Putinovo třetí dějství

Zahalený ve světlehnědém kabátu z ovčí kůže, který mu sahal až po boty z vlněné plsti, vyšel Vladimir Putin ze svého rekreačního sídla nedaleko Moskvy a vykročil hlubokým sněhem. Bylo ráno 19. ledna a teplota klesla na 17 stupňů pod nulou. Putin se rozhalil, kabát pověsil přes dřevěné zábradlí a opatrně se vyzul. V modrých sportovních plavkách sestoupil do vody dírou ve tvaru kříže vysekané do 15 centimetrů tlusté vrstvy ledu a ponořil se do mrazivé vody.

Nad jezírkem se tyčil třímetrový kříž vytesaný z průzračného ledu, Putin se rituálně pokřižoval před hrudí a třikrát se skrčil, aby se nakrátko ponořil po hlavu do ledové vody. Tak jako miliony Rusů toho dne i jejich prezident dodržel tradici pravoslavného svátku Zjevení Páně, kdy se věřící po celé zemi noří do ruských řek, jezer a rybníků, aby z nich vyšli promrzlí na kost, ale očištěni od všech hříchů.

Toho rána měl osmašedesátiletý ruský prezident k očistě svůj důvod. O několik hodin dříve byl z rozhodnutí provizorního soudu zřízeného při policejní stanici na předměstí ruského hlavního města uvězněn Alexej Navalnyj, nejvýraznější Putinův kritik a lídr nejsilnějšího lidového opozičního hnutí v zemi. Na základě obvinění byl později odsouzen ke dvěma a půl letům vězení.

V tu chvíli byl Navalnyj v zemi pouhých 24 hodin. Policie ho zadržela na letišti při návratu z pětiměsíčního pobytu v Berlíně, kde se léčil poté, co se ho někdo pokusil otrávit nervovým jedem vyvinutým sovětskými laboratořemi. Navalnyj tvrdí, že vraždu objednal Putin. Kreml to popírá. Ale dal tichý souhlas k tomu, aby byl Navalnyj zatčen za to, že se v době svého pobytu v Německu nedostavil k trestnímu řízení kvůli obvinění z podvodu z roku 2014.

Sdělení celého incidentu je jasné: poté, co sice režim omezoval a zastrašoval opoziční skupiny, ale neochotně toleroval jejich existenci, došla Putinovi trpělivost. Režim už nebude Navalného a jeho přívržence pouze utlačovat. Teď je bude umlčovat.

Navalného zatčení představuje v očích ruských oponentů Putina klíčový moment, který předznamenává, co už dlouho a s obavami očekávali. V kontextu agresivních a dalekosáhlých snah o omezení politických svobod se jedná o předzvěst nové éry režimu, který vstupuje do třetí dekády své existence. Po dvaceti letech, během kterých Putinovu vládu poháněly nejprve příslib ekonomické prosperity a následně agresivní vlastenectví, se nyní režim přiklání k represím jako hlavnímu nástroji udržení moci.

„Putin je člověk, který vždy podporoval vládu železné pěsti a silný a mocný stát,“ přiznává Andrej Kolesnikov, šéf programu ruské vnitřní politiky z think-tanku Carnegie Moscow Center. „Ve svém nitru byl možná surový odjakživa, ale teď se rozhodl být surový neskrývaně, otevřeně a bez zábran.“

Ruský prezident má ve světě pověst panovačného a zdánlivě nezranitelného autoritáře, avšak jeho nedávné bezcitné potlačení ruských disidentů ukazuje, že jinak než silou své neklidné voliče uklidnit nedokáže a že z protestů veřejnosti má strach. Lednové demonstrace se totiž podobaly loňským snahám o svržení Putinova diktátorského spojence Alexandra Lukašenka v sousedním Bělorusku.

Smršť zákonů přijatých na konci roku 2020 Putinovi umožnila nejen prodloužit funkční období a překonat tak rekordních 29 let vlády Josifa Stalina, ale také přísněji zakročit proti těm, kteří se jeho vládu snaží ukončit. Součástí toho jsou opakované projevy zesílené policejní brutality proti demonstrantům a svázání justice s Kremlem. Dále také přísnější pravidla pro volební kandidatury a obsah webových stránek. Rusko se stalo zemí, ve které vás může sdílení příspěvku na Twitteru s protirežimním vtipem poslat na 15 dní do vězení a kde musí hluchoněmý člověk zaplatit pokutu ve výši 1500 korun za údajné vykřikování protestních hesel.

„Hranice jsou už otázkou minulosti. Hranici autokratického státu Putin už dávno překročil,“ tvrdí Kolesnikov. „Je to součást delšího procesu. A Navalnyj je pouze dalším důsledkem.“

Hlavní adresát těchto nových represí si jich byl již dlouho vědom. „V tomto soudním procesu nejde o to, co se stane se mnou. Zatknout mě není těžké,“ prohlásil Navalnyj u soudu ve své 16minutové ohnivé kritice Putina krátce před vynesením rozsudku. „Cílem toho všeho je zastrašit velké množství lidí. Zatýkají jednoho člověka, aby vyděsili miliony dalších. Těmito zinscenovanými procesy chtějí lidi umlčet,“ podotkl. „Nejedná se o demonstraci síly, nýbrž o ukázku slabosti… Celou zemi zatknout nemůžete.“

Navalnyj byl však pouze prvním z řady těch, kteří museli za mříže. V době jeho projevu stavěly jednotky pořádkové policie barikády, kterými obklíčily historické centrum Moskvy. Ještě té noci byli demonstrující, kteří se shromáždili ve stovkách na protest proti zatčení Navalného, rozehnáni, zbiti a zatčeni. Podle informací neziskové právní kanceláře OVD-Info, která vede záznamy o zatčeních, během čtyř týdnů od Navalného návratu policie zadržela přes 11 tisíc lidí ve více než 125 městech. Podle organizace byl zásah policie „nebývale silnou formou perzekuce“.

Hranici autokratického státu Putin už dávno překročil,“ tvrdí Kolesnikov. „Je to součást delšího procesu. A Navalnyj je pouze dalším důsledkem.“

I přes viditelné označení „press“ policisté pomocí obušků surově zbili přítomné novináře a zmatené přihlížející sebrali a odtáhli do dodávek. Kamery s funkcí rozeznání obličeje, které se v ulicích objevily loni v rámci boje proti šíření koronaviru, byly použity k identifikaci účastníků protestů po jejich rozpuštění.

„V každém rozhovoru je cítit děs a strach,“ tvrdí 19letý Artem Berlin, kterého policie zbila a zatkla na konci ledna během demonstrace v Moskvě. „Frustrace na obou stranách nemůže vést k ničemu jinému než přímému násilí.“ Samotného Berlina policie násilně zatkla, když stál se skupinou přátel ve vestibulu metra poblíž místa, kde se shromažďovali protestující.

„Srazili nás k zemi, dupali po nás, a když nás vlekli do policejní dodávky, jednoho z nás škrtili obuškem,“ popisuje. Ještě ten večer ho propustili s pokutou 10 tisíc rublů (téměř tři tisíce korun) za „účast na nekoordinované hromadné akci“, proti čemuž se se svým advokátem odvolal. Berlin má za to, že vládní úřady se obávají možných protestů v souvislosti s podzimními parlamentními volbami, a agresivní zásahy tak byly „příležitostí na jedné straně otestovat trpělivost demonstrujících a na druhé straně ověřit loajalitu a odolnost mocenských struktur“.

Lednové policejní zásahy proti demonstrantům byly tak rozsáhlé, že ve vězeňských celách nezbylo pro zatčené místo. Desítky lidí se musely tísnit v celách pro méně než deset osob a mnoho dalších policie donutila strávit noc v policejních dodávkách zaparkovaných před přeplněným vězením na moskevském předměstí. Pouze v Moskvě policisté za účast na veřejné události zatkli třikrát víc lidí než za posledních 15 let dohromady.

„Počet zatčených a rozsah správních a trestních obvinění v souvislosti s protesty v lednu a únoru 2021 ukazují, že se jednoznačně jednalo o historicky nejvýraznější policejní zásah v dějinách moderního Ruska,“ stojí v prohlášení OVD-Info. „Události začátku roku ukázaly, že státní úřady naprosto nezvládají dodržovat práva občanů na svobodu pokojného shromažďování a jsou naopak připraveny protesty potlačovat jakýmikoli, i nelegálními prostředky.“

Podle některých se v souvislosti s nebývalou krutostí policejní represe ukazuje, jak nepřiměřeně velký vliv mají na prezidenta bývalí členové vojenských a bezpečnostních složek proslulí svou surovostí. Společně se označují jako siloviki a jedná se o neorganizovanou skupinu konzervativních reakcionářů, mezi nimiž jsou Putinovi staří přátelé, bývalí kolegové z tajné služby KGB i její nástupkyně FSB a vojenští představitelé, kteří si získali prezidentovu důvěru. Patří mezi ně předseda hlavního ruského vyšetřovacího úřadu Alexandr Bastrykin, bývalý Putinův bodyguard a šéf jeho „pretoriánské gardy“ Viktor Zolotov a prezidentova dlouholetá pravá ruka a nynější šéf největší ruské ropné společnosti Rosněfť Igor Sečin.

„Dopustili jsme se několika chyb z hlediska toho, jak se s protesty naložilo. Byli jsme příliš tvrdí,“ přiznal vysoce postavený kremelský úředník. „Ale nátlak ze strany siloviků okolo Putina je silnější než kdy předtím. Je těžké mu odolat.“

„Nezapomínejme na to, že jak funguje společnost, se Putin učil jako člen KGB,“ dodává. „Je produktem toho systému a hluboko uvnitř bude vždy přemýšlet jako oni.“

„Hranici autokratického státu Putin už dávno překročil. Navalnyj je pouze dalším důsledkem dlouhodobého procesu.“ – Andrej Kolesnikov

Západ sice často označuje Putina za autokrata, avšak on sám za desítky let své vlády několikrát změnil tvář. K moci se dostal v roce 2000 a jeho první dvě čtyřletá funkční období se překrývala s ropnou expanzí, díky které Rusko rychle zbohatlo. Putin v té době cíleně budoval přesvědčení, že strůjcem veškerého blaha a hojnosti je on sám a získal si tak upřímnou popularitu voličů, kteří si ze všeho nejvíc přáli zapomenout na hospodářský a společenský chaos 90. let. Na svou stranu si v té době získal i mnoho představitelů cizích států.

Když začal v roce 2008 růst cen ropy zpomalovat, na scénu přišel Putin-vlastenec. Opatrnou politiku sbližování vystřídala agresivní rétorika namířená proti Západu. Ruské tanky začaly brázdit cesty v Gruzii, Krymu a na východě Ukrajiny a Putinovy bombardéry a zvláštní jednotky zvrátily vývoj války v Sýrii v prospěch Bašára Asada. Rusko bylo opět silné a – podle Putinových slov – ohrožované Západem. Putinova popularita se v té době vyšplhala do rekordních výšin.

Tento útočný přístup však přišel Rusko draho. Sankce, které na zemi uvalily západní mocnosti po anexi Krymu v roce 2014, uškodily ruské ekonomice a řadě největších ruských firem zkomplikovaly expanzi do zahraničí. Z posledních sedmi let příjmy ruských obyvatel stabilně klesaly celých pět roků a chudoba se zvýšila o pětinu. Ruský HDP na obyvatele se oproti roku 2013 snížil o 30 procent.

Ochranu své vlády si Putin pojistil tím, že navýšil rozpočet policejních a bezpečnostních složek. Loni šla více než desetina ohlášeného rozpočtu na vnitřní bezpečnost, což je po obraně hned druhá největší rozpočtová položka a zároveň o 525 miliard rublů (1,53 bilionu korun) víc než rozpočty ministerstev zdravotnictví a školství dohromady. „Dospěli jsme do bodu, kdy se rozhodl zakonzervovat stav svých prvních dvaceti let vlády,“ tvrdí Kolesnikov. „V domácí a zahraniční politice Putin omezuje liberalismus. Stát se své brutální postupy už ani nesnaží nijak skrývat a rozhodně se nechystá vrátit věci do normálu.“

Podle oficiálních dokumentů v ruském parlamentu stále existuje opozice v podobě skupiny menších stran, které ve volbách mohou Putinově straně Jednotné Rusko teoreticky konkurovat. Tuto „systémovou opozici“ však podporuje a řídí Kreml a jejím úkolem je reagovat na vztek voličů vůči vládě, ovšem nijak nezasahovat do její absolutní kontroly nad zákonodárným procesem. Skutečnou hrozbou pro Putina je proto „nesystémová opozice“ – tedy Navalného Protikorupční nadace (FBK) a další aktivisté, obhájci práv a opozičníci. Tu však ignorují státem ovládaná média a účast ve volbách jí komplikuje mnoho byrokratických překážek.

Kremlu už došla trpělivost odlišovat tuto aktivní opozici od běžných občanů, kteří pouze nesouhlasí s Putinem. Podle Taťjany Stanové, šéfky ruské analytické společnosti R.Politik, „dochází k přípravě vyhlazovací války mezi složkami ruského režimu a liberální opozicí“.

„Dřív se rozlišovalo mezi nesystémovou opozicí a liberálním davem. Pro tajnou službu FSB jsou teď však jedním a týmž nepřítelem,“ vysvětluje. „Došlo k tomu, že ‚všechny krysy podporující Navalného‘ považuje režim za obtížné a všechny hází do jednoho pytle – ruští liberálové se musí stáhnout a najít si politicky bezpečný prostor pro hibernaci.“

Takovým útočištěm býval dlouhé roky internet. Na rozdíl od Číny měli Rusové do online prostoru v podstatě neomezený přístup. Sociální sítě jako YouTube, Twitter a Telegram byly místy, kde mohli naštvaní občané ventilovat hněv, a Navalnému a ostatním umožňovaly obejít tradiční, státem ovládaná média.

Ale i možnost svobodného sdílení názorů na internetu začíná být v Rusku ohrožena. Na konci prosince parlament schválil zákon, který umožňuje blokovat zahraniční weby, udělit pokutu za zveřejnění v Rusku zakázaného obsahu a odsoudit k vězení za sdílení pomlouvačných komentářů. V březnu Putin podepsal vyhlášku, která Moskvě umožňuje blokovat stránky s obsahem, který lze označit za nelegální politickou kampaň.

Několik dní po návratu Navalného do Ruska zveřejnil jeho tým na YouTube dvouhodinovou videoreportáž, podle které měla skupina oligarchů postavit pro Putina opulentní sídlo na pobřeží Černého moře za 1,3 miliardy dolarů – včetně značkových italských záchodových štětek za 700 eur, soukromého hokejového stadionu a únikového tunelu na pláž. Ačkoliv Putin popřel, že by palác patřil jemu či jeho příbuzným, video nasbíralo téměř 115 milionů zhlédnutí. Podle průzkumu nezávislé agentury Levada Centre reportáž viděla čtvrtina ruské populace.

„K tomuhle nejspíš dojde nevyhnutelně vždy, když je jeden člověk u moci víc než 20 let. Ale mám kvůli tomu pocit, že v Rusku už nechci žít.“ – Jana, demonstrantka

Těsně před protesty na podporu Navalného nařídil ruský úřad pro dohled nad sdělovacími prostředky sociální sítím včetně TikToku, kde se rozšířila videa školáků, jak ve třídách ze zdí houfně sundávali Putinovy portréty, aby smazaly veškerý obsah zmiňující demonstrace. Podle oficiálního prohlášení bylo 89 procent daného obsahu odstraněno a za zbytek čeká sítě jako YouTube, TikTok, Instagram, Twitter a Facebook pokuta.

„Problém je, že sice dokážeme uzavřít centrum města a obsadit ho policejními hlídkami, ale je mnohem těžší kontrolovat, co lidé dělají na TikToku,“ vysvětluje úředník Kremlu. „Zatím nevíme, co s tím.“

Zatímco si Navalnyj pomalu zvyká na život ve vězení 130 kilometrů východně od Moskvy, vzpomínky na události z podzimu 2013 mu musejí připadat jako z jiného světa. Tehdy se v zářijových volbách starosty Moskvy utkal s Putinovým blízkým spolupracovníkem. Získal 630 tisíc hlasů a 27 procent voličů a chybělo málo, aby se konalo druhé kolo. Kreml tehdy k disentu přistupoval s alespoň minimální dávkou tolerance, i když u toho skřípal zuby. Kvůli Navalného skvělému výsledku se však tyto volby staly posledními, ve kterých se mohl nejvýraznější ruský opozičník objevit na volebním lístku.

„Vláda udělala velkou chybu, když nechala Navalného v roce 2013 kandidovat. Odborníci velmi blízcí Kremlu doteď nechápou proč,“ uvádí politolog a kremelský poradce Alexej Česnakov. „Z dobrého volebního výsledku Navalnyj nabyl dojmu, že se mu otevřel manévrovací prostor. Něco podobného se děje nyní. Ale nesystémová opozice je pro Kreml nepřijatelná. To Kreml stanovuje pravidla hry a vyžaduje, aby se jimi řídili všichni hráči,“ dodává Česnakov. „Režim uvaluje určitá uměle vytvořená omezení i na své podporovatele. Proč by pak nechal své oponenty dělat to, co vlastním lidem zakazuje?“

Podle šéfa Navalného týmu Leonida Volkova došly Putinovi zbytky vůle FBK tolerovat v létě 2019. Režim tehdy znemožnil spolupracovníkům Navalného kandidovat ve volbách do moskevského zastupitelstva, což vedlo k vlně protestů. V den hlasování spustila FBK iniciativu „chytrá volba“, která navedla zklamané voliče ke kandidátovi, jenž měl největší šanci porazit zastupitele Jednotného Ruska. Putinova strana tehdy ztratila 13 z 38 mandátů v zastupitelstvu, které má 45 křesel.

„Tak se definitivně rozhodli, že se nás zbaví,“ tvrdí Volkov. „Rozhodli se, že se naší organizaci odepře právo existovat.“ Od srpna do října 2019 podnikla ruská policie na 70 razií v kancelářích FBK po celé zemi a skupina nakonec musela vyhlásit úpadek, když jí a Navalnému soud nařídil zaplatit za pomluvu 29,2 milionu rublů (8,5 milionu korun) podnikateli blízkému Putinovi.

Dnes je hrozba ještě aktuálnější. „Naši lidé jsou zastrašováni… Ale fungujeme jako dřív,“ říká Volkov a upřesňuje, že 80 procent regionálních koordinátorů FBK během loňské zimy skončilo ve vězení. „Čeká nás ale další léto, další volby a naše činnost nepolevuje.“

V září čekají Rusy volby do parlamentu, které pro FBK dlouhodobě představují příležitost, jak koncept „chytrého hlasování“ rozšířit po celé zemi. Putinova vládní strana je dle všeho nebývale zranitelná: podle státem financované průzkumné agentury VCIOM její popularita v únoru klesla na rekordně nízkých 29,4 procenta.

Avšak změny nechvalně proslulého zákona o „zahraničních agentech“, které parlament narychlo schválil na konci loňského roku, by mohly FBK a další opoziční skupiny zcela vyřadit ze hry. Termín obtěžkaný negativními konotacemi zrady a špionáže je nyní možné použít na každého, koho podporují organizace považované za zahraniční agenty – což je případ FBK.

V posledních týdnech zákonodárci navrhli zákon rozšířit, aby se „zahraničním agentům“ nebo jejich spolupracovníkům znemožnilo účastnit se voleb jakýkoliv způsobem. „Nemůžeme a nehodláme připustit jakékoli ohrožení suverenity Ruska a práva našeho lidu být pány své vlastní země,“ pronesl nedávno Putin před představiteli ruských parlamentních stran. „Vím, že v tomto ohledu sdílíme stejný názor a jsme zajedno.“

Volkov však tvrdí, že jejich skupinou to neotřáslo. Do parlamentních a regionálních voleb plánuje zapojit zhruba deset kandidátů a dalších 1600 podpořit. „Do určité míry bude možné se účastnit,“ říká. Dodává, že větší ranou byly pokusy vlády o obvinění potenciálních kandidátů z drobných správních přestupků, kvůli kterým nemohou kandidovat.

„Nejedná se o smrtelný úder, ale je to součást vražedného tažení sestávajícího z tisíce drobných ran,“ vysvětluje. „Tohle je jen taková ranka, jako když se říznete o papír, ale je už nejméně pětistá v řadě. Takže jich ještě pár zbývá (aby nás zabili).“

Jakékoli potlačování opozice Kreml odmítá. „Podle Kremlu k takovému chování v Rusku nedochází. Na politické scéně jsme dostatečně populární a oponentů Kremlu je celá řada,“ uvádí Putinův mluvčí Dmitrij Peskov. „Nikdo v Rusku nezabírá cizí majetek nebo neuvaluje sankce kvůli určitému přesvědčení či odlišným názorům, než má vláda.“

Je sice možné, že Putinova popularita zůstane vyšší než obliba jeho strany, ale není pochyb, že rozhořčenost Rusů se v celé zemi zvyšuje. Když Ruskem loni zmítala koronavirová pandemie, prezidentova oblíbenost se podle průzkumu Levada Center z konce května propadla na rekordně nízkých 59 procent. Ještě důležitější jsou však výsledky průzkumu z letošního března, podle kterého by Putina za prezidenta i po roce 2024 chtělo 48 procent Rusů, naopak 41 procent je proti.

„Nesystémová opozice je pro Kreml nepřijatelná. Pravidla hry stanovuje Kreml a vyžaduje, aby se jimi řídili všichni hráči.“ – Alexej Česnakov

Tento údaj klesl z 65 procent v roce 2017 a skrývají se za tím radikální názorové odlišnosti napříč věkovými skupinami. Je to trend, který se s Navalným, protesty a jejich násilným potlačením ještě prohloubil. Pouze 31 procent respondentů mezi 18 a 24 lety uvedlo, že by chtěli Putina za prezidenta po roce 2024, zatímco 57 procent nikoliv. U lidí starších 55 let však byla čísla zcela opačná.

Skutečnost, že v popularizaci protestů u školáků a teenagerů sehrála výraznou roli oblíbená aplikace TikTok, ukazuje, že mladší generace Rusů mnohem odvážněji vyjádří nesouhlas.

„Ze sociologického a politologického hlediska se situace neustále zhoršuje. Na tu ohromnou propast, která je dělí od nové generace, by se měli zaměřit, protože se s každým rokem zvětšuje a prohlubuje,“ říká člověk, který je s Putinem v pravidelném kontaktu. Dodává, že Kreml před takovýmito „strategickými výzvami“ zavírá oči a raději řeší krátkodobé problémy.

„Represemi nelze zvýšit popularitu. Je to nástroj, jak si udržet moc, ale ne popularitu,“ tvrdí dále. „Přichází teď o část svých podporovatelů zejména mezi mladými lidmi. Ti mají vnitřní svobodu, nepamatují Stalina, nezažili gulagy. Jsou relativně stateční. Každý rok se víc a víc politicky angažují a přibývá jich.“

Protestů na podporu Navalného se sice účastnili lidé napříč věkovými skupinami, avšak mladí demonstranti reportérům z Financial Times řekli, že protestují proti režimu, který nereprezentuje jejich generaci. „K tomuhle nejspíš dojde nevyhnutelně vždy, když je jeden člověk u moci víc než 20 let. Ale mám kvůli tomu pocit, že v Rusku už nechci žít,“ říká Jana, dvacetiletá webdesignérka z Petrohradu. Minulý měsíc policie zatkla a později pokutovala dva její kamarády, kteří v době protestů čekali v centru Moskvy na autobus.

„Lidé vymýšlejí vtipy o tom, zda jsou v Rusku vůbec ještě lidská práva. Ale upřímně, tohle už vážně není k smíchu,“ dodává. „Za všechno, co mi komplikuje život, může vlastně Putin. Proto nechci, abych ho svou prací, placením daní či čímkoli dalším jakkoli podporovala.“

Putin je v čele Ruska jako 18. prezident již 22 let. Ani náznakem se nezmínil, kdy chce z funkce odstoupit – a zda to vůbec má v plánu. Podle jeho nové ústavy by v prezidentském křesle mohl zůstat až do roku 2036, kdy mu bude 83 let. Když se ho jeden novinář loni v říjnu zeptal, zda plánuje vládnout Rusku až do své smrti, odpověděl: „Ne, jednoho dne to musí skončit, to je mi jasné. Ale nyní musíme všichni odvádět dobrou práci tak jako svatý František. Každý v roli, která mu přísluší.“

Navalného jméno se Putin zdráhá byť jen vyslovit. Loni strávil většinu času v izolaci na svém venkovském sídle, kde se chránil před nákazou koronavirem. Nyní se téměř nevyjádřil k protestům a policejním zásahům, kvůli nimž se z centra Moskvy stala na několik víkendů v řadě oblast, kam bylo bezpečnější nevstupovat.

V předem připraveném videohovoru týden po Navalného zatčení se skupina studentů Putina zeptala, co podle něj mladí Rusové demonstracemi sledují. Putin odkázal na Říjnovou revoluci z roku 1917 a rozpad SSSR, aby poukázal na nebezpečí, které ze změn v mocenských strukturách může plynout.

Během únorové schůzky s redaktory prokremelských médií vsadil na jinou kartu, a to obvinění, které během své vlády již vznesl: zahraniční mocnosti se podle něj snaží do Ruska vnést rozkol. „Tak tomu bylo vždy, od dob starých bájí až po moderní historii,“ prohlásil. „Naši oponenti a potenciální soupeři vždy využívali ambiciózních lidí prahnoucích po moci. Ti pak samozřejmě nejednají ve svůj vlastní prospěch, ale v zájmu těch, kteří stojí za nimi.“

„Lidé – i Rusové – toho začínají mít dost. Ve všech zemích roste podrážděnost a nespokojenost kvůli životní úrovni a výši příjmů,“ dodal. „Když jednotlivci klesne životní úroveň, začne z toho vinit vládu. A lidé v Evropě, USA a dalších zemí se toho samozřejmě snaží využít.“

Navalnyj a jeho tým popírají, že by pracovali pro zahraniční vlády, a odmítají nařčení, podle nichž měla organizace FBK inkasovat 2100 dolarů od jednotlivců z USA a Španělska – ti jsou často uváděni jako důvod pro označení organizace za „zahraničního agenta“. „Není divu, že z toho šílí,“ řekl Navalnyj o Putinovi před soudem. „Každý byl přesvědčen, že je to pouze byrokrat, který byl náhodou jmenován prezidentem. Nikdy se nezúčastnil žádné debaty a nevedl žádnou volební kampaň. Vražda je jediný způsob, kterým je schopný bojovat. Do dějin se zapíše jako prachobyčejný travič.“

Pro Putina je výzvou, že Navalnyj nejen využívá potenciálu nespokojené mladé generace, ale také ji reprezentuje. Ve věku 44 let je o čtvrt století mladší než Putin a jeho nejbližší spolupracovníci. Jak stárne prezident, zastarává i jeho režim tvořený skupinou letitých a věrných poskoků, které Putin vždy upřednostňoval na úkor mladé krve – a nových nápadů.

Putin dokonce změnil zákony tak, aby se mohl nadále spoléhat na své časem opotřebované důvěrníky. V lednu předložil návrh zákona, který ruší povinnost federálních úředníků jít v 65 letech do důchodu. Koho jmenuje přímo prezident, ten může ve funkci zůstat doživotně. Čím dál víc svých nejbližších spolupracovníků tak Putin rekrutuje ze skupiny siloviků a z kremelských kuloárů postupně vytlačil téměř všechny liberály jmenované do vládních funkcí před rokem 2014.

„Siloviki nemají jinou možnost než plnit své funkce. Jinak se začne pochybovat o jejich užitečnosti,“ tvrdí Česnakov, který byl náměstkem ministra vnitra v Putinově vládě v letech 2001 až 2008. „Zástupci nesystémové opozice si občas dovolí příliš a lidé v bezpečnostních složkách nemají na vybranou – musí jednat tak, jak jim ukládá zákon. A ten jim dává ohromnou moc.“

FBK plánuje podle Volkova na jaře další demonstrace a není pochyb, že zářijové volby budou příležitostí pro vzplanutí dalších pouličních protestů. Obzvlášť pokud si Jednotné Rusko povede výrazně lépe, než ukazují současné průzkumy, a opozičníci nebudou smět kandidovat. Putinova policie se bude mít na pozoru. Při letošních demonstracích zasahovali policisté v neprůhledných helmách a bez policejních odznaků a demonstranty krotili tasery. Po protestech mnoho z nich čelí obvinění za mučení zatčených. „Vůči svým oponentům režim stupňuje brutalitu a agresivitu,“ říká Kolesnikov. „A funguje to, funguje to velmi dobře.“

„Neznamená to však, že by tím končil veškerý odboj. Lidé se přizpůsobují nové situaci a vzdor přesouvají do svého nitra, do vlastních myšlenek a názorů,“ dodává. „Takhle tiše se lidé stavěli na odpor sovětskému režimu. Podle mě se to vrací zpět.“

Henry Foy, šéf moskevské pobočky Financial Times