Na podvody s kryptoměnami jsou zákony krátké

Lili zrovna slavila narozeniny, když si uvědomila, že se stala obětí podvodu. Dvaapadesátiletá žena z Londýna si vychutnávala odpolední čaj se svou dcerou, která pracuje v hedgeovém fondu. Téma hovoru se stočilo ke znepokojujícímu finančnímu problému. Lili – pseudonym, pod kterým chtěla vystupovat – začala v březnu 2021 obchodovat s kryptoměnami na radu nových přátel, s nimiž se seznámila na internetu.

V jednu chvíli byla 1,4 milionu liber v plusu. Jeden špatný obchod ji však později připravil o většinu zisku. I tak si na jednom z účtů s kryptoměnami ponechala kolem 300 tisíc liber, což zhruba odpovídalo celkové investované částce. Ztráty ji ale začaly odrazovat a s obchodováním chtěla přestat. Aby mohla virtuál­ní měnu směnit za hotovost, bylo jí řečeno, že má zaplatit poplatek. Když se Lili snažila peníze převést na platformu, transakce se vrátila.

Její dcera slyšela dost na to, aby se v tu chvíli začala znepokojovat. Tíha situace začala doléhat také na Lili, která si v ten moment uvědomila, že její noví online přátelé a vstup do světa kryptoměn byli součástí propracovaného podvodu. Tímto okamžikem začal její dlouhý boj za spravedlnost.

Lili se stala jednou z tisíců obětí celosvětové vlny podvodů, jež se začaly objevovat v souvislosti s boomem kryptoměn během pandemie, kdy virtuální měny přilákaly nové investory.

Podle společnosti specializující se na blockchainové technologie Chainalysis si takovým způsobem přišli podvodníci jen za rok 2021 na 6,2 miliardy dolarů, což v porovnání s rokem 2020 představuje nárůst asi o 80 procent. Podle údajů britského národního centra pro ohlašování podvodů Action Fraud se loni ztráty způsobené kryptoměnovými podvody v meziročním srovnání více než zdvojnásobily a dosáhly 190 milionů liber. Ke konci letošního srpna byly takto odcizené prostředky o 25 procent vyšší než za stejné období loni.

Vyšetřujícím orgánům však chybějí zdroje, aby se mohly nově se objevujícím podvodům věnovat – zejména proto, že částky, o které v případech jednotlivců jde, jsou považované za relativně nízké. Britští regulátoři se přitom obávají, že krize životních nákladů, která se pravděpodobně ještě prohloubí, bude podobným podvodům nahrávat. „Obávám se, že v aktuální ekonomické situaci budou lidi takové falešné investice lákat,“ přiznává dočasná ředitelka britského Úřadu finančního ombudsmana Nausicaa Delfasová.

Zoufalá snaha Lili o získání ztracených peněz a dosažení spravedlnosti poukazuje na zásadní slabiny systému ochrany spotřebitelských práv – pravidla jsou zcela odlišná pro investory v regulovaných finančních institucích a ty, kteří se vydají do světa kryptoměn. Podvody s kryptoměnami se odehrávají mimo systém regulovaných institucí a zákonných záruk, které spotřebitelská práva chrání. Dopátrat se původu mezinárodních sítí anonymních zločinců, kteří za podvody stojí, je pro policejní a další orgány velmi těžké.

„Kryptoměny jsou pro podvodníky ze své podstaty velmi přitažlivé – transakce jsou nezvratné, anonymní a probíhají po celém světě,“ vysvětluje Rich Drury, který v Úřadu finančního ombudsmana zodpovídá za vyřizování stížností na finanční společnosti.

Ti dva „přátelé“, se kterými se Lilia sblížila a svěřila jim svou důvěru při konverzacích na chatu během osamělých měsíců v lockdownu, nikdy neexistovali. Za oběma účty stál pravděpodobně jeden a týž podvodník.

Lili z účtů posílal fotografie, na kterých dával na odiv jejich bohatství – pózovali před legendárním vozem Bugatti Veyron nebo s roztomilým bílým pejskem s luxusní šálou od Burberry okolo krku. Celou dobu Lili povzbuzoval, aby do svých údajně úspěšných kryptoměnových účtů investovala víc. Lili prodala jeden ze svých dvou londýnských bytů, aby si opatřila další investiční kapitál. Později zjistila, že obchodní platforma, kterou jí „přátelé“ doporučili, i všechny stažené aplikace, byly rovněž podfuk.

I když přišla o významnou část celo­životních úspor, Lili a další oběti se nejspíš pomoci nedovolají. Jejich ztráty nejsou dost vysoké, aby se vyplatilo najmout armádu právníků a konzultantů, kteří by pomohli vyhrát trestní řízení a občanskoprávní spory – jejich případy nejsou dle všeho dostatečně závažné ani na to, aby se zvýšila priorita najmout do policie další odborníky na kryptoměnové podvody, kterých je nyní akutní nedostatek.

Kryptoměnoví podvodníci zneužívají toho, že menší podvody u několika obětí z různých zemí mohou utéct pozornosti tamních úřadů. „Vlastně pracují s úsporami z rozsahu,“ popisuje ředitelka poradenské společnosti Grant Thornton Carmel Kingová, která se specializuje na vymáhání aktiv. „Dokážou fungovat po celém světě mimo dohled úřadů, protože částky nedosáhnou takové výše, aby regulátorům stálo za to se případy zaobírat.“

To často znamená, že se oběti, kterým podvody obrátí život vzhůru nohama, nemají na koho obrátit. „Pokud jste jednotlivec a podvod se týkal relativně malé částky, máte velmi omezené možnosti,“ dodává Kingová. „Nedává smysl utratit 300 tisíc za vymáhání 100 tisíc liber.“

„Nemohu pomoci všem“

Navzdory těmto výzvám se právníkům a policii podařilo proti kryptoměnovým zločincům vyhrát několik vysoce medializovaných případů. Britské soudy začínají uplatňovat zavedené postupy, protože se od roku 2019 věnovaly už několika takovým případům.

Nyní jsou soudci ochotní vydávat mezinárodně platné příkazy, kterými krypto­měnovým burzám nařizují zmrazit nebo vrátit odcizené prostředky a zveřejnit identitu podezřelých. Díky blockchainovým forenzním analýzám je možné rychle zjistit, z jaké burzy prostředky pocházejí, a advokáti se pak mohou urychleně dostavit na soud a vydat příkaz k jejich zajištění.

„Pokud se stanete obětí kryptoměnového podvodu, nejlepší soudy na světě jsou v tomto ohledu v Anglii a Walesu,“ tvrdí advokátka Racheal Muldoonová, která se těmto případům věnuje.

Pokrok ve Velké Británii dal naději zdravotnici Phoebe z New Yorku. Okradli ji podvodníci, kteří se vydávali za spřízněné křesťany, čelící právním potížím na Blízkém východě. Na pomoc jim Phoebe poslala stovky tisíc dolarů v kryptoměnách.

„Vždycky jsem si myslela, že mně se něco takového nestane. Říkala jsem si: ,Jak mohou být lidé tak hloupí?‘ Ale podvodníci jsou vážně dobří,“ vysvětluje Phoebe, která v reportáži rovněž požádala o změnu jména. „Citovali Bibli, aby si získali mou důvěru a mohli mě okrást.“

Některé transakce zpracovávaly banky ve Velké Británii, a Phoebe si proto najala britského právníka v naději, že jí díky místním zkušenostem dokáže pomoci. V jejím případě se ztráta vyšplhala na 800 tisíc liber, ale Phoebe i tak nakonec dospěla k závěru, že soukromá žaloba nepovede k ničemu.

Muldoonová a ostatní právníci, kteří se specializují na kryptoměnové zločiny, dostávají kvanta podobných žádostí o pomoc, ale strategie, díky nimž skončila u soudů malá hrstka bitev výhrou, jsou podle nich pro většinu obětí nedosažitelné. „Nemohu pomoci všem,“ konstatuje Muldoonová. „Částky jsou často tak malé, že klientům nedoporučuji, aby vydávali peníze za soud.“ Podle právníků se ekonomicky nevyplatí soudit se v případech se ztrátou menší než milion liber.

Také Lili se obrátila se svým případem na různé úřady, včetně Londýnské metropolitní policie. Asi po osmi měsících od podvodu ji však detektiv e-mailem informoval, že profily podvodníků na Facebooku byly smazané a veškeré stopy po jejich existenci na sociálních sítích definitivně zmizely.

Podle právníků a dalších odborníků si v kryptoměnách britská policie vybudovala slušné know-how, díky čemuž se jí podařilo zadržet několik pachatelů zodpovědných za mnohamilionové podvody. Na řešení neustále rostoucího počtu menších případů ale nemá kapacity.

„Mezi lidmi na kryptoměnovém trhu panuje přesvědčení, že policie vám nepomůže. Podle mne je to kvůli nedostatku prostředků, ne dovedností,“ domnívá se právník Sam Goodman, který zastupoval poškozeného v jednom z prvních kryptoměnových procesů v Británii.

Zástupci Action Fraud se k situaci odmítli vyjádřit.

Výměna pravomocí

Celý kryptoměnový svět vznikl na zákla­dě přesvědčení, že tradiční velké finanční instituce okrádají běžné lidi – o to ironičtější je, že jedinými aktéry, kteří mohou Lili pomoci peníze získat zpět, jsou banky.

V roce 2019 vydaly britské regulační úřady opatření, jejichž cílem je řešit „podvody s autorizovanými vynucenými platbami“, kdy se zákazníci nechají klamně přimět k zaslání peněz na účet podvodníka. Deset největších britských bank a poskytovatelů platebních služeb odsouhlasilo, že oběti takových podvodů odškodní z vlastních prostředků. Stanovili si jen několik výjimek – pokud například zákazník ignoruje předchozí varování. Úřady mohou k odškodnění nutit i soukromé společnosti, pokud jim unikly podezřelé transakce nebo zákazníka včas nevarovaly.

Kritici ale tvrdí, že systém je nekonzistentní a odškodnění se domůže jen malé procento zákazníků. Volají proto po dalším zpřísnění pravidel. Opatření nicméně poskytuje alespoň nějakou záchrannou síť pro oběti menších podvodů, jejichž případy se policie s největší pravděpodobností nebude zabývat. Podle nejnovějších údajů britské bankovní asociace UK Finance vyplatily loni banky obětem takových zločinů 238 milionů liber, asi polovinu veškerých hlášených podvodů tohoto typu.

Některé peníze, o které Lili přišla, prošly přes bankovní převody, a obě banky, které transakce zpracovaly, jí nabídly odškodné ve výši asi 30 procent ztráty. Lili požaduje víc, a obrátila se proto na Úřad finančního ombudsmana.

Rich Drury vysvětluje, že v řadě případů se na kryptoměnové podvody tato ochranná opatření nevztahují, protože peníze z účtu oběti nesměřují přímo na konta podvodníků. Ti totiž oběti navedou, aby nejprve investovaly do krypto­měn na legitimních burzách, a zakoupené tokeny pak poslaly do jejich kryptoměnové peněženky.

„Jednou z častých vad stížností je, že aktuálně nastavená pravidla vylučují platby, které v prvním kroku nesměřují přímo na účet druhé osoby,“ popisuje Drury. „Získat zpět takto odcizené peníze je vždycky těžké a o kryptoměnách to platí dvojnásob. V podstatě vám pak nezbyde než doufat, že vás odškodní instituce, která danou platbu zpracovala.“

Že banky představují primární ochranný mechanismus proti podvodníkům, jen podtrhuje skutečnost, že aktuální systém řešení podvodných operací plně závisí na regulovaných institucích. „Regulace zprostředkovatelů funguje jako určitý druh ochrany. Pokud takové entity neexistují, nastává skutečný problém. Podstata kryptoměnového ekosystému je se od takových zprostředkovatelů oprostit,“ konstatuje Marc Jones, partner advokátní kanceláře Stewarts specializující se na podvody.

Nejbližší bankám jsou v tomto systému kryptoměnové burzy – společnosti, které provozují jednoduše ovladatelné platformy pro nákup, ukládání digitálních aktiv a obchodování s nimi. „Burzy jsou aktuálně jediným prvkem, který tu mezeru do určité míry zaplňuje,“ dodává Jones.

Právníci a vyšetřující úřady si však stěžují, že na spolupráci burz se při vyšetřování nemohou spolehnout a že jim v některých případech nedokážou o zákaznících poskytnout solidní data, která by umožnila jejich identifikaci. Přitom právě identifikace podvodníka, kterou může burzám nařídit soud, je klíčovým krokem ve většině řízení.

„Někdy to funguje skvěle a pošlou spárovaný bankovní účet nebo cestovní pas pachatele,“ popisuje Goodman. „Často ale jde o naprosto bezcenné informace – falešný pas nebo účet za energie, a tím to hasne.“

Identifikace zákazníků postupem „know your customer“, neboli „poznej svého zákazníka“, je zákonný požadavek kladený na většinu poskytovatelů finančních služeb, který je ve stále více zemích vymáhán i u kryptoměnových společností, včetně britských. Velký počet největších burz však této povinnosti nepodléhá, protože mají sídla v zahraničí s mírnějšími pravidly. Burza OKX například uživatelům umožňuje denně vybrat až deset bitcoinů – v přepočtu v hodnotě téměř pět milionů korun – bez jakékoliv kontroly jejich identity.

„Na rozdíl od bank mají burzy sídla v exotických destinacích, které neuplatňují tak přísné normy. Takže i když se nám od nich podaří získat nějaké identifikační informace, jejich kvalita bývá velice nízká,“ vysvětluje Goodman.

V srpnu zaslal pěti největším kryptoměnovým burzám oficiální dopis výbor amerického Kongresu, ve kterém politici vyjádřili znepokojení nad „zjevně nedostatečnou snahou kryptoměnových burz o ochranu spotřebitelů obchodující na jejich platformách“.

Burzy namítají, že jejich identifikační mechanismy jsou dostatečné a že spolupráce s vyšetřujícími orgány na odhalení a dopátrání pachatelů podvodů je příkladnější než ze strany řady tradičních finančních institucí.

„Kvalita poskytnutých informací a naše spolupráce je mnohem lepší, než čeho se mi z mé zkušenosti dostalo od jakékoliv banky,“ tvrdí Tigran Gambaryan, šéf úseku informačních služeb a vyšetřování v krypto­měnové burze Binance, který dřív působil jako zvláštní agent amerického daňového úřadu. „Některá kritika vůči burzám už dnes neplatí a nezakládá se na faktech,“ dodává.

Zatýkání pomocí blockchainu

Vyšetřovatelé sázejí na to, že potírání kryptoměnových podvodů zjednoduší větší počet transakcí zanesených do blockchainových účetních knih, ve kterých s informacemi už nemůže být nijak manipulováno.

„S podvody zapsaných do blockchainu se nám otevírá unikátní pole možností, jak proti nim bojovat,“ říká Danielle Hastonová, bývalá advokátka zaměřující se na vymáhání aktiv, která nyní pracuje pro společnost Chainalysis, jež se věnuje vývoji trasovacích mechanismů pomocí blockchainu.

Dopátrat peníze v rámci tradičního bankovního systému může být zdlouhavý proces. Digitální aktiva lze oproti tomu vytrasovat během několika dní i hodin. Vyšetřovatelé dokážou pomocí blockchainových technologií zjistit, zda se daný člověk stal obětí sítě dalších zločinů, které vedly ke kumulativně vyšším ztrátám, což zvyšuje šance získat pozornost vyšetřujících úřadů nebo k dostatku podkladů ke kolektivní žalobě.

Phoebe tvrdí, že peníze poslala podvodníkům, kteří jsou součástí sítě zodpovědné za nelegální transakce v hodnotě milionů liber. To je podle ní jeden z důvodů, proč se jejímu případu vyšetřovatelé ještě věnují. „Celé se to táhne už téměř rok,“ konstatuje. „Je to náročné, ale přijde mi, že jsme se posunuli.“

Vyšetřovatelé se snaží spárovat krypto­měnové peněženky, kam oběti pošlou peníze, se skutečnými identitami vlastníků. Právě kvůli tomuto kroku je podle nich klíčové zpřísnit pravidla týkající se kontroly a identifikace uživatelů.

„Právě okolo toho panuje aktuálně největší spor. Kryptoměny vycházejí z filozofického přesvědčení kryptoměnových anarchistů, kteří chtějí provozovat systém zcela mimo dohled státu,“ popisuje Goodman. „Nám by ale výrazně pomohlo, kdyby se v systému nastavila stejně přísná pravidla jako v bankovnictví.“

Rozsáhlé unijní nařízení regulující trhy s kryptoaktivy (Markets in Crypto Assets, MiCA), které by mělo vstoupit v platnost v příštím roce, počítá se zavedením přísnějších pravidel pro „poskytovatele služeb s virtuálními aktivy“ – kryptoměnové burzy nevyjímaje. Pokud budou chtít firmy v Evropské unii poskytovat služby, budou se muset registrovat v jedné z unijních zemí, čímž chce EU zabránit velkým offshorovým kryptoměnovým společnostem obcházet pravidla místních jurisdikcí.

Situace ve Velké Británii se vyvíjí o něco pomaleji. Britské ministerstvo

financí začalo na rozsáhlé regulaci krypto­měn pracovat pod vedením někdejšího ministra financí Rishiho Sunaka a tajemníka pro finanční odvětví Johna Glena v době, kdy byl premiérem Boris Johnson. Aktuální předsedkyně britské parlamentní skupiny pro kryptoměny Lisa Cameronová usiluje, aby součástí reformy byl i kompenzační mechanismus pro oběti podvodů.

Ačkoliv v justici nastal v uplatňování zákonů na konkrétní případy podvodů určitý pokrok, advokáti jako Muldoonová tvrdí, že regulátoři jsou o krok pozadu. „I na první pohled obstarožní soudci – bez urážky – do kryptoměnového světa dokázali proniknout rychleji než mladí talenti ve finanční inspekci, daňovém úřadě a vládě,“ stěžuje si Muldoonová. „To je třeba změnit.“

Věří, že tlak veřejnosti a přísnější regulace po vzoru bank donutí krypto­měnové burzy proti podvodům aktivněji bojovat. „Budou na to muset vynaložit víc času i peněz,“ říká. „Takhle to dál nepůjde.“

Lili se o náhradu škody soudí tak dlouho, jak trval samotný podvod. Šance na úspěch jsou však mizivé. Už měsíce se jí jen při zmínce o ztrátě, kterou utrpěla, derou slzy do očí. To, že se jí nedostalo rozhřešení, jí neumožňuje za podvodem udělat tlustou čáru.

„Cítím se strašně. Vážně, vážně strašně. Nemůžu uvěřit, že jsem se ve svých letech nechala takhle napálit,“ přiznává. „Potřebuju se domoci spravedlnosti.“

Joshua Oliver, FT