Německý kovoprůmysl ztrácí. Firmy varují před dalšími desítkami tisíc ohrožených míst
Německý průmysl zpracování kovů a oceli dál oslabuje. Za posledních pět let v oboru zaniklo 50 tisíc pracovních míst a svazy varují, že podobný počet může následovat. Podniky hovoří o ztrátě perspektivy a přesouvají výrobu do zahraničí, zatímco politická opatření podle nich nepřinášejí úlevu.
Zaměstnavatelský svaz Gesamtmetall letos očekává další úbytek pracovních míst v kovoprůmyslu a elektrotechnice. Podle aktuální studie institutu Ifo téměř třetina průmyslových podniků v Německu vnímá pokles vlastní konkurenceschopnosti, obzvlášť v oblasti výroby a zpracování kovů.
Ulrich Flatken, šéf středně velké skupiny Mecanindus Vogelsang a prezident hospodářského svazu Stahl und Metallverarbeitung, říká, že první politické signály o zlepšení situace firmy nepociťují. „Nevidíme žádnou hmatatelnou podporu,“ uvádí. Mnoho rodinných podniků podle něj „nevidí vůbec žádnou perspektivu“.
Energie a cla jako dvojí tlak
Obor, který je tradičně považován za páteř německé průmyslové přidané hodnoty, zatěžují především vysoké ceny energií. Průmyslové podniky v Německu aktuálně platí kolem 16 centů za kilowatthodinu, zatímco průměr EU byl loni zhruba 12 centů. V energeticky náročné kovovýrobě se tento rozdíl promítá přímo do marží.
Spolková vláda plánuje reformu průmyslové ceny elektřiny a státem garantovanou cenu 50 eur za megawatthodinu pro energeticky náročné podniky. Zástupci oboru však upozorňují, že není jasné, kdy a v jaké podobě opatření vstoupí v platnost, a že zatím se v bilancích firem neprojevuje.
Další zátěží jsou obchodní konflikty. Od června 2025 uplatňují Spojené státy cla až 50 procent na dovoz oceli a ocelářských výrobků. Christian Vietmeyer, jednatel svazu WSM, upozorňuje, že americký zákazník při zdražení o 15 procent jednoduše změní dodavatele. Německé firmy proto přesouvají výrobu pro americký trh přímo do USA.
Tichý odchod výroby
Podle údajů WSM klesl počet zaměstnanců v kovoprůmyslu za pět let o 50 tisíc na zhruba 450 tisíc. Firmy využívají i přirozenou fluktuaci, aby snižovaly stavy bez formálních propouštění. Flatken uvádí, že na jeho německých pracovištích takto během tří let ubylo deset procent zaměstnanců a návrat těchto kapacit se neplánuje.
Vietmeyer odhaduje, že pokud se ekonomické podmínky nezmění, může být v příštích pěti letech ohroženo dalších 50 tisíc míst. Svazy dokonce nabízejí školení v insolvenčním právu, což podle Flatkena svědčí o hloubce nejistoty v oboru.
Tlak zesiluje i mezinárodní konkurence. Výrobky z Číny či Indie se na evropském trhu objevují s cenami o 20 až 30 procent nižšími než německé, mimo jiné díky státní podpoře exportu. Řada podniků proto uplatňuje strategii local for local a buduje výrobní kapacity přímo v USA či Asii. V Německu pak často zůstává pouze administrativa.
Zástupci oboru požadují dočasné pozastavení národního CO₂ poplatku, který činí 55 eur za tunu, nebo jeho sjednocení na úrovni EU. Energeticky náročné podniky stále využívají fosilní paliva a náklady na emisní povolenky výrazně zatěžují jejich hospodaření. Vedle toho volají po zrušení solidárního příplatku ve výši 5,5 procenta z korporátní daně a po rychlém daňovém odlehčení.
O tom, zda vláda přistoupí k rychlým fiskálním úlevám nebo vsadí na cílené podpůrné programy, se rozhodne v nadcházejících měsících. Pro mnoho středně velkých výrobců však bude klíčové, zda se podmínky změní dříve, než se přesun výroby stane nevratným.
