Obří brazilský gang buduje globální drogové impérium

Lincolna Gakiyu střeží na každém kroku minimálně deset policistů – osm speciálně vycvičených a po zuby ozbrojených vojáků a dva tři strážníci v civilu. Saopaulský státní zástupce je „přesvědčen“, že je aktuálně nejohroženějším mužem celé Brazílie. „Podle policejních spisů je můj život v maximálním stupni nebezpečí,“ dosvědčuje 55letý otec dvou dětí. „Život jako by se zastavil. Nemohu cestovat, nemůžu si zajít do baru nebo restaurace. Většinu času trávíme zavření doma.“

Mezi čtyřmi stěnami se Gakiya schovává kvůli své profesi. Téměř 17 let vyšetřuje kriminální aktivity zločinecké organizace, která začala kralovat jihoamerickému podsvětí – skupiny Primeiro Comando da Capital, tedy První komando metropole. Většině lidí je známé pod zkratkou PCC.

Skupina vznikla téměř před 30 lety jako spojenectví trestanců, kteří se chtěli společnými silami bránit před notoricky brutálním zacházením ve věznicích brazilské metropole. Časem se vypracovali na mezinárodní mafii čítající na 40 tisíc členů, která podle saopaulské státní prokuratury každoročně z různých zdrojů inkasuje příjmy ve výši půl miliardy dolarů.

Tradiční baštou gangu je brazilské hlavní město a největší město jihoamerického kontinentu Sao Paulo. V uplynulých desetiletích se mu ale dařilo rozšiřovat i ve zbytku Brazílie. Po krvavé válce gangů, jež se rozhořela v celém amazonském státě, PCC z pomyslného trůnu podsvětí vytlačila největší rivaly ze skupiny Red Command z Rio de Janeira.

V průběhu let se členům PCC podařilo navázat pevné obchodní vztahy s různými aktéry jihoamerického podsvětí: čile obchodují s bolivijskými zemědělci, kteří jim dodávají kokainovou pastu, s bývalými členy kolumbijských povstalců gerilové skupiny FARC spolupracují na bojovém výcviku a při dodávkách zbraní. Podle prokuratury a federální policie navázali členové PCC v oblasti trojmezí mezi Brazílií, Paraguayí a Argentinou spolupráci s libanonskými skupinami – které mají dle některých brazilských úřadů vazby na militantní šíitské hnutí Hizballáh – a ty jim mají pomáhat s praním špinavých peněz.

Doposud se mafie zaměřovala téměř výhradně na obchodování s drogami v Brazílii. To se ale podle vyšetřovatelů změnilo. V uplynulých třech až čtyřech letech se rozhodla dobýt světový trh.

Spojila se s italskou ’Ndranghetou – prokazatelně nejmocnější mafií na světě – a kokain začala vyvážet do Evropy, odkud jí podle Gakiyi plynou tučné zisky. V západní a jižní Africe zřídila překladiště, aby diverzifikovala rizika. Její vliv sahá i do USA, kde její přítomnost odhalily místní úřady hned na několika místech.

Skupina začala vydělávat i jinými způsoby než prodejem drog. Podle policie stojí právě PCC za vyšším výskytem kyberkriminality zahrnující především podvody přes aplikaci WhatsApp – jejím prostřednictvím gang vydírá ročně miliony lidí, jejichž účtů se zmocní a od jejichž blízkých pak vyžaduje peníze. Podílí se i na zločinech proti životnímu prostředí, protože se stále více angažuje v ilegální těžbě zlata, která drancuje severní část země pokryté amazonským pralesem.

„Je nepředstavitelné, jak rychle jejich moc roste. Jsou nepopsatelně bohatší a větší,“ konstatuje Leonardo Romanelli, důstojník tajné služby při státním zastupitelství v Sao Paulu. „Jejich mezinárodní obchodní síť je znatelně sofistikovanější. Do roku 2017 drogami zásobovali pouze Brazílii přes pašerácké trasy v Paraguayi a Bolívii. Kolem roku 2018 a 2019 ale povýšili na důležitého mezinárodního hráče.“

Sílící vliv PCC uznaly i USA, když loni v prosinci jejich ministerstvo financí proti skupině uvalilo sérii sankcí – jde o první opatření takového druhu namířené proti brazilským zločincům. „Skupina si cestu k dominanci vyklestila násilím, obchodem s drogami, praním špinavých peněz, vydíráním, nájemnými vraždami a vymáháním dluhů souvisejících s drogovou činností,“ uvedl resort financí.

Rostoucí moc PCC zneklidňuje bezpečnostní analytiky, kteří varují před rizikem systémové korupce brazilského státu. Skupina využívá svého bohatství k ovlivňování a podplácení komunálních i federálních politiků, soudců a policie. Někteří se obávají, že moc PCC už Brazílii přerostla přes hlavu.

„Doufám, že se z Brazílie nestane nová Kolumbie z devadesátých let nebo současné Mexiko,“ přiznává Gakiya ve své kanceláři ve městě Presidente Prudente ve státu Sao Paulo. Dveře i okna místnosti chrání neprůstřelné pancíře.

Rafael Alcadipani, odborník na kriminalitu z neziskové organizace Brazilské fórum pro veřejnou bezpečnost, maluje ještě černější scénář: „PCC je největší hrozbou brazilského státu. Pokud nezakročíme, spadneme do rukou narkomafie.“

Z vězňů profesionální mafiáni

První zmínky o skupině sahají do roku 1992, kdy ve věznici Carandiru nedaleko centra Sao Paula policie brutálně potlačila vězeňskou vzpouru. Během akce, která se zvrhla v krveprolití, přišlo o život 111 trestanců. Fotografie z události zachycují řady nahých mrtvých těl a zchátralé cely potřísněné krví.

Masakr zmobilizoval odsouzené ze saopaulských věznic. PCC vznikla hned následujícího roku. I když zpočátku čítala jen hrstku členů, rychle se rozrostla, protože se prezentovala jako „bratrstvo“ odhodlané chránit vězně před státní brutalitou. Členové museli zaplatit vstupní poplatek a skupina je následně „překřtila“ na irmão, tedy bratra.

Věznice, v nichž žily ve špinavých celách a pod brutálním dohledem stovky vězňů, se osvědčily jako živná půda pro nábor nových členů. „Ve světě za mřížemi vzniklo úplně nové město. Vězeňské prostředí gangu velmi svědčilo. Čím víc lidí policie zatkla, tím rychleji se rozrůstaly jeho řady,“ vysvětluje Bruno Paes Manso, výzkumník z Univerzity v Sao Paulu, který o PCC napsal knihu A Guerra (Válka).

Od ochrany vězňů skupina plynule přešla k obchodu s drogami. Výrobní suroviny nakupovala v Bolívii a Paraguayi a kokain i jeho levnější variantu crack zpracovávala a prodávala ve 40milionovém Sao Paulu.

V té době vedli členové PCC proti brazilskému státu otevřenou válku. První významný střet se odehrál v květnu 2006, kdy gang během jediného víkendu zkoordinoval téměř 300 útoků na civilní a bezpečnostní cíle. Místní vláda pak vyhlásila zákaz vycházení a částečnou uzávěru města. Členové vykrádali banky a v organizovaných skupinách útočili na policejní okrsky. Ve městě zapalovali desítky autobusů. Veškeré násilí koordinovali přes mobilní telefony přímo z věznic.

Podle policistů a bezpečnostních analytiků se však gang začal přímým konfrontacím se státem záměrně vyhýbat. Svou činnost provádí klidněji a organizovaněji a otevírá si tak dveře k zajímavějším ziskům. „Došlo jim, že potřebují víc předvídatelnosti, takže začali postupovat jako profesionální mafie. Začalo jim jít o peníze,“ vysvětluje Paes Manso. „Násilní jsou nadále, jen to dělají jinak,“ dodává Romanelli a upřesňuje, že PCC směřuje útoky aktuálně víc na znepřátelené gangy než na samotný stát.

Pro profesionalizaci skupiny bylo klíčové rozdělení na takzvané sintonias, organizační celky odpovídající za konkrétní činnosti. Zpočátku měla skupina tři takové divize odpovědné za obchod s drogami, interní disciplínu členů a podporu pro vězně. Časem se rozrostla o další celky zajišťující právní podporu, účetnictví a péči o ženy v gangu.

V roce 2014 vznikla Generální sintonia pro státy a národy, jejímž úkolem je pracovat na rozšiřování vlivu nejen v Brazílii, ale i za jejími hranicemi, a to především vysíláním zahraničních koordinátorů na nové potenciální trhy.

Expanze na vnitrostátní úrovni vedla ke krvavé válce gangů, když si PCC začala nárokovat území na severovýchodě Brazílie a v oblasti Amazonie, kde tradičně působily jiné kartely v čele s úhlavním nepřítelem Red Command z Rio de Janeira.

Skutečný průlom ale nastal, až když skupina začala expandovat do Evropy díky spojenectví s italskou mafií ’Ndrangheta. Podle vyšetřovatelů začaly zisky a moc PCC exponenciálně růst právě v souvislosti s prodejem narkotik v Evropě a ziskům v eurech.

Gakiya vysvětluje, že PCC odkupuje kokainovou pastu, extrakt z lístků koky sloužící k výrobě drogy, za přibližně tisíc dolarů za kilogram. Z každého kilogramu pasty dokáže skupina vyrobit dvě až tři kila kokainu. A jedno kilo v Evropě pak prodá za téměř 35 tisíc eur. Odhaduje se, že PCC na evropský kontinent zvládne loďmi ze Sao Paula nebo jiných přístavů na jihu či severovýchodě Brazílie přepravit minimálně tunu kokainu měsíčně.

„Když náklad dorazí do Evropy, úkolem evropských mafiánů je drogy z lodí dostat, což dělají řadou způsobů,“ popisuje Gakiya. „Z každé tuny brazilského kokainu jim náleží 400 kilo.“

Přiznává, že rizika pro PCC jsou téměř nulová. „Pokud policie nějaký náklad zabaví, přijdou maximálně o drogy. Nikdo za to nejde za mříže. A když se pašování podaří, dostanou odměnu v eurech.“ Podle Gakiyi se roční obraty gangu šplhají k 500 milionům dolarů. „Umíte si to vůbec představit?“

Nezávislí bezpečnostní analytici pracují s ještě o něco vyššími odhady, protože celkový brazilský trh s narkotiky se odhaduje na miliardy dolarů a PCC na něm náleží lví podíl. Analytici z nadace InSight Crime a Centra pro studium Latinské Ameriky při Americké univerzitě ve Washingtonu konstatují, že v souvislosti s vyšetřováním PCC a jejích aktivit praní špinavých peněz identifikovala brazilská policie v roce 2020 nelegálně získaný majetek – auta, nemovitosti i lodi – ve výši pět miliard eur.

Struktura bratrstva

PCC nemá typickou strukturu narkokartelu, jak ho známe z Jižní Ameriky. Místo jednoho vůdce je moc rozdělena mezi několik nejvýše postavených členů. Romanelli vysvětluje, že na vrcholu pyramidy stojí představenstvo sestávající z šesti nebo sedmi nejvýše postavených lidí, kteří posvěcují veškerá důležitá rozhodnutí, například to, zda se skupina pustí do nové války nebo ovládne nové území. Mezi špičkami skupiny je Marcos Willians Herbas Camacho, známý jako Marcola, který byl dlouhá léta veřejnou tváří PCC. Za vraždy a obchodování s drogami ho soudy poslaly za mříže na ne­uvěřitelných 332 let.

V roce 2019 brazilské úřady zatkly všechny šéfy PCC a poslaly je do federálních věznic bez přístupu k mobilním telefonům. To skupině podle policie zkomplikovalo rozhodování, a moc se proto rozmělnila mezi další členy, kteří dostali velení na starost.

Pod představenstvem stojí 50 až 100 regionálních vůdců, kteří odpovídají za menší území rozprostírající se po celé Jižní Americe. Pro ty pak pracují stovky často velmi mladých a chudých pěšáků.

„V PCC existují dva světy. Běžní členové jsou extrémně chudí lidé ze slumů. Ti tvoří až 95 procent celé organizace. A pak jsou tu bossové, kteří žijí v těch nejluxusnějších čtvrtích v Sao Paulu nebo jinde v Brazílii a Paraguayi,“ vysvětluje Romanelli.

Členové gangu se stále vnímají jako „bratři“ a stanovují zákony a pravidla pro oblasti, kterým vládnou. Mají dokonce vlastní soudy, které rozhodují spory a vynášejí rozsudky, včetně trestu smrti.

Úřady zneklidňuje, že takový typ zločineckého státu ve státě poškozuje důvěru brazilské společnosti v oficiální instituce. Řada lidí z oblastí ovládaných PCC naopak tvrdí, že skupina alespoň vnáší řád a pořádek do míst, kde dřív panovalo bezvládí.

„Vděčí tyto komunity za větší řád a méně násilí lidem z PCC? Podle mě

ano,“ tvrdí evangelický farář z Paraisópolis, jedné z největších chudinských čtvrtí Sao Paula. „Přišla s nimi úcta k autoritám a hranice. Dokázali to, v čem brazilská vláda selhala.“

Paes Manso se domnívá, že právě tento kodifikovaný soubor norem, jimiž se musejí členové gangu řídit, umožnil skupině rychle ovládnout celou Brazílii. Mafie se pasovala do role vlády brazilského podsvětí a chudých komunit, kam oficiální moc státu prakticky nedosáhne. „PCC je takovým zákonodárcem pro svět zločinu. Jejich pravidla začínají vzbuzovat respekt. Všichni se jimi řídí. A právě v této jednotě spočívá jejich síla.“

„Zločinecká akciovka“

Skupina se rozrostla nejen o nové členy a trhy, ale i o obchodní zájmy. Těžiště činnosti sice stále spočívá v drogové kriminalitě, ale postupně prorůstá i do kybernetických a enviromentálních zločinů. Podpora nelegální těžby zlata v amazonském pralese PCC nabízí hned triádu příležitostí: přímé zisky ze zlata, zisky z vydírání těžařů a možnost legalizovat výnosy z jiných trestných činností.

„Do těžařského průmyslu je zapojeno několik členů PCC. Nejspíš se tak snaží napojit na další zdroj financování. Těžba má tu výhodu, že nejde o natolik potlačovanou činnost, jako je obchodování s drogami nebo zbraněmi,“ popisuje příslušník federální policie ze státu Roraima v Amazonii. „Na policii se obrátilo několik těžařů, které gang začal vydírat. Chtějí od nich peníze za to, že jim poskytnou ‚ochranu‘.“

Je známo, že těžba zlata v Amazonii uniká jakékoliv regulaci a řada expertů na organizovaný zločin ji proto chápe jako logickou cestu k praní ilegálně získaných peněz. Stejně jako většinu zločineckých skupin i PCC dlouhodobě trápí, jak legalizovat velké objemy hotovosti z kriminální činnosti. V začátcích skupině nezbývalo nic jiného, než miliony dolarů zakopat pod zem.

Pak se přeorientovali na benzinové pumpy, prodeje aut a poskytování služeb soukromým řidičům – jednoduché přímé transakce, ve kterých se nelegálně získaná hotovost ztratí. „V současnosti používají kryptoměny a zlato,“ vysvětluje Romanelli.

Podle Gakiyi dnes PCC funguje jako obchodní korporace, která zadává práci jednotlivým členským základnám podle toho, jak se osvědčí při dobývání zahraničních trhů. „Fungují jako firma. Zločinecká akciovka.“

PCC je ale dnes natolik mocná, že se její činnost začíná dotýkat každodenního života všech obyvatel země. Vyšetřovatelé a další odborníci tvrdí, že se mafie začíná vměšovat do brazilské státní správy, kterou podplácí ve svůj prospěch přesně jako narkokartely v Kolumbii v devadesátých letech. „Obzvlášť dobře se jí daří korumpovat policii a vězeňskou službu. Postupně ale proniká i do soudnictví a státního zastupitelství,“ zoufá si Gakiya.

„Jednou z jejich hlavních zbraní začíná být korupce,“ dodává Alcadipani. „Budují si vazby s poslanci. Mají peněz, že neví, co s nimi, a tak jimi podplácejí policisty, politiky i soudce. Pokud jim někdo začne jít po krku, má problém.“

O tom ví své státní zástupce Gakiya, který se musí v neprůstřelné vestě schovávat za vysokými zdmi své vily v Sao Paulu. Myslí si, že odměna na jeho hlavu bude vypsaná až do konce jeho života i poté, co odejde do důchodu.

„Říkají, že neodpouštějí a že ve vězení už jsou stejně, takže mají spoustu času, aby pomstu provedli. Takové výroky nepříjemně komplikují životy nám všem.“