Nový svět, nová armáda

Nejdále je v novém zbrojení zatím asi Polsko, které po vypuknutí války v únoru 2022 rozjelo kompletní modernizaci svého tankového parku. Stovky polských tanků putovaly na Ukrajinu, Poláci dostali německé stroje, další, kterých má být dohromady přes tisíc, se snaží vyrábět a modernizovat. Polsko kvůli ruské hrozbě vyhlásilo ústy svého nejvlivnějšího politika Jaro­slawa Kaczyńského cíl dosáhnout ve výdajích na zbrojení pět procent hrubého domácího produktu. Ten v současnosti dosahuje 674 mi­liard dolarů (rok 2021), pět procent by v přepočtu na koruny bylo neuvěřitelných 775 miliard, tedy zhruba tolik, kolik se v Česku ročně vydá na důchody.

Tak velké množství peněz nevydávají v poměru k celkovému bohatství ani Spojené státy, které mají největší a nejlépe vyzbrojenou armádu světa. Na podobnou úroveň dosahují pouze země jako Turecko nebo svého času Řecko. Pro srovnání, modernizaci armády chystají pod tlakem ruské války na Ukrajině i Němci.

Kancléř Olaf Scholz totiž po začátku útočné ruské války zjistil, že výzbroj bundeswehru je zastaralá a že v řadě zbraňových systémů Německu chybí dostatečná jistota, že by se ruskému či jinému útoku ubránilo. Scholz slíbil na dozbrojení německé armády 100 miliard eur, tedy asi dva a půl bilionu korun, což je o pět set miliard víc, než kolik činí roční výdaje celého českého státního rozpočtu.

Přezbrojování už začalo

Česko, které se pere se strukturálními rozpočtovými schodky především kvůli prudce rostoucím sociálním výdajům, se těmto sumám na zbrojení nemůže vůbec rovnat. Kabinet premié­ra Petra Fialy sice schválil rekordní obranný rozpočet na příští rok, který počítá s dosud nevídanými 112 miliardami korun (1,52 procenta českého HDP), zvýšení o 30 miliard korun jde ale z velké části na vrub růstu cen. Inflace samozřejmě zvyšuje náklady i na přezbrojování české armády, na něž se ministryně obrany Jana Černochová (ODS) příští rok chystá.

„Potřebujeme doplnit zásoby munice, ale i náhradních dílů a dalších potřebných věcí,“ vysvětluje ministryně, podle níž je společensky i psychologicky důležité, že ministerstvo obrany už není popelka, na niž se zapomíná, ale konečně patří ke skutečně silovým resortům. Černochová počítá s tím, že příští rok do české armády nateče 40 miliard korun jen do nové výstroje a výzbroje, samozřejmě i do munice, ale také do informačních technologií a nemovité infrastruktury.

K největším plánovaným investicím patří bojová vozidla pěchoty opatřená pásovým pohonem a americké bojové vrtulníky, jež nahradí ty staré, které česká armáda poskytla Ukrajině. Vrtulníky Bell přijdou na 4,7 miliardy korun, bojová vozidla pěchoty na 4,4 miliardy. Rovněž dobíhají starší zakázky, například nákup čtyř baterií izraelských protileteckých kompletů Spyder za bezmála 14 miliard korun, který dokončila ještě předchozí vláda Andreje Babiše.

„Stručně se dá říct, že jsme na správné cestě, s modernizací a přezbrojováním se ale začalo už za ministra Lubomíra Metnara (ANO). Ministryně Jana Černochová (ODS) v tom pokračuje, je také co dělat, protože v tom máme velký dluh,“ říká bezpečnostní odborník, Lukáš Visingr, působící na Masarykově univerzitě v Brně. Kromě nákupu amerických vrtulníků, které český stát přijdou na 18 miliard korun, se ministr Metnar zasloužil i o rozjetí zakázky na nákup 210 nových bojových vozidel pěchoty, protože ve výzbroji byly ještě staré stroje z dob Varšavské smlouvy.

Ty z velké části – opravené a lehce zmodernizované – mezitím putovaly na Ukrajinu. Kromě těchto „bévépéček“ si česká armáda polepší o čtyři bojové vrtulníky AH-1Z Viper a také o osm víceúčelových helikoptér UH-1Y Venom. Na nich by čeští vojáci měli létat už příští rok.

Kde na to vzít lidi?

Ve strategii české armády se nic moc nemění, i když se kvůli vývoji války na Ukrajině a rozšíření ruské hrozby explicitně pro všechny státy NATO a západní země diskutují dílčí úpravy schválených materiálů.

„Potřebujeme modernizovat pozemní vojsko, potřebujeme postavit těžkou mechanizovanou brigádu, to jsou ty BVP stroje,“ vysvětluje dále Visingr. „Potřebujeme nový systém protivzdušné obrany, kde kromě Spyderů budou potřeba i další systémy, protože Spydery by to samy určitě neutáhly. Dále jsou to nadzvukové stíhačky, pravděpodobně budeme kupovat americké nejmodernější stroje F-35,“ pokračuje ve výčtu analytik a nevynechá ani modernizaci infrastruktury. „Nejvíce se mluví o letišti v Čáslavi, ale budou potřeba i další modernizované základny, a neposlední řadě platí, že na to všechno musíme mít ve skladech dostatek munice.“

V plánech na příští rok, jež bezpečnostní výbor sněmovny ve spolupráci s vládou zahrnul i do tabulek státního rozpočtu na rok 2023, je i nábor nových vojáků, potřebných odborníků i obslužného personálu. Jde o 1 100 lidí navíc. Zapadá to do celkové vojenské doktríny České republiky, která se ani kvůli válce na Ukrajině v základu nemění, jak potvrzuje první náměstek ministryně obrany František Šulc: „Existují platné dokumenty, jako je Obranná strategie či Koncepce výstavby Armády ČR, takzvaný KVAČR, do roku 2030. Nemyslím si, že musíme dělat radikální změny.“

Mezitím se však situace rychle změnila, ruská hrozba narůstá, a i v armádních kuloárech se mluví o tom, že 30 tisíc vojáků nakonec stačit nemusí a bude potřeba přivést do armády další síly. „Nepřekvapilo by mě, kdyby to bylo ještě mnohem více lidí, a tedy samozřejmě i peněz.

Hranice dvou procent HDP, k níž jsme vždy tak idealisticky směřovali, možná bude muset být překročena,“ míní Visingr a podrobně popisuje současnou situaci v české armádě. „Dnes máme dvě brigády, sedmou mechanizovanou a čtvrtou rychlého nasazení. Původně se mluvilo o tom, že můžeme postavit tři brigády, třetí by byla velmi lehká a rychlá. Nakonec se z této třetí brigády vyklubal výsadkový pluk, který se teď buduje, ale v kuloárech se mluví o tom, že bychom se měli vrátit k původní myšlence tří brigád,“ uvažuje analytik.

Celý plán na rozšíření armády má ale jednu velkou slabinu – kde se na takové výraznější armádní posílení vezmou lidi. Důležitá je rekrutační strategie, lidé do armády nepřijdou sami jen tak, stát je tam musí nějak přitáhnout, nalákat. „Chvíli se do armády chodilo za penězi, to fungovalo velmi dobře, dnes už to není tak, že armáda platí lépe než soukromý sektor,“ vykresluje vývoj rekrutační strategie české armády Lukáš Visingr. Vždy bylo také dost lidí, kteří chodili ke zbraním kvůli zážitkům a dobrodružství, těšili se na zahraniční mise, na to, že půjdou do skutečného boje a ještě si vydělají peníze. To už dnes také neplatí, misí ubývá a s nimi i vojenští dobrodruhové.

Podle Visingra samozřejmě funguje pocit vlastenectví, jenž je v motivaci lidí přicházejících do armády stále vcelku významný, ale hlavní otázka podle něho je, jak dostat mileniály do armády. Na nové technologie? „Ano, trefil jste, nové technologie. Ti, co vyrostli s iPhonem v jedné a s PlayStationem ve druhé ruce, těm musí armáda nabídnout ty nejlepší hračky, které jsou k dispozici a které nelze v žádném jiném oboru dostat.“

To je ale úplně jiná podoba armády, než na jakou jsme byli tradičně zvyklí. Ostatně pohled na ukrajinská bojiště v praxi dokládá, že tradiční konvenční sílu musí podporovat moderní technologie, jež dokážou přesně mířit nejen v útoku, ale i v obraně. I Česko dnes buduje armádu budoucnosti, nikoli relikt konce 20. století. Má to svou logiku, vysvětluje Visingr: „Mechanizovaná brigáda, o níž jsme mluvili, potřebuje dobrou obranu proti dronům, někdo musí obsluhovat laserové zbraně, a není už tajemstvím ani to, že budeme mít vlastní špionážní družici, kterou vynese na oběžnou dráhu raketa Elona Muska. To všechno budou muset ovládat lidé, kteří si s moderními technologiemi rozumí a chtějí je dál poznávat.“

Silná armáda je nutnost

Česká armáda je pořád na začátku procesu přezbrojení a modernizace, už dnes se ale odborníci shodnou v tom, že odpovědná příprava na možný konflikt s Ruskem přijde na mnohem, mnohem více peněz, než se čekalo. Česko se bude muset na nějaký čas možná přiblížit až k pětiprocentním polským výdajům na armádu, což by v době vysoké inflace a energetické krize byla velmi citlivá politická otázka. České podniky a zbrojovky se na každý pád začínají znovu rozjíždět ve výrobě, která byla ještě před pěti lety spíše na okraji zájmu. Ruská agrese spustila zbrojařský boom po celém světě.

V Česku se budou ve velkém vyrábět zbraně pro Ukrajinu, především munice, kterou teď Ukrajinci potřebují do zbraní ruské výroby, s nimiž mají čeští výrobci své zkušenosti. Přesto do českých podniků přijdou tisíce odborníků z Ukrajiny, aby při této válečné výrobě pomáhaly. Dohodl se na tom přímo premiér Petr Fiala s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Investice dosahuje čtyřiceti miliard korun, které se v české výrobě protočí. Kromě munice jde například o podvozky firmy Tatra, jež Ukrajinci používají jako nosiče raketového oddílu Neptun, který tak slavně zničil ruský křižník Moskva, a o další pomocnou techniku.

Analytici také už dnes spekulují o tom, co se bude dít po válce, kterou snad Ukrajina nakonec vyhraje. „Ukrajinská armáda přejde na západní standardy, ty zbraně se budou muset někde vyrobit, proto je dobře, že česko-ukrajinská spolupráce začíná už teď. Ukrajinci si budou dobře pamatovat, kdo jim ve zlých chvílích pomáhal a na koho se při přezbrojování obrátit,“ soudí bezpečnostní analytik Lukáš Visingr.

České zbrojovky a podniky budou samozřejmě pracovat i na přezbrojování české armády, které potrvá několik roků. Za osm let, v cílovém roce reformy 2030, by Česko mělo mít dynamickou moderní armádu, provázanou nejšpičkovější komunikační a řídicí technikou. Pro bezpečnost země je to nutnost. Silná armáda by pak měla být východiskem k jednání o nastavení nového mírového režimu v Evropě.

Nejdále je v novém zbrojení zatím asi Polsko, které po vypuknutí války v únoru 2022 rozjelo kompletní modernizaci svého tankového parku. Stovky polských tanků putovaly na Ukrajinu, Poláci dostali německé stroje, další, kterých má být dohromady přes tisíc, se snaží vyrábět a modernizovat. Polsko kvůli ruské hrozbě vyhlásilo ústy svého nejvlivnějšího politika Jaro­slawa Kaczyńského cíl dosáhnout ve výdajích na zbrojení pět procent hrubého domácího produktu. Ten v současnosti dosahuje 674 mi­liard dolarů (rok 2021), pět procent by v přepočtu na koruny bylo neuvěřitelných 775 miliard, tedy zhruba tolik, kolik se v Česku ročně vydá na důchody.

Tak velké množství peněz nevydávají v poměru k celkovému bohatství ani Spojené státy, které mají největší a nejlépe vyzbrojenou armádu světa. Na podobnou úroveň dosahují pouze země jako Turecko nebo svého času Řecko. Pro srovnání, modernizaci armády chystají pod tlakem ruské války na Ukrajině i Němci.

Kancléř Olaf Scholz totiž po začátku útočné ruské války zjistil, že výzbroj bundeswehru je zastaralá a že v řadě zbraňových systémů Německu chybí dostatečná jistota, že by se ruskému či jinému útoku ubránilo. Scholz slíbil na dozbrojení německé armády 100 miliard eur, tedy asi dva a půl bilionu korun, což je o pět set miliard víc, než kolik činí roční výdaje celého českého státního rozpočtu.

Přezbrojování už začalo

Česko, které se pere se strukturálními rozpočtovými schodky především kvůli prudce rostoucím sociálním výdajům, se těmto sumám na zbrojení nemůže vůbec rovnat. Kabinet premié­ra Petra Fialy sice schválil rekordní obranný rozpočet na příští rok, který počítá s dosud nevídanými 112 miliardami korun (1,52 procenta českého HDP), zvýšení o 30 miliard korun jde ale z velké části na vrub růstu cen. Inflace samozřejmě zvyšuje náklady i na přezbrojování české armády, na něž se ministryně obrany Jana Černochová (ODS) příští rok chystá.

„Potřebujeme doplnit zásoby munice, ale i náhradních dílů a dalších potřebných věcí,“ vysvětluje ministryně, podle níž je společensky i psychologicky důležité, že ministerstvo obrany už není popelka, na niž se zapomíná, ale konečně patří ke skutečně silovým resortům. Černochová počítá s tím, že příští rok do české armády nateče 40 miliard korun jen do nové výstroje a výzbroje, samozřejmě i do munice, ale také do informačních technologií a nemovité infrastruktury.

K největším plánovaným investicím patří bojová vozidla pěchoty opatřená pásovým pohonem a americké bojové vrtulníky, jež nahradí ty staré, které česká armáda poskytla Ukrajině. Vrtulníky Bell přijdou na 4,7 miliardy korun, bojová vozidla pěchoty na 4,4 miliardy. Rovněž dobíhají starší zakázky, například nákup čtyř baterií izraelských protileteckých kompletů Spyder za bezmála 14 miliard korun, který dokončila ještě předchozí vláda Andreje Babiše.

„Stručně se dá říct, že jsme na správné cestě, s modernizací a přezbrojováním se ale začalo už za ministra Lubomíra Metnara (ANO). Ministryně Jana Černochová (ODS) v tom pokračuje, je také co dělat, protože v tom máme velký dluh,“ říká bezpečnostní odborník, Lukáš Visingr, působící na Masarykově univerzitě v Brně. Kromě nákupu amerických vrtulníků, které český stát přijdou na 18 miliard korun, se ministr Metnar zasloužil i o rozjetí zakázky na nákup 210 nových bojových vozidel pěchoty, protože ve výzbroji byly ještě staré stroje z dob Varšavské smlouvy. Ty z velké části – opravené a lehce zmodernizované – mezitím putovaly na Ukrajinu. Kromě těchto „bévépéček“ si česká armáda polepší o čtyři bojové vrtulníky AH-1Z Viper a také o osm víceúčelových helikoptér UH-1Y Venom. Na nich by čeští vojáci měli létat už příští rok.

Kde na to vzít lidi?

Ve strategii české armády se nic moc nemění, i když se kvůli vývoji války na Ukrajině a rozšíření ruské hrozby explicitně pro všechny státy NATO a západní země diskutují dílčí úpravy schválených materiálů.

„Potřebujeme modernizovat pozemní vojsko, potřebujeme postavit těžkou mechanizovanou brigádu, to jsou ty BVP stroje,“ vysvětluje dále Visingr. „Potřebujeme nový systém protivzdušné obrany, kde kromě Spyderů budou potřeba i další systémy, protože Spydery by to samy určitě neutáhly. Dále jsou to nadzvukové stíhačky, pravděpodobně budeme kupovat americké nejmodernější stroje F-35,“ pokračuje ve výčtu analytik a nevynechá ani modernizaci infrastruktury. „Nejvíce se mluví o letišti v Čáslavi, ale budou potřeba i další modernizované základny, a neposlední řadě platí, že na to všechno musíme mít ve skladech dostatek munice.“

V plánech na příští rok, jež bezpečnostní výbor sněmovny ve spolupráci s vládou zahrnul i do tabulek státního rozpočtu na rok 2023, je i nábor nových vojáků, potřebných odborníků i obslužného personálu. Jde o 1 100 lidí navíc. Zapadá to do celkové vojenské doktríny České republiky, která se ani kvůli válce na Ukrajině v základu nemění, jak potvrzuje první náměstek ministryně obrany František Šulc: „Existují platné dokumenty, jako je Obranná strategie či Koncepce výstavby Armády ČR, takzvaný KVAČR, do roku 2030. Nemyslím si, že musíme dělat radikální změny.“

Mezitím se však situace rychle změnila, ruská hrozba narůstá, a i v armádních kuloárech se mluví o tom, že 30 tisíc vojáků nakonec stačit nemusí a bude potřeba přivést do armády další síly. „Nepřekvapilo by mě, kdyby to bylo ještě mnohem více lidí, a tedy samozřejmě i peněz. Hranice dvou procent HDP, k níž jsme vždy tak idealisticky směřovali, možná bude muset být překročena,“ míní Visingr a podrobně popisuje současnou situaci v české armádě. „Dnes máme dvě brigády, sedmou mechanizovanou a čtvrtou rychlého nasazení. Původně se mluvilo o tom, že můžeme postavit tři brigády, třetí by byla velmi lehká a rychlá. Nakonec se z této třetí brigády vyklubal výsadkový pluk, který se teď buduje, ale v kuloárech se mluví o tom, že bychom se měli vrátit k původní myšlence tří brigád,“ uvažuje analytik.

Celý plán na rozšíření armády má ale jednu velkou slabinu – kde se na takové výraznější armádní posílení vezmou lidi. Důležitá je rekrutační strategie, lidé do armády nepřijdou sami jen tak, stát je tam musí nějak přitáhnout, nalákat. „Chvíli se do armády chodilo za penězi, to fungovalo velmi dobře, dnes už to není tak, že armáda platí lépe než soukromý sektor,“ vykresluje vývoj rekrutační strategie české armády Lukáš Visingr. Vždy bylo také dost lidí, kteří chodili ke zbraním kvůli zážitkům a dobrodružství, těšili se na zahraniční mise, na to, že půjdou do skutečného boje a ještě si vydělají peníze. To už dnes také neplatí, misí ubývá a s nimi i vojenští dobrodruhové.

Podle Visingra samozřejmě funguje pocit vlastenectví, jenž je v motivaci lidí přicházejících do armády stále vcelku významný, ale hlavní otázka podle něho je, jak dostat mileniály do armády. Na nové technologie? „Ano, trefil jste, nové technologie. Ti, co vyrostli s iPhonem v jedné a s PlayStationem ve druhé ruce, těm musí armáda nabídnout ty nejlepší hračky, které jsou k dispozici a které nelze v žádném jiném oboru dostat.“

To je ale úplně jiná podoba armády, než na jakou jsme byli tradičně zvyklí. Ostatně pohled na ukrajinská bojiště v praxi dokládá, že tradiční konvenční sílu musí podporovat moderní technologie, jež dokážou přesně mířit nejen v útoku, ale i v obraně. I Česko dnes buduje armádu budoucnosti, nikoli relikt konce 20. století. Má to svou logiku, vysvětluje Visingr: „Mechanizovaná brigáda, o níž jsme mluvili, potřebuje dobrou obranu proti dronům, někdo musí obsluhovat laserové zbraně, a není už tajemstvím ani to, že budeme mít vlastní špionážní družici, kterou vynese na oběžnou dráhu raketa Elona Muska. To všechno budou muset ovládat lidé, kteří si s moderními technologiemi rozumí a chtějí je dál poznávat.“

Silná armáda je nutnost

Česká armáda je pořád na začátku procesu přezbrojení a modernizace, už dnes se ale odborníci shodnou v tom, že odpovědná příprava na možný konflikt s Ruskem přijde na mnohem, mnohem více peněz, než se čekalo. Česko se bude muset na nějaký čas možná přiblížit až k pětiprocentním polským výdajům na armádu, což by v době vysoké inflace a energetické krize byla velmi citlivá politická otázka. České podniky a zbrojovky se na každý pád začínají znovu rozjíždět ve výrobě, která byla ještě před pěti lety spíše na okraji zájmu. Ruská agrese spustila zbrojařský boom po celém světě.

V Česku se budou ve velkém vyrábět zbraně pro Ukrajinu, především munice, kterou teď Ukrajinci potřebují do zbraní ruské výroby, s nimiž mají čeští výrobci své zkušenosti. Přesto do českých podniků přijdou tisíce odborníků z Ukrajiny, aby při této válečné výrobě pomáhaly. Dohodl se na tom přímo premiér Petr Fiala s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Investice dosahuje čtyřiceti miliard korun, které se v české výrobě protočí. Kromě munice jde například o podvozky firmy Tatra, jež Ukrajinci používají jako nosiče raketového oddílu Neptun, který tak slavně zničil ruský křižník Moskva, a o další pomocnou techniku.

Analytici také už dnes spekulují o tom, co se bude dít po válce, kterou snad Ukrajina nakonec vyhraje. „Ukrajinská armáda přejde na západní standardy, ty zbraně se budou muset někde vyrobit, proto je dobře, že česko-ukrajinská spolupráce začíná už teď. Ukrajinci si budou dobře pamatovat, kdo jim ve zlých chvílích pomáhal a na koho se při přezbrojování obrátit,“ soudí bezpečnostní analytik Lukáš Visingr.

České zbrojovky a podniky budou samozřejmě pracovat i na přezbrojování české armády, které potrvá několik roků. Za osm let, v cílovém roce reformy 2030, by Česko mělo mít dynamickou moderní armádu, provázanou nejšpičkovější komunikační a řídicí technikou. Pro bezpečnost země je to nutnost. Silná armáda by pak měla být východiskem k jednání o nastavení nového mírového režimu v Evropě.