Mexické drogové kartely vzkvétají

Když se loni na vánočním večírku na dvoře domu ve středomexickém městě Salvatierra objevila skupina nezvaných hostů, požádali je shromáždění, aby odešli. Mladí účastníci večírku pak dál tančili na živou hudbu, načež se vetřelci zčistajasna vrátili s ozbrojenci a rozkazem: „Všechny je zabijte!“ Podle vyšetřovatelů zabijáci použili automatické zbraně a na prchající hosty vypálili 195 kulek. Na dvoře plném krve zůstalo ležet jedenáct těl, dalších čtrnáct lidí bylo zraněno.

Mexiko je z extrémního násilí už unavené, masakr neozbrojených hostí zemi naprosto šokoval. Navzdory celonárodnímu pobouření trvalo úřadům dva měsíce, nežli někoho zatkly. Nakonec zadržely a obvinily dvě osoby, ovšem ti, kteří si mnohonásobnou vraždu objednali, mezi nimi nebyli.

S tradicí krvavého násilí

Organizovaný zločin a násilí nejsou v Mexiku ničím novým. První kokainový kartel tam vznikl na počátku osmdesátých let 20. století. O čtvrt století později vyhlásil konzervativní prezident Felipe Calderón totální „válku proti drogám“ – a země se ponořila do krvavé lázně. Podle bezpečnostních expertů se však problém organizovaného zločinu během uplynulých pěti a půl let prezidentského úřadování levicového populisty Andrése Manuela Lópeze Obradora (prezidentuje od prosince 2018) dramaticky zhoršil a v sázce už je samotná budoucnost země. Průzkumy ukazují, že bezpečnost je před prezidentskými volbami, které začaly 2. června, pro voliče hlavním problémem.

V průběhu uplynulých více než deseti let se dominantní drogové skupiny začaly tříštit a vytvářet řadu menších odštěpených gangů, které bojují o území. Aktuálně se dva největší a nejmocnější kartely – Sinaloa a Cártel de Jalisco Nueva Generación (CJNG) – přetahují o vliv s menšími rivaly, jako jsou třeba Viagry, Veverky anebo Škorpioni.

Řada kartelů rozšířila svou činnost o nové lukrativní obory. V letošní zprávě hovoří americký Úřad pro potírání drog (DEA) o kartelech Sinaloa a Jalisco jakožto o „nadnárodních zločineckých organizacích“, které jsou „zapojeny do obchodu se zbraněmi, do praní špinavých peněz, pašování migrantů, obchodování se sexem, úplatkářství, vydírání a řady dalších trestných činů“. Tyto skupiny kontrolují větší území než kdy dříve; podle jednoho odhadu americké armády je to asi třetina země. „Došlo k exponenciálnímu zhoršení,“ tvrdí Manuel Clouthier, bývalý mexický poslanec a podnikatel ze severozápadního státu Sinaloa, kde stejnojmenný drogový kartel sídlí. „Mexiko jako stát selhává,“ varuje.

Z drsného Mexika do světa

S růstem ekonomické síly kartelů roste i jejich mezinárodní dosah. Dvě přední organizace nyní provozují kriminální síť rozprostírající se po celé Jižní Americe. Například kdysi poklidný Ekvádor přeměnily boje právě mezi místními pobočkami CJNG a kartelu Sinaloa v jednu z nejnásilnějších zemí světa. Podle vyšetřovatelů kartely získávají z Číny a Indie chemikálie potřebné k výrobě fentanylu a dalších syntetických drog a mají také silné vazby na evropské mafie: například na italskou (kalabrijskou) ’Ndranghetu. Šéfka protidrogového úřadu DEA Anne Milgramová loni v únoru řekla výboru amerického Senátu, že „vliv kartelu Jalisco je prostřednictvím společníků, prostředníků a zprostředkovatelů patrný na všech kontinentech vyjma Antarktidy“.

Zhoršující se bezpečnostní situace v Mexiku a kvetoucí obchod s drogami se staly předvolebním tématem i v USA a tamní republikáni volají po tvrdším postupu. Někteří členové strany dokonce vyzvali americkou armádu, aby naplánovala speciální operace komand ve stylu dohledání Usámy bin Ládina a vůdce kartelů zadržela. Nezávislí experti sice zpochybňují oficiální mexické statistiky vražd a dalších zločinů, ale s ostatními odborníky se shodují, že síla organizovaného zločinu představuje vážné riziko nejen pro obyvatele, ale i podnikání a hospodářství. Je to dle nich jeden z důvodů, proč se zemi nedaří využít svého potenciálu a přebrat Číně část výrobních kapacit.

Jeden z mexických podnikatelů, který kvůli citlivosti tématu hovořil mimo záznam, říká, že bezpečnost se za vlády Lópeze Obradora dramaticky zhoršila a že vláda problém bagatelizuje. „O obchodování s drogami nebo krádežích pohonných hmot nikdo nemluví,“ stěžuje si. Prezident tvrdí, že jeho administrativa se problém snaží vyřešit, ale zároveň z jeho vzniku obviňuje své předchůdce. Za zhoršení situace nezaplatil větší politickou cenu. Zatím. Podle agregátoru průzkumů veřejného mínění Oraculus zůstává jeho rating na 65 procentech a za poslední tři roky se téměř nezměnil.

„Vláda se především snaží kontrolovat správný narativ,“ říká hlavní mexický analytik agentury Crisis Group Falko Ernst. „Z bezpečnostní politiky se stala PR kampaň pro volební účely,“ líčí. A dodává, že ve skutečnosti Obradorova politika umožnila zločincům pokračovat v „získávání mnohem silnější, mnohem přímější a rovněž mnohem agresivnější pozice v institucích“.

Poklona paní Guzmánové

Bezpečnost je pro prezidenta Lópeze Obradora oficiálně tou nejvyšší prioritou. Každý všední den v šest hodin ráno předsedá bezpečnostnímu kabinetu, v němž zasedají šéfové armády i policie a klíčoví ministři. Dvakrát měsíčně bezpečnostní tým předkládá zprávu o „nulové beztrestnosti“, jejíž součástí je lavina statistik o zatýkání nebo přesný počet nasazených bezpečnostních sil a vozidel.

„Nikde na světě nemají bezpečnostní kabinet, kde by (prezident) řídil každo­denní úkoly,“ řekla na bezpečnostní po­radě 30. dubna mexická ministryně bezpečnosti Rosa Icela Rodríguez Velázquezová s tím, že od svého nástupu prezident řídil 1 353 zasedání bezpečnostní rady, aniž by jediné vynechal!

Na začátku své vlády López Obrador vytyčil novou strategii, kterou nazval eufe­misticky „objetí, nikoli kulky“. Jejím proklamovaným cílem bylo totiž řešit základní příčiny kriminality, nahradit federální policii novou Národní gardou řízenou armádou a minimalizovat krveprolití tím, že se vyhne přímé konfrontaci s kartely. Apeloval přitom na jejich členy, aby „mysleli na své matky“.

López Obrador svůj mírumilovnější přístup k mafii předkládal jako alternativu ke Calderónově „válce“ z let 2006 až 2012 a strategii jeho bezprostředního předchůdce Enriqua Peñi Niety, které rostoucí počet vražd v Mexiku nezastavily. Prezident však sklidil ostrou kritiku, když v roce 2020 osobně pozdravil matku vězněného šéfa kartelu Sinaloa slavného Joaquína „El Chapa“ Guzmána. Označo­val to za humanitární gesto vůči ženě, které tehdy bylo devadesát let…

Eduardo Guerrero, bezpečnostní expert ze společnosti Lantia Consultores, říká, že Obradorova politika objetí, nikoli kulek „měla nežádoucí účinek v podobě rozšíření geografické přítomnosti orga­nizovaného zločinu do nových oblastí, protože armáda se zločincům nepostavila“. Zločinecké skupiny v zemi navíc bezostyšněji zasahují do voleb. Letos lidé volí kandidáty do federálních a státních kongresů, guvernéry a starosty – a předvolební kampaň přinesla nejvíce mrtvých v historii Mexika. Podle think-tanku Laboratorio Electoral bylo dosud zavražděno 36 kandidátů (!) a dalších 45 osob spojených s volbami, nejméně 15 lidí zločinci unesli a desítkám jiných vyhrožovali.

Rekordní počet vražd v historii

Klíčovým bojištěm jsou i oficiální statistiky. Šestileté funkční období Lópeze Obradora bude z hlediska celkového počtu vražd nejnásilnějším v historii Mexika – dosud přišlo o život více než 175 tisíc lidí. Prezident se však opírá o upravené údaje ukazující, že v posledních třech letech došlo oproti rekordní úrovni v roce 2020 k mírnému snížení počtu vražd. Avšak odborníci poukazují na fakt, že tyto „oficiální“ údaje nezahrnují rekordní počet pohřešovaných lidí, jichž bylo do loňského roku nahlášeno téměř 115 tisíc. Z toho 43 tisíc lidí zmizelo během Obradorova prezidentství.

Kritici upozorňují také na nárůst podílu „trestných činů proti životu“ hlášených jako „zabití“ nebo „jiné trestné činy“, zatímco počet uznaných vražd klesá, což naznačuje, že dochází k účelovému překlasifikování vražd. Na začátku Obradorova funkčního období na sklonku roku 2018 bylo 57 procent násilných úmrtí v Mexiku označeno za vraždy. A pak? Během prvních čtyř měsíců loňského roku počet vražd klesl na 46 procent, jak vyplývá z analýzy údajů společnosti Nexos.

„Takové údaje nejsou zcela spolehlivé. Ta čísla nikdo nekontroluje,“ říká Edna Jaimeová, děkanka fakulty sociál­ních věd a státní správy na univerzitě Tecnológico de Monterrey. „Minulé vlády se snažily zlepšit kvalitu informací, ale za této vlády se od toho upustilo,“ doplňuje akademička. Další kritici tvrdí, že policie a lékaři provádějící pitvy jsou někdy pod tlakem, aby v úmrtních listech neuváděli jako příčinu smrti vraždu. „Pokud nejde o vraždu, nemají tolik papírování,“ říká Falko Ernst z Crisis Group. „Takže sice vidí stopy po deseti kulkách, ale označí to za srdeční selhání,“ upozorňuje. Podle bezpečnostních expertů jsou policisté v mnoha částech Mexika přímo na výplatní listině kartelů, případně jsou pro ně nějak nuceni pracovat.

Mexiko, země pohřešovaných

Reynalda Pulidová má ve svém skromném pronajatém domku podél prašné cesty na předměstí Culiacánu vyvěšené plakáty s portréty pohřešovaných lidí – a to včetně jejího šestnáctiletého syna Neta. Toho prý v prosinci 2020 odvedla policejní hlídka ve chvíli, kdy stál frontu na tortilly. Rodina posléze zjistila, že nějaký chlapec jeho věku byl odvezen do nedalekého detenčního centra, nicméně policie je k němu odmítla pustit. A následujícího dne zmizel.

Pulidová od té doby bojuje za naleze­ní Neta a stovek dalších lidí, kteří v Culia­cá­nu, v jedné z bašt drogového kartelu Sinaloa, beze stop zmizeli. Při pátrání po tělech jí bylo podle jejích slov nesčetněkrát vyhrožováno, a to i ze strany policie. Rok po Netově zmizení byl zavražděn její synovec Julio a další synovec César zmizel rok poté.

„Bohužel je vnímám jako vedlejší ztráty,“ říká truchlící Pulidová. Během svého pátrání našla 28 těl a 22 přeživších obětí únosů, z nichž některé nesly stopy násilí. „V každém nalezeném těle vidím kus svého syna,“ vzlyká i dnes. „Každý den vstávám a modlím se: Bože, dej mi moudrost, dej mi moudrost, abych těmto rodinám pomohla. Protože nás o pomoc žádají kaž­dý den.“

Loni v červnu mexický prezident rozhodl, že je zapotřebí provést nové sčítání pohřešovaných osob, neboť dosavadní údaje nejsou aktuální. O dva měsíce později rezignovala na svůj post vedoucí státní komise pro pohřešované osoby Karla Quintanová s tím, že vláda na komisi tlačila, aby čísla upravila. „Jejich záměr je zcela jasný a je politováníhodný,“ řekla tehdy veřejně. „Jde jim o to snížit počet pohřešovaných osob,“ nastínila odvážně. Přede dvěma měsíci vláda oznámila nový, nižší oficiální počet pohřešovaných, jichž bylo „jen“ 99 729. Údajně se jich tisíce našly.

Nátlak kartelů na politiky

Kandidátka na Obradorovu nástupkyni za vládní stranu Morena Claudia Sheinbaumová zakusila závažnou bezpečnostní situaci v Mexiku na vlastní kůži, když v obci Motozintla v jihomexickém státu Chiapas její konvoj zastavila skupina mužů v kuklách. Neozbrojení muži požadovali, že až bude u moci, „musí na region myslet“. Chiapas je dlouhodobě místem častých bojů drogových kartelů, ovšem López Obrador prohlásil, že zadržení „zinscenovala“ média kritická vůči vládě. A něco v tom duchu raději uvedla i Sheinbaumová, když řekla, že celý incident byl „podivný“.

V případě svého zvolení by v zásadě nejspíše pokračovala v Obradorově strategii, která se vyhýbá přímé konfrontaci s kartely, a zároveň by do ní začlenila prvky svého postupu ve funkci starostky Ciudad de México (Mexico City), tedy třeba programy pro mládež a zesílené vyšetřování. Chce rovněž pokračovat v Obradorově politice opírající se o vojenskou Národní gardu.

„Kriminalitu budeme každý rok snižovat,“ říká politička. „Nemohu nastínit, o kolik procent během příštích šesti let, ale jsme si jisti, že tato strategie zafunguje,“ slibuje. Mnozí analytici o tom nejsou přesvědčeni a poukazují, že Sheinbaumová není vzhledem ke svému akademickému vzdělání a výchově na středostavovském předměstí Mexico City připravena na brutální války kartelů.

„Musí ještě prokázat, že chápe, jak je situace křehká,“ říká Salvador Camarena, komentátor listu El Financiero. „Její cesty po Mexiku probíhaly v rámci (bezpečnostní) bubliny, která jí podle mě neumožní proniknout do složitosti života běžných obyvatel,“ míní novinář. Sheinbaumová kritiku odmítá a deníku Financial Times řekla, že minulé války proti drogám „daly pořádkovým silám v naší zemi povolení zabíjet, ale my nevěříme v licence k zabíjení, věříme ve spravedlnost“.

Hlavní opoziční kandidátka Xóchitl Gálvezová citovala odhad americké armády, podle něhož je asi třetina území Mexika pod kontrolou organizovaného zločinu, a přislíbila, že se kartelům statečně postaví. „Máme regiony, kam mohou vstoupit pouze zločinci, a to musí přestat,“ řekla médiím. Obě kandidátky se ve společné debatě 19. května na otázce bezpečnosti neshodly. Sheinbaumová tam kritizovala válku proti drogám jako „jedno z nejstrašnějších rozhodnutí“ nedávné mexické historie a obhajovala bezpečnostní výsledky svého mentora, zatímco konkurenční Gálvezová uvedla, že vládní strategie Mexika spočívá v „předání země organizovanému zločinu“.

Byznysmeni i firmy v obavách

Dodatečnými náklady, které s sebou organizovaný zločin přináší, jsou znepokojeni i šéfové tamních firem. Více než polovina zaměstnavatelů (!) oslovených v loňském roce sdružením Coparmex uvedla, že se stala obětí trestného činu. Podle mexické asociace pojistitelů Amis vzrostl mezi lety 2021 a 2023 počet přepadení pojištěných nákladních vozidel o 46 procent.

Řada společností tak dodatečné zabezpečení už považuje za běžné náklady na podnikání. Některé zahraniční skupiny, které ve středoamerické zemi zvažují investici, to však vidí jako příliš velkou nevýhodu. Americká obchodní komora v Mexiku v nedávném průzkumu zjistila, že 13 procent jejích členů vydává na bezpečnost více než osm procent ze svého rozpočtu.

Firemní šéfové nechtějí o zhoršující se bezpečnostní situaci veřejně hovořit, neboť se obávají reakce vlády. Jeden z vrcholných bankéřů, který mluvil pouze pod podmínkou striktní anonymity, však varuje, že situace začíná být „neudržitelná“. Byznys trpí. „Mnoho lidí říká, nechte je být, je to součást ekonomiky,“ vysvětluje manažer, „ale řada firem si dvakrát rozmyslí, zda v Mexiku bude investovat… Panují tady velmi, velmi veliká bezpečnostní rizika.“

Situace v některých regionech je dokonce tak špatná, že občané berou věc do vlastních rukou. Letos v lednu se na sociál­ních sítích objevilo video, v němž skupina maskovaných žen z etnické skupiny Wixárika v západomexickém státě Jalisco žádá o ochranu přímo jednoho z nejmocnějších šéfů kartelu v zemi, vůdce CJNG „El Menchoa“. Na policii se úplně odmítly obrátit.

V konflikty zmítaném státě Guerrero na pobřeží Tichého oceánu se v únoru sešli čtyři katoličtí biskupové s vůdci drogových kartelů a bez účasti vlády s nimi vyjednávali o rozdělení území s cílem snížit násilí. Emeritní biskup Salvador Rangel tehdy místním mé­diím řekl, že se církev do jednání pustila proto, neboť „vláda našeho státu hledat řešení nechce“.

A vzhledem ke zhoršující se situaci mnozí pochybují, zda bude příští hlava Mexika schopna něco změnit. Příští prezident Spojených států mexických „musí začít od nuly“, říká Guillermo Valdés, bývalý šéf zpravodajské agentury Cisen za Calderónovy vlády.

A dodává: „Zločinci mají dnes větší moc, je tu více násilí, větší politická kontro­la území a úřadů… Bude to ohromný úkol.“

Michael Stott, Christine Murrayová, FT