Byrokratický detox je nutný. Hory a hory předpisů stále brzdí podnikání v Česku i EU

Evropa je považovaná za byrokraticky přetížený region. Každý rok přibývají stovky nových předpisů, které dál rozmnožují úpravy na národní úrovni. To je také důvod, proč bývalý guvernér Evropské centrální banky a expremiér Itálie Mario Draghi ve své zprávě O budoucnosti evropské konkurenceschopnosti vyzývá k omezení byrokracie (k jejímu zefektivnění, protože bez byrokracie komplexní moderní svět existovat neumí) a přechodu ke skutečně jedné společné úpravě, které se začalo říkat 28. režim.

Dvacet sedm národních legislativ by v podnikání nahradila jedna jediná, to by však znamenalo faktickou federalizaci, která naráží na odpor národních států. Problém je přitom podobný Spojeným státům, které jsou dávány za příklad pružnějšího prostředí, jež byrokracie tolik nesvazuje. Podnikatelské právní prostředí je v Americe federální, předpisy na úrovni států do něj zasahují prakticky jen daňovými výjimkami a úpravami. Federální úřady působí i skrze agentury a jsou tak celkově pružnější než jednání na unijní úrovni, které se vždy táhne dlouho, když každý z 27 států má co říct a souhlasit musí všichni. Společný trh se stává iluzí.

Přestože i právní systém v USA je lesem zákonů a předpisů, dá se v nich snadněji vyznat a v některých oblastech, jako je například zakládání firem, je flexibilnější a podnikatelsky vstřícnější.

V Evropě je ještě vrstva zátěže navíc. Už tak složitá unijní legislativa se v národních úpravách často mění v daleko komplexnější a přísnější předpisy, než jak byly původně míněny. Říká se tomu gold plating, tedy pozlacování legislativy. Jinak řečeno: národní regulace jsou „unijnější než Unie“, jsou nejen přísnější, ale i složitější. Zatěžují více, než by musely. Česko je toho podle podnikatelů častým příkladem. Faktický prováděcí předpis je tak velkou brzdou, protože danou regulaci komplikuje a dál rozšiřuje.

Draghiho zpráva uvádí pěkný příklad, jak takový les unijních a národně pozlacených předpisů brzdí například rozvoj nových digitálních technologií. „Omezení týkající se ukládání a zpracování dat vedou k vysokým nákladům na dodržování předpisů a brání vytváření rozsáhlých integrovaných datových souborů pro trénování modelů umělé inteligence. Tato roztříštěnost staví podniky v EU do nevýhodného postavení ve srovnání s USA, kde se při budování rozsáhlých datových souborů spoléhá na soukromý sektor, a s Čínou, která k agregaci dat může využít své centrální instituce. (…) Čistým důsledkem této regulační zátěže je, že pouze větší společnosti – které často nesídlí v EU – mají finanční kapacitu a motivaci nést náklady na dodržování předpisů. Mladé inovativní technologické společnosti se mohou rozhodnout v EU vůbec nepůsobit.“

Přebujelý systém je brzda všeho

Mnohovrstevnatá byrokracie brzdí také českou konkurenceschopnost, jsou na to i konkrétní čísla. „Na každé euro ekonomické hodnoty připadá v Česku administrativní zátěž odpovídající minimálně 12 centům. To je reálný náklad, který firmy nemohou investovat, ale tváří se, že neexistuje, protože se neobjeví v daňovém přiznání. U malých a středních podniků, jež nemají compliance tým (dohlíží na soulad v dodržování předpisů), je efektivní sazba této ,daně‘ ještě vyšší. Proto ji vnímám jako prioritu srovnatelnou s daňovým mixem,“ řekl Euru vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO). Sám také navrhuje, jak situaci zlepšit.

„Za prvé legislativní reset: audit zákonů s přímým dopadem na podnikání, identifikace duplicit a protichůdných požadavků, již jsme s ním na MPO začali, bude hotovo do roku 2029. Za druhé strukturální pojistka: antibyrokratický zákon se závaznými limity na nové regulační povinnosti – princip ,jedna přijde, jedna musí odejít‘. Za třetí institucionální zodpovědnost: každé ministerstvo má v souladu se schválenou hospodářskou strategií cíle ke snižování zátěže, nejen proklamace. Dle dat Hospodářské komory stráví podnikatel průměrně 240 hodin ročně plněním administrativy. To je skoro šest pracovních týdnů. Cíl je jasný: o 20 procent méně do roku 2029,“ slibuje Havlíček.

Špatnou administrativou nejvíc trpí tři oblasti: stavebnictví, energetika a také střední a menší podnikání. Jak je to ve stavebnictví, velmi přesně popisuje Zdeněk Soudný, viceprezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví: „Ročně se v Česku povolí přibližně 30–35 tisíc bytů, zatímco potřeba přesahuje 60 tisíc. V Praze chybí přes 80 tisíc bytů. U dopravních staveb se příprava klíčových projektů běžně počítá na 10 až 15 let. Průměrná délka povolování staveb přesahuje pět let, u složitějších projektů i déle. Podle mezinárodních srovnání patří Česko mezi nejpomalejší země v Evropě.“

Konkrétně jde hlavně o to, že český systém nedokáže produkovat dostatek rozhodnutí, projektů a kapacit. „V Česku dnes existují vyšší tisíce technických norem a desítky dotčených orgánů vstupujících do povolovacích procesů. Každý projekt prochází složitým a často duplicitním schvalováním, které snižuje ekonomickou i časovou realizovatelnost projektu. Podle dostupných analýz mohou nadbytečné požadavky zvyšovat cenu staveb o 15 až 20 procent,“ vysvětluje Soudný a stručně shrnuje i řešení, která podle něj nemusíme složitě vymýšlet, protože existují v jiných zemích, od Finska a Dánska přes Nizozemsko po Německo, Rakousko či Polsko.

Všude tam se staví rychleji a snadněji, protože veřejná správa je schopna rychle povolovat, případně u důležitých staveb jednat ve zvláštním urychleném režimu. „Potřebujeme otevřít prostor inovacím a moderním technologiím, které dnes narážejí na zastaralé normy. A systematicky řešit pracovní trh – bez desítek tisíc lidí navíc nebude mít kdo stavět,“ dodává Soudný.

Jinak to v rozhovoru s Eurem nevidí ani ministr průmyslu a obchodu Havlíček: „Průměrná délka stavebního řízení v Česku byla 246 dní, v Estonsku 86. To není kulturní rozdíl, to je selhání systému. Proto jsme v prvním čtvrtletí 2026 prioritizovali nový stavební zákon,“ říká ministr, jenž očekává, že nový zákon výrazně urychlí zejména stavby ve veřejném zájmu, jako jsou bydlení (projekty nad 200 bytů) či energetické projekty (záložní kapacitní plynové zdroje).

Chceme jednoduchá pravidla

Právě energetika trpí byrokratickými bariérami ještě výrazněji než stavebnictví. Přitom ji v dalších desítkách let čeká radikální proměna jak při výstavbě nových zdrojů, tak při akumulaci energie a posilování rozvodných sítí. Nepůjde o maličkost, nýbrž o investice v řádu stovek miliard korun.

vedení

„Dnes jsou problémem zejména překrývání a časté změny pravidel. Klimatické a energetické cíle se vrství na sebe, některé zdroje se omezují, jiné posuzují podle stále nových taxonomických kritérií, a celý systém tak vytváří právní nejistotu. Pro projekty s životností 20, 30 i více let je přitom klíčové, aby se podmínky neměnily doslova pod rukama,“ vysvětluje Josef Kotrba, výkonný ředitel Svazu energetiky.

Jeho svaz proto navrhuje udržet jádro a plyn mezi přechodnými palivy delší dobu, než se plánovalo, nutná je také změna systému povolenek ETS. Ať už se ale udělají jakékoli změny, cíl musí být podle Kotrby jasný všem politickým reprezentacím: „Dlouhodobě energetika potřebuje jednoduchý a srozumitelný právní rámec. Místo dalších dílčích cílů a restrikcí je nutné vytvořit prostředí, které bude k investování motivovat, ne brzdit. Jen tak lze zajistit, že česká energetika obstojí ekonomicky, technicky i bezpečnostně.“

Ministr Havlíček s Kotrbou opět souhlasí, jeho přemýšlení o deregulaci v oblasti energetiky jde velmi podobným směrem: „Kombinace ETS, CSRD, OZE povinností a nejasného výhledu u využívání plynu způsobuje, že firmy odkládají investiční rozhodnutí o celé roky. Domácí průmysl platí za energie víc než Němci. Prvním krokem, který jsme udělali, byl převod POZE (podporované zdroje energie – pozn. red.) na stát, čímž odpadá poplatek za obnovitelné zdroje z účtu podniků. Dlouhodobě musíme nakopnout výstavbu nových zdrojů – jádra, plynu, ale i obnovitelných,“ sumarizuje Havlíček vládní postup v nejbližší době.

V ministrově optimismu, který naznačuje, že už brzy bude všechno, jak má být, je ale háček. Většina regulací neleží na české straně, ale vychází z aktivity na úrovni unijní legislativy. Ta podle statistik dnes tvoří asi 80 procent veškeré byrokratické agendy v Česku. Je tedy otázka, jak stát ovlivňuje či může ovlivnit dění v bruselském a štrasburském parlamentu a v Evropské komisi.

Ani tady český vicepremiér Havlíček neztrácí optimismus: „Situace se od loňska změnila – máme věcné spojence a poprvé za dlouhou dobu i příznivý politický vítr,“ říká ministr. „V Německu kancléř Friedrich Merz veřejně pojmenoval přeregulovanost Evropy jako systémový problém a inicioval věcný dialog. V únoru jsem to otevřel s ministryní hospodářství Katherine Reicheovou v Berlíně. Francouzi, Italové, Španělé, Irové, Poláci – u všech vidíme příklon k pragmatismu před ideologií. Omnibus balíčky EK – deset v roce 2025, minimálně tři v roce 2026 – fakticky potvrzují, že přeregulovanost je bruselský mainstreamový problém, nikoli jen naše stížnost,“ dodává.

Náklady obětované příležitosti

K debyrokratizaci vyzývá i Hospodářská komora ČR. Cílem jejího „byrokratického detoxu“ je zmapovat právní řád tak, aby bylo možné jednotlivé povinnosti přímo vidět a vyhodnocovat jako data. „Klíčovým nástrojem mají být tabulky povinností: převádějí text zákonů do přehledné struktury ,kdo – co – kdy – jak – vůči komu‘. Teprve s takovým přehledem lze systematicky odhalovat duplicity, rozpory, výkladové nejasnosti a navrhovat zjednodušení nebo rušení zbytečných povinností,“ soudí Hospodářská komora.

Byrokratická zátěž podnikatelů je i podle ekonomů jedna z bariér rychlejšího ekonomického růstu, jak tvrdí i bývalý člen Národní ekonomické rady vlády Aleš Rod. „Všichni víme, jak velký problém máme na trhu práce na straně nabídky, dlouhodobě jsme premiantem nejnižší nezaměstnanosti v EU. Pracovní síla nám ale stárne, což ovlivňuje její produktivitu. Doslova každá hodina, kterou musí podnikatel nebo jeho zaměstnanec věnovat byrokracii, nikoli rozvoji byznysu, je pro ekonomiku ztrátou,“ argumentuje Rod, který byrokracii podobně jako ministr Havlíček považuje za skrytý náklad.

„Ve státním rozpočtu na něj ale není kolonka, politici se o něj nehádají na rozpočtovém výboru, na konci roku se nikde nedočteme, jaká je jeho cenovka.“ To samozřejmě ovlivňuje ochotu problém řešit. Podle Roda to ale nic nemění na tom, že „náklad obětované příležitosti“ je pořád ekonomickým nákladem.

„Dlouhodobě upozorňuji na fakt, že v Česku nedostatečně hodnotíme dopady regulace ex ante, a už vůbec je nehodnotíme ex post,“ pokračuje v analýze ekonom Rod. „Důvodové zprávy jsou plné proklamací, co daný zákon zařídí, ale to, že se to nestalo, už nikdo neřeší. To rovněž vede k bobtnání byrokracie. I proto jsme mistry světa v gold platingu. Nová legislativa byrokracii přidává nekontrolovatelně nové vrstvy. I proto vítám aktivitu Hospodářské komory, která systematicky upozorňuje na tohoto neviditelného zabijáka podnikavosti a podnikání.“

Byrokratický detox či tabulky povinností celý problém přetížení byrokracií hned nevyřeší, ale mohly by to být první malé kroky správným směrem. K větší konkurenceschopnosti, o níž tak sugestivně sní Draghiho zpráva a s ní i celá Evropa.