Zelené financování je na opatrném vzestupu. Prospěla by mu stabilita regulace a větší podpora

Udržitelná transformace, pro níž se Evropa rozhodla, vyžaduje obrovské investice. Zároveň je směřování kapitálu do řešení šetrnějších k životnímu prostředí efektivním způsobem, jak zásadní společenskou proměnu posouvat vpřed. V Česku je takzvané zelené financování zatím v počátcích, ale postupně i zde nabývá na významu, i když zatím ne tak rychle jako v některých jiných zemích Evropy či světa. „Asi není překvapením, že největším investorem jak objemově, tak podílem na vlastním HDP je Čína. V České republice zatím bohužel není k dispozici transparentní statistika či přehled ′zelených′ investic, ale odhaduje se, že za rok 2024 byl jejich podíl na našem HDP 0,7 procenta,“ říká Blanka Beranová, která je zodpovědná za řízení aktivit v oblasti udržitelnosti ve skupině ČSOB. Z povinného reportingu podle ní vyplývá, že se bankám zatím daří investovat do zelených projektů velmi nízké jednotky procent aktiv, jak alespoň ukazuje veličina zvaná Green Asset ratio. To je ovšem celkem přísný ukazatel a investice v něm zahrnuté musí mít oporu v datech prokazujících soulad s evropskou taxonomií neboli přehledem udržitelných ekonomických činností. „Každopádně vnímáme, že se zelené financování zejména mezi většími podniky, které se ESG věnují, stává standardní součástí jejich strategie a finančního řízení,“ podotýká Blanka Beranová.

Zelenost se pojí s výhodností

Zelené financování má přitom vícero podob. „Nejznámější jsou takzvané zelené úvěry, které jsou obdobou tradičních investičních úvěrů, avšak s podmínkou prokázání, že finance budou využity na projekty s pozitivním vlivem na životní prostředí. Ačkoliv je tento typ financování administrativně náročnější, skutečně přispívá k udržitelnosti bez rizika greenwashingu,“ říká Blanka Svobodová, Corporate Strategy & Financing Tribe Leader v Komerční bance. Střední a větší firmy zatím podle ní preferují tradiční úvěry, ale zelené financování si postupně nachází své místo na trhu. „Podle našich údajů směřuje asi polovina nových investičních úvěrů v korporátním segmentu do projektů s pozitivním vlivem na udržitelnost, což ukazuje na velký potenciál pro rozvoj zelených úvěrů,“ vykresluje možnosti růstu Svobodová.

Vedle úvěrů určených na konkrétní zelené projekty existují i takové, které jsou vázány na dosažení určitých udržitelných cílů a zvýhodněny nižší úrokovou sazbou. „Ty jsou oblíbené zejména u velkých společností s jasně definovanou strategií udržitelnosti. Jejich využití je zatím poměrně omezené, nicméně ukazují směr, kterým se trh může v budoucnu ubírat,“ říká Blanka Svobodová.

Slibnou budoucnost zeleného financování předpovídá Raiffeisenbank, která vnímá silný rozvoj jeho nástrojů, ale zejména poptávky po něm. „Jako setrvalý trend vidíme fakt, že firmy, se kterými tyto transakce realizujeme, si často nejsou vědomy, že se jedná o zelenou transakci, a dozvídají se to až od nás, jako financující banky. Potvrzuje se tím ale, že firmy tyto investice realizují nikoli proto, že chtějí být zelené, ale protože jim dávají dlouhodobě ekonomický smysl,“ přibližuje Kateřina Špániková, která zastává pozici Head of ESG & Support Products.

Směřování kapitálu do udržitelnosti je tématem nejen pro banky. „Zelené financování je důležitou součástí investičních strategií skupiny Allianz jako významného globálního investora. Tyto strategie jsou spojeny se závazky, které Allianz jasně deklaruje v rámci svého plánu přechodu NetZero do roku 2030,“ říká ředitelka řízení rizik v Allianz pojišťovně Kamila Šimonová. Skupina podle ní cílí na nízkoemisní odvětví, v nichž chce významně zvýšit investice do roku 2030 v závislosti na tržních podmínkách. V rámci zelených investičních strategií naopak omezuje investice do specifických odvětví, jako je ropný, uhelný a ocelářský průmysl. „Vedle toho se ve zmíněných odvětvích zaměřujeme na transformační strategie, kde naše partnery podporujeme v přechodu na udržitelná technologická řešení,“ doplňuje Šimonová.

Je třeba jasná a uměřená regulace

Finanční instituce zároveň jmenují kroky či opatření, jak směřování kapitálu do udržitelnosti urychlit. „K dalšímu rozvoji trhu zeleného financování by přispěla větší regulatorní stabilita. Investoři, banky i regulátoři budou víc a víc potřebovat spolehlivá, srovnatelná a ověřitelná data o ESG aspektech firem a obcí právě proto, že vstupují do řízení rizik a řízení toků kapitálu. V této oblasti jsme bohužel velmi pozadu, a nejasný vývoj v rámci Omnibusu (balík změn v reportingu, který navrhla Evropská komise – pozn. red.) nepřináší dlouhodobou konzistenci a předvídatelnost, což zpomaluje mobilizaci potřebného kapitálu,“ soudí Blanka Beranová z ČSOB. Přechod na udržitelnou ekonomiku podle ní vyžaduje obrovské investice, které přesahují možnosti veřejných rozpočtů, a mobilizace zdrojů stále nedosáhla potřebných objemů. Konkrétně v České republice je proto zapotřebí najít vhodnou kombinaci možných finančních nástrojů a pobídek pro podporu zelených investic. „To, že je tu velký potenciál pro další rozvoj udržitelného financování, vidíme v praxi. Pozorujeme silnou poptávku po dotačních titulech, zejména v oblasti energetických úspor, dekarbonizace a zemědělství,“ hodnotí Beranová. Také Kamila Šimonová z Allianz vyzdvihuje význam vhodně nastaveného a transparentního regulatorní prostředí, které firmám umožní naplňovat legislativní, zejména datové, požadavky a uvádět zelené financování v život.

S regulací a požadavky na reporting se to ale nesmí přehánět. „Aby se udržitelné financování stalo atraktivnějším, je důležité, aby nebylo příliš administrativně náročné a nevyžadovalo vysoké nároky na dodatečné reporty,“ míní Blanka Svobodová z Komerční banky. Klienti pak podle ní velmi dobře slyší také na nižší úrokovou sazbu, která může být se zeleným úvěrem spojena.

Pozitivní roli ale může sehrát i promyšlená osvěta. Například v Raiffeisenbank totiž vidí jako hlavní omezující faktor nepochopení a negativní vnímání tématu udržitelnosti, což se pak promítá i do nezájmu klientů identifikovat, které chystané investice jsou potenciálně zelené. „Oproti dalším členským státům EU však pociťujeme také absenci širší palety podpůrných nástrojů, jako jsou například záruční programy, které by firmám usnadnily přístup k financování pro zelené projekty a investice,“ dodává Kateřina Špániková.