Regulace výdejních boxů stavebním zákonem otevírá prostor pro právní spory

„Povolení běžné výstavby dnes trvá roky… a to brzdí dostupnost bydlení, rozvoj měst a obcí. Novela stavebního zákona tento stav zásadně mění,“ uvedla ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová v tiskové zprávě ministerstva pro místní rozvoj z prosince 2025.

Podobně ministerstvo dlouhodobě uvádí, že cílem změn je zjednodušit a zpřehlednit povolování staveb, odstranit zbytečné průtahy a nastavit stabilní a předvídatelné podmínky pro občany, obce i firmy. Vládní zmocněnkyně Hana Landová pak v rámci přípravy novely opakovaně zdůrazňuje potřebu odstranit regulatorní překážky, které dnes brání rozvoji území.

Navrhovaná úprava ale mimo jiné počítá s tím, že oblíbené samoobslužné boxy budou nově zařazeny mezi drobné stavby podle stavebního zákona. Na první pohled se může zdát, že jde pouze o formální zpřesnění. Ve skutečnosti však dochází k zásadní změně koncepce. Zatímco dosavadní přístup umožňoval flexibilní rozvoj sítě boxů dle potřeb spotřebitelů, nově se na ně má začít vztahovat komplexní rámec stavebního práva. „Regulace je v tomto případě zaváděna v oblasti, která dosud fungovala bez zjevných systémových problémů. To je z pohledu legislativní racionality vždy varovný signál,“ říká Michal Břežek z advokátní kanceláře PELIKÁN KROFTA KOHOUTEK a upozorňuje: „Konkrétně u výdejních boxů bude mít novela zcela opačný výsledek, protože rozsah povinností pro investory se významně rozroste. Údajné zjednodušení tak spočívá pouze v tom, že stát rezignuje na kontrolu předem. Veškeré právní riziko se tím ale přesouvá na investora.“

Přesun odpovědnosti a nárůst nejistoty

Klíčovým důsledkem nové úpravy je přesun odpovědnosti ze správních orgánů na samotné investory. Ti by nově nesli plné riziko toho, zda jejich záměr bude v souladu se všemi požadavky stavebního práva, aniž by o tom předem získali jakékoli závazné potvrzení. „Investor tak nemá jistotu, že to, co dnes obec toleruje, bude zítra pro starostu přípustné. A to je zásadní problém z hlediska právní jistoty,“ říká Michal Břežek.

Pokud stavební úřad dospěje k závěru, že box v souladu není, může nařídit jeho odstranění, a to dokonce až po jeho dokončení. „Model, kdy stát nic nepovoluje, ale následně může nařídit odstranění hotové stavby, je z pohledu adresátů práva velmi problematický,“ upozorňuje Michal Břežek.

Problém je i retroaktivita

Zcela opomíjeným, avšak velmi závažným aspektem navrhované úpravy je otázka retroaktivity. Zařazením boxů mezi drobné stavby se totiž nový právní režim může fakticky vztáhnout i na již existující zařízení, která byla instalována v době, kdy nepodléhala stavebnímu zákonu. „Může docházet k situacím, kdy budou existující boxy dodatečně posuzovány podle pravidel, která v době jejich instalace vůbec neplatila,“ říká Michal Břežek. Příkladem je i situace, kdy provozovatelé boxů třeba pouze změní vzhled boxu odstraněním reklamního polepu za účelem sjednocení barvy boxu s jeho okolím. Pozitivní krok provozovatele tak v praxi může být postihnut. „Retroaktivita je v tomto ohledu z hlediska principu právní jistoty a ochrany legitimního očekávání velmi problematická, jelikož může postihovat provozovatele boxů, ačkoli při umísťování boxů jednali v souladu s tehdejší právní úpravou,“ zdůrazňuje Michal Břežek.

Spory mohou otevřít i technické detaily

Další vrstvu nejistoty představují technické požadavky na umisťování staveb. Například pravidla pro odstupové vzdálenosti od hranic pozemků či požadavky na odvod srážkové vody. „Právě tyto zdánlivé detaily se v praxi často stávají důvodem pro zásah stavebního úřadu. U takto jednoduchých zařízení to ale působí velmi nepřiměřeně,“ říkáMichal Břežek a pokračuje: „Navíc tyto požadavky se mohou v čase zpřísnit bez řádného legislativního procesu, protože jejich změnu lze realizovat na úrovni ministerské vyhlášky.“

Regulace pro neexistující problém

Z právního hlediska je tak klíčová otázka, jaký problém má navrhovaná úprava ve vztahu k boxům vlastně řešit. Samoobslužné boxy se v posledních letech kontrolovaně rozvíjely i bez explicitní regulace stavebním zákonem. Neexistují přitom žádné indicie, že by tento stav vedl k systémovým selháním, která by vyžadovala legislativní zásah.

„Pokud regulace nevychází z reálně existujícího problému, ale spíše z potřeby ‚něco upravit‘, její přínos bývá velmi sporný,“ říká Michal Břežek a doplňuje: „Namísto toho dochází k situaci, kdy je na funkční prostředí aplikován komplexní právní rámec, jehož přínosy jsou diskutabilní, zatímco jeho dopady, zejména ve formě zvýšené právní nejistoty, jsou zcela konkrétní.“

Deklarovaným cílem novely je zrychlení výstavby, snížení byrokracie a podpora rozvoje území. V obecné rovině lze s tímto cílem souhlasit. V případě samoobslužných boxů však navrhovaná úprava působí opačně. Místo odstranění překážek dochází k jejich vytváření, a to nikoli v podobě administrativních procesů, ale i v podobě právních rizik, která jsou pro praxi méně viditelná, ale o to závažnější.

„Zařazení boxů mezi drobné stavby tak nelze vnímat jako nezbytný krok k rozvoji měst a obcí. Naopak se nabízí otázka, zda nejde o příklad nadbytečné a systémově neodůvodněné regulace,“ uzavírá Michal Břežek.