Nová energetická válka

Zdá se, že přinejmenším krátkodobě nastal konec jednoho přátelství. Saúdská Arábie, dlouholetý spojenec USA, se v předvečer 49. výročí začátku jomkip­purské války, která v první polovině sedmdesátých let poslala svět do ropné krize, postavila na stranu Ruska. Státy sdružené v Organizaci zemí vyvážejících ropu (OPEC) za přítomnosti zástupců Ruska a dalších partnerů (OPEC+) se totiž rozhodly za globálně zvýšené inflace ji ještě posílit a snížily produkci o dvě procenta celkové těžby denně.

Technicky jde o dva miliony barelů ropy, objem jednoho tankeru nejvyšší třídy, ale fakticky se podle odborníků Saúdská Arábie pokouší emancipovat a po 80 letech spojenectví diverzifikovat své vazby na USA. Tato změna, která přišla po několikatýdenním vyjednávání, už zažehla diplomatický konflikt a mimo jiné střednědobě zvýší cenu ropy, která je aktuálně okolo 90 dolarů za barel. Podle analytiků banky JPMorgan rozhodnutí OPEC+ snížit těžbu „znamená ve střednědobém horizontu opozici vůči pokusům ,kartelu kupujících‘ snížit cenu ropy“. Důležitější než krátko- a střednědobý vývoj ceny však je v tomto případě rozvolnění vztahu Saúdské Arábie s USA.

„Saúdská Arábie se může vykrucovat nebo odvádět pozornost, ale fakta jsou jasná. Svět se v boji proti ruské agresi sjednotil za Ukrajinou,“ uvedl deník The New York Times mluvčího americké Rady národní bezpečnosti Johna Kirbyho, který tím dal najevo, že dle Washingtonu se Rijád postavil na stranu Moskvy a že to považuje za významné narušení vztahů. „Na základě těchto akcí přehodnocujeme své vztahy se Saúdskou Arábií a budeme analyzovat, jak se staví k boji proti ruské agresi,“ dodal Kirby.

Saúdové však nepřátelství odmítají. „Ukažte mi, kde je ta bojovnost? Kde je zlý úmysl? Je to byznysové rozhodnutí, nejsme charitativní organizace,“ citoval deník Financial Times ministra energetiky Saúdské Arábie, prince Abdalazíze bin Salmána, nevlastního bratra faktického vládce Rijádu Muhammada bin Salmána. Symbolicky, opět na židovský svátek Jom Kippur, byly vztahy a dlouholeté ropné spojenectví významně narušené.

Vlastní cesta Saúdů

Situace je poměrně přehledná. Svět čelí rostoucí inflaci a energetika, v tomto případě ropa, je jedním z jejích významných faktorů. Zároveň se Západ snaží různými způsoby zatlačit do defenzivy Rusko, které na Ukrajině vede válku. OPEC+ k tomuto zatlačení držel klíče. Udržením, nebo dokonce navýšením své produkce by snížil tlak na trh, kterému chybí ruská ropa. Celý srpen a září proto mezi Washingtonem, Rijádem a Vídní (oficiální sídlo OPEC) pendlovali američtí diplomaté a snažili se představitele OPEC přesvědčit, aby se přidali na jejich stranu.

Dle deníku Financial Times na začátku říjnu Američané v Rijádu žádali Saúdy, aby nesnižovali produkci. Za několik dní však ministr energetiky Abdalazíz bin Salmán v sídle OPEC na vídeňském náměstí Helferstorferstrasse toto snížení podpořil. A aby tento políček Američany štípal ještě víc, za účasti místopředsedy ruské vlády Alexandra Novaka. Navíc krátce poté, co na tohoto politika Ame­ričané uvalili další sankce. Podle expertů jde o snahu Saúdů mezinárodně se emancipovat. Vládce Mohammad bin Salmán má zřejmě dost prostředků a sebe­vědomí, aby rozvolnil svými předky dlouhodobě budované vztahy s USA.

Pakt Saúdské Arábie s USA přitom trvá několik generací, spojenectví na základě vztahu ropa za vojenskou podporu přežilo dva konflikty v Perském zálivu i teroristické útoky 11. září 2001, a přestože se v uplynulých letech objevilo několik problémů (například vražda novináře Džamála Chášukdžího agenty saúdských tajných služeb), vztahy Washingtonu a Rijádu se zdály pevné. Až do začátku letošního října. A odborníci na mezinárodní vztahy se nyní přou, co tato změna orien­tace Rijádu znamená a do budoucna bude znamenat.

Shoda zájmů Rijádu a Moskvy

O signálu, který svým krokem OPEC+, potažmo Saúdská Arábie, vysílá, není pochyb. „Přítomnost ruského místopředsedy vlády, na nějž se vztahují americké sankce, při jednání o zpřísnění dodávek ropy, je vypovídající. Saúdská Arábie svým postojem vychýlí cenové riziko pro ropu jednoznačně nahoru,“ sdělil deníku Financial Times Roger Diwan, který se ve společnosti S&P Global Commodity Insight zabývá kartelem OPEC. A dodal, že všechny aspekty rozhodnutí (načasování, obsazení i způsob) měly USA naznačovat, že Saúdská Arábie bude samostatnější.

Jim Krane, jehož oborem na Bakerově institutu Riceovy univerzity je energetika, se však nedomnívá, že by se Saúdové přikláněli k Rusku nebo se snažili Putinovi pomoci, spíš se v případě ropy zájmy obou stran překrývají, a tudíž je uvažování Moskvy i Rijádu v této otázce podobné. V USA však rozhodnutí Rijádu vyvolalo názorovou vichřici. Prezident Joe Biden označil rozhodnutí OPEC+ za nerozumné a radikální senátoři začali vyzývat ke stažení americké armády z regionu.

Bernie Sanders, který se v minulých dvou primárkách ucházel o demokratickou nominaci na prezidenta, tweetoval: „Pokud chce Saúdská Arábie, jeden z nejhorších porušovatelů lidských práv na světě, spolupracovat s Ruskem, aby zvýšila ceny plynu v USA, měla by Putina přimět k obraně své monarchie. Musíme stáhnout všechny americké vojáky ze Saúdské Arábie, přestat jí prodávat zbraně a ukončit její ropný kartel, který určuje ceny.“ Pro USA krok Saúdské Arábie a OPEC znamená, že již trh s ropou nemají pod stejnou kontrolou jako před několika lety.

Američanům chybějí trumfy

S emancipovanější Saúdskou Arábií/OPEC pro velkou část světa dle deníku Financial Times začíná „bitva o budoucnost trhu s ropou“. Podle Arabů ji již zahájil Washington, když se Bidenova vláda zavázala ropu opustit a zahájit novou éru čisté energie. OPEC oproti tomu věří, že ropa je palivem minimálně ještě celého 21. století, a nemíní si tento trumf nechat vzít.

Podle deníku Financial Times jsou OPEC na straně jedné a jeho západní odběratelé na druhé předurčeni k diplomatickému konfliktu, protože západní vlády kvůli obavám z globálního oteplování a energetické bezpečnosti přijímají zákony omezující používání fosilních paliv, což je z hlediska Západu ekologická nutnost. Arabský poloostrov a OPEC to však vzhledem k orientaci svých ekonomik na těžbu považují za útok na sebe.

Jejich protiútok a snaha o posílení vlivu jsou navíc dobře načasované. Vedle zmíněných geopolitických rizik a globálně vysoké inflace je OPEC v situaci, kdy Američanům chybějí trumfy. Dle expertů v USA končí rozvoj dodávek z vlastních břidlicových zdrojů, protože investorům došla trpělivost s vysokými náklady na vrtání. Podíl má i Bidenova vláda, která na svém začátku z ekologických důvodů omezila vrtání a frakování na federálních pozemcích.

„V USA skončil růst těžby o miliony barelů denně,“ shrnul nový status quo pro Financial Times Amrita Sen z poradenské společnosti Energy Aspects. A dodal, že to uvolní OPEC ruce, protože se nebude obávat růstu těžby z břidlic. I další experti v důsledku těchto faktů sázejí na posun těžiště ropného světa. „V tuto chvíli všichni potřebují ropu z Perského zálivu, Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty,“ tvrdí Abdulchaleh Abdulla, emeritní profesor na Univerzitě v Rijádu, a přidává i důkaz vyššího arabského sebevědomí: „Někteří ve Washingtonu si neuvědomují, že existuje nový Perský záliv a že už od něho nepřijímáme rozkazy,“ řekl Financial Times.

Čekání na americké volby

Necelé tři týdny po rozhodnutí OPEC je brzy na posouzení toho, jak ovlivní vztahy. Obě strany zatím stojí na svých pozicích a drží rétoriku. Podle zemí těžících ropu je krok vynucený, musely ho udělat, aby mohly investovat do těžby. „Znepokojuje nás nedostatek investic. Pokud je neuděláme, produkce prudce poklesne,“ řekl novinářům ve Vídni ministr energetiky Spojených arabských emirátů Suhail Al Mazrouei. Oproti tomu Bidenova vláda a její západní spojenci nadále prosazují arabskou podporu Putinovu zdražování, když Západ vyšší ceny energií považuje za hlavní příčinu inflace.

Američané v reakci na „podraz svého spojence“ zintenzivnili hledání možností, jak uvolnit sankce dalším ropným exportérům. Vzhledem k tomu, že na jednání s Íránem není kvůli současným nepokojům ideální prostředí, se americká diplomacie snaží orientovat na režim Nicoláse Madura ve Venezuele. Zde však, i kdyby jednání byla úspěšná, pozitivnímu výsledku brání zdevastovaná infrastruktura, která zemi v tuto chvíli neumožňuje zpracovávat dostatek ropy ani pro vlastní spotřebu.

Biden musí minimálně v následujících dnech našlapovat opatrně. Potřeboval by sice významný průlom, pokud jde o nižší ceny, jež jsou dlouhodobě vyšší oproti průměru, ale politicky jej blokují volby do Kongresu 8. listopadu, protože nemůže kompromisy (třeba vůči venezuelské diktatuře) rozhněvat některé voličské skupiny.

Saúdové doufají, že se jim podaří vztahy s Američany do jisté míry urovnat. Větší autonomii by si uchovat chtěli, ale jejich situaci na Arabském poloostrově a v Perském zálivu komplikuje Írán. Ten v poslední době zvětšuje spolupráci s Ruskem a pro Saúdy je politicky/bezpečnostně neudržitelné směřovat do stejného bloku. Vrcholný úředník z královských paláců v Rijádu, který nechtěl být jmenován a jehož uvedl deník Financial Times, pak prohlásil: „Doufáme, že toto kritické období pomine po volbách a převládnou chladné hlavy. Jde o strategický vztah, který trvá již 80 let. Má problémy, ale jeho základy jsou silné.“

Jinak to však vidí lidé, kteří problém vnímají zvenku. „Podporou ruské žádosti o snížení produkce se OPEC staví do role, která urychlí jeho zánik. Každý, kdo může od ropy odejít, to učiní – vlády, podniky, města, spotřebitelé. Akce OPEC jsou jen ,hřebíčkem do rakve‘, která už vznikala,“ řekla Financial Times Amy Myers Jaffeová, profesorka klimatické politiky na Tuftsově univerzitě ve státě Massachusetts.