Rus se sám neprobudí

Rok po začátku války na Ukrajině a uvalování rozsáhlých sankcí na Rusko režim Vladimira Putina hlásí pokles ekonomiky o tři procentní body. Odborníci – především američtí ekonomové s ruskými kořeny – ale odhadují, že se ekonomika propadla mnohem více, a to až o desetinu. K tomuto názoru se přiklání i Vladimir Milov, dnes opoziční ruský politik v exilu, dříve ministr energetiky, jehož kritický názor na Rusy udávaná ekonomická čísla citoval vlivný deník The Washington Post. „HDP jako ukazatel přestal mít jakýkoli význam, protože zaprvé nevíme, jaká je skutečná hodnota rublu (Rusko reguluje prodej valut podnikům i občanům – pozn. red.), a zadruhé, když například vyrobíte tank a pošlete ho na frontu, kde je okamžitě vyhozen do povětří, je stále považován za přidanou hodnotu.“

Rusko navíc přišlo o lukrativní prodeje svých energetických surovin a muselo jít s ropou a plynem pod cenu, aby je vůbec prodalo. A to dost brutálně, takže Rusku dnes chybějí biliony rublů z jediného základního zdroje národního bohatství. Náhradní odbytiště mimo Evropu – Indie a Čína – se zdají být bezedná, ale nakonec nejsou. Čína si hlídá ruský podíl na trhu a chce také za nové odběry velké slevy, podobně na nižší ceny tlačí i Indie. Rusko tedy prodává například ropné produkty přelepené jiným označením v Singapuru, ale často i za třetinovou cenu než dříve.

Inflace podobná Česku

Ať už je ruská ekonomika zdecimovaná, nebo ne, málo se ví o tom, jak vypadá každodenní hospodářský život v zemi. Zeptali jsme se na to publicisty Jiřího Justa, spolupracovníka Lidových novin, který žije v Moskvě už řadu let a kvůli své ruské manželce neodchází zpátky do Česka. „No, nějak to tu běží…,“ popisuje situaci v ruské metropoli s lehkým úsměvem Just. „Po šoku na jaře, kdy odešlo hodně zahraničních firem, kdy přestala létat letadla do Evropy a zmizelo  určité zboží z regálů či byly problémy s dodávkami některých léků, to po roce už tak vidět není. I když v obchodech je primárně ruské zboží a v kinech většinou jen ruské filmy.“

Také v Rusku je vysoká inflace, která se podle ruské centrální banky, ale nakonec i podle odhadů Světové banky a OECD, pohybuje kolem 14 procent. V Česku byl pro srovnání loňský celoroční průměr růstu cen 15,1 procenta. „Rusové šetří, to je jasně vidět,“ potvrzuje zhoršování situace Just. „Problémy nastaly i s některými lékařskými službami, protože nejsou kapacity. Pro lidi to ale není tak radikální změna, aby se proti ní bouřili.“

I přes sankce Evropské unie, Spoje­ných států a dalších zemí některé cizí firmy dál v Rusku fakticky podnikají. Německá nadnárodní firma OBI, známá i v Česku, prodala značku a obchody svým ruským manažerům a značka OBI dál v Rusku působí. Problémy jsou po­dle Jiřího Justa i s KFC nebo potravinářskou společností Dr. Oetker. „A samozřejmě nejvíce je probíraná Raiffeisenbank a banka UniCredit, které na ruském trhu zůstávají. Někdy je to těžké hodnotit, protože ty společnosti jsou fakticky rukojmím režimu, nemohou prodat svá aktiva v Rusku, protože to režim zakázal,“ vysvětluje souvislosti Just. „Je to vždycky trochu složitější,“ dodává. „Já ale například vidím v regálech ruských obchodů dál české pivo. A to se do Moskvy přece musí nějak dostat, nehledě na český postoj k ruské agresi.“

Směrem k totalitě

K výročí války se rozvinula debata na téma, zda sankce Rusko ničí, nebo ne. Rusku sankce asi nejvíce vadí z technologických důvodů. Momentálně mu chybějí potřebné součástky k tomu, aby vyrábělo některé druhy na frontě tolik potřebných zbraní. Jiří Just se sankcemi vůči Rusku souhlasí, vidí je jako smyslu­plné, měli bychom si ale podle něho také ujasnit, proč je zavádíme, respektive co od nich čekat můžeme a co naopak ne. „Sankcemi Rusko nezničíme, to se nám nepovede. Sankce jsou dobré v tom, že ukazujeme, že s Ruskem nechceme mít nic společného, ale válku nerozhodnou. Symbolicky či diplomaticky je to významnější než ekonomicky. Rusko tu zůstane, bude chudší a chudší, ale bude tu dál,“ míní Just.

Že je válka, Rusové poznají snadno, když si pustí televizi. Většina pořadů je věnována nějaké válečné tematice. Buď jsou to přímo zprávy z probíhající ruské agrese na Ukrajině, které Rusové dál říkají „zvláštní vojenská operace“, nebo třeba přehlídky zbraní či pravidelné proudy agresivní rétoriky ruských politiků. „Změnila se i atmosféra ve společnosti,“ pokračuje ve svém vyprávění z Moskvy Jiří Just. „A probíhá perzekuce opozičních či kritických hlasů. Takové osoby jsou oficiálně považovány za zahraniční agenty. Tenhle proces běží za podpory většinové společnosti, nikdo se za tyto lidi nepostaví.“ Rusko se podle Justa viditelně pohnulo směrem, když ne k Sovětskému svazu 2.0, pak rozhodně ke společnosti, která má totalitní nádech.

V českých médiích se objevily informace, že na střechách moskevských domů byly instalovány zbraně protivzdušné obrany (PVO). Just to potvrzuje, podle něho to ale ruské vedení nedělá proto, aby zpřítomňovalo obyvatelům válku a ukazovalo jim, jak je Ukrajina ohrožuje. „Ta ,pévéóčka‘ tam jsou spíše proto, že se ruské vedení skutečně bojí, že Ukrajinci mohou dosáhnout až do Moskvy a zasáhnout ministerstvo obrany, nebo dokonce dostřelit raketou až na Kreml,“ říká Jiří Just.

Pasivní příjemci signálů

Ještě více než kdykoli předtím v ruské společnosti rezonuje vyprávění o Západu, který ohrožuje Rusko a chce ho předělat k obrazu svému. „Musím říct, že tohle na Rusy pořád funguje,“ přikyvuje na dálku Just. Podle něho se teď všechno ještě víc zabetonovalo: „Dříve šla propaganda lidem dost kolem uší a nevěnovali jí tolik pozornosti, dnes však věří, že Západ, NATO a EU chtějí Rusko zničit a ponížit. Propaganda s tímto pocitem pracuje tak šikovně, že tomu věří i inteligence a střední třída.“

Českým uším to zní podivně a nepravděpodobně, musíme si ale uvědomit, vysvětluje publicista Just z hlavního města Ruské federace, že Rusové posledních třicet let neustále bojují. Válka jako by byla nezbytnou součástí jejich kultury, s níž se vždy počítá. „Lidé jsou tu neustále konfrontováni se smrtí, s krví, jsou tak za tu dobu proti ozbrojeným konfliktům obrněni, protože je neustále zažívali.“

To, co Jiří Just z Moskvy popisuje, připomíná obrazy všemožných dystopií od Sorokinova Dne opričnika po Gluchovského apokalyptickou vizi Metro 2034, jež se dnes v Rusku znovu masově prodává a čte. Dá se vůbec ještě něco změnit? A jak? Můžou se proti svému vládci vzbouřit obyčejní Rusové?

„Dokud ta společnost nebude svobodná a nebudou jí pomáhat média a nevládní organizace, Rus se sám neprobudí,“ pochybuje o možnostech občanské revoluce Just. „Kdyby Rusko například přišlo o Krym, Luhansk a Doněck, pak by se asi Rusové probudili, ale spíše by žádali tvrdší vedení. Režim si však myslí, že válku ještě může vyhrát, sděluje to dokola společnosti, která to akceptuje. Lidé jsou jen pasivními příjemci signálů seshora.“