Vcelku štědrý národ

Skoro patnáct a půl miliardy za rok dali Češi na veřejně prospěšné účely. Uvádí to poslední analýza Fóra dárců (FD), která rozebírá způsoby a objemy dárcovské činnosti v Česku v roce 2022. Darované částky se ještě stále zvyšují, ale také stále více lidí váhá s tím, zda a kolik dát. Podle průzkumu FD nikdy nic nedává sedm procent lidí, kteří by dát mohli. Nejčastější suma, kterou Češi darují, se pohybuje v rozmezí třiceti až sta korun, naprostá většina darů končí na hranici 500 korun, výjimečně do jedné tisícikoruny. Individuální dárci i tak dají za rok dohromady skoro čtyři miliardy korun. Nejoblíbenějším způsobem, jak přispět na charitu, jsou v Česku sbírky, respektive charitativní dražby. Tři čtvrtiny Čechů se v průzkumu přiznaly, že právě tuto formu využívají velmi často.

Zdá se tedy, že Češi jsou vlastně vcelku štědří a rozdávat se jim nečiní problémy. Jinak však tato „disciplína“ dělení se o bohatství a peníze vypadá, když se podíváme na mezinárodní srovnání. To je vždy trochu metodologicky ošidné, chybí i data, budeme-li ale věřit jedinému relevantnímu porovnání britské Charities Aid Foundation (CAF), jež působí prakticky po celém světě, je Česko na dvacátém druhém místě. Údaje z roku 2016 ukazují objem peněz na veřejně prospěšné účely ve srovnání s hrubým domácím produktem, tedy s celkovým bohatstvím vytvořeným v dané zemi během jednoho roku. České číslo je v tomto srovnání na první pohled trochu směšné – 0,04 procenta HDP. Ostatní státy na tom ale nejsou o moc lépe. Obrovská Čína, považovaná za zemi drsnou, která se o charitu a sociální služby moc nestará, vykazuje 0,03 procenta HDP, takže si jen těžko můžeme představit, jakou hodnotu česká charita ve skutečnosti má.

Charitativní činnost ale u nás částečně nesupluje sociální politiku, jako tomu je například ve Spojených státech. Američané rozdají osobně i skrze firemní a soukromé nadace na veřejně prospěšné účely 1,44 procenta HDP. Relativně velmi štědré (0,77 až 0,5 HDP) jsou tři země Commonwealthu – Kanada, Nový Zéland a Velká Británie. Pozoruhodné je osmé místo Ruska s charitativním sektorem představujícím 0,34 procenta ruského HDP.

České relativně mizivé procento dárcovských peněz nicméně získává rychle na hodnotě, když si uvědomíme, že například násobně bohatší Švýcarsko je na tom ve srovnání s Českem jen o pět setin lépe. Nejpodstatnější je asi srovnání s bývalými socialistickými zeměmi. Ty se v žebříčku pohybují kdesi hodně za námi… Česko se z tohoto hlediska jeví jako nejštědřejší země střední a východní Evropy.

Mladí darují pravidelně

Největší problém „charity v Česku“ je podle zjištění Fóra dárců v tom, že velmi málo lidí dává na veřejně prospěšné účely pravidelně a naprostá většina odvádí své dary nárazově na základě některých aktuálních akcí. „Lidé se v současnosti bojí, že nebudou moct darovat,“ řekla při prezentaci nových čísel za rok 2022 Klára Šplíchalová, výkonná ředitelka Fóra dárců. V rozhovoru pro týdeník Euro pak dodala, že obavy se již proměňují v realitu: „Je zkrátka vidět, že i do dárcovství vstupuje ekonomická krize, loni se lidé ještě obávali dávat, dnes už se to fakticky děje. Asi čtyřicet procent neziskovek, s nimiž pravidelně mluvíme, letos pociťuje menší objemy darů.“ A to navzdory tomu, že stále vidíme sbírkové rekordy v různých kampaních. Pravidelný přísun peněz na veřejně prospěšné účely začíná chybět.

Podle Šplíchalové se však situace dlouhodobě zlepší, protože mladší lidé v Česku mají o pravidelné dlouhodobé dárcovství stále větší zájem. „Roste generace, která dává pravidelně, vidíme to i v oblasti dárcovských SMS, kde celou polovinu tvoří DMS opakované, tedy trvalý příkaz,“ vysvětluje výkonná ředitelka Fóra dárců. Loni také lidé dali tímto způsobem více peněz než v roce 2021. Mladí tu značí skupinu mezi třiceti a čtyřiceti lety, s typickým nadprůměrným příjmem do 60 tisíc korun měsíčně, kde je pravidelné dárcovství dnes nejrozšířenější. Kupodivu více mezi muži (14 procent) než mezi ženami (10). Nárazově dávají finanční dary naopak ženy, každá třetí, zatímco u mužů je to každý čtvrtý.

Zajímavé je rozložení distribuce dárcovských peněz z nadací a nadačních fondů. Celkově tento sektor profesionálního dárcovství vydá ročně jen o trochu méně než individuální dárci. Loni to bylo 3,7 miliardy korun. Peníze jsou obvykle téměř rovnoměrně rozloženy do pěti zájmových skupin. Na vzdělávání a výzkum jde 16 procent, na děti a rodinu 14, humanitární pomoc tvoří 13 procent všech nadačních výdajů, 12 procent peněz zabere pomoc nemocným a lidem s handicapem, po deseti procentech spolkne kultura, umění a památky a tatáž část pomoci patří sociálně znevýhodněným.

Na čele Dobrý anděl

Největším dárcem byla loni Nadace Dobrý anděl, kterou podle slovenského vzoru podnikatele a později slovenského prezidenta Andreje Kisky založili v roce 2011 čeští podnikatelé Petr Sýkora a Jiří Černý, kteří také vložili do startu nadace své soukromé peníze. Nadace dnes už žije více z dalších soukromých darů, které lidé právě na zdravotní účely dávají velmi rádi. Stačí si připomenout rychlost, s jakou se v Česku vybírají potřebné peníze na mimořádné akce, jako bylo letos mimo jiných 100 milionů korun na těžce nemocného dvouletého Martínka trpícího syndromem AADC. Na drahou genetickou terapii malého chlapce se nakonec v Česku vybralo 130 milionů korun.

Podle Petra Sýkory, spoluzakladatele nadace, se i jeho a Černého Dobrý anděl „snaží podat pomocnou ruku každé rodině, kterou zasáhlo vážné onemocnění a která se dostala vlivem nemoci do těžké životní situace“. Loni tak Dobrý anděl natáhl ruku směrem k potřebným rodinám s celkovou sumou 328 milionů korun, což bylo o patnáct milionů více než v roce 2021.

Pro srovnání nadace nejbohatší rodiny v Česku, The Kellner Family Foundation, již po zesnulém Petru Kellerovi spravuje jeho žena Renata, vydala loni na různé veřejně prospěšné účely 158 milionů korun a byla tak čtvrtým největším profesionálním dárcem. K tomu je ale potřeba ještě vzít do úvahy Nadaci PPF, která v roce 2022 darovala 109 milionů korun. Čtvrt miliardy rozpustila v české společnosti další nadace, Prague Civil Society Centre. A 220 milionů korun dala nadace co do tržeb třetí největší firmy v Česku, Nadace ČEZ.

Pomohli by politici

Fond dárců ve svém rozsáhlém výzkumu zjistil, že Češi dnes již v relativně křehké většině (58 procent) považují společenskou odpovědnost firem, jež se projevuje také dárcovstvím, za civilizační samozřejmost. Stejné procento lidí je pak ochotno připlatit za nějaké zboží, pokud součástí jeho ceny bude část, jež se odvede na charitu. Neziskový sektor, který pracuje na distribuci darů ve společnosti, je na sociál­ních sítích velmi často považován za nepřítele zneužívajícího veřejné peníze. Je to trochu paradox, protože tomuto sektoru věří podle zjištění Fóra dárců 62 procent lidí, více než třetina obyvatel jej naopak považuje na nedůvěryhodný. Největší odpor k nevládním charitativním organizacím vyjadřují starší lidé nad 60 let, kteří, jak zjistil průzkum Fóra dárců, také nejméně přispívají na veřejně prospěšnou činnost. Z velké části proto, že sami sebe považují za nejpotřebnější.

Podle Kláry Šplíchalové z Fóra dárců pomůže dalšímu rozvoji dárcovství v Česku nový zákon o veřejných sbírkách, kde se počítá i s daňovými odvody pro darované. Nejvíce by ale podle ní pomohlo, kdyby neziskovky a veřejně prospěšnou činnost konečně brali vážně i politici a dávali to veřejně najevo. „Bylo by to velmi důležité – aby politici mluvili o neziskových organizacích lichotivěji, ostatně covid, tornádo na Moravě, válka na Ukrajině a další události ukázaly, že neziskové organizace mají svoje místo ve společnosti a že společnosti dokážou hodně pomoci a že ji také drží pohromadě.“