FuturAbba

Dnes jim táhne na osmdesát, přesto se po mnohaleté pauze opět vracejí na pódium s novou show nazvanou ABBA Voyage. Rozpadající se zkřehlé důchodce však rozhodně nečekejte. Díky moderním technologiím se vracejí zhruba ve stejném věku, kdy kariéru přerušili. S elánem snad ještě větším. Jaká je tolik diskutovaná show odzpívaná „abbatary“, jsem se do Londýna vydal přesvědčit na vlastní oči.

Jen málokdy člověk prožije takovou euforii jako během koncertu oblíbené kapely. Vzpomínám si na léta, kdy jsem neváhal vysedávat pět hodin před koncertní halou jen proto, abych si mohl následným svižným sprintem zajistit to nejlepší místo těsně u pódia. Při běhu na koncert Madonny (tehdy ještě bylo její obcování na kříži sexy) jsem při tomto závodě připomínajícím hnaní prasat na porážku přišel o brýle. Během čekání na žulové dlažbě před koncertem Coldplay jsem zase získal geniální hexenšus. Následky se však většinou projevily až další den, protože koncertní nadšení prostě zastíní všechno kolem. Jak člověk stárne, touha účastnit se koncertu ho neopouští, ale mnohem častěji sahá po praktickém místě k sezení. Místě, které lze kdykoli opustit, když prostata zavolá.

Existují však koncerty interpretů a kapel, kde sezení prostě nepřichází v úvahu. Koncerty legend, během nichž člověk odhodí berle i veškeré zábrany nastřádané věkem a prostě tančí a zpívá. Přesně to jsem zažil během netradičního futuristického koncertu ABBA Voyage, který měl premiéru koncem května v Londýně a který bude fanoušky všech věkových skupin lákat na stejné místo minimálně do konce května příštího roku (nové termíny stále přibývají).

Prvotní dávka adrenalinu přichází, když umělec ohlásí své turné. Většinou následuje poznámka v diáři upozorňující na spuštění předprodeje. Kdysi člověk musel uplatit trafikantku, aby svůj terminál Sazka přišla zapnout po zavírací době. Dnes už stačí být ve správný čas u počítače a obrnit se dávkou trpělivosti. Na napětí, zda na vás vstupenka vystačí, to však nic nemění. ABBA to kouzlo nedostupnosti zvládla dokonale. Nejprve oznámila jen několik málo koncertů v aréně pro tři tisíce lidí. Když si člověk spočítal, že k uspokojení fanoušků po celém světě by bylo třeba minimálně několik tisíc koncertů, míra nervozity stoupala. Naše malá výprava ale měla štěstí, a tak jsme v září loňského roku získali vstupenky hned na druhý koncertní den pro širokou veřejnost.

Velká očekávání

Když si člověk pořizuje vstupenku na koncert, většinou ví, co čekat. Tady to však bylo jiné. ABBA se rozpadla začátkem roku 1983, zhruba ve stejné době, kdy jsem se narodil. V novém miléniu pak už nikdo nevěřil, že je znovu uvidí pohromadě na jednom pódiu. O to víc, že Björnovi a Anni-Fridě je letos 77 let, Bennymu 76 a Agnettě 72. Jak by asi koncert partičky rozjuchaných důchodců mohl vypadat? Upřímně, na otázky tohoto typu nebyl čas. Obzvláště když si člověk uvědomil, kolik koncertů už kvůli smrti interpreta prošvihl. Michael Jackson, Roxette, David Bowie, Amy Winehouse… Kdykoli slyším nějaký hit těchto legend, upadám do deprese. Asi jako staroušci nad hrobem, kteří se drží zuby nehty, aby neumřeli dřív, než uvidí poslední díl své oblíbené telenovely, kdy se Chuan Mario konečně políbí s Milagros.

ABBA se však stala legendou ještě za svého života. A dokázala to i loňským představením nového alba s deseti songy, které vyšlo 5. listopadu a kvůli kterému se po dlouhých čtyřiceti letech sešli v jednom studiu. Netrvalo dlouho a album Voyage se vyšplhalo na přední příčky hitparád v 19 zemích včetně Česka a nechalo za sebou všechny hvězdy současné popmusic. Prostě se okamžitě vrátili tam, kde v roce 1983 skončili.

Ve Velké Británii během prvního týdne prodali 204 tisíc kopií a na sklonku roku si vysloužili titul nejprodávanějšího alba a nejprodávanějšího vinylu sezony. Názvy songů jako by naznačovaly, že ještě není čas stockholmskou čtyřku házet do starého železa: I Still Have Faith In You, Don’t Shout Me Down, I Can Be That Woman, No Doubt About It. Prostě nebylo pochyb, že tohle bude událost roku. A nejspíš i několika dalších. Když se totiž začalo rozkrývat víc o chystaném koncertním turné, bylo jasné, že ABBA přinesla nejen našim, ale i budoucím generacím něco jedinečného. Něco, co jejich hvězdu udrží při životě, i když už sami interpreti budou dávno odpočívat pod věčně zelenými švédskými drny.

Jak se rodí abbatar

Troufám si říct, že se asi nenajde nikdo, kdo by o novém „turné“ skupiny ABBA ještě neslyšel. Během posledních pár měsíců byly po celém světě sepsány tisíce článků a na sociálních sítích se objevuje jedno video za druhým. I přesto, že těsně před koncertem se z reproduktorů ozve hlas, že focení a natáčení je přísně zakázáno a kdo se ho dopustí, bude z arény bez pardonu vyveden. Jednoduše proto, aby další diváci, kteří se na show teprve chystají, nebyli ochuzeni o překvapení. A pravdou také je, že vidět tenhle koncert naživo je opravdu nepopsatelný zážitek a žádné video tu atmosféru a vizuální zážitek nenahradí.

Jak v jednom z rozhovorů potvrdil Benny Anderson, přípravě celé show se během šesti let věnovaly stovky lidí, mezi kterými byli nejen čtyři členové skupiny, ale třeba i filmová producentka Svana Gisla (pracovala třeba na turné Jay-Z a Beyoncé), režisér Johan Reneck (podepsal se pod seriál Černobyl a na starost má i chystaný film Spaceman dle předlohy českého spisovatele Jaroslava Kalfaře), choreograf Wayne McGregor (pracuje pro The Royal Ballet a podílel se třeba na sériích o Harrym Potterovi nebo Fantastických zvířatech) či Baillie Walsh (pracoval pro Massive Attack). Největší kus práce ale odvedlo studio Industrial Light & Magic George Lucase, jehož jméno můžete znát ze série filmů Star Wars.

Právě filmové pozadí dělá z celého koncertu dechberoucí zážitek. Nejde totiž o obyčejné hologramy, ale inovativní technologii, která byla doposud využívána výhradně ve filmu a pro podobnou show je použita vůbec poprvé. Motion Capture funguje tak, že si interpreti obléknou speciální neopreny se snímači pohybu, množství kamer je začne natáčet ze všech různých úhlů a vše pak přechází do počítače. Díky tomu se digitální obrazy členů kapely hýbají přesně jako jejich reálné předlohy. Lidé z Industrial Light & Magic je pak ještě díky technologii de-aging omladili o 40 let a je nutné říct, že výsledek je ohromující. Je vidět každý pór, roztřepený vlas i piha. Natáčení zabralo celých pět týdnů a po­dle Walshe to ve studiu vypadalo jako v centrá­le NASA. Vidět reálné členy skupiny zpívat naživo své nejslavnější hity musel být úžasný zážitek a věřím, že se někdy v budoucnu dočkáme i dokumentu rozkrývajícího vznik celé show, která prý vyšla na neuvěřitelných 164 milio­nů eur.

Jako kosmická loď

Z této částky si svůj podíl ukrojilo i britské architektonické studio Stufish, jež má s přípravou nejrůznějších audiovizuálních staveb mnohaleté zkušenosti. V jejich portfoliu najdete scény pro Video Music Awards, úvodní i závěrečnou show na olympijských hrách v Pekingu, koncerty pro U2, Eltona Johna, Madonnu, The Pink Floyd, Lady Gaga, The Rolling Stones nebo třeba nedávnou show k platinovému výročí vládnutí královny Alžběty II. Pro ABBU vystavěli nedaleko londýnského olympijského parku Queen Elizabeth speciální arénu, která je největší demontovatelnou halou na světě. To znamená, že až po pěti letech na tomto místě skončí, aby uvolnila místo nové bytové výstavbě, může se přesunout kamkoli na světě (zatím se mluví o Las Vegas). Asi není náhoda, že ABBA, stejně jako IKEA, která proslula demontovatelným nábytkem, má kořeny ve Švédsku.

Hala vysoká 25,5 metru je vyrobena z oceli a masivního dřeva. Byla vytvořena speciálně pro tento koncert a její stavění začínalo zevnitř ven. Nejdůležitější totiž bylo zajistit, aby své místo měla složitá technologie a aby diváci měli co nejlepší zážitek. Možná i proto je kapacita haly překvapivě malá – zahrnuje 1 650 míst k sezení a 1 350 míst ke stání. Při pohledu zvenčí je však složitá technologická stránka skryta za dřevěnými latěmi, v nichž je z několika stran LED pásky vyobrazeno logo skupiny. Šestiúhelníková aréna vypadá jako kosmická loď a to, co diváky čeká uvnitř, její vizuální stránku ještě podporuje.

Interiér haly, jemuž dominuje neviditelná obrazovka s 65 miliony pixely, je bez jediného sloupu, který by divákům kazil výhled. Prostor široký 70 metrů je tak jako stvořený pro 360° zážitek, který propojuje to, co se děje na „plátně“, s tím, co se děje přímo mezi diváky. Světelné efekty i desetičlenná živá kapela vás doslova vtáhnou do děje a po pěti minutách zapomenete, že před vámi nestojí skutečná ABBA.

Vzhůru do minulosti

Pokud nemáte dobrodružnou povahu, stačí v Londýně nastoupit do metra směr stanice Pudding Mill Lane. Ocitnete se mezi věžáky a olympijským parkem, kde na volném prostranství trůní hala jako vystřižená ze severských časopisů o udržitelném bydlení. Obklopuje ji zahrádka s lavičkami a na uzavřené silnici vedoucí mezi stavební parcely se prohánějí teenageři na kolech. Při naší návštěvě odpoledního představení v 15 hodin tu nebyly davy, na jaké je člověk zvyklý z velkých koncertů. Lidé se volně trousili směr hlavní vchod a jediný nával tak byl před stěnou s logem skupiny, kde si všichni dělali fotografie na památku. Jen pár dní nazpět tu byly celebrity z celého světa včetně členů švédské královské rodiny i samotných členů skupiny.

„Pro nás bylo nejdůležitější, jak na show bude reagovat publikum. Přece jen nejde o show, kde bychom byli přítomni. A pořád jsme si říkali – copak byste zatleskali obrazu nebo filmu? Ne. Jak jsme se však přesvědčili, ty reakce byly neuvěřitelné,“ nechal se slyšet Benny a jedním slovem dodal, že tento typ představení má jednu nespornou výhodu. ABBA bude během každé show stejně dobrá, což se živým hudebníkům na světových tour tak často nestává.

Po focení u stěny pak přichází již tradiční kontrola, zda divák nevnáší nepovolené předměty, a skenování vstupenky. Vytištěné lístky jsou tady tabu. Dokonce i screenshoty s QR kódem nefungují, a tak je třeba přijít s telefonem připojeným k internetu a QR kód nechat načíst přímo z aplikace. Pak už na zápěstí dostanete pásku a vstoupíte do před­sálí arény, které má neuvěřitelně vyladěný interiér. Dřevěné sloupy podpírají konstrukci stropu sestavenou do jakýchsi pláství, které osvětlují barevné led diodové pásky. Po obvodu najdete buňky s občerstvením, obchod s merchem, šatnu nebo toalety. Všude je dostatek prostoru, a proto se nikdo z diváků nemusí tlačit a stát dlouhé fronty. V aréně prostě vládne nečekaný klid. Mezi ostatními diváky vidím lidi oblečené do legendárních sedmdesátkových kostýmů, důchodce s chodítky i berlemi, skupinky přátel připravených se pořádně bavit i třicátníky, kteří na koncert vyvedli své rodiče. Ostatně ABBA je skupinou právě jejich mládí a celá show jim umožňuje se do něj vrátit.

Pár minut před třetí už se v centru prostoru začínají tvořit dvě fronty, v nichž se nikdo netlačí a které přesto budí v člověku ten starý dobrý adrenalin. Jelikož netušíme, co nás čeká, snažíme se držet své místo, abychom do sektoru na stání přišli včas a zabrali ten nejlepší prostor. Když se dveře otevřou, nikdo neběží. Přesto nevydržím a snažím se v dlouhé chodbě předběhnout starší pár s berlemi. Po chvilce se přede mnou otevírá srdce arény, které je k mému překvapení vcelku malé. Polovinu haly zabírají tribuny na sezení, které při pohledu zdálky zdobí logo ABBA. Prostor na stání není velký, ale není zde ani velká tlačenice, takže si v klidu mohu sednout nebo odejít pro drink a vrátit se na své místo. Otázkou zůstává, zda zůstat stát před pódiem, nebo zvolit místo uprostřed, kde bude dobrý rozhled. Nakonec volíme třetí řadu a necháme se ukolébat relaxační hudbou a projekcí březového háje, který je promítán na tři svislá plátna na pódiu.

Životní zážitek

I když show ještě nezačala, je vidět, že se za plátnem začíná usazovat desetičlenná živá kapela včetně tří zpěvaček. Pak už se rozezní song The Visitors ze stejnojmenného alba vydaného v roce 1981. Právě tady nastává pozvolný návrat v čase. Ten vyvrcholí, když ze země najednou vyjedou členové kapely. Mám je od sebe asi tři metry a vizuální dojem je tak věrný, že po pár minutách začínám pochybovat, jestli jde skutečně o projekci na plátně. Přistihuji se, že zírám s otevřenými ústy, směju se od ucha k uchu a začínám se pomalu, ale jistě pohupovat v bocích.

Zatím nezpívám, jen fascinovaně hledím na abbatary, jejichž pohyby i gesta jsou tak neuvěřitelně věrné, že se musím štípnout, abych si uvědomil, že mě aréna skutečně nevrátila v čase. Všichni kolem ztrácejí zábrany a začínají tančit. Strhává mě dav! Mám touhu si na ABBU sáhnout a snažím se přiblížit k pódiu co nejblíž. Když čtveřice začne zpívat SOS, jsem už jako v rauši. Tohle jsem opravdu nečekal.

Pocit skutečného živého představení dodávají člověku světelné a vizuální efekty, které se objevují jak na plátně, tak i v prostoru. Rotující půlměsíce mám nad hlavou a mají je nad hlavami i oni. Začínám si všímat detailů, Bennyho chloupků ve výstřihu, Agnettiných roztřepených vlasů a pih Anny-Fridy.

Kostýmy jsou neuvěřitelné. Vše začíná pestrobarevnou přehlídkou rozevlátých modelů Manishe Arory, jež vznikly speciálně pro tuto show, byly naskenovány a stejnou technologií jako pohyby hvězd přeneseny do počítače. Vidím nitky, vidím prošívání, vše se hýbe tak přirozeně, jako bych si na to mohl sáhnout. Kostýmy se během 90 minut změní několikrát a každý stojí za to. Nejsou retro, jsou moderní, jako by právě včera sestoupily z milánského mola. Ostatně o zdobené modely v závěrečné části show se skutečně postarala dvojice Dolce & Gabbana. Během koncertu se dokonce Benny omlouvá, že nás čeká pauza s animovaným filmem, aby čtveřice měla dost času se převléct… V tu chvíli už na hologramy nemyslím. Každý z členů skupiny během koncertu přijde říct svých pár slov a vše je tak dokonalé, že i když diváci jásají, abbataři mluví přesně ve chvíli, když jásot utichne.

Během vystoupení zazní i dva songy z nejnovějšího alba. „Kdybychom vyjeli na skutečné turné, samozřejmě bychom ho postavili na svých hitech, ale přidali bychom i pár nových písní, abychom show dodali dynamiku. Když jsem s tím nápadem přišel, Björn hned souhlasil a i dámy řekly ano, což mě hodně překvapilo. A tak jsme udělali nejdřív dvě písničky a nakonec z toho bylo album o deseti písních,“ prozradil Benny. A skutečně, gradaci celé show to hodně pomohlo stejně jako zařazení méně známých písní. Ty největší pecky pak přišly na závěr. Thank You For The Music, Dancing Queen, The Winner Takes It All… Zajímavé je, že v následujících letech se prý setlist může zcela změnit. Kamerami nasnímané pohyby jde totiž implementovat i do dalších songů, aniž by se čtveřice musela vracet do studia.

Při závěrečném potlesku jsem byl zvědavý, zda nás čeká ještě přídavek, který v zahraničí není běžný. Na místo toho se najednou na pódiu zjevila současná ABBA. A mně se do očí začaly drát slzy dojetí. I když v podvědomí tuším, že i v tomto případě šlo o abbatary, chci věřit tomu, že byli skuteční. Že mě koncert hologramů ABBY dojme k slzám, jsem nečekal, ale jedna věc mi byla už po začátku koncertu jasná! Tohle chci zažít minimálně ještě jednou v životě. A vy byste měli taky!