Memento jako umění zastavit se

Pod střechou historického domu na rohu Malostranského nábřeží a Říční ulice, jen pár kroků od parku Kampa, se odehrává nenápadný gastronomický příběh. Stačí sejít několik schodů pod kavárnou Bella Vida Café, již Gabriela Koksová provozuje už patnáct let, a ocitnete se v jiném světě. V podzemí vznikla středomořská oáza jménem Memento.

Podnik založila Gabriela Koksová spolu se svým synovcem Jakubem Čihákem, který přišel s nápadem vdechnout přízemním prostorám pod kavárnou nový život. Jejich ambicí bylo vytvořit místo, kde se lidé zastaví, zpomalí a naplno si užijí daný okamžik, aby se z něj stala vzpomínka. I proto nese restaurace jméno Memento. Už při vstupu jako by se vnější svět ztišil. Interiér je naladěn tak, aby hosta okamžitě zbavil shonu velkoměsta.

Na stolech leží prostírání s vlnkovým motivem a citáty, jež vybízejí k zamyšlení. V den, kdy jsme přišli, jsme tu například našli myšlenku Václava Havla o důležitosti přítomnosti. Memento tak není jen další restaurace, kam se jdete najíst. Je to prostor zastavení, smyslového prožitku a sdílení.

Interiér s duší domova

Atmosféra podniku je osobitá a útulná, jako byste přišli na návštěvu k dobrým přátelům. Každý, koho tu potkáte, vložil do místa kousek sebe. Koksová s rodinou a přáteli na vybavení restaurace pracovali měsíce. Dřevěné stolky vyrobil místní truhlář, židle pocházejí od osvědčené české značky, lampy ze španělského studia vypadají luxusně, ale nestály závratně mnoho.

Výsledkem je harmonické propojení ženského a mužského prvku, útulnost i noblesa zároveň. Vše tu má svůj příběh a účel. Stěny zdobí tlumené barvy se zlatavými akcenty, police zaplňují knihy a karafy, v rohu stojí váza se sezonními květinami. Memento působí domácky a civilně, což je v centru Prahy neobvyklé. Podnik vznikal svépomocí, což je znát. „Nechtěli jsme si najmout firmu, která to udělá a odejde. Tohle je naše srdcovka,“ říká Gabriela Koksová.

Středomořská symfonie chutí

Memento propojuje dvě kulinářské tradice – italskou a španělskou. Stojí za tím italský šéfkuchař Matteo Crubellati, rodák z Milána s babičkou ze Španělska. Matteo několik let vařil v restauracích po celé Evropě a jeho zkušenost se v menu pozná. Je živelný a kreativní, Jakub Čihák mu pak dává provozní a finanční rámec. Společně našli způsob, jak vytvořit jídelníček, který je jednoduchý, ale má hloubku, stojí na čerstvých surovinách a nabízí středomořské kombinace chutí.

Proč právě tato fúze? Italská kuchyně je jistota. Španělská zase přináší sdílení. A přesně tak hosté Mementa jedí. Nebojí se objednat si burratu s rajčaty vedle talíře tapas a všechno sdílet uprostřed stolu. Večer tu často sedí rodiny nebo velké skupiny přátel, kteří si vybírají vidličkami z více talířů. Restaurace tím podněcuje přesně to, co její majitelé chtějí: společný a pospolitý zážitek.

Šéfkuchař si vše vyrábí sám. Těsto na pizzu, domácí hořčici, pečivo. Některé pokrmy se připravují i týden, než doputují na stůl. Menu se řídí sezonností. V létě dominuje lehkost, v zimě syté pokrmy jako telecí ossobuco. Pizza se v Mementu stříhá nůžkami, tak to sám Matteo chtěl. Je to drobnost, ale dodává jídlu hravost a moment překvapení.

Pro místní i přespolní

Ač se podnik nachází na Kampě, nesnaží se být pastí na turisty. Cílí na místní. „Naší vysněnou klientelou jsou Pražáci, kteří si řeknou: Kam půjdeme dnes na večeři? A napadne je Kampa,“ říká Koksová. Běžné dny tu proto potkáte sousedy, lidi z okolních firem, studenty i rodiny. O víkendech přibývají turisté, ale i ti se už často vracejí. Někteří prý chodili i pět dní po sobě! Je to pochopitelné, zahrádka má krásný výhled a atmosféra je neobyčejně klidná. Memento navíc drží večerní provoz déle než většina pražských restaurací. I to je vstřícný krok k hostům, kteří jsou zvyklí jíst pozdě. A čím se Memento ještě liší od ostatních podniků v centru Prahy?

Navenek nabízí výbornou středomořskou kuchyni, ale to hlavní je v pocitu. Osobní přístup tu není fráze. Majitelka vás při odchodu pozdraví jménem, číšníci si pamatují, co jste si objednali minule. Tenhle rodinný projekt není krátkodobým experimentem. Gabriela Koksová s Jakubem Čihákem budují místo, které má přetrvat a předávat se dál. Když dopíjím sklenku červeného vína a zahlédnu vedlejší stůl plný smíchu, napadne mě, že čas se v podniku opravdu zpomalil. Hosté sedí beze spěchu, vychutnávají si jídlo i společnost. O to tu jde především. Memento znamená pamatuj. A člověk si odsud skutečně odnáší vzpomínku, která stojí za to.