Jackpot schovaný pod ledem
Nejen Američané touží po grónských nerostných zdrojích, Gróňané by radši samostatnost.
Led. Polární medvědi. Jen 57 tisíc obyvatel. Zhruba 160 kilometrů silnic. Ekonomika na úrovni Bhútánu. To je Grónsko. A pak ještě jednou led, který stále rychleji taje a pod nímž se nachází obří surovinové bohatství. Tradiční uhlovodíky jako ropa a zemní plyn, ale hlavně takzvané vzácné zeminy. Především ty jsou spolu se strategickou polohou ostrova z vojenské a logistické perspektivy důvodem, proč se Grónsko dostává v posledních týdnech a měsících do titulků na předních stranách. O „akvizici“ ostrova velmi hlasitě projevil zájem americký prezident Donald Trump a v podstatě celý svět řeší, proč jej krajina věčného ledu tak zajímá.
„Grónsko je rájem pro geology,“ vysvětluje Qupanuk Olsenová, důlní inženýrka v tamní komunitě známá i jako influencerka na sociálních sítích, kde popularizuje místní kulturu. „Máme zlato, železo, titan, dokonce i diamanty a rubíny. Máme vzácné zeminy. Uran. Spoustu minerálů. Jen v tuto chvíli není jejich těžba kvůli stávajícím podmínkám a infrastruktuře zisková,“ dodává Olsenová. Což ovšem nedávno nastoupivší americké administrativě zřejmě nevadí a hodlá si svůj „zlatokopecký“ claim urvat co nejdřív.
Plánovaný „nákup“ naráží na několik problémů. Nelíbí se samotným Gróňanům (85 procent z nich nemá o americký pas zájem), kteří by si představovali spíše nějakou formu samostatnosti. Nelíbí se Dánům, kteří Grónsko spravují přes tři století a ročně do Nuuku pošlou subvence přesahující 600 milionů eur. Nelíbí se ani EU, která věří, že by skrze Dány mohla mít přístup k vzácným zdrojům.
A konečně „nelíbí“ se ani nezávislým expertům, kteří varují, že v současnosti prezentovaný příběh Grónska jako arktického „oslíčka, otřes se“ může být velmi, velmi vzdálený od pravdy.
Nerosty pod ledem jsou
Je to jako výlet do méně známých končin Mendělejevovy periodické tabulky prvků. Pod grónským ledem by vedle tradičních zdrojů ropy, zemního plynu, uhlí, uranu, mědi, olova nebo zinku měly být schovány i vzácné zeminy, jako jsou třeba neodym, dysprosium a terbium, prvky klíčové pro vývoj a výrobu pokročilých high-tech zařízení a obnovitelných zdrojů energie. A taky zdroje, k nimž globální přístup z šedesáti procent ovládá Čína. Grónsko představuje pro Ameriku a Západ bezkonkurenční příležitost, při vědomí, že jeho potenciálně obří zásoby nerostných surovin jsou z velké části nedotčené. „Grónsko se může stát dodavatelem všech nerostných surovin, které bude západní svět potřebovat po celá desetiletí,“ prohlásil pro BBC Eldur Olafsson, výkonný ředitel těžební společnosti Amaroq Minerals, jež je v geologickém průzkumu ostrova velmi aktivní. Experti dělí grónské zdroje do dvou skupin. K prvním patří uhlovodíky. Podle zdrojů webu The Mining Technology se odhaduje, že pod grónským ledem se nachází třináct procent celkového světového objemu zatím neobjevené ropy a téměř třetina zásob zemního plynu na světě. Tato ložiska nicméně v tuto chvíli patří k těm vůbec nejnákladnějším na těžbu a v nejbližších letech by – za stávajících podmínek – neměla být schopna cenově konkurovat americkým nebo arabským zdrojům. Naopak vrtat pod led pro „zelené“ nerosty Arktidy už nyní jednoznačně ekonomicky vychází. I díky globálnímu oteplování, jež odbourává část někdejších problémů. Takže v Grónsku se nyní intenzivně hledají kobalt, grafit, lithium a nikl, nepostradatelné při produkci baterií pro elektromobily, nebo zinek, jenž se používá v solárních panelech a větrných turbínách. Prospektoři mají taktéž zájem o speciální kovy včetně titanu, wolframu a vanadu, které se používají k výrobě „superslitin“.
Grónsko v tomto směru opravdu nabízí široké pole působnosti, ostrov má zásoby třiačtyřiceti z padesáti minerálů, které americká vláda považuje za „kritické“. Ověřená ložiska vzácných zemin a kovů pak dosahují 42 milionů tun, což je asi 120krát více, než kolik se vytěží na světě v roce 2023. Optimismus mezi těžaři vzbuzuje i vývoj technologií, které by „boj o surovinu“ s arktickou přírodou mohly více naklonit na stranu lidí. Progres v posledních letech zaznamenaly vrtné soupravy pro práci v ledu, autonomní těžební vozidla či těžkotonážní drony. Další výzvou bude zpracování především vzácných zemin, kde se cílový prvek často vyskytuje v nízkých koncentracích nebo smíšený s dalšími látkami. Ale ani tento pokrok nemusí těžařům k prosperitě stačit.
Jak to ale všechno dostat ven?
„Panuje mylná představa, že Grónsko bude jako nová Saúdská Arábie,“ shrnul status quo grónský profesor geologie Minik Thorleif Rosing. „Skutečnost je taková, že nerostné zdroje by mohly být součástí grónské ekonomiky, ale pravděpodobně nebudou jejím hlavní segmentem,“ tvrdí Rosing s tím, že grónská ekonomika – místními charakterizovaná jako „rybolov a dotace z Kodaně“ – subvence zvenku bude i nadále potřebovat.
Geolog Rosing upozorňuje, že nerostné suroviny se nerovnají bohatství a že třeba právě teď v podstatě neexistuje žádný stabilní trh se vzácnými zeminami. Podle něj sice Grónsko má těžařský potenciál, ale jestli se ho podaří rozvinout, bude trvat dekády a v řadě aspektů to bude záviset na vývoji mimo ostrov.
Grónsko má s ohledem na těžbu řadu vnitřních problémů. Prvním je infrastruktura. Na ostrově o rozloze 2,1 milionu kilometrů čtverečních je pouze zhruba 160 kilometrů zpevněných silnic. A přístavy nebo letiště lze z hlediska globální logistiky označit s předponou mikro-. Jakémukoli geologickému využití Grónska by tak musely předcházet obří investice do infrastruktury.
Kdo by je ale realizoval? Populace 57 tisíc obyvatel (navíc demograficky posunutá, protože mladí utíkají do Dánska či Kanady) nenabízí vedle tradičních odvětví pracovní sílu, jež by uživila extenzivní budování infrastruktury nebo následné těžařské operace. A import dělníků se místním líbí ještě o kus méně. Představa proměny ostrova, kde se podle posledního průzkumu kloní 85 procent obyvatel k větší nezávislosti, doposud odkázaného na psí spřežení a sněžné skútry ve štědrou těžařskou bonanzu mezi místními příliš úspěchu nesbírá. Jak prohlásila žena místního chovatele ovcí Ulrika Kristensena: „Nikdo nechce kupovat maso z ovcí pasoucích se vedle uranového dolu.“
I tak se však některé těžební operace rozjíždějí. Společnost Lumina, vlastněná evropskými a kanadskými investičními firmami, v Grónsku těží anortozit, šedavý minerál používaný v barvách a skleněných vláknech. Několik set kilometrů od Nuuku se nachází ostrov Disko, kde těžařský startup KoBold, za nímž stojí peníze třeba Jeffa Bezose či Billa Gatese, zkoumá ložiska niklu. Dalším hráčem je Critical Metals Corporation, která na jihu Grónska buduje důl na vzácné zeminy. Grónským mrazem se naopak již spálila Čína, jejíž několik investic bylo kvůli náročnosti těžby nebo finanční nerentabilitě zastaveno. Čína přesto dál lobbuje a snaží se navazovat kontakty, respektive se propagovat jako polární velmoc.
Třetí cesta
Vedle (ne)vítaného těžařského eldoráda se pro Gróňany otevírají i další možnosti rozvoje. Přičemž nejvýš jdou ty logistické a následně turistické. Nové lodní trasy by mohly přesměrovat část globální logistiky z přetíženého Panamského a Suezského průplavu a z Grónska potenciálně udělat nový Gibraltar. Lodě směřované Severní mořskou cestou okolo ruského pobřeží přes severní pól by v Grónsku – v případě vybudování adekvátní infrastruktury – mohly tankovat, dokovat, platit plavební poplatky. Což by pro grónskou populaci výhledově znamenalo zásadní nárust příjmů.
Druhou nohou místního (udržitelného) byznysu by pak mohl být turismus. K naplnění tohoto cíle Grónsko nakročilo už v listopadu loňského roku, kdy v Nuuku otevřelo mezinárodní letiště se dvěma novými přistávacími drahami, odkud se bude létat do a ze Severní Ameriky a Evropy. Plánuje se také výstavba nového letiště v Qaqortoqu, městě na jihu Grónska obklopeného vyhledávanými fjordy. Ambice pak mají turistické aktivity jako pěší turistika a nahlížení do tradiční inuitské kultury. Naděje pro ekonomickou soběstačnost Grónska tedy existuje. Otázka zní, jestli jim velmoci umožní tuto soběstačnost uskutečnit.
