Jak funguje kult kryptoměn

Chris DeRose jen tak bezcílně bloumal po internetu, když na serveru s technologickými novinkami Slashdot pro počítačové nadšence jako on narazil na zajímavý příspěvek. „Takhle vypadá technologický převrat,“ psalo se v článku z 11. července 2010, který nadšeně popisoval, jak by mohl fungovat systém decentralizované digitální měny propojující kupující a prodávající bez dalšího prostředníka: žádné banky, žádné transakční poplatky, žádná vládní kontrola. Za řešení kryptografických hádanek pomocí výkonných počítačů by si lidé mohli vydělávat takzvané „bitcoiny“.

Přestože ta myšlenka DeRose zaujala, nebyl o ní stoprocentně přesvědčený. Jako mladý nadaný programátor si nedokázal představit, k čemu by takový měnový systém sloužil. I mnoho dalších uživatelů se k příspěvku vyjádřilo skepticky. „Tak díky, no, přesně tyhle pseudoavantgardní a skandální výkřiky tu potřebujeme,“ napsal jeden z nich.

Vše se změnilo s nástupem darknetového tržiště Silk Road v roce 2011, které o reálném potenciálu bitcoinů přesvědčilo i DeRose. Na této platformě mohla začít kryptoměna fungovat jako skutečné digitální platidlo. V tu chvíli DeRose bitcoinům propadl a své večery u deskových her s přáteli vyměnil za nekonečné diskuze o bitcoinech v místní hospodě.

V roce 2013 se tehdy jednatřicetiletý DeRose rozhodl skoncovat s úspěšným podnikáním v IT poradenství a naskočil do rychle se rozjíždějícího obchodování s kryptoměnami. Na toto téma začal natáčet populární, byť kontroverzní podcastovou sérii.

V rozhovoru pro Financial Times uvedl, že subkultura fanoušků kryptoměn byla na začátku otevřená vůči jakékoli debatě i kritice. Za strůjce a mesiáše kryptoměnové kultury se sice obecně považuje kdosi skrývající se pod pseudonymem Satoši Nakamoto, ale jinak byla komunita otevřená všem a nebránila se intelektuálně stimulující diskuzi. Sdružovala tu nejpestřejší mozaiku názorových skupin: vyostřené liberály, levicové katy bankovního systému i takzvané „cypherpunkery“, tedy skupinu programátorů a milovníků kryptografie posedlých ochranou soukromí propojených již od 80. let.

Podle DeRose to byly skvělé časy: „Náročnost technologie za kryptoměnami odradila všechny, kteří k tomu neměli dostatečné technické kompetence, díky čemuž jsme se mohli věnovat těm nejjemnějším nuancím a diskuze byla konstruktivní, ale zdravě skeptická.“ To se však časem změnilo.

V důsledku narůstajícího zájmu o kryptoměny se v roce 2015 na trhu objevilo ohromné množství digitálních měn různé kvality. Řada z nich byly kompletní podvrhy. A mezi stoupenci kryptoměn se začaly postupně utvářet znepřátelené tábory. V roce 2017 – kdy cena bitcoinu raketově stoupla z tisíce dolarů za „minci“ na téměř dvacet tisíc – se původně rozvolněná debata zatvrdila v neměnných dogmatických tezích, které se začaly nebezpečně rychle vzdalovat skutečnosti. Podle DeRose jsou tyto dogmatické tendence nejsilnější u horlivých stoupenců bitcoinu.

„Když si do vyhledávače zadáte ‚Co je to bitcoin‘, tak na vás vyskočí ohromné množství publikací a náhodných článků z médií, které svorně tvrdí, že bitcoin bude velkolepý úspěch a že v blízké budoucnosti ovládne všechny měnové systémy,“ vysvětluje.

„Podívejte se ale na to, co se s bitcoiny reálně děje: jejich podíl na trhu se snižuje a neexistují žádné konkrétní příklady o užívání nebo účinnosti blockchainu (metoda užívaná k zabezpečení transakcí v kryptoměnách, pozn. red.). Většina těch informací tak pochází z marketingových materiálů, které kryptoměny prezentují jako zázračné řešení veškerých neduhů dnešní společnosti.“

DeRose není jediný, koho bitcoi­ny zklamaly. Za poslední desetiletí se z kryptoměn stalo rozšířené hnutí, které používá vlastní jazyk i symboly a v jehož čele stojí skupina samozvaných proroků, jejichž kázání se mírně liší, ale do velké míry překrývá. Rouhání proti jejich doktríně zvenčí i zvnitřku komunity se přísně trestá a následovníkům se tvrdí, že se stali součástí vizionářů nového intelektuálního smýšlení, jež jim zajistí světlejší zítřky. Zní vám to povědomě?

Definovat kult není snadné. Vědci, zástupci občanské společnosti i odborníci na boj proti kultům pracují s velmi odlišnými a někdy dokonce protichůdnými kritérii, a hranice mezi kulty a běžným náboženstvím je proto neuvěřitelně tenká.

Většina definic se ale shoduje, že kult zpravidla vede jeden charismatický vůdce, který zrovna v případě kryptoměn chybí. Ostatní podobnosti s kultem jsou ale čím dál evidentnější: zvěstování apokalypsy, příslib utopické společnosti pro věrné následovníky, ignorování kritiky a neúprosné odsouzení nevděčných odpadlíků.

„Je to kult založený převážně na ekonomických principech, který svůj úspěch čerpá z těch nejzákladnějších lidských instinktů, jako je strach, chamtivost a kmenové vnímání společnosti. V kombinaci s tím je důležitá i neznalost základních ekonomických pojmů, jež slouží jako funkční nástroj k verbování čím dál většího počtu ziskuchtivých pošetilců. Strukturou se kryptoměnová komunita začíná přibližovat k takové podivné digitální formě pyramidové hry,“ popisuje softwarový inženýr Stephen Diehl, který je ke kryptoměnám značně skeptický. „Je to ale celé velmi zvláštní, protože v rámci komunity nelze na první pohled odlišit, kdo ví, že je to podvrh, kdo je o potenciálu digitálních měn skutečně přesvědčen a kdo se chce jen zviditelnit. Je to takový bizarní mix všech tří skupin dohromady.“

Digitální měny postupně pronikají do finančních systémů po celém světě. Kryptoměny by tak mohly – nehledě na jejich reálný finanční přínos – zásadně ovlivnit drobné investory, centrální banky i kvalitu životního prostředí.

Nejzarputilejší příznivci digitálních mincí předvídají, že vymýtí chudobu, potlačí korupci a vytvoří nevídané bohatství. Podobně velkolepé scénáře zvěstuje většina kultů. V tomto případě je však propast mezi příslibem a realitou tak hluboká, že se vidina světlých zítřků nebezpečně potemňuje.

Vůči „odpadlíkům“ jsou členové hnutí nemilosrdní, a proto se člověk, s nímž redakce Financial Times hovořila, rozhodl vystoupit pod falešným jménem Neil. Fascinovala ho myšlen­ka „naprogramovatelných peněz“, a tak okamžitě po skončení studií programá­torství v roce 2014 vstoupil na překotně rostoucí kryptoměnovou burzu Coin­base. Tak jako jiní se nechal se strhnout opojným narativem o revolučním restartu globálních finančních systémů a stal se jedním ze skalních členů „krypto-anarchistických“ kruhů v San Francisku.

Kryptoměny se zrodily jako reakce na kulturní přesvědčení, podle nějž důsledky finanční krize z roku 2008 jasně ukázaly, že stávajícímu systému je nutné vyhlásit válku a nastolit lepší alternativu. S touto představou se ztotožnila řada mladých lidí technického vzdělání jako Neil, a úspěch krypto­měn na sebe proto nenechal dlouho čekat.

Coinbase dnes patří mezi největší kryptoměnové burzovní trhy. Na začátku letošního roku se její hodnota odhadovala až na 76 miliard dolarů, což je více než u americké burzy NASDAQ či mezinárodní burzovní skupiny ICE, pod níž spadá mimo jiné i newyorská burza. „Nejprve jsem si říkal, že je prostě super, že si můžu naprogramovat peníze. Pak jsem se ale utvrdil v představě, že ta technologie je jen základem pro větší a revoluční hnutí, jehož jsem se stal součástí,“ vzpomíná Neil.

Prvotní nadšení ho ale rychle opustilo. Kritické pořady jako podcast od DeRose v něm začaly nahlodávat počínající cynismus. Začalo se ukazovat, že řada nově vznikajících kryptoměn je k ničemu. Při bližší analýze ekonomických, společenských a technologických východisek začal na atraktivitě ztrácet i všude vychvalovaný bitcoin.

Dnes Neil tvrdí, že příznivci kryptoměn aktivně škodí jak svým členům, tak životnímu prostředí. „Myslím, že řada vědátorů jako já se nechala napálit, protože bitcoin nám přišel skvělý v tom, že bychom díky němu mohli vytřít zrak všem, kteří se nám posmívali za věčné vysedávání u počítače. Takže nás komunita aktivně nabádala, abychom se nezabývali těmi nejpodstatnějšími otázkami. Do sítě se pak chytila i spousta lidí z jiných oblastí, kteří dostatečně nerozumí té základní technologii,“ říká. „Dokázali nás dokonale zaslepit.“

Srovnávat kryptoměny s kulty není nic nového. Ve světle jejich úspěchu se však taková kritika může zdát nepatřičně přísná: velikost trhu dosahuje dvou bilionů dolarů a kryptoměny prostupují všemi sektory po celém světě. Jako každá nová technologie i kryptoměny přilákaly směsici seriózních investorů, utopistických ideologů, amatérských technokratů, znuděných milovníků adrenalinu, podfukářů a podvodných spekulantských skupin. Příznivci kryptoměn také netvoří jeden homogenní celek. Sdružují se v nespočtu nejrůznějších proudů a ideových škol.

Digitální měny se navíc dostaly do mainstreamových proudů finančních služeb. Tradiční konzervativní hráči jako Fidelity nebo Mastercard zákazníkům nabízí digitální aktiva. Akciové indexy S&P Dow Jones uvádí referenční hodnoty kryptoměn bok po boku s nejuznávanějšími stálicemi ukazatelů vývoje na akciovém trhu jako Dow Jones Industrial Average.

O kryptoměnách pojmenovaných po vtipech kolujících po internetových fórech se pravidelně píše na serveru CNBC. Mnoho ostřílených kapitálových investorů je přesvědčeno, že trh s digitálními aktivy má revoluční potenciál. Vláda v Salvadoru dokonce bitcoin schválila jako oficiální měnu.

Na základě dat Federální rezervní banky v Atlantě zjistila Banka pro mezinárodní vypořádání – jakási centrální banka pro centrální banky – že většinu investorů do kryptoměn netrápí stav současného finančního systému víc než většinu běžné populace.

Řada z nich chce spíše zbohatnout než budovat nový světový řád. „Kdy bude na lambo?“ je glosa, kterou se ohání na kryptoměnových fórech: chtějí vědět, kdy budou jejich konta dostatečně naditá, aby si mohli pořídit Lamborghini. Mezi ideologií a běžnou lidskou chamtivostí se u kryptoměn rozlišuje těžko.

Největším rozdílem oproti tradičním kultům je v kryptoměnovém hnutí pravděpodobně absence jedné vůdčí osobnosti. Silného a charismatického lídra, který členy společenství stmelí a podněcuje k radikalizaci, mají i novodobé kulty a sekty: příkladem může být oficiálně marketingové sdružení, ale ve skutečnosti sexuální kult NXIVM z USA či indická náboženská sekta Dera Sacha Sauda vedená „poslem božím“ Gurmeetem Ramem Rahimem Singhem.

Největší záhadou digitálních měn je pravděpodobně právě jejich tvůrce (nebo tvůrci) skrytý pod pseudonymem Satoši Nakamato. V roce 2008 do té doby neznámý Nakamoto zveřejnil článek „Bitcoin: peer-to-peer elektronický hotovostní systém“ a v následujícím roce byla vytěžena první bitcoinová mince. V roce 2011 Nakamato programátorům napsal, aby se „přesunuli na jiné projekty“, a od té doby již více než deset let mlčí.

Kryptoměnové hnutí se od tradičních kultů také odlišuje absencí jakýchkoli

fyzických setkání. S výjimkou hrstky událostí, jako je bitcoinová konference v Miami, výletní plavby pro krypto­měnové nadšence či jednotlivé projekty jako bitcoinová pláž v Salvadoru, spolu zastánci kryptoměn komunikují výhradě přes internet. „To vytváří zcela jinou dynamiku, než když se členové sekty sdružují na jednom místě,“ tvrdí Martin Walker, bankovní a finanční ředitel výzkumného think-tanku Centrum pro fakticky podložené vedení (Centre for Evidence-Based Management). „A i u tradičních kultů je těžké rozlišit, kdy dochází k překračování hranice zákona.“

Kryptoměnová komunita sice nemá jednoho vůdce a její členové se na rozdíl od tradičních sekt setkávají neorganizovaně online, ale podle některých vykazuje znaky, jimiž se na první pohled nebezpečně podobá jinému hnutí vzniklému v důsledku digitální doby: konspirační teorii QAnon.

„Obě hnutí se řídí pravidly enigmatického zakladatele, snaží se přijít na kloub záhadám, své myšlenky šíří přes vtipy na internetu a předvídají politické a ekonomické scénáře, které nelze potvrdit, ani vyvrátit,“ vyčítá softwarový inženýr Diehl. „Oba projekty vznikly na základě ideologie, jejímž úhlavním nepřítelem je korupce a nedůvěryhodní prostředníci. Internet je pro ně způsobem, jak tyto problémy apokalypticky vymýtit.“

Jedním z nich byl i generální ředitel Tesly Elon Musk. Ten 9. května na Twitteru napsal, že jeho společnost SpaceX bude cestu družice na Měsíc plánovanou na příští rok financovat v takzvaných dogecoinech, což je sedm let stará kryptoměna původně zamýšlená jako parodie a pojmenovaná podle internetového vtipu založeného na obrázku japonského špice. Dva dny poté se sledujících zeptal, jestli by Tesla měla přijímat platby v dogecoinech.

Ihned 12. května si však znepřátelil velkou část kryptoměnové komunity, když oznámil, že za bitcoiny si zákazníci nebudou moct kupovat auta od Tesly z důvodu vysoké spotřeby energie na těžbu digitální měny. Kryptoměnoví influenceři i jejich následovníci dokážou být velmi nestálí.

Kulty nezvěstují jen pád současného světového řádu. Tak jako u většiny náboženství, jejich skutečné kouzlo spočívá v příslibu, že za oddanost se věřícím dostane odměny. Konkrétní forma odměny se liší, ale většinou se jedná o určitý dar duchovní povahy, například prozření či světový mír. Jiné sekty jako Chrám lidu Jima Jonese přimíchávají i politická témata jako rasovou rovnost.

Příslibem kryptoměn je společenská a finanční revoluce, která urychlí nástup technologických inovací, a ti, již toho budou hodni, budou odměněni i materiálním bohatstvím. Takové revoluční změny slibovala řada kultů, ale jen málo představovalo tak kolosální rizika pro drobné investory, centrální banky, a dokonce i životní prostředí, pokud nedojde k jejich naplnění.

„Většina kultů se týká několika stovek až tisíců lidí,“ popisuje David Golumbia, profesor angličtiny na univerzitě Virginia Commonwealth, který o kryptoměnách napsal několik publikací. „Kryptoměny jsou ale mnohem rozšířenější a týkají se mnohem více lidí, proto je o tolik těžší jim odolat.“

Podle kritiků je celý povyk ohledně kryptoměn především způsob, jak do roušky náboženské ideologie zahalit fakt, že se jedná jen o další obyčejnou taktiku, jak rychle zbohatnout. V angličtině se dokonce vžil termín „HODLing“, tedy zkomolenina slovesa „holding“ (doslova držet), který popisuje vyčkávání a nepřeprodávání krypto­měn i v momentech, kdy jejich hodnota klesá. Termín vznikl v roce 2013 a z prostého překlepu se stala celá jakási „filozofická škola“. Ti, kteří bitcoiny odprodají rychle, a kvůli nimž tak jejich cena globálně klesne, jsou označováni za zbabělce. Nákup digitálních aktiv, jakkoli absurdní hodnoty či jména, je naopak považován za projev odvahy.

Podle Jacksona Palmera, jednoho z tvůrců dogecoinů – výše zmíněné původně parodické kryptoměny, jež se dostala do povědomí díky Muskovi –, se obchodování s bitcoiny zvrhlo v něco velice škodlivého. „Bitcoiny jsem studoval několik let a došel jsem k závěru, že kryptoměna je ze své podstaty extrémně pravicová a ultra-kapitalistická technologie, jejímž primárním cílem je zmnohonásobit majetky jejích bohatých zastánců, kteří se jejím prostřednictvím vyhýbají placení daní, omezují legislativní kontrolu a vytváří umělý nedostatek,“ napsal Palmer na Twitteru letos v létě, když oznámil, že se z bitcoinového světa definitivně stahuje.

„V současné chvíli se nad kryptoměnami pohoršují i ti nejmírnější kritici: přiznávají, že bohatnou ti, kteří digitální měny ovládají, a drobní investoři, již se nechali nalákat na falešnou vidinu velkého výdělku, dnes mohou jen puknout vzteky,“ dodal. „O bitcoinech v podstatě nikdo nemluví s čistými záměry.“

Pro odrážení podobné kritiky se kryptoměnoví zastánci řídí jednoduchým návodem. I začínající investoři do kryptoměn znají heslo „FUD“ z anglického „fear, uncertainty and doubt“, doslova tedy „strach, nejistota a pochyby“. Tento termín, který popisuje záměrné navozování strachu a pochyb pro zastrašení konkurence, existoval již dávno před bitcoinem, ale jeho zastánci jej převzali s velkým gustem.

Za umělé vytváření pochyb o kryptoměnách označila komunita již řadu situací: omezení jejich těžby a obchodování s nimi v Číně, kontroverzní diskuzi o rezervách kryptoměny Tether v hodnotě 66 miliard dolarů či kritika nadměrné spotřeby elektřiny nezbytné k těžení virtuálních mincí. Strach, nejistotu a pochyby o kryptoměnách šíří zavedené mediální domy, obránci stávajícího finančního systému, vládní úřady, regulátoři i nepoučitelní „odmítači bitcoinů“.

Pro příklady novodobých náboženských hnutí, která se s nepřáteli zvenčí snažila vypořádat podobným způsobem, nemusíme chodit daleko. Scientologové, následovatelé Lydona LaRouche či členové NXIVM se všichni pokoušeli jakékoli kritické hlasy zdiskreditovat, vyvrátit či umlčet.

Jednou z obětí těchto kryptoměno­vých válek je Jorge Stolfi, profesor programování na Státní univerzitě v Campinas, na kterého bitcoinová komunita zaútočila poté, co americké Komisi pro burzu a cenné papíry napsal dopis, v němž zrazoval od zavedení bitcoinového fondu a iniciativu přirovnal k podvodným investičním operacím takzvaného Ponziho schématu. Následně se na sociální síti Reddit objevil jeho falešný profil, který začal přispívat na sadomasochistická fóra a zveřejňoval ponižující obsah do chvíle, než se Stolfimu podařilo administrátory sítě přesvědčit, aby účet smazali.

„Jsem terčem řady urážek,“ dosvědčuje. „Pokaždé, když kryptoměny zkritizuji, začnou mi chodit zprávy, že hájím zavedený systém, protože mě platí vláda, že chci pokračovat v podvrhu s národními měnami, že pracuji v zájmu lidí, kteří z dlužníků vymáhají peníze se zbraněmi v ruce.“

Ještě častější způsob, jak se zastánci digitálních měn vyrovnávají s kritikou, je, že si jí jednoduše nevšímají a raději se sdružují ve svých sociálních bublinách na YouTube, Clubhousu či WhatsAppu, kde se na kryptoměny pějí ódy a fanoušci se tu vzájemně utvrzují ve svém přesvědčení. „Pokud se necháte ovlivnit očerňováním kryptoměn (stačí si o tom číst), přijdete o peníze,“ varoval na Twitteru Čao Čchang-pcheng, generální ředitel jednoho z největších tržišť virtuálních měn Binance.

Dalším důvodem pro potlačování kritiky zvnějšku je potřeba krotit pokusy o vzdor uvnitř komunity. Bývalí členové kultů základní teze často kritizují a takovýto alternativní způsob myšlení ohrožuje autoritu jejich vůdců, jak je tomu například o scientologů. Kryptoměny nejsou výjimkou.

Vůle věrně se držet oficiální doktríny ale někdy vychází i z přesvědčení samotných členů – občas z prostého pudu sebezáchovy. Bývalý zaměstnanec Coinbase Neil vysvětluje, že systém je nastaven tak, aby bylo v nejlepším zájmu majitelů digitálních aktiv si jakékoli pochybnosti nechávat pro sebe. „Jejich kariéra závisí na tom, aby byla pravda to, co tvrdí.

Závisí na tom i jejich finanční stabilita – protože veškeré své jmění vsadili na virtuální měny – a v některých případech i přátelství ostatních,“ říká. „Přiznat, že se mýlili, by jim mohlo obrátit život vzhůru nohama.“

Proti nejhlasitějším kritikům digitálních měn, jako je například Chris DeRose, dokáže komunita postupovat nebývale tvrdě. DeRose ztratil svým nevybíravým hodnocením bitcoinů v očích mnoha veškerou důvěryhodnost a v jiném, konkurenčním podcastu byl označen za „práskače ze CIA“. I když se sám přesvědčil, jak hluboko se úroveň diskuze o kryptoměnách propadla, agresivita útoků na jeho osobu ho zaskočila.

„Na internetu vystupují zástupy neurotiků, kteří se snaží názory komunity sjednocovat k jedinému přesvědčení, a utužovat ho tím, že zahání sebemenší náznak kritiky,“ myslí si DeRose. Navzdory tomu věří, že nehledě na nadšení jejich majitelů čeká kryptoměny postupem času stejný osud jako většinu finančních katastrof v minulosti.

„Až se bude o kryptoměnách s odstupem psát, od analytiků bude podle mě zaznívat něco jako: Ukázalo se, že historie se sice neopakuje, ale často se odehrává v podobných scénářích,“ tvrdí DeRose. „Kryptoměny dle mého čeká podobný scénář jako prasknutí takzvané jihomořské spekulativní bubliny na začátku 18. století, které uvrhlo Anglie do naprosto zničující ekonomické krize.“

Siddharth Venkataramakrishnan a Robin Wigglesworth