Nový svět: Putin hrozí jaderným arsenálem

Svět se toho dne změnil. Doposud jadernými zbraněmi otevřeně vyhrožovala pouze Severní Korea. V neděli 27. února 2022 prezident Ruské federace Vladimir Vladimirovič Putin oznámil, že kvůli agresivním prohlášením představitelů NATO na adresu Ruska nařídil uvést do stavu pohotovosti ruské jaderné síly. „Agresivních vyjádření na adresu naší země se dopouštějí i vysocí představitelé předních zemí NATO, a proto přikazuji ministru obrany a náčelníkovi generálního štábu, aby uvedli síly (jaderného) odstrašování ruské armády do zvláštního režimu bojové pohotovosti,“ citovala agentura TASS Putina po poradě v Kremlu, které se účastnil ministr obrany Sergej Šojgu a náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov. A zároveň varoval, že ti, kdo se Rusku pokusí „bránit“ na Ukrajině, mohou čelit důsledkům „větším, než jakým kdy v historii čelili“.

Spojené státy jako hlavní jaderná protiváha Ruska na otevřenou výhružku v rámci snahy dále neeskalovat situaci nereagovaly, světové agentury i bezpečnostní experti okamžitě začali diskutovat nejrůznější scénáře. Ve středu pak Rusko už ústy mluvčí ministerstva zahraničí deeskalovalo samo, když Marija Zacharovová odmítla, že by Rusko někdy zvažovalo možnost zmáčknout jaderné „tlačítko“. Jaderná karta byla nicméně od konce studené války poprvé relevantně vytažena. V době, kdy takzvané „hodiny soudného dne“ – vědecký koncept signalizace blízkosti globální jaderné katastrofy – jsou nejblíž půlnoci v jejich pětasedmdesátileté historii. Ukazují 23:58:20.

Hlavně je nepoužít

Takže čím Putin a spol. vlastně vyhrožují? Podle Federace amerických vědců citované televizním kanálem Sky má Rusko k dispozici 5 977 jaderných hlavic. To je nejvíc na světě, USA mají zhruba o 500 méně (5 428). Tato data jsou samozřejmě odhady, mocnosti přesná čísla ze strategických důvodů nezveřejňují. Jiné zdroje, v tomto případě Bulletin atomových vědců, pro srovnání předpokládají, že ruský jaderný arzenál obsahuje 4 447 hlavic, z nichž asi třetina (1 588) je umístěna na balistických raketách a na základnách těžkých bombardérů. Zbytek má být držen jako rezerva. Pro srovnání: další jaderné mocnosti jako Francie a Velká Británie se pohybují o řád níže. Prvně jmenovaná jich má mít 290, za kanálem La Manche Británie disponuje 225 hlavicemi.

Jaderné hlavice na mezikontinentálních balistických raketách jsou schopny udeřit kdekoli na severní polokouli a zničit Washington, Paříž nebo Londýn. Evropských metropolí jsou rakety schopny dosáhnout během dvaceti minut. Takové jaderné hlavice mají sílu 300 až 800 kilotun (20 až 50krát vyšší než „Little Boy“, který zničil Hirošimu) a jejich po­tenciál je prakticky vymazat z mapy velkou část zmíněných velkoměst. „Chlapeček“ vymazal z povrchu zemského 13 kilometrů čtverečních Hirošimy, Londýn má rozlohu necelých 1 600 kilometrů čtverečních.

Zároveň existují i menší zbraně, z nichž lze vystřelil jadernou bombu. Například dělo 2S7 ráže 203 mm, jež má dostřel asi 37 kilometrů a vystřeluje náboj o hmotnosti 110 kilogramů, je schopno nést střelu o síle až jedné kilo­tuny. Na vzdálenost 500 kilometrů je podle britských odborníků možné použít raketu Iskander. Ta se dokáže trefit „s rozptylem“ pěti metrů a unesla by jadernou bombu o síle až padesáti kilotun.

Otázkou samozřejmě zůstává, jak velká část z tohoto arzenálu je skutečně funkční. Konvenční aktivity ruských vojsk na Ukrajině zatím bezpečnostní experty až šokují nízkou kvalitou a špatnou výbavou ruské armády. „Všechny nás překvapilo, že tato nová ruská armáda vypadá jako stará Rudá armáda – není příliš dobře vycvičená, nemá příliš dobré velení, má opravdu špatnou logistiku, což znamená buď velké selhání plánování, nebo… velké podcenění nepřítele,“ prohlásil pro americkou rozhlasovou stanici NPR Michael Clarke, bývalý šéf britského bezpečnostního think-tanku Royal United Services Institute.

V otázce jaderných zbraní experti obecně očekávají zhruba dvou- až tříprocentní poruchovost nosičů, hlavice – vzhledem k jejich stáří a absenci testů – by měly mít „přirozenou nespolehlivost“ někde v rozmezí 10 až 20 procent. Přičemž výše zmíněný Clarkův komentář naznačuje, že u ruského arsenálu lze očekávat míru selhání spíše u horní hranice intervalu. Což by ruské kapacity do jisté míry, i třeba s pravidelnou rotací ponorek nesoucích rakety na „hlídkách“, v totálním konfliktu omezilo. Avšak o totální konflikt by zřejmě v daném případě nešlo. Co tedy, pokud by mělo záměr jaderné zbraně použít, Rusko eventuálně zamýšlí?

Ničivá role se nemění

Strategické jaderné zbraně mají pro Moskvu plnit dvě hlavní role. Zaprvé fungují jako odstrašující prostředek, definitivní záruka přežití režimu. Zadruhé umožňují vést válku podle pravidel Kremlu. Ve zkratce: bezletovou zónu nad Ukrajinou si NATO netroufne přes žádosti Ukrajiny realizovat, protože by to znamenalo přímý střet s Ruskem (a to ať ve vzduchu, nebo při likvidaci jeho pozemního zázemí, jako jsou třeba radary), což by opět mohlo spustit řetězec událostí vedoucí k jadernému konfliktu.

Jaderné zbraně jinak podle expertů hrají v ruské vojenské doktríně ne­ustále měnící se roli. V 90. letech dávaly Rusku jistotu, že nebude – při limitech svých konvenčních sil – napadeno zvenčí. Rozsáhlý program renovace konvenčních zbraní zahájený v roce 2008 pak obnovil ruské sebevědomí a umenšil roli jaderných zbraní. Nedávno se v odborných kruzích objevila debata o takzvané doktríně „eskalace k deeskalaci“, po­dle níž by Rusko mohlo použít jaderné zbraně na počátku konfliktu, aby dosáhlo rychlého vítězství. Tato hypotéza však stojí na vratkých základech. Ruská prohlášení nenabízejí žádný definitivní důkaz, že takový postoj v jeho vojenské doktríně skutečně existuje. Aktuálně jsou tak jaderné zbraně brány „pouze“ jako jakési statutární zbraně poslední záchrany. A skutečnost, že Putin tuto kartu vytáhl, je odborníky považována za opravdu vypovídající informaci o aktuální náladě v okolí hlavy ruského státu.

Samotný proces odpálení jaderné pumy je přísně regulován. Povolení musí dát prezident země, ministr obrany nebo náčelník generálního štábu prostřednictvím takzvaného jaderného kufříku Čečet. Ruská jaderná doktrína umožňuje též použití takzvané taktické jaderné zbraně – omezeného jaderného výbuchu –, která má být nasazena v konvenčním konfliktu, aby donutila nepřítele ustoupit.

Jaké jsou v dané situaci možnosti protivníka? V podstatě zanedbatelné. Spojené státy sice v posledních letech investovaly velké prostředky do schopnosti sestřelovat balistické rakety, jež by mohly nést jaderné hlavice, ale ty mají zatím i za ideálních testovacích podmínek maximálně padesátiprocentní úspěšnost. A navíc jsou designované na hrozbu směřující ze Severní Koreje. Proti ruským jaderným silám ani Američané žádnou obranu nemají a minimálně do konce února 2022 ji po­dle veřejných informací neměli v plánu vyvíjet.

Jedinou šancí k odvrácení potenciál­ního nukleárního armagedonu je tak uvědomění „obou“ stran konfliktu, že použití jaderných zbraní je hra s nulovým výsledkem. Neboli jak řekl minulé pondělí na CNN o vytažení jaderné karty Putinem bývalý velitel amerických armádních sil v Evropě generálporučík ve výslužbě Ben Hodges: „Hrozit jadernými zbraněmi ho nic nestojí. Použít je, to ho bude stát všechno.“