Kde AI skutečně funguje?
Firmy často nasazují AI opačně, než by měly: nejdřív nakoupí licence a teprve pak hledají využití. Jan Hejtmánek z Deloitte vysvětluje, proč samotný model bez kontextu, procesů a jasného zadání nic neřeší a v praxi spíš vede ke zklamání než k reálným úsporám.
Umělá inteligence (AI) je dnes dostupná na pár kliknutí, a právě proto kolem ní rychle vznikají přehnaná očekávání. Co se děje po prvním nadšení? Proč nákup licencí často selhává? Jak se AI skutečně napojuje na účetnictví, nákup nebo helpdesk a kdo ji učí firemní realitu? A kde se z užitečné automatizace stává riskantní situace typu „tady máš můj počítač, klikni to za mě“?
Scénář z praxe se opakuje stále stejně: firma koupí licence, lidé zkusí pár dotazů, nic „kouzelného“ se nestane a nástroj skončí odložený. Podobně jako když někomu dáte Excel a řeknete mu, ať s ním prostě začne fungovat.
Partner poradenské společnosti Deloitte Jan Hejtmánek, který vede tým inteligentní automatizace v celé střední Evropě, to vysvětluje jednoduchou metaforou: velký model je jen mozek. Umí číst, psát, někdy pracovat s obrazem, ale bez kontextu firmy neví, co je pro vás správně. Při delší interakci navíc naráží na limity svého kontextového okna, takže jeho „pozornost“ postupně slábne podobně jako u člověka. I proto je podle Hejtmánka klíčové nejen nástroje pořídit, ale hlavně s nimi naučit lidi pracovat a systematicky je vést.
Co už nemusí dělat člověk
První střet s realitou často přichází v účetnictví. Automatizace faktur je lákavá, jenže ajťák nerozumí účetním procesům a účetní nezná technické integrace. Posun nastává až ve chvíli, kdy se oba potkají nad konkrétním postupem a společně ho přeloží do sady instrukcí, které stroj dokáže spolehlivě opakovat.
Dalším lákadlem jsou agenti, kteří dokážou ovládat počítač podobně jako člověk: vidí obrazovku, pořídí snímek, klikají, vyplní formulář nebo třeba zarezervují hotel. Je to pohodlné, ale zároveň citlivé. Jakmile systému dáte přístupová oprávnění, je nutné jasně nastavit hranice, aby každý proces probíhal konzistentně, a ne podle nahodilých nebo cizích návyků.
V praxi pomáhá princip čtyř očí, jen v digitální podobě. Kontext lze jednoduše vymazat a úkol zkontrolovat znovu „novýma očima“. Virtuálních kolegů si navíc můžete vytvořit víc a nechat je porovnat výsledky. To, co člověk po sobě často přehlédne, stroj po „restartu“ odhalí rychleji.
Klíčový posun ale nespočívá v tom, že budou lidé o pár procent efektivnější. Jde o to přestat řešit, co AI umí, a začít uvažovat, co ve firmě už nemusí dělat člověk. Hejtmánek proto doporučuje jednoduché mentální cvičení: představte si, že můžete nabrat dvacet schopných juniorů. Kam je dáte a kde vás nejvíc pálí bota?
Když to s AI klape
V německé energetice to vzali doslova. Místo jedné „krabice AI“ pracují ve firmě EnBW se stovkami virtuálních rolí. Každý agent má jasně definované zadání a vzniká v řádu týdnů. Díky externím zkušenostem se navíc podařilo zkrátit vývoj zhruba ze 150 dnů na 40 až 60.
U francouzské farmaceutické skupiny Sanofi se AI drží ve „virtuálním světě“, konkrétně v IT helpdesku a administrativě nákupu. Chatbot komunikuje jazykem uživatele a dokáže vytáhnout odpovědi z manuálů i v situacích, kdy by se dva lidé nedomluvili. Když vědkyni dojdou zkumavky, agent za ni dohledá správný projektový kód a připraví objednávku podle firemních pravidel.
Výsledkem má být zrušení outsourcingu první úrovně za 42 milionů dolarů ročně a v součtu business case 1,3 miliardy dolarů během pěti let, spolu s menší frustrací a nižším počtem chyb v administrativě.
Nejpůsobivější je příklad agentury UNHCR (Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky). Byrokracie zde funguje jako pojistka reputace a interní „handbook“ pravidel má stovky stran. AI převzala velkou část situačních analýz pro finanční plánování a podle Hejtmánka tím ubylo zhruba 70 procent administrativní práce, takže se lidé mohou víc věnovat činnosti v terénu.
„Nebát se AI, ale neřešit ji jako technologii. Řešit ji jako transformaci firmy,“ říká Jan Hejtmánek. Kolik práce vám dnes proteče rukama jen proto, že chybí jasný postup? Kde se ztrácí nejvíc času, v klikání, v hledání informací nebo v předávání úkolů? A co by se změnilo, kdyby se virtuální kolega nejdřív „naučil“ vaši firmu a teprve potom dostal přístupy? Odpovědi přináší aktuální díl iEuro Podcast.
