Pomozme Tchaj-wanu i u nás doma
Po druhé v relativně krátké době se lídr jedné z komor českého parlamentu podíval na Tchaj-wan. Po šéfovi Senátu Miloši Vystrčilovi stát ve východní Asii navštívila předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová.
Sláva to byla podobná, upřímný potlesk vestoje jako dík za podporu demokracie v této zemi, veliké pocty, které ještě zvětšila mediální televizní show. Češi jsou v tom ale poněkud schizofrenní. Česko jako celá Evropa drží pozici politiky jedné Číny, ale zároveň její politici jezdí podporovat demokratickou nezávislost Čechům tolik sympatického ostrova, kterou však oficiálně neuznávají.
I odborníci na Čínu vidí podobné cesty spíše jako politický marketing směrem do Česka, zároveň ale tvrdí, že to Tchajwancům politicky a mentálně pomáhá, a to i proto, že na těchto setkáních vznikají nové plány na obchodní spolupráci, která zvýznamňuje jejich mezinárodní pozici.
Delegace předsedkyně sněmovny byla opravdu velká, více než sto českých podnikatelů, nové dohody, nové smlouvy. Každý hned pochopí, že více než o politickou cestu šlo o cestu obchodní. Respektive že se politické gesto na podporu demokracie a lidských práv zcela organicky spojuje s ekonomickou diplomacií.
Tchaj-wan s Českem obchoduje stále ještě vcelku málo. Výměna s ním je na úrovni dvaceti miliard korun. Spolupráce s Čínou je dvacetkrát větší, což není dáno jenom velikostí čínské ekonomiky, ale i tím, co z Číny vozíme. Tedy často suroviny a polotovary k výrobě. Tchaj-wan naopak Česku nabízí vyspělé technologie, jež potřebujeme a budeme potřebovat i v budoucnu, i proto se Česko v minulosti snažilo nalákat tchajwanské výrobce na českou půdu. Tchaj-wan je v investiční aktivitě v Česku desetkrát aktivnější než Číňané, a to nejen z politických důvodů.
Během návštěvy Pekarové Adamové se Tchajwanci opět přihlásili o další možnosti investování, které primárně rozvíjejí skrze státní fond pro střední a východní Evropu, v němž je na deset let deponováno 200 milionů dolarů (skoro pět miliard korun). O nových investicích se jednalo i v Tchaj-peji. Jenže jaké bylo překvapení, když si do českých médií tchajwanská ministryně hospodářství postěžovala, že české úřady velmi pomalu zpracovávají podklady k investicím. Zkrátka že v Česku všechno strašně dlouho trvá a investovat se dá jen velmi obtížně.
Celé to české demokraticko-ekonomické vzepětí na krásném ostrově v Asii pak vypadá trochu jako marná práce. Tolik pozitivní humanistické energie, kterou pak neumíme převést do konkrétních výstupů. To je vlastně pro českou vládu ta nejdůležitější zpráva z daleké cesty předsedkyně TOP 09. Už i v cizině vědí, že česká státní správa je nepružná, a nefunguje dokonce natolik, že brání mezinárodnímu obchodu a rozvoji klíčových moderních technologií na českém území. Je třeba s tím něco rychle udělat, měla by říct předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová předsedovi vlády Petru Fialovi. Minimálně do příští podpůrné cesty na Tchaj-wan, aby už nikdo nemohl říkat, že cesty tam jsou jen politický marketing.
