Včelí harmonie

Na rozlehlé louce obehnané horskými hřebeny stojí maringotka, která je splněným snem a také důkazem, že je možné vystoupit ze zajetých kolejí. Za projektem stojí manželé Lenka a Tomáš Dočekalovi, energický pár, který se nezastaví před žádnou výzvou, miluje divokou přírodu a včely. Právě nadšení pro včelařství bylo začátkem cesty, která je dovedla až k vlastnímu glampingovému projektu, v němž hosté bydlí přímo uvnitř včelína. Název mu dali poetický – Spaní na medu.

Po dvaceti letech života v Praze a práce v korporátech se rozhodli pro změnu. Na horách si nejprve postavili chalupu, kam jezdili na víkendy, netrvalo ale dlouho a rozhodli se život v přírodě přeměnit ve svou každodenní realitu. „V roce 2017 jsme se odhodlali k přestěhování a až tehdy si uvědomili, že jsme sami sobě dali úplně jiný prostor pro život. Nejsou tu ploty, obklopují vás hektary luk, žijete v 730 metrech nad mořem, vidíte zvěř a přírodu během všech ročních období,“ vzpomíná na změnu prostředí Tomáš Dočekal, pro něhož byl tento moment zároveň návratem do dětství.

„Připomnělo mi to tady mého dědečka, který celý život včelařil, a já jsem právě život v přírodě viděl jako ideální příležitost k tomu, abych se včelám také začal věnovat,“ dodává. Během pandemie práce pro oba podstatně ubylo a bylo potřeba vymyslet, jakým směrem dál jít. V Tomášově hlavě už delší dobu zrála myšlenka na vlastní včelín podle toho, jak si ho pamatoval z dětství. „Pro mě je včelín prostor, kam člověk v létě vstoupí a cítí teplo, vůni a vibrace včel. Zároveň máte pocit, že jste nějakým způsobem v zákulisí a skýtá se vám pohled, který jen tak někdo nemá,“ popisuje svou vizi Dočekal. Už jeho první nápady počítaly s tím, že by se ve včelíně mělo dát spát, protože ze základů apiterapie věděl, že včely pozitivně ovlivňují zdraví a působí na psychiku a náladu člověka.

„Myšlenka udělat celý projekt pro lidi přišla od Lenky. Konzultovali jsme vše se známými a až oni nám řekli, že to, co jsme vymysleli, je vlastně glamping. Takřka nevědomky jsme propojili glamping s apiterapií, čímž vznikl koncept, který zatím neexistuje nikde jinde ve světě. To nás nutilo trochu pochybovat – pokud je to dobrý plán, proč ho ještě nikdo jiný neuskutečnil? Slyšeli jsme navíc i názory různých lidí, že do včelína nikdo nebude chtít přijet,“ vzpomíná na počáteční nejistoty Dočekal.

Jakmile se ale na pozemku objevil podvozek k maringotce, nebylo cesty zpět. „Tomáš měl představu, že včely budou mít kde bydlet už na jaře, což znamenalo, že jsme celou maringotku museli postavit přes zimu. A asi si dokážete představit, kolik tady bývá sněhu,“ vypráví Lenka a s manželem se shodují, že ač to byla velká výzva, byl právě termín jara tím, co je hnalo dopředu. Díky jejich zápalu a energii se podařilo maringotku dokončit včas, navíc se spoustou krásných designových detailů a hlavně s dostatkem místa pro včely. Jak tedy soužití se včelami v praxi vypadá?

Ve včelím biopoli

Během včelí sezony od dubna do října jsou v maringotce umístěna čtyři včelstva. Vzdáleni jste od nich asi osm centimetrů, včely vidíte a cítíte vůni takzvaného úlového vzduchu, který je jedním ze základů apiterapie. Současně ležíte na podložce umístěné přímo nad úly, takže se nacházíte ve včelím biopoli, kde dochází k přenosu vibrací včel na člověka. Stačí tady ležet pár desítek minut a pocítíte rozdíl. Úlový vzduch se do prostoru maringotky uvolňuje přes síťované otvory ve včelích úlech.

Naprostým unikátem je takzvaná včelí televize, tedy speciální prosklený úl, díky němuž můžete na vlastní oči sledovat, co se uvnitř úlů doopravdy děje. Kromě interiéru maringotky se budete se včelami dělit i o horskou louku, nemusíte se však ničeho bát, vše je tu skvěle vymyšlené. „Na východ od maringotky je louka, kterou nesekáme, a ta patří právě včelám. Naopak tam, kde je tráva posekaná, se mohou hosté pohybovat úplně bez omezení. Za dva roky a po stovkách ubytovaných hostů jsme zatím zaznamenali jen tři žihadla, všechna právě na východní straně, takže můžeme říct, že tento koncept funguje,“ vysvětluje Dočekal.

Na konci října se včely přesouvají na zimní stanoviště, aby měly úplný klid a mohly nabrat energii na další sezonu. Apiterapie tedy přes zimu neprobíhá. „Le­tos zkoušíme novinku, chceme nechat včelí televizi obydlenou i přes zimu. Zatím ale nevíme, jak to dopadne,“ dodává Lenka Dočekalová s tím, že pomyslné poslední slovo v tom budou mít samotné včely.

Po přesunutí včel se ze Spaní na medu stává dokonalý zimní glamping pod hřebenem hor, kde si užijete neposkvrněnou přírodu, zavátí sněhem. Maringotka je na zimní provoz připravená, takže chladno vám tady rozhodně nebude.

„V zimě je tu spousta sněhu, všechno je prosvětlené, hodně mrzne, ale uvnitř na vás čeká teplo a komfort a vy jen pozorujete zasněžené kopce. Je to jako jiný svět,“ popisují majitelé, kteří místní zimu milují. „Dá se tady samozřejmě i sportovat, nedaleko máte sjezdovky, je to kousek na běžkařské trasy. Většina hostů si ale přijede užít zimní krajinu ve vší její ladovské kráse,“ dodává Lenka.

Z praktického hlediska v maringotce všechno funguje tak, jak jste zvyklí z domova. Je tady plně vybavený kuchyňský kout s kávovarem, bez limitů teče teplá voda, je tu splachovací záchod. „Spaní na medu si nejlépe užijete ve dvou, budete mít maximální pohodlí a zároveň mentální prostor se napojit jeden na druhého a také na včely. Dětské hosty přijímáme až od dvanácti let, protože chceme, aby se podařilo vytvořit harmonii mezi vámi a včelami, což je v případě malých dětí složitější a pozornost všech se přirozeně tříští,“ vysvětlují majitelé.

Když přijedete, čeká vás osobní přivítání, výklad o včelách, okolní přírodě a jejích principech. „Při odjezdu na hostech vidíme, že došlo k přepnutí a že odjíždějí nabití energií a spokojení. O tom svědčí i fakt, že se opakovaně vracejí, zrovna nedávno k nám přijela paní již posedmé,“ popisují Dočekalovi a dodávají, že právě přímá komunikace s návštěvníky a jejich zpětná vazba je nabíjí a vrací jim energii, kterou do projektu v začátcích vložili.