Jak dlouho potrvá nová zlatá horečka?

Přísně střežený trezor v londýnské čtvrti May­fair se pyšní sklem tak silným, že odolá i výstřelu z automatické zbraně, a navíc ho 24 hodin denně monitorují zaměstnanci hned čtyř velínů. To proto, že si tady ukládají zlato jedni z nejbohatších obyvatel Země. Malé sejfy, jejichž pronájem stojí 12 tisíc liber ročně (zhruba 325 tisíc korun), se v poslední době rychle plní a do konce roku mají být obsazeny úplně všechny. Klienti totiž hromadně přecházejí na takzvaná tvrdá aktiva, jež bývají průvodním znakem těžkých časů. Tito lidé jsou také „citlivější na nový světový pořádek“, říká Ashok Sewnarain, generální ředitel mauricijské společnosti IBV International Vaults, jíž ostře střežený londýnský trezor patří. „Roli tu hrají nedůvěra vůči bankám, vysoká inflace a globální změny v používání rezervních měn.“

Hromadění zlata globální elitou napodobují už i centrální banky rozvíjejících se zemí. Loni nakoupily 1 079 tun prutů zlata, což je nejvíc od roku 1950, odkdy se statistika jejich prodeje vede. Následkem toho se cena kovu od konce března pohybuje kolem nominální rekordní úrovně 2 072 dolarů za troyskou unci, tedy tradiční jednotku hmotnosti cenných kovů. A mnozí spekulanti, takzvaní zlatí brouci, se zadrženým dechem čekají, kdy bude pokořen nový rekord.

Zlato bývalo tradičně klidným přístavem v rozbouřených dobách, a to samé platí i dnes. Koronavirus, válka na Ukrajině, geopolitické napětí, obavy z inflace, narůstající globální zadlužení, vysoké úrokové míry a bankovní krize nutí investory přehodnotit zabezpečení svých aktiv a zlato z nastalé situace těží.

„V uplynulých deseti letech jsme měli nízkou inflaci a vysoký hospodářský růst, globalizaci a mír, svobodný volný trh s jeho neviditelnou rukou a mimořádné výkony technologických firem,“ říká Nicky Shielsová, vedoucí oddělení strategie kovů švýcarské obchodní společnosti MKS Pamp zaměřující se na drahé kovy. „Tyto pilíře se nyní hroutí všechny najednou, což zlatu a dalším komoditám vytváří pozitivní podmínky.“

Pak je tu ještě jeden geopolitický faktor, kdy rozvíjející se země s ostražitostí sledují posilování amerického dolaru. Po uvalení západních sankcí na Rusko po jeho invazi na Ukrajinu zmrazily USA a jejich spojenci celkem 300 miliard dolarů zahraničních aktiv vedených v dolarech, eurech a librách. Mnohé státy, které drží americké dolary, to vyděsilo, proto se jejich centrální banky rychle pustily do diverzifikace aktiv a začaly nakupovat více zlata.

„Zlato je čím dál více geopolitickou záležitostí,“ říká Sebastien de Montessus, generální ředitel těžařské firmy Endeavour obchodované na londýnské burze.

S oživeným zájem o zlato se proto centrální bankéři, manažeři fondů i drobní investoři domnívají, že stojíme na počátku nového pozlaceného věku. Podle některých předpovědí by zlato mohlo vystřelit až k rekordní hodnotě téměř 3 300 dolarů za troyskou unci v dnešních dolarech, kterou tato komodita prolomila v roce 1980 – tehdy po ropném šoku rovněž panovala vysoká inflace a neklid na Blízkém východě utnul devítiletý růst trhu, který nastartoval tehdejší americký prezident Richard Nixon poté, co dolar odstřihl od zlata. Pokud bude dnešní stagflace, geopolitické napětí a dedolarizace pokračovat, pak bude podle některých obchodníků zlato dál jen zářit.

„Nacházíme se v nové éře? Stručně řečeno: ano,“ říká Ruth Crowellová, generální ředitelka sdružení London Bullion Market Association, které udává světové standardy a cenové ukazatele pro obchody se zlatem. „Přesun ke zlatu je odrazem tvorby neutrálnějších portfolií reagujících na geopolitiku.“

Na druhé straně je však cena zlata vyhlášená svou vrtkavostí. Až strach a panika opadnou, může se ukázat, že její růst byl jen dočasný. Z dlouhodobého hlediska mohou navíc pověsti zlata uškodit obavy z dopadů těžby na životní prostředí – a také skutečnost, že na rozdíl od jiných kovů nehraje žádnou roli v energetické transformaci. Zlato je sice právě teď na výsluní, ale jak dlouho ještě?

Index strachu

Hlavním motorem růstu trhu se zlatem jsou obavy, že jiná likvidní aktiva přestávají být spolehlivá. V uplynulých měsících vykazují trhy nestabilitu, a proto se investoři k tomuto drahému kovu znovu obracejí. Od listopadu a především po pádu tří regionálních amerických bank a převzetí švýcarské Credit Suisse bankou UBS jeho cena stoupla o pětinu – na téměř dva tisíce dolarů za troyskou unci.

„Zlato nám ukazuje, že na finančních trzích panuje značná nervozita,“ říká Ross Norman, generální ředitel poskytovatele dat o cenných kovech Metals Daily. „Kráčí v čele stáda a zvonek zvoní na poplach.“

Současná situace podle některých pozorovatelů jen potvrzuje jeden z úhlů pohledu na vývoj globální ekonomiky. Jeho zastánce David Franks, majitel jedné londýnské restaurace a jakýsi novodobý zlatý brouk, drží v prutech, mincích a akciích těžařských firem více než dva miliony liber (zhruba 54 milionů korun), ale od akciových trhů se drží dál. Když sledoval, jak ochotně vlády po finanční krizi roku 2008 tisknou peníze ve snaze ozdravit své ekonomiky, nebylo prý jeho rozhodování nijak obtížné.

„Jednou se svět probudí a zjistí, že Amerika nakupila tak obrovský dluh, že ho nebude schopná zvládat. Podle mě není ke zlatu nebo stříbru jiná alternativa,“ říká. „Pokud jste ho drželi od roku 2008, moc se mu nedařilo. Ale jsem si jistý, že jednou, dřív, než zemřu, se mu zase bude dařit.“

Obavy, že investoři nemají moc aktiv na výběr, nemusejí hned předznamenávat velké krize a katastrofy, kvůli nimž lidé plní londýnské trezory zlatem – stačila jen nejistota ohledně jednání o americkém dluhovém stropu v květnu.

Americká ministryně financí Janet Yellenová varovala, že pokud Kongres do začátku června nevydá souhlas s navýšením federálního dluhu, vzroste pravděpodobnost, že ministerstvo nebude schopné půjčky splácet a zemi postihne finanční a ekonomická katastrofa.

Mark Bristow, šéf druhého největšího producenta zlata na světě Barrick Gold, však s Franksem souhlasí. Světové centrální banky podle něj už nemají žádné další možnosti, džin inflace vylétl z kouzelné lampy a rozvíjejícím se státům hrozí dolarová dluhová spirála.

„Když vaše zadlužení převyšuje HDP, je z toho jen jedna cesta ven: musíte provést výraznou finanční korekci, nebo nastartovat růst. Ze současné situace se ale růstem nedostaneme,“ říká. „Jedinou možností je tvrdé celosvětové přistání.“

Nedůvěra v dolar

Kromě zájmu drobných investorů je motorem růstu zlata také globální odklon od všemocného dolaru. Po globální finanční krizi roku 2008 vidíme jasný tlak na diverzifikaci rezervních měn: podíl americké měny na globálních měnových rezervách poklesl z více než 70 procent v roce 2000 na dnešních necelých 60 procent. V čele této seizmické změny stojí Rusko, Čína, Turecko a Indie.

„Řada zemí pochopila, že dolar byl zbraní ve službách USA,“ říká de Montes­sus z těžařské společnosti Endeavor Mining. Rusko čelící západním sankcím tak jen posílilo příklon ke zlatu, které samo těží. Když roku 2008 vypukla globální finanční krize, pochvaloval si Vladimir Putin zásoby zlata a tvrdé měny, které Kremlu posloužily jako „bezpečnostní polštář“ tlumící bolestivé ekonomické dopady na miliony Rusů.

O tři roky později se ruský vůdce procházel mezi trezory centrální banky v Moskvě a potěžkával desetikilovou cihlu zlata. Na návštěvě tam nebyl náhodou, tou dobou totiž banka zrovna začínala v tichosti zvyšovat podíl drahých kovů ve svých mezinárodních re­zervách. Dnes dosahují 600 miliard

dolarů a zlato v nich má podíl celých 25 procent – od roku 2007 se jeho objem v tunách zvýšil téměř šestinásobně.

Mnohé další země se rovněž snaží najít alternativu k dolaru, a klíčovou otázkou se stává, jakou roli bude hrát zlato v plánech Pekingu na internacionalizaci jüanu. Prezident Si Ťin-pching v prosinci nabízel, že za saúdskou ropu a plyn zaplatí domácí měnou – a analytikové odhadují, že pokud ji bude možné směnit za zlato, bude takový postup stále častější.

„Zlato jako platební metoda se opět vrací na světovou scénu,“ říká Paul Wong, tržní stratég společnosti Sprott Asset Management.

Čínská lidová banka má přitom největší rezervy zahraničních měn na světě, 3,2 bilionu dolarů, a v uplynulých šesti měsících důsledně navyšovala podíl zlata – mnozí obchodníci s tímto kovem však odhadují, že ho nakoupila ještě více, než kolik oficiálně připouští.

To by zemi mohlo pomoci konkurovat americkému dolaru, říká Oliver Ramsbot­tom, partner společnosti McKinsey. „Přetrvávající nákupy zlata Čínou lze vysvětlit jako součást její dlouhodobé politiky uvolňování kapitálového dohledu, a tím posílit pozici jüanu vůči dolaru.“

Na zlato sázejí i pokulhávající ekonomiky, které mají často dluhy vedené v amerických dolarech. Ještě než v prosinci vyhlásila Ghana neschopnost splácet své dluhy, navrhl tento šestý největší producent zlata na světě, že za dovoz ropy bude platit pruty – což se trochu podobá středověkému směnnému obchodu mezi ekonomikami Středomoří a západní Afriky, kdy se zlato směňovalo za sůl. Další velký producent, Zimbabwe, se snaží ekonomiku sužovanou vysokou inflací podpořit vydáním digitálních tokenů krytých zlatem.

Co nastane, až zlatá horečka skončí

Zlato sice zažívá hvězdné okamžiky, ale lze jen těžko odhadnout, jak dlouho potrvají. Agentury předpovídající vývoj cen drahých kovů někdy připomínají pasažéry, kteří v londýnských taxících sedí na sklápěcích sedadlech zády k řidiči. Vidí jen to, co je za vozidlem, dopředu nikoli. Částečně je to proto, že je vytěženo zlato v hodnotě asi 12 bilionů dolarů (zhruba 264 bilionů korun) a jeho nabídka se loni zvýšila jen o dvě procenta. Proto má navrch tlak poptávky, která je však nepředvídatelná. Po finanční krizi klesla cena zlata z 1 920 dolarů (42,3 tisíce korun) za troyskou unci v roce 2011 na 1 200 dolarů (26,4 tisíce korun) o dva roky později. Z krátkodobého hlediska bude klíčovým faktorem určujícím jeho cenu cesta, kterou se bude ubírat americká centrální banka ve snaze o dosažení rovnováhy mezi požadavkem na zdravou ekonomiku a zkrocení inflace. To bude mít zásadní vliv i na to, zda se manažeři fondů přidají k drobným investorům a centrálním bankám a také začnou nakupovat pruty – za deset měsíců do března totiž fondy obchodující se zlatem zažívaly pokles.

Nedávno americká centrální banka signalizovala, že se nebude zdráhat úrokové míry dále zvyšovat. Jenže trhy spíše očekávaly, že si dá ve zvyšování přestávku, proto cena zlata klesla na zhruba 1 970 dolarů (43,4 tisíce korun), přitom vyšší úrokové míry posilují atraktivitu dluhopisů oproti relativně nevýnosným prutům. Úspěšné snížení cenové úrovně z dubnových 4,9 procenta na cílová dvě procenta by mohlo poptávku po zlatě jako pojistce proti inflaci dále ochladit. Tlak na pokles ceny by mohla vyvolat rovněž dohoda o americkém dluhovém stropu.

Z dlouhodobého hlediska by mohl touhu spotřebitelů po drahém kovu rovněž ztlumit stav samotného těžebního průmyslu – zejména pokud začne sílit tlak na snižování emisí, omezování dopadu na životní prostředí a vyšší transparentnost.

„Žijeme naplno ve světě, který dekarbonizuje,“ říká Tom Palmer, generální ředitel největší těžařské společnosti světa Newmont Corporation, který tento měsíc podepsal dohodu o převzetí svého austral­ského konkurenta Newcrest za 19 miliard dolarů (418 miliard korun). Palmer očekává, že v oboru nastanou další podobné fúze, neboť firmy potřebují doly s delší životností, jež jim pomohou splnit klimatické a ekologické cíle. „V našem oboru se odehrává konsolidace.“

Zlato je jedním z nejméně reaktivních prvků, proto na rozdíl od jiných funkčnějších kovů nehraje v energetické transformaci velkou roli. Jeho ložiska se však často nacházejí poblíž zásob mědi, která má zásadní význam pro nízkouhlíkové technologie, jako jsou větrné turbíny, elektromobily nebo přenosová soustava. V technologiích, zdravotnictví nebo průmyslu se využívá jen osm procent veškerého zlata – zbytek připadá především na šperky a investice. Manažeři těžařských firem si jsou toho dobře vědomi, proto se řada z nich pokouší zvýšit těžbu mědi.

„Kdybych mohl sednout do stroje času a skočit o deset let dopředu, odhaduji, že hodně těžařů zlata bude produkovat i měď,“ říká Palmer. Přechod na nízko­uhlíkový svět jim nehraje do karet: stále více akademiků volá po omezení těžby zlata z důvodu jejího dopadu na životní prostředí.

Podle nedávné studie, již vedl Stephen Lezak ze Scott Polar Research Institute při Cambridgeské univerzitě, je uhlíková stopa těžby zlata zhruba stejná jako evropské letecké dopravy a poptávku lze uspokojit do značné míry pouhou recyklací.

„Zlato považujeme za takovou čistou, ryzí, luxusní komoditu, ale to je v případě jeho těžby daleko od pravdy,“ říká Lezak, který upozorňuje na emise rtuti a uhlíku a spotřebu vody. „Těžba zlata je obrovskou zátěží, přitom ji lze snadno nahradit.“

Nevládní organizace Swissaid ve své březnové zprávě obvinila rafinerie zlata, že kvůli dodržování lidských práv a dopadům na životní prostředí odmítají zveřejnit, od kterých dolů nakupují suroviny.

Pověst zlata u mladých investorů kvůli tomu jistě nestoupne, ti se nechávají zlákat spíše digitálními investicemi, jako je NFT nebo kryptoměny. Skupina World Gold Council podporovaná těžaři proto plánuje vydání měny stablecoin kryté zlatem. Andreas Hablützel, generální ředitel evropského obchodníka se zlatem Degussa Goldhandel, jemuž patří britská firma Sharps Pixley prodávající zlaté pruty, se domnívá, že digitalizace a nástup nové generace budou znamenat pomalejší růst trhu.

„Mladá generace v Evropě zlatu zrovna neholduje. Myslím, že moc příležitostí k růstu tady mít nebudeme,“ říká. Navzdory pádu kryptoměnové burzy FTX se domnívá, že „důvěra už je obnovená a krypto bude mít své místo mezi aktivy jisté“.

Zastánci kryptoměn a zlatí brouci mají něco společného: zastávají názor, že systém měn s nuceným oběhem dostatečně nefunguje a žene se do záhuby.

S přetrvávajícími riziky pro globální ekonomiku a s přerušením 20letého trendu, kdy akcie a dluhopisy rostly, budou mnozí lidé dál upřednostňovat hmatatelnější investice. „Na aktivum, které je už pět tisíc let zárukou bohatství, se hned tak nezapomene,“ říká Norman z platformy Metals Daily.

Harry Demsey, Leslie Hook, FT