, že se hrozba invaze časem ještě přiblíží,“ varuje Davidson.

Taková nerovnováha by aktuální rizika ještě zvýšila. Zástupce tchajwanské armády tvrdí, že USA plánují posílit přítomnost v oblasti Indického a Tichého oceánu například tím, že zvýší počty námořní pěchoty a že tichomořské ostrovy spojeneckých zemí budou pro čínské lodě znamenat riziko zásahu raketou. Takové posílení ale může trvat několik let. „Obáváme se, že si Čínská komunistická strana řekne, že časnější útok bude lepší, dokud nebudeme my ani Američané dostatečně připraveni,“ říká.

Podle odborníků by ruské neúspěchy na Ukrajině mohly Peking postrčit k rychlejší akci. „Pokud si čínští představitelé myslí, že USA posilují nebo v budoucnu posílí svůj závazek poskytnout Tchaj-wanu vojenskou obranu, pak by pro ně z politického hlediska dávalo smysl nějak zareagovat, aby ukázali, že je Čína odhodlaná a připravená Američanům čelit s mnohem větší silou než kdy dřív,“ konstatuje Fravel.

Někteří tchajwanští politici si myslí, že vyostřené spory USA a Číny hrozbu invaze ještě zhoršují. Předseda opoziční strany Kuomintang Eric Čchu při návštěvě Washingtonu na začátku června řekl, že doufá, že pozornost Američanů v asijském regionu nezpůsobí „další potíže“. „Jakékoliv pomoci USA si vážím,“ prohlásil. „Ale doufejme, že se aktuální napětí v následujících letech podaří zmírnit.“