Změna německé energetické strategie podporuje populismus

Německo chce stát v čele celosvětové změny energetické strategie, čemuž podřizuje svá politická a ekonomická rozhodnutí. Zatímco se členské státy Evropské unie zavázaly, že dosáhnou klimatické neutrality do roku 2050, německá vláda ji chce mít už v roce 2045. Pokles emisí oxidu uhličitého se má zrychlit, v roce 2030 mají být nejméně o 65 procent nižší než v roce 1990 a v roce 2040 o 88 procent. Německá změna energetické strategie je více než ambiciózní a měly by ji následovat další země. Realitou však je, že přechod na klimaticky neutrální ekonomiku je mnohem komplikovanější, než jsou si politické elity v Berlíně ochotné připustit, a Německo začíná ztrácet ekonomickou konkurenceschopnost.

Přechod na klimaticky neutrální ekonomiku představuje celosvětově obrovské výdaje. Americká nezisková organizace Institut pro světové zdroje spočítala, že k dosažení tohoto cíle je nutné v letech 2030 až 2050 do globální ekonomiky ročně investovat stovky miliard dolarů. Rozdíl mezi skutečností a přáním je velký, ale Berlín odmítá jakoukoliv pragmatickou diskusi. Ve střední Evropě nesvítí slunce a nefouká vítr tolik, aby měla dostatek energie z obnovitelných zdrojů. Proto musí být postaveno 12 tisíc kilo­metrů nových elektrických vedení, která budou přivádět elektřinu do jižních spolkových zemí z jiných částí Německa. Zatím je však vybudováno jen 2 100 kilometrů a devět tisíc je v nějaké fázi povolovacích řízení.

Podle Leonharda Birnbauma, šéfa energetického koncernu E.ON, trvá bezproblémový povolovací proces deset let a v případě potíží až 20 let. Německý cíl 80procentního podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE) do roku 2030 a 100procentního do roku 2050 proto není realistický. I kdyby se podařilo překonat všechny překážky a síť větrných a fotovoltaických elektráren by byla v dohledné době vybudovaná, nebude Německo nikdy produkovat více než 50 procent svého energetického mixu z OZE. Druhá polovina bude muset nadále vznikat v plynových nebo atomových elektrárnách.

Pokles důvěry ve vládu

Kritika změny energetické strategie není v Německu politicky korektní. Jedním z mála kritiků je bývalý ředitel Ifo Institutu Hans-Werner Sinn. Ten vyzval německou vládu, aby přestala na německé a evropské úrovni prosazovat klimatickou politiku, která ničí průmysl a není pro zbytek světa vzorem, jak si představuje současná vládní koalice, ale odstrašujícím příkladem. Dle něj Čína a další země využijí ke svému ekonomickému rozvoji pokles cen energií na světových trzích v důsledku snížení německé a evropské energetické poptávky. V Německu poklesne životní úroveň a celá průmyslová odvětví se přesunou do zahraničí s nižšími náklady na energie. Zajistit zásobování Německa z OZE je za současného stavu technologií iluzorní, navzdory tomu jeho vláda trvá na svých nerealistických cílech a dělá ze země s 84 miliony obyvatel pokusného králíka.

Německo na své cestě ke klimatické neutralitě již významně snížilo emise oxidu uhličitého, nikoli však díky přechodu na OZE, ale v důsledku likvidace východoněmeckého průmyslu po sjednocení země. V německých hospodářských kruzích klesá důvěra ve spolkovou vládu a její schopnost podpořit konkurenceschopnost Německa na světových trzích. Kvůli vysokým cenám energií stále více německých firem zvažuje investovat v budoucnu v zahraničí a deindustrializace začíná být reálnou možností i v západní části země.

Podle soukromého ekonomického výzkumného Institutu pro německé hospodářství německé firmy loni rekordně investovaly v zahraničí a rozdíl investic zahraničních společností v Německu byl nejvyšší od druhé světové války. Čísla Svazu německého průmyslu ukazují pokles podílu průmyslu v německé ekonomice, z 22,9 procenta v roce 2016 na 20,3 procenta v roce 2022. K dlouhodobým problémům německého hospodářství patří přebujelá byrokracie, stárnoucí populace a skepse k inovacím. Ceny energií strukturální potíže německé ekonomiky jen zesilují.

Vedlejším důsledkem změny energetické strategie a přechodu na OZE je nárůst populismu a volebních preferencí Alternativy pro Německo (AfD). Průzkumy veřejného mínění stále více odhalují vztah mezi prosazováním klimatické politiky spolkovou vládou a rostoucí ochotou volit protestní strany. AfD z toho profituje nejvíce, aniž by musela vyvíjet větší úsilí. Čím ideologičtěji a sveřepěji se vláda snaží prosadit zelenou a politicky korektní agendu, tím více se nespokojení voliči odvracejí od tradičních k protestním a populistickým stranám.

Ideologický dogmatismus Zelených

V německé společnosti roste nespokojenost se schopností vlády řešit aktuální problémy, ale Zelení nejsou ochotní své postoje přehodnotit. Důvodem je jejich historický odpor k atomovým elektrárnám a z něho vzešlí aktivisté, kteří zakládali tuto stranu. Jde o jeden ze základů Zelených. Diskuse o atomové energii proto přestala být v Německu věcná a nese se v ideologickém, téměř nábožensko-dogmatickém duchu, jehož důsledkem jsou iracionální rozhodnutí odporující Green Dealu. Atomová energie představuje pro Zelené absolutní zlo a OZE očišťující záchranu. OZE však nikdy nebudou tvořit hlavní část energetického mixu a Německo se bude muset i v budoucnu při výrobě elektřiny spoléhat na fosilní paliva.

Původně měl být přechodovým zdrojem ruský plyn dodávaný plynovody Nord Stream I a II, o kterých bývalá kancléřka Angela Merkelová tvrdila, že jde o komerční projekty. Po napadení Ukrajiny Ruskem byl ruský plyn nejen politicky zdiskreditován, ale potvrdily se i obavy kritiků, kteří varovali před závislostí na něm a jeho zneužitím jako ekonomické zbraně. Zbývala energie z atomových elektráren, jejichž provoz ale Zelení za žádnou cenu nechtějí prodloužit. Německo dnes patří vedle Polska k největším producentům oxidu uhličitého v Evropě, protože z ideologických důvodů svou elektřinu zajišťuje namísto z atomových elektráren tou, jež vzniká v uhelných elektrárnách. Veřejným tajemstvím pak zůstává, že podstatná část importované elektřiny pochází z atomových elektráren z okolních států.

Ideologický dogmatismus Zelených má negativní dopad na německý výzkum, vědu a technologický vývoj. Zelení již více než deset let odmítají mezinárodní projekt ITER zabývající se termonukleární fúzí. Jejich hlavním argumentem je, že se ji podaří uskutečnit až za několik desetiletí, kdy už bude celý svět zásobován OZE, a proto je každé euro investované do tohoto projektu vyhozené. Negativní postoj k atomové energii však vede ke ztrátě know-how a inovativního potenciálu. Skupina německých vědců z Berlína vyvíjejících reaktor čtvrté generace, který zpracovává i radioaktivní odpad, se proto rozhodla svůj startup přesunout do Kanady, kde očekávají lepší podmínky pro práci.

S nedostatečnou infrastrukturou však musejí počítat i německé firmy, které se rozhodly na změně energetické strategie podílet. Největší vlastník bytových jednotek v Německu Vonovia chce přispět k přechodu na OZE a v průběhu pěti let ve svých objektech instalovat šest tisíc tepelných čerpadel. Desítky instalovaných čerpadel ale nejsou v provozu kvůli nedostatečným kapacitám zásobovací sítě.

Autor je publicista, který žije v Mnichově