O sazbách, kafi i gerberách
Po Novém roce jsem přišel do své oblíbené kavárny, všechno tam bylo stejné jako v roce starém, až na jednu drobnost. Tabule s cenami byla přepsaná, kafe zdražilo.
Pochopitelně, rozjela se nám inflace, na začátku ledna bylo poslední známé číslo šest procent meziročně. Po dalších zhruba čtyřech měsících tabuli přepsali znova, kafe zase zdražilo, to už byla inflace dvojnásobná. Očekávám, že po prázdninách přepíšou tabuli do třetice, když už se blížíme dvaceti inflačním procentům.
Jistě, u leckterého jiného zboží, zejména v supermarketech, se v posledních měsících cenovky měnily mnohem častěji. Pro mě osobně je ale káva určitým symbolem: její cena v té kavárně byla stejná dlouhé roky a teď šup ho, než si zvyknete na novou sumu, už je zase dražší.
Slovem letošního roku se u nás patrně stane inflace. Jarní strach z války na Ukrajině napříč společností docela rychle opadl, když se ukázalo, že boje zůstávají v regionu. Zato drahota je téma, které populací hýbe opravdu silně a vytrvale.
Navíc se blíží obávaný podzim a s ním topná sezona, kdy se podle prognóz mnohých odborníků teprve ukáže skutečný nápor nárůstu cen – zejména na dosud poklidnou střední třídu. Některým už sice do schránek dorazil i trojnásobně vyšší výměr záloh na energie, zatím to ale vypadá na fajn léto. Cestovky hlásily rekordní zájem o zájezdy, a kdo čekal na last minute, nemusel se vůbec dočkat. Vyprodáno. Takhle krize vybrakovaných peněženek zrovna nevypadá.
Na druhé straně, ze souhrnných čísel o inflaci nejde vyvodit úplně všechno. Uvnitř tohoto vydání si můžete přečíst, proč meziroční inflace dál roste, když ta meziměsíční už začala klesat. A do toho tu máme ještě individuální inflaci. Statistici z Českého statistického úřadu pro výpočet používají spotřební koš, v němž je několik set položek a každá má určitou váhu. (Ano, v koši jsou i takové věci jako pomník z přírodního kamene, zlatý snubní prsten, sepsání závěti nebo gerbera velkokvětá.) Dohromady vám z toho vyjde ono numero, na něž jednou měsíčně všichni s napětím čekají. A tak podle nákupních zvyků může některý jedinec či rodina pociťovat ještě vyšší zdražení, než říká souhrnné číslo, a jiný člověk naopak daleko menší. Protože všechno logicky nezdražuje stejně.
Uprostřed rozjetého inflačního závodu se nám navíc zásadně proměnila Bankovní rada ČNB. Tým Aleše Michla na úrokové sazby nesáhl, ačkoli analytici přece jen čekali zvýšení té základní alespoň o 0,25 procentního bodu, když inflace meziročně dál roste. Ale kdepak. Michl se předtím profiloval jako odpůrce zvedání sazeb, tak si patrně nechtěl svou image zkazit hned na prvním zasedání rady v roli guvernéra. Co může zásadní změna strategie centrální banky znamenat, si také můžete přečíst v tomto vydání.
Základní sazba tak zůstává na sedmi procentech, kde ji před svým odchodem z guvernérského křesla zanechal Jiří Rusnok. Říká se, že podle ní se odvíjí cena peněz v ekonomice, tedy úroky u komerčních bank. Aktuálně to vypadá jen na částečnou pravdu. Třeba průměrná sazba hypoték je podle nejčerstvějšího údaje Fincentra Hypoindexu 6,28 procenta – tedy skoro jako základní sazba ČNB. Ale která banka vám dá takové procento na spořicím účtu? Většina pelotonu je pod pěti procenty, vaše peníze si ovšem může sama uložit u ČNB za oněch sedm procent, když nic jiného. Good job.
Inflační čísla pak chtějí někteří politici přetavit ve volební zisky. Tu na vás z billboardu kyne kandidát ozdobený sloganem v duchu, že nedopustí růst nákladů. Stačí mu to tam hodit, jasné? Pro zářijové obecní volby se tak drahota může stát tím, čím byly před čtrnácti lety ve volbách krajských poplatky u lékaře. Než půjdeme hlasovat, čeká nás ještě jedno inflační hlášení statistiků.
