Neroztáčet spirálu
Na přelomu první a druhé třetiny každého měsíce vydává Český statistický úřad (ČSÚ) klíčový ekonomický parametr: nárůst cen v předchozím měsíci. Inflace.
Údaj, který ještě před pár lety většina z nás vnímala jen okrajově nebo vůbec. Nikoli kvůli ignorantství ekonomických čísel, ale prostě proto, že inflace ve výši dvou tří procent – ale i těsně nad nulou – nežere rodinné ani firemní úspory. Ruku na srdce, kdo z vás do jara 2020, kdy vypukla koronavirová pandemie, sledoval vývoj inflace na pravidelné měsíční bázi?
Inflace je jedním z negativ, která přinesla ruská agrese na Ukrajině. Samozřejmě že situace ve válkou zmítané zemi je mnohem horší, než čemu čelíme v Česku, faktem ale je, že dramatická inflace škodí celé zemi. Je fér také přiznat, že významnější nárůst cenové hladiny odstartoval již rok před válkou, kvůli covidu, utrácení státních subvencí, nárůstu mezd a především předvojem energetické krize. Podvod na lidech i firmách v podobě ukončení činnosti Bohemia Energy využila řada dodavatelů elektřiny a plynu k navýšení cen komodit. Že pak cena energií po začátku války vyskočila do násobků, je věc, kterou na lokální úrovni nedokážeme efektivně ovlivnit.
Za únor 2023 vzrostly ceny v meziročním srovnání o 16,7 procenta. To je sice o 0,8procentního bodu méně než v lednu, ale stále je to na hony daleko od cílů centrální banky, která v únoru počítala s 16,5 procenta a pro rok 2024 má ambici dostat hodnotu na dvě procenta. A co hůř, údaje za únor 2023 srovnávají cenovou úroveň oproti únoru 2022, který byl již ovlivněn rusko-ukrajinskou válkou. V praxi tak ceny výrazně rostou druhým rokem. Už loni touto dobou dosahovala inflace dvouciferných hodnot a ve srovnání s únorem roku 2021 tak cena spotřebního koše vzrostla téměř o 30 procent. To je číslo, jež zaujme – bohužel negativně – i jedince, který inflaci dosud nevěnoval příliš pozornosti. Čistě pro zajímavost: pokud by inflace dosahovala 20 procent čtyři roky v kuse, ukrojí z našetřených peněz víc než polovinu.
A v této situaci česká centrální banka již téměř tři čtvrtě roku čeká (zřejmě) na zázrak. Připomeňme, že bankovní rada ČNB naposledy zvyšovala dvoutýdenní reposazbu loni v červnu, ještě za vedení Jiřího Rusnoka. Nový guvernér Aleš Michl se striktně drží příkazu bývalého prezidenta Miloše Zemana, který mu zakázal hýbat s úroky, a v názoru jej utvrzují další čtyři členové bankovní rady. Přestože Mezinárodní měnový fond, ekonomové i minorita členů bankovní rady volá po zvýšení sazeb, slovy klasika je to úplně marné. „Pět lidí z bankovní rady je proti zbytku světa,“ hodnotí lakonicky situaci David Marek, čerstvě jmenovaný ekonomický poradce nového prezidenta Petra Pavla.
Zatímco na poli ekonomické teorie se diskutuje, my všichni, kdo nakupujeme zboží a služby, musíme s novou realitou nějak bojovat. Jakkoli je to pro ekonomiku a dlouhodobý rozvoj země špatně, nejracionálnější reakcí je zdrženlivost. Nemluvím o nějakém drastickém řezání nákladů, ale racionálním přístupu k dodavatelům. Část z nich totiž zneužívá situace a zdražuje výrazně rychleji než inflace, přestože k takovému nárůstu cen není důvod. Na to existuje jediné řešení: neplatit víc, než je pro každého jedince či firmu únosné. Podívat se k jinému dodavateli, odsunout nákup na vhodnější dobu nebo si krátkodobě něco odepřít. Prostě neroztáčet inflační spirálu.
