Těžký batoh byrokracie na zádech českého byznysu

Představte si podnikatele jako horolezce zdolávajícího ekonomickou osmitisícovku. Místo cepínu a lana má však na zádech těžký batoh plný zákonů, nařízení, výkazů a formulářů. Zatímco jeho konkurenti z jiných zemí šplhají s lehkou výbavou, on se pod tou zátěží potácí. Takový pocit dnes zažívá mnoho českých podnikatelů – a nejde jen o dojem, ale o realitu podloženou daty.

Podle průzkumu Hospodářské komory ČR plných 79 procent podnikatelů uvedlo, že se za dobu jejich podnikání regulatorní zátěž zvýšila. To je alarmující číslo. Nejde přitom o nový problém – už dřívější studie evropské asociace obchodních a průmyslových komor Eurochambers ukázala, že na každé euro vytvořené hodnoty připadá v Evropě v průměru 12 centů vynaložených na plnění administrativních povinností. České prostředí je přitom zatížené ještě více.

Syndrom byrokratické hypertrofie

Česká republika v současnosti trpí syndromem byrokratické hypertrofie – tedy nadměrným bujením předpisů a povinností. Stát disponuje více než 30 tisíci právními předpisy (zákony, vyhláškami a nařízeními) a z nich vyplývají statisíce dílčích povinností. V takto přeregulovaném prostředí roste složitý byrokratický aparát a podnikatelé čelí obrovské zátěži, když se v takovém legislativním labyrintu snaží zorientovat. Tento stav je neudržitelný a stále se zhoršuje – přijímáním dalších a dalších předpisů se byrokratická džungle dále zahustila, což brzdí efektivní fungování ekonomiky i společnosti.

Tempo nárůstu regulací navíc zrychluje. Jen pro ilustraci: živnostenský zákon byl za posledních 20 let novelizován více než 120krát, stavební zákon asi stokrát a sazebník správních poplatků se měnil dokonce více než 180krát. Obyčejný podnikatel nemá šanci takové množství změn sledovat. Není divu, že si mnozí připadají jako byrokratický „otloukánek“ – terč neustálých ran v podobě nových nařízení.

„Většina podnikatelů nechce nic víc než mít jasně daná pravidla a systém, který funguje. Sjednotit formuláře, propojit úřady mezi sebou, aby si nepředávaly informace přes podnikatele, a hlavně, když už něco digitalizujeme, ať to opravdu funguje a zjednodušuje práci, ne že jen přesuneme papír do PDF,“ říká Vladimír Wünsch, majitel digitální agentury Inago. „Měli bychom se vrátit k politickým slibům, že za každou novou povinnost uloženou podnikateli/občanovi prokazatelně zrušíme dvě dosavadní,“ míní například Milan Šlachta ze společnosti Bosch.

Náklady a promarněné příležitosti

Byrokracie v Česku není jen cítit – ona i měřitelně stojí čas a peníze. „V provozu podnikatele strašně brzdí a zvedá jim náklady obrovské množství všech věcí, které musí státu hlásit, reportovat. Středně velká firma nemá často ani možnost se v tom sama zorientovat a musí alokovat mnoho pracovních sil, které se věnují vlastně jen vyřizování této agendy směrem ke státu, od statistiky po úřady práce,“ popisuje David Marek, hlavní ekonom Deloitte. Odhady ukazují, že regulatorní a administrativní povinnosti vyjdou české podnikatele na téměř 72 miliard korun ročně. Tento odhad navíc nezahrnuje takzvané alternativní náklady – tedy příležitosti promarněné kvůli byrokratickým omezením a zdržení. Jde například o investice, jež firmy nerealizovaly, protože místo plánování trávily čas vyplňováním formulářů.

Z makroekonomického pohledu jde o obrovskou zátěž, jejíž odbourání by mohlo ekonomice citelně pomoct. Analýzy naznačují, že každé snížení administrativní zátěže o milion korun může přinést až 1,4 milionu korun dodatečného ekonomického růstu. Jinak řečeno, peníze a čas ušetřené na byrokracii lze přesměrovat do produktivnějších činností, které generují hodnotu.

Není divu, že cílem iniciativ v Česku i zahraničí bývá dosáhnout snížení administrativní zátěže o 20 až 25 procent – takový si ostatně stanovila i Evropská unie v minulé dekádě a podobné mety vídáme v řadě zemí. Pokud by se i v Česku podařilo dosáhnout třeba čtvrtinového snížení byrokratické zátěže, podnikatelé by ročně ušetřili okolo 18 miliard korun a tyto zdroje by mohli investovat do rozvoje svých firem. To by se v konečném důsledku pozitivně promítlo i do výkonu české ekonomiky a státního rozpočtu.

Česko v mezinárodním srovnání

Dopady přebujelé byrokracie se projevují také v mezinárodních žebříčcích konkurenceschopnosti a podnikatelského prostředí. Svého času populární index Světové banky Doing Business řadil Česko dlouhodobě jen do šedého průměru kolem 40. místa ze 190 zemí. V posledním vydání žebříčku (2020) obsadila ČR 41. místo, čímž jsme zaostali nejen za západními ekonomikami, ale i za některými středoevropskými sousedy. Například Polsko bylo tehdy hodnoceno o něco lépe (40. místo), a Estonsko dokonce patřilo mezi dvacítku nejlepších zemí: v roce 2020 obsadilo 18. příčku.

Není to překvapení: Estonsko se často uvádí jako vzor minimalizace byrokracie díky radikální digitalizaci státní správy. V pobaltské zemi lze drtivou většinu úředních úkonů vyřídit online a za pár minut. Na konci roku 2024 Estonsko jako první stát na světě oznámilo, že digitalizovalo 100 procent svých vládních služeb – s nadsázkou prohlásilo „buzeraci za mrtvou“ a vyhlásilo vítězství ve válce s byrokracií.

Jakkoli je český právní systém nesrovnatelný s estonským, tento příklad ukazuje, že k razantnímu omezení byrokracie je zapotřebí odvážná vize a důsledná realizace – a že moderní technologie mohou být mocným pomocníkem, nikoli však samospásným řešením.

Důsledky nadměrné regulace pociťují i jiné velké ekonomiky. Německo je proslulé precizním, ale často komplikovaným úředním aparátem, který svazuje tamní podniky. Německá vláda sice v posledních letech přijala už čtyři zákony na odlehčení od byrokracie, jež mají firmám v souhrnu ušetřit téměř miliardu eur ročně, jenže i po této sérii úprav panuje mezi podnikateli skepse. Německý svaz malých a středních podniků opatření sice vítá jako krok správným směrem, ale zároveň konstatuje, že velký „úder“ v boji s byrokracií se nekoná a slibované úlevy nejsou v praxi příliš znát. Podobně jako v Česku převládá pocit, že dílčí reformy byrokratického molocha zcela nezrušily, pouze jej mírně „přistřihly“.

Dílčí úlevy vs. potřeba systémové změny

V Česku si v posledních letech vlády problém uvědomovaly a podnikly různé pokusy o nápravu. Aktuální vládní koalice přišla s řadou takzvaných antibyrokratických balíčků opatření. Třetí takový balíček byl schválen v květnu 2024 a obsahuje 29 dílčích kroků k zjednodušení života podnikatelů, živnostníků i občanů. Navazuje na předchozí dva z minulých let a na vládní slib „zrušit, co je v českém právu zbytečné nebo nedává smysl – povinnosti, razítka i celé zákony“. Jedná se například o rušení duplicitních hlášení, zjednodušení některých licenčních procesů či omezení povinného papírování tam, kde to postrádá logiku. Tyto kroky rozhodně míří správným směrem a mohou přinést drobná zlepšení. Podaří se tím však vyřešit jádro problému, nebo jde pouze o kosmetické úpravy velkého byrokratického balvanu? Podnikatelé dlouhodobě volají po hlubší, systémové změně.

„Vlády přicházejí s dílčími úpravami. Ale co opravdu potřebujeme, je změnit samotný způsob přemýšlení o právu. Od paragrafů k datům,“ říká prezident Hospodářské komory ČR Zdeněk Zajíček. Podle něj dosavadní snahy představují jen nahodilé výstřely do tmy bez ucelené koncepce. A právě odvaha k ucelené reformě podle Zajíčka dosud chybí. Tento kritický odstup ale neznamená negaci drobných zlepšení – spíše apel, aby nezůstalo jen u nich. Skutečná změna si vyžádá více než tři balíčky novel paragrafů – musí přijít nový způsob tvorby a evidence pravidel. Často se v souvislosti s odlehčením byrokracie skloňuje digitalizace veřejné správy – elektronická komunikace s úřady či využívání datových schránek už řadě firem ušetřilo spoustu času. Avšak technologie samy o sobě problém nevyřeší, pokud zůstane zachován komplikovaný a nepřehledný právní rámec. Digitalizace bez změny pravidel znamená, že „digitalizujeme chaos“ – převádíme nepřehledné a přeplácané agendy do elektronické podoby, ale jejich složitost tím nezmizí.

Navíc v oblasti e-governmentu Česko nijak nevyniká; naopak podle Indexu digitální ekonomiky a společnosti (DESI) zaostáváme v integraci digitálních technologií do chodu státní správy. Pokud úřední postupy zůstávají stejně komplikované, jen v PDF formulářích místo papíru, skutečná úleva se nekoná. Stejně tak není řešením hledat viníka jen v úřednících a zjednodušeně volat po jejich propouštění. Jak poznamenal Zdeněk Zajíček, přebujelý aparát je spíše symptom než příčina, úředníci vykonávají to, co jim právní předpisy ukládají. Má-li ubýt úředníků za přepážkami, musí nejprve ubýt razítek, formulářů a paragrafů, které je zaměstnávají.

Recept: antibyrokratický zákon

Hospodářská komora ČR proto přišla s návrhem, jak celý problém uchopit systematicky od kořene. Navrhuje zavedení takzvaného antibyrokratického zákona – rámcového předpisu, který by nastavil nová pravidla pro tvorbu a evidenci povinností ukládaných státem. Tento zákon by mimo jiné ukládal povinnost přikládat ke každému novému zákonu tabulku veřejnoprávních povinností – přehledně by v ní bylo uvedeno, kdo, komu, co, kdy, jak a za jakých sankcí musí plnit.

Taková tabulka už je ostatně součástí českého právního prostředí. Je třeba ji jen důsledně využívat, aby zákonodárci i veřejnost na první pohled viděli, kolik nových povinností navrhovaná regulace ukládá, komu jsou adresovány, v jakých lhůtách, jakou formou a co hrozí při nesplnění. Konečně bychom jasně viděli celý obsah a dosah přijímaných pravidel. Antibyrokratický zákon však nemíří jen na nové regulace. Počítá i s „přeložením“ všech stávajících zákonů do zmíněných tabulek. To je obří úkol, na který by – podle návrhu – bylo možné nasadit i umělou inteligenci. Ta by dokázala ze stávajících předpisů „vybagrovat“ (vytěžit) všechny povinnosti a zaevidovat je do jednotné databáze. Výsledkem by byla strukturovaná databáze všech povinností, k níž by měli přístup jak úřady, tak podnikatelé. Taková otevřená datová základna by okamžitě odhalila duplicity, nesrovnalosti či nejasnosti ve výkladu současných předpisů. Stát by získal konkrétní přehled, kolik a jak náročných povinností ukládá, a podnikatelé by snadněji zjistili, jaké všechny požadavky se na ně vztahují. Hlavním přínosem by však byl přerod zákonů do podoby spravovatelných dat – umožnilo by to řídit stát na základě ověřených čísel, nikoli dojmů.

Takto zásadní změna přístupu samo- zřejmě není jednoduchá ani rychlá, ale slibuje výrazné efekty. Odhady Hospodářské komory ČR ukazují, že pokud by byl navrhovaný antibyrokratický zákon uveden do praxe, mohl by v konzervativním scénáři snížit byrokratickou zátěž nejméně o 25 procent, což by české ekonomice přineslo úsporu až 18 miliard korun ročně. Díky multiplikačním efektům by se navíc mohl hrubý domácí produkt zvednout o dalších 25 miliard. Důležité je, že nejde jen o úsporu peněz podnikatelům, ale i o zvýšení predikovatelnosti a stability právního prostředí. Konečně by byl každý zákon čitelný a přehledný, každá povinnost dohledatelná a každá změna zdůvodněná daty. Samozřejmě, samotný koncept antibyrokratického zákona vzbuzuje otázky.

Byl by to v českém kontextu bezprecedentní krok a jeho úspěch závisí na politické vůli dotáhnout jej do praxe. Skeptici mohou namítnout, že i sebelepší zákon zůstane na papíře, pokud nebude důsledně realizován a kontrolován. Jisté také je, že tento přístup by vyžadoval širokou spolupráci napříč úřady a možná i dočasné zvýšení úsilí (například při tvorbě databází a revizi předpisů). Přesto má návrh svůj význam už tím, že otevírá debatu o systémové změně, nikoli jen o dalším „kilečku“ dílčích úlev. Hospodářská komora prezentuje antibyrokratický zákon jako jeden z možných léků, podnět k přemýšlení, jak jinak a lépe bojovat s byrokratickou zátěží. Jde o přístup, který upřednostňuje data, transparentnost a preventivní kontrolu růstu regulací před záplatováním stávajícího stavu. Zda se tato konkrétní idea uchytí, ukáže teprve politická diskuse.

Evropský kontext – a regulace

Při debatě o byrokracii nelze opomenout evropský rozměr. Až 80 procent nových regulací totiž pramení z legislativy Evropské unie. V rámci jednotného trhu je logické, že se členské země snaží sladit pravidla tak, aby podnikatelé měli všude podobné podmínky. Problém však nastává ve chvíli, kdy si jednotlivé státy tato společná pravidla implementují způsobem, jenž na místní firmy klade ještě větší zátěž, než jakou původně zamýšlela EU. Tento nešvar je známý jako gold-plating – „pozlacování“ směrnic dodatečnými národními požadavky nad rámec toho, co Brusel skutečně požaduje. Důvody mohou být různé: přehnaná opatrnost úřadů, snaha pojistit se proti případným sankcím z EU, nepochopení původního záměru regulace nebo prostě domácí byrokratická setrvačnost. Výsledkem je však nerovnost na jednotném trhu – právě český podnikatel často musí splnit více povinností než jeho zahraniční konkurent, přestože pro oba vycházejí ze stejného unijního předpisu.

Prezident Hospodářské komory Zajíček v této souvislosti varuje, že nemáme být „papežštější než papež“. Český stát by podle něj měl hájit zájmy svých podnikatelů i při implementaci evropských norem – nikoli je sabotovat, ale provádět je efektivně, s rozumem a ohledem na reálné fungování byznysu. Klíčové je, abychom se aktivně zapojili už do přípravy evropských pravidel v Bruselu a neskončili až v roli toho, kdo vše na konci pouze „odkývá“ a přidá vlastní přísnost navrch.

Hospodářská komora proto prosazuje i na evropské úrovni podobné systematické nástroje, jaké navrhuje doma. Konkrétně volá po zavedení povinných „tabulek povinností“ i u nových zákonů EU. Pokud by každé nařízení či směrnice EU přehledně uváděly, co přesně požadují, od koho, v jaké frekvenci a formě a co hrozí při nesplnění, omezilo by to prostor pro národní úřady zavádět zbytečné nadstavby.

Tento český návrh začíná podle Zajíčka rezonovat i u evropských podnikatelských organizací, protože má potenciál přinést větší transparentnost do celé unijní regulace a zajistit férovější soutěž v rámci Evropy. Už jen debata na toto téma pomáhá vyvíjet tlak na Brusel, aby při svém tažení za lepší regulaci („Better regulation“ agenda) nezůstal pouze u obecných prohlášení, ale přikročil ke konkrétním krokům.

Nadešel čas na skutečnou reformu

Vše výše uvedené ústí do jasného závěru: byrokracie není jen otázkou pohodlí podnikatelů, ale především otázkou konkurenceschopnosti, produktivity a prosperity celé země. V prostředí, kde si podnikatel nemůže být jistý, že pravidla zůstanou alespoň rok beze změny, se jen těžko plánuje dlouhodobý rozvoj, a investice či inovace tím trpí. Česko si nemůže dovolit dále ztrácet dech pod tíhou razítek v době, kdy okolní svět běží kupředu. Jestli chceme obstát v globální konkurenci, potřebujeme právní rámec, který bude službou, nikoli překážkou. A podnikatele, kteří nebudou svazováni razítky, ale motivováni tvořit.

Potřebujeme opravdový regulatorní detox, který odlehčí českému podnikání od zbytečné zátěže, seřídí pravidla tak, aby dávala smysl, a vnese do systému pořádek i předvídatelnost. Je to léčba, na níž závisí budoucí kondice naší ekonomiky. Teprve když podnikatelé shodí ze zad onen pomyslný přetěžký batoh byrokracie, budou moct plně rozvinout svůj potenciál k růstu, inovacím a tvorbě hodnot – ku prospěchu nás všech.