Krásné investice, ale se šmouhou

Není lepšího příkladu aktuální kondice světového trhu s uměním, než je ikonický žluto-modrý nepojmenovaný obraz od uznávaného amerického expresionisty Marka Rothko. Ten se ještě před deseti lety prodal za 41 milionů eur. Vloni v listopadu v Hongkongu za něj ale byl jeho nový majitel ochoten zaplatit jen 29 milionů (čili 705 milionů korun). A to není ojedinělý úkaz. Světový trh s uměním se ocitl v jasném útlumu. Dokládá to i statistika padesáti nejprodávanějších umělců sestavovaná německým časopisem Manager Magazin. Zatímco v roce 2022 tato padesátka utržila na světových aukcích 5,9 miliardy, tak vloni to bylo „pouze“ 3,5 miliardy eur. Tedy minus 41 procent za tři roky.

Pablo na kolenou

A nejde jen o to, kolik možná proděláte, ale kolik jste naopak mohli vydělat. Manager Magazin si dal práci se srovnáním tříd aktiv. Jestliže za základ vezmeme rok 2005 (tedy přiřadíme mu hodnotu 100), tak hodnota akcií se do konce loňského roku v podstatě zpětinásobila, hodnota zlata je přibližně na 4,5násobku, nemovitosti jsou na 2,3násobku a umění na 2,2násobku, ačkoli je třeba přiznat, že v období let 2005 až 2016 umění bylo lepší investicí než všechny zmíněné třídy aktiv s výjimkou zlata. K odtržení výkonnosti zlata a akcií došlo mezi roky 2016 a 2018, nemovitosti pak investice do obrazů a soch překonaly až na konci loňského roku.

Zásadní specifikem trhu s uměním je jeho nekomoditní charakter. Zatímco na nákupu konkrétní cihly zlata (pokud nejde o padělek) zásadně nezáleží a stejně to platí i pro akcie konkrétní firmy, tak u uměleckých děl bývá i u jednoho autora mezi dosaženými cenami dost výrazný rozdíl. A také někdejší oblíbenci sběratelů mohou upadnout v nemilost. To do určité míry prokázal i uplynulý rok. Dobře to ukazuje příklad Pabla Picassa, tradičního miláčka světové aukční scény. Jestliže ještě předloni se prodala jeho díla v hodnotě přes 550 milionů eur (asi 13,3 miliardy korun), tak loni to bylo jen 218 milionů. Podobně dramatický propad tržeb mezi 40 a 60 procenty za svá díla zaznamenali i další uznávaní autoři jako Willem de Kooning, Henry Matisse, Vasilij Kandinskij či již zmíněný Mark Rothko.

Nejvíce ale utrpěly hvězdy poválečného umění. Z vrcholných tržeb ve výši 513 milionů eur, kterých Andy Warhol dosáhl v roce 2022, zbylo loni pouze 166 milionů. Propad žijící německé hvězdy Gerharda Richtera byl ještě dramatičtější. Místo 207 milionů eur vynesly aukce jeho děl loni pouze 40 milionů (tedy 972 milionů korun).

Ochlazení cen a preference osvědčených a prověřených děl přinesly na seznam překvapivá jména: že by se například Jean-Baptiste-Siméon Chardin, francouzský mistr 18. století, mohl zařadit mezi komerčně úspěšné malíře prodejem zátiší s krájeným melounem za 27 milionů eur, bylo v posledních pěti letech nemyslitelné.

Ženská síla se dere vpřed

Na druhou stranu z toho profitovaly umělkyně. A to je zásadní změna. V USA už v 80. letech organizace Guerrilla Girls poukazovala na očividný paradox: méně než pět procent moderních umělců vystavených v Metropolitním muzeu umění jsou ženy, ale 85 procent vystavených aktů jsou ženské. A stejně tomu bylo ve Francii i dalších zemích. Od roku 2010 vznikla řada iniciativ, které měly postavení žen jako umělkyň podpořit. A instituce jako MoMA a Whitney Museum to vedlo k přezkoumání jejich akviziční politiky a struktury výstavního procesu. Aukční domy a sběratelé se k nim přidali a zajistili ženským autorkám lepší viditelnost na aukčním trhu. Výsledky mluví samy za sebe: za deset let se počet aukcí děl umělkyň zdvojnásobil a vloni s 15 519 prodanými díly dosáhl historického rekordu.

To potvrzuje i index 50 nejvýdělečnějších umělců, do něhož se loni zařadilo rovnou sedm žen. Zároveň se 96letá japonská výtvarnice Jajoi Kusamaová jako první žena dostala do desítky. A americké abstraktní expresionistce Joan Mitchellové top 10 uniklo o pouhé jedno místo. Nejdražším dílem ženské autorky se stalo plátno britské surrealistky Leonory Carringtonové s názvem Les Distractions de Dagobert vydražené vloni v květnu za téměř 28,5 milionu dolarů.

Cena na desetiletém minimu

Podle aktuálních údajů je zřejmé, že pokles trhu s uměním pokračuje i letos. Sběratelé se drží zpátky, obchodníci hlásí klesající prodeje a na řadu položek poskytují záruky. „Ani letos nepanuje příliš dobrá nálada, ale data za největší světové aukční domy Sotheby’s, Christie’s a Phillips ukázala pokles jen o 6,2 procenta. To není tak strašné ve srovnání s úrovní nejistoty, zejména kvůli věcem, jako jsou cla,“ řekla serveru ARTnews Lindsay Dewarová, provozní ředitelka a vedoucí analýz společnosti ArtTactic. Přesto ale průměrná cena obrazů vydražených v Londýně na konci června – něco málo přes 380 000 dolarů – dosáhla desetiletého minima.

Zajímavé je i to, jak se liší vývoj v jednotlivých kategoriích. Tržby z prodeje poválečného a současného umění klesly v prvním pololetí o 19,3 procenta na 1,22 miliardy dolarů a u impresionismu a moderny se snížily o 7,7 procenta na 989,5 milionu dolarů. Naopak velký nárůst byl zaznamenán u designu, dekorativního umění a nábytku (nárůst o 20,4 procenta na 172 milionů dolarů) a ještě větší nárůst u prodeje starých mistrů (nárůst o 35,6 procenta na 171,2 milionu dolarů).

Bez garancí to nejde

Trh s uměním zažívá větší úspěchy pouze tehdy, když se projeví jedno ze tří velkých „D“: Debt, Divorce, Death (tedy anglicky dluhy, rozvod a smrt). Tehdy jsou aukční síně zásobovány vysoce kvalitním materiálem, který by se na trh jinak nedostal. Například americký investor Ron Perelman zlikvidoval své portfolio, které zahrnovalo významné umělce jako Cy Twombly, Ed Ruscha a Jean-Michel Basquiat. Během několika měsíců prodal díla za miliardu eur. Nešlo o nic menšího než o dražbu, jejíž cílem bylo zachránit jeho impérium před tlakem věřitelů. Herec Johnny Depp se zase během svého medializovaného rozvodového sporu s Amber Heardovou rozloučil s Basquiatovým autoportrétem z roku 1983. Osobnost z filmové série Piráti z Karibiku za dílo kdysi zaplatila 578 000 dolarů, prodala jej pak za 4,7 milionu.

Vrcholem květnového aukčního maratonu byl prodej uměleckých pokladů newyorského miliardáře Leonarda Riggia, který zemřel loni v létě a kdysi byl největším a hlavním akcionářem amerického řetězce knihkupectví Barnes & Noble. Pět z deseti položek s nejvyšším aukčním výtěžkem v tomto roce pocházelo z pozůstalosti bývalého „knihkupce“. Na konci aukce Riggiových sbírek výnosy dosáhly výše 241 milionů eur (čili 5,9 miliardy korun), což bylo ale jen o 23 milionů eur více než výše garance, kterou Christie’s Riggiově vdově Louise poskytla. Aby se aukční gigant vyhnul ztrátám, předem si pro 90 procent položek zařídil externí investory. Ti měli zasáhnout, pokud nebudou splněny určité minimální částky.

Právě garance hrají v prostředí napjatého a klesajícího trhu stále větší roli. Za první polovinu roku 2025 vzrostl tržní podíl u poválečných a současných děl prodaných na večerních aukcích s garancí na 72,9 procenta, což je nejvyšší číslo od roku 2016, kdy ArtTactic začala toto číslo sledovat.

„Toto je pravděpodobně nejvyšší úroveň garancí, jaká kdy na trhu byla. Někdo může říkat, že je to známka důvěry. Ale myslím si, že v tuto chvíli je to ve skutečnosti známka averze k riziku,“ říká Dewarová. Ta poukazuje i na další důvod poklesu prodejů aukčních domů. „Na trh až na výjimky nepřicházejí vysoce kvalitní díla, což zpětně tlačí na pokles tržeb aukčních domů.“

Lákadlem je Indie i Kuba

V současné době se daří jen několika málo jménům a specializacím. Ale tyto výjimky jsou velmi žádané. Například prodeje britského sochaře Henryho Moora se vloni zvýšily o 157 procent, a dosáhly tak úrovně rekordního roku 2022. Indické umění je náhle v módě, což vedlo k tomu, že se v indexu časopisu Manager Magazine poprvé objevili Indové Francis Newton Souza a Sayed Haider Raza. Celkově tržby za indické autory vloni dosáhly hodnoty téměř 172 milionů dolarů. A v aukcích se prodalo 95 procent položek, což je mnohem více než na obecném trhu.

Zajímavým a rychle rostoucím segmentem je i kubánské umění, jež vloni dosáhlo na tržby 32,4 milionu dolarů, což znamená plus 83 procent za dvanáct měsíců. Dalším rostoucím trhem zůstávají levnější díla v ceně do 50 tisíc dolarů. Pro představu – odehrálo se v něm 95 procent veškerých transakcí na globálním trhu s uměním, přestože na celkových tržbách se „levné nákupy“ podílely pouze sedmnácti procenty.