Lze oživit churavějící ruský Gazprom?

V červnu 2023 se Vladimir Putin nalodil na jachtu kotvící ve Finském zálivu, aby se zúčastnil slavnostního otevření novotou se blýskajícího sídla státního energetického gigantu Gazprom, základního kamene jeho imperiálního projektu. „Nádhera,“ pronesl ke své hostitelce Jeleně Iljuchinové, která na stavbu mrakodrapu dohlížela. Veřejnosti je tato elegantní dáma málo známá, ale jedná se o velmi vlivnou hráčku v ruském energetickém sektoru a vedoucí pracovnici úspěšné dceřiné ropné společnosti Gazpromu. Iljuchinová si s ruským prezidentem zjevně rozuměla, a tak pokračovala v rozhovoru, i když už začala hrát státní hymna a k nebi stoupaly tři nejdůležitější vlajky země: ruská trikolóra, sovětský srp a kladivo a carská standarta Petra Velikého. Všechny odrážejí historické dědictví, z něhož Putin během své invaze na Ukrajinu čerpá. Ruský prezident s lehkým úsměvem zvedl prst ke rtům, aby ji utišil. Iljuchinová po viditelném pokárání začala rychle odříkávat slova hymny. V březnu následujícího roku už však byla povýšena na náměstkyni generálního ředitele celého Gazpromu a dostala na starost ambiciózní restrukturalizaci největší ruské společnosti v době, kdy čelí nejhorší krizi za poslední roky.

Gigant v době invaze

Gazprom dlouhá léta těžil ze svého monopolu na vývoz ruského plynu přes plynovody, ale nyní se snaží zotavit z rekordních ztrát, které utržil poté, co Putinova otevřená invaze na Ukrajinu zničila jeho obchodní model. Vzestup Iljuchinové která do skupiny Gazprom nastoupila před více než patnácti lety, platí též za oddanou spojenkyni šéfa Alexeje Millera a blízkou přítelkyni jeho dlouholeté partnerky Mariny Entalcevové, je pozoruhodný. „Iljuchinová je plná energie a zběhlá v podnikové politice. Je jako Cersei Lannisterová (bezohledně ambiciózní postava z televizního seriálu Hra o trůny). Ale pochybuji, že tuhle bažinu pročistí,“ říká člověk, který s ní pracoval. Ještě před pár lety by tak rozsáhlá reorganizace nebyla myslitelná. Ale bez ní čeká Gazprom chmurná budoucnost. Očekává se totiž, že celkové dodávky do Evropy a Turecka se letos oproti roku 2019 zmenší více než pětkrát a že v roce 2034 klesnou na 47 miliard metrů krychlových pro Evropskou unii a 34 miliard metrů krychlových pro Turecko. Cash flow zůstane záporné a do roku 2034 dosáhne deficitu patnácti bilionů rublů (pěti bilionů korun), uvádí se v loni vypracované dvaačtyřicetistránkové prezentaci Gazpromu, kterou list Financial Times disponuje. Dokument s názvem Transformace Gazpromu shrnuje klíčové problémy zahrnující narušené dodavatelské řetězce, oslabené kontrakty i omezený přístup na evropský trh, na němž Gazprom dominoval až do doby, než využil svého kvazimonopolu k vyvolání nejhorší energetické krize za poslední půlstoletí.

Iljuchinová chce spojit rozptýlené divize Gazpromu do „jedné vertikálně integrované společnosti“, což s sebou přinese i zpřísnění kontroly nad dynamickou (a dobře) řízenou ropnou společností Gazpromem Něfť, v níž strávila více než deset let a která je nejziskovější divizí v portfoliu státního gigantu. Ani jedna z firem na žádosti o komentář FT nereagovala. V prezentaci se rovněž navrhuje snížení nákladů – od výdajů na služební cesty a pronájem kanceláří až po vztahy s (ruskou) vládou – a odprodej nedůležitých aktiv, například části nebo celé sítě metanových čerpacích stanic. Letos v únoru firma veřejně nabídla k prodeji i několik svých budov.

Jasně zdokumentované přiznání Gazpromu, že se musí přizpůsobit okolnostem, ukazuje, jak hluboko se pilíř ruské ekonomiky propadl. „Celá podnikatelská struktura byla vybudována v prostředí neustálého růstu,“ říká osoba blízká firmě. „Ale teď se všechno změnilo,“ dodává. V rámci plánu navrhla Iljuchinová také největší snížení počtu zaměstnanců, s jakým kdy ústředí společnosti přišlo. Po dvou desetiletích expanze je třeba zrušit 1 600 pracovních míst, tedy necelých čtyřicet procent, vysvětlila v dopise Millerovi. Na začátku roku 2025 pak předložila podrobný plán snižování stavů, do nějž FT nahlédly. K uzavření v něm byly vyčleněny nejméně tři útvary, třeba i odbor zřízený roku 2022, jenž měl hledat náhradu za západní technologie ruskými alternativami. Dalších osm oddělení, včetně zahraničně ekonomických záležitostí a kapitálových oprav, se má sloučit a právní, daňové a pokladní provozy převezme ústředí. „Bylo to nevyhnutelné a už dlouho potřebné opatření,“ říká výzkumnice Taťjana Mitrovová z Centra pro globální energetickou politiku Kolumbijské univerzity: „To je prostě Gazprom – byrokraticky řízený gigant s přísnou hierarchií. Není divu, že patří k posledním ruským státním společnostem, které se musejí reformovat.“

Vůdcem zpřísněná kontrola

Putin začal zpřísňovat kontrolu nad Gazpromem záhy poté, co se už počátkem roku 2000 dostal k moci, tedy v době prudce rostoucích cen energií, a do jeho čela dosadil Millera, svého bývalého náměstka na petrohradské radnici. Obrovské zisky pomohly s budováním impéria, jehož vliv sahá daleko za hranice energetiky a které zahrnuje televizní kanál NTV i další stanice, třetí největší ruskou banku a velkou část sportovního sektoru v zemi. Zaměstnává přibližně půl milionu lidí.

Gazprom nejenže pomohl posílit Putinovu vládu doma, částečně díky ovládnutí televizních stanic, ale rovněž mu pomohl vyvíjet tlak na Evropu jako nejdůležitějšího odběratele plynu, ale i na Ukrajinu, hlavní tranzitní trasu pro surovinu. Zásadní roli společnosti ukazuje historka z roku 2019, kdy se na okraj jediného Putinova setkání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v Paříži kyjevská delegace pustila do bolestivého jednání s Gazpromem. Její členové však zjistili, že vysoce technická jednání povede Putin osobně. Ruský prezident se s Ukrajinci dohadoval o poplatcích za tranzit plynu a arbitrážních sporech, zatímco šéf Gazpromu Miller jen občas mlčky zkoumal stoh papírů, vzpomíná Jurij Vitrenko, jenž byl v té době výkonným ředitelem ukrajinské státní energetické společnosti Naftogaz. A k tomu Vitrenko dodává: „Takhle vypadá vyjednávání s Ruskem o dodávkách plynu. V podstatě jde o geopolitiku.“ Význam Gazpromu pro Putinovu moc znamená, že běžné firemní zásady berou zasvé. Společnost si vybudovala pověst notoricky neprůhledného a neefektivního podniku, a to i na poměry ruských státních energetických společností, a neustále čelila obviněním z úplatkářství. Jeden ruský investor vzpomíná na kulatý stůl o řízení firmy z poloviny roku 2010, na němž člen představenstva, ekonom Vladimir Mau, požádal o přístup k nedávno podepsané smlouvě o dodávkách do Číny. Zástupci vlády v čele s tehdejším premiérem Dmitrijem Medveděvem se jeho prosbě vysmáli.

Financování ambicí Kremlu

Navzdory nedostatkům se Gazprom ubránil pokusům o rozdělení ze strany reformátorů usilujících o produktivitu a kremelských zastánců tvrdé linie, kteří si brousili zuby na exportní trasy. Tajemství přežití firmy spočívá v její samotné podstatě. Monopol je postaven na prostém předpokladu: pumpovat levný plyn za vysokou cenu do Evropy a ze zisků financovat ambice Kremlu jak na domácí půdě, tak v zahraničí. „Bezpečně a spolehlivě dělá pro stát důležité věci. „Prezident zná jeho vedení, manažeři mají jeho důvěru a plnou pravomoc k řízení,“ říká bývalý úředník.

Získaný vliv se projevil například v roce 2018, kdy státní banka Sberbank propustila vedoucího výzkumu a hlavního analytika trhu s ropou a plynem poté, co zveřejnil zprávu zahrnující tvrzení, že Gazprom upřednostňuje obohacování svých dodavatelů – včetně společností vlastněných Putinovými přáteli – před vlastními akcionáři a hospodářskými výsledky. „Gazprom není velmistr v ziskovosti,“ říká vysoký kremelský úředník, „ale svoji práci dělá velmi efektivně.“ V roce 2005 získala společnost od exmajitele fotbalového klubu Chelsea Romana Abramoviče ropnou divizi Gazprom Něfť, tehdy Sibněfť, a to za mnohem vyšší cenu, než jakou zaplatil v 90. letech, což bylo všeobecně považováno jako odměna za loajalitu. Z politického hlediska tento krok dával smysl, protože Putin vracel energetický sektor zpět do státních rukou. Podnik fungující spíše jako tržně orientovaná společnost, však v rámci Gazpromu působil nepatřičně.

„Putin chtěl po postsovětském chaosu znovu získat kontrolu nad ruskými přírodními zdroji, ovšem pohlcení ropné společnosti nebylo zrovna hladké,“ říká Adi Imsirovic ze společnosti Surrey Clean Energy, který kdysi řídil londýnský obchod s ropou Gazpromu. Rok po převzetí, v roce 2006, se předsedou představenstva společnosti Gazprom Něfť stal Alexandr Djukov a o dva roky později byl jmenován i jejím šéfem. Stejně jako s Millerem se i s Djukovem znal Putin již z dob v Petrohradu – oba jeho někdejší spolupracovníci však zastávají opačný přístup k řízení firem. „Je těžké najít dva ruské podniky, které byly odlišnější. Jako by pocházely z různých planet,“ říká Mitrovová.

Podle současných i bývalých vysokých ruských manažerů v energetice si Gazprom Něfť pod Djukovovým vedením získal pověst moderní společnosti se západním stylem řízení. V rámci firmy působila oddělení odpovědná za různé části dodavatelského řetězce a měla vlastní finanční a právní týmy, jež samy rozhodovaly, na jaké investiční projekty vynaložit peníze. Jiný bývalý vysoký ruský manažer z oboru tvrdí, že obvinění z korupce proti této společnosti byla jen „zlomkem“ toho, co se dělo v „celé struktuře Gazpromu“. Když Gazprom Něfť převzal projekty, které předtím řídila jeho mateřská společnost, požadovali dodavatelé obludné ceny, výrazně se vymykající obvyklým částkám. A když firma požádala o vysvětlení, dodavatelé argumentovali: „To, co platí pro ropné společnosti, neplatí pro Gazprom,“ vzpomíná osoba blízká vedení podniku.

Stejně jako firmy, v jejichž čele oba muži stojí, jsou protipóly i sami Miller s Djukovem. Podobně jako další vysocí ruští technokraté a firemní manažeři byl Djukov šokován začátkem plnohodnotné války a stěžoval si, že je odříznut od Západu, přesto tiše pokračoval v práci. Miller byl naopak tak horlivým stoupencem invaze, že vyžadoval, aby jeho vedoucí pracovníci nosili odznak s písmenem Z – symbolem z ruských tanků. Gazprom dokonce vyslal na Ukrajinu nejméně dva prapory sestavené z členů vlastní ochranky a poskytl jim výhody, bonusy a vybavení. „Djukova si dovedu představit v jakékoli západní společnosti – BP nebo Shell,“ říká člověk, který oba zná, „ale Millera ne. K jeho hlavním vlastnostem patří loajalita a fotografická paměť, které si Putin velmi cení.“

Iljuchinová jako přemostění

Jako most mezi Gazpromem Něfť a Gazpromem fungovala často právě Iljuchinová; podle několika lidí ji mohl Djukov požádat, aby přednesla Millerovi i choulostivé otázky. Zpočátku se zdroje domnívaly, že za svůj vliv v rámci Gazpromu vděčí Iljuchinová své blízké přítelkyni Entalcevové, která byla v 90. letech Putinovou asistentkou a pak vedla prezidentský protokolární odbor. „Od samého počátku byla v Gazprom Něfť jako Millerova osoba, aby na firmu dohlížela,“ tvrdí člověk blízký společnosti. Její známí ji popisují jako nekonvenční osobnost: „Na rozdíl od mnoha lidí v Gazpromu se nedrží šablon a definice své role. Umí jít nad rámec formálních povinností.“ Řadu členů týmu Gazprom Něfť tvoří ženy, což je v ruském energetickém sektoru dominovaném muži neobvyklé. Přístup k nim mohl být někdy šovinistický. Jedna osoba znalá Gazpromu popsala kancelář Iljuchinové jako „něco mezi květinářstvím, parfumerií a obchodem s plyšáky“. Za jejího působení jí byly svěřeny významné projekty, včetně stavby 462 metrů vysokého petrohradského ústředí Lachta Centr v hodnotě 1,7 miliardy dolarů (asi 39 miliard korun), které Putin onoho dne pozoroval z luxusní jachty. Na začátku roku 2010 také dohlížela na výstavbu „altajské usedlosti“, oficiálně rekreačního střediska Gazpromu, o němž se však má všeobecně za to, že jde o jednu z Putinových chat.

Všechny stavební projekty byly financovány společností Gazprom Něfť, jejíž vedení „by raději vydalo peníze na jiné věci“, říká osoba poučená ve firemním dění. Když byl předchůdce Iljuchinové v roli náměstka ředitele Gazpromu pro správu majetku a firemní vztahy přeložen, kvůli údajné korupci, „byla nejlepší volbou – jak díky své loajalitě k Millerovi, tak díky svým zkušenostem“, míní zdroj. Gazpromu samostatnost jeho dceřiné společnosti v podstatě nevadila – dokud mu nevyschly vlastní peněžní toky. V období před invazí z roku 2022 začal snižovat dodávky do Evropy a inkasoval zisky z rekordních cen plynu. Jakmile vypukl otevřený válečný konflikt, dodávky do Evropy pod záminkou zpožděných oprav dále snižoval. Díky závislosti zemí EU na ruském plynu zpočátku unikal větším sankcím a Kreml využíval jeho dodávky k dosahování politických cílů. Situace se však obrátila v září 2022, kdy sabotéři vyhodili do povětří Nord Stream, hlavní trasu ruského plynu do Evropy vedoucí pod Baltským mořem. Tento výbuch urychlil evropské snahy ukončit svoji závislost na ruském plynu, přičemž podíl dovozu plynovody z této země klesl z předválečných čtyřiceti procent na 11,2 procenta v loňském roce, což způsobilo takřka naprostý kolaps obchodního modelu Gazpromu.

Zisky a ztráty ve skupině

Dceřiný podnik Gazprom Něfť se mezitím přizpůsobil cenovému limitu skupiny G7 na vývoz ropy a těžil z vysokých cen. V roce 2023 vykázal zisk 641 miliard rublů (zhruba 173 miliard korun), kdežto Gazprom zaznamenal téměř stejně vysokou ztrátu (629 miliard rublů čili 170 miliard korun); byl to pro něj nejhorší rok v novodobé historii. V důsledku toho se podíl Gazpromu Něfť na zisku skupiny před úroky, zdaněním, odpisy a amortizací (EBITDA) téměř zdvojnásobil na 75 procent, což podle podle současných i bývalých vysokých ruských manažerů v energetice vyvolalo jeden z prvních velkých vnitřních bojů o moc od invaze na Ukrajinu.

Gazprom podle nich přistoupil k ukončení provozní nezávislosti firmy Gazprom Něfť a rozhodl se provést restrukturalizaci, jejímž cílem bylo oslabit Djukova a zpřísnit kontrolu nad peněžními toky firmy. Loni pak Gazprom Něfť zvýšil dividendu z padesáti na 75 procent zisku, čímž zvedl platby své mateřské společnosti vlastnící podíl 90 procent.

Některá oddělení byla zrušena a jiná, jako odbor rozpočtování, pokladna a personální oddělení, jsou nyní pod přímou kontrolou Gazpromu.

Po těchto změnách odešli nejvyšší Djukovovi zástupci včetně Vadima Jakovleva, který jako šéf těžební divize zdvojnásobil produkci ropy a přešel k hlavnímu konkurentovi Gazpromu v oblasti těžby LNG, nezávislému výrobci Novatek. Ztráta Jakovleva, na jehož místo nastoupil jiný manažer z Gazpromu, byla pro Djukova dost těžkou ranou, říká bývalý vysoký ruský manažer z energetického sektoru. „Djukov je skvělý člověk s legendárními zkušenostmi, ale už mnoho let nezvládá každodenní provozní řízení. Chodil na jednání představenstva, a když to bylo nutné, i do Kremlu, ale špinavou práci za něj dělal Jakovlev,“ vysvětluje manažer.

„Investiční prioritou firmy Gazprom Něfť byla vždy oblast průzkumu a těžby a Gazprom chce mít nyní kontrolu nad všemi investicemi,“ říká osoba blízká Gazpromu. Když teď byly klíčové postavy kolem Djukova odstraněny, konflikt utichl. Dokud však bude Gazprom Něfť překonávat svou mateřskou společnost, napětí zdaleka jen tak neskončí. Cílem plánované transformace Gazpromu je podle zmíněné Iljuchinové prezentace přejít od modelu „silných dceřiných společností ovládajících slabé centrum“ k modelu „silného centra a poddajných dceřiných společností“.

Jak se vrátit do kondice

Gazprom nyní usilovně pracuje na obnovení svého postavení. Jediným možným způsobem, jak nahradit ztracený hlavní trh, je přesměrování plynu z polí kdysi zásobujících Evropu do Číny prostřednictvím navrhovaného plynovodu Síla Sibiře 2. Když však Putin loni v květnu navštívil Peking, Miller u jednání, na nichž Čína předkládala velké požadavky na cenu a objemy dodávek, chyběl. Místo toho letěl do Teheránu a hledal alternativní zdroje příjmů. Po jeho návratu si Gazprom zajistil smlouvu na výstavbu plynovodu o objemu dvou miliard metrů krychlových ročně s Íránem, jehož zastaralá infrastruktura způsobuje výpadky, přestože je třetím největším producentem této suroviny na světě.

V roce 2024 Gazprom zvýšil vývoz do Střední Asie, hlavně do Uzbekistánu, a rozšířil dodávky prostřednictvím plynovodů po stávajících trasách celkově o patnáct procent – i když objemy zůstávají hluboko pod úrovní před invazí na Ukrajinu. Podle dvou zdrojů společnost přišla s nevšedními nápady na zvýšení příjmů, například přebudování ruských dálkových vlaků na plyn. Do snah o udržení Gazpromu nad vodou se zapojil i stát. Loni zrušil roční daň ve výši 600 miliard rublů, kterou na něj uvalil koncem roku 2022, s odkazem na potřebu „podpořit investice“.

Gazprom navíc těží z upevnění své kontroly nad projektem Sachalin Energy a rozvojem ropných a plynových polí v Ochotském moři na ruském Dálném východě, což je společný podnik se společností Shell, jejíž podíl byl znárodněn poté, co oznámila, že z projektu odstoupí. Po jeho odkoupení v roce 2024 vykázal Gazprom s velkou slevou účetní zisk ve výši 167,4 miliard rublů (45,5 miliardy korun). Tato opatření – z nichž některá jsou přehazováním peněz mezi různými rozpočtovými kapitolami – však na vyřešení potíží Gazpromu nestačí. Letos 17. břez- na oznámil ztrátu za rok 2024 ve výši 1,08 bilionu rublů (293 miliard korun) dle ruských účetních standardů, které se vztahují pouze na hlavní plynárenský byznys. Jde o nejhorší výsledek v novodobé historii. Mezinárodní účetní závěrku, která zahrnuje i výsledky dceřiných společností, teprve zveřejní.

K plnému obnovení finanční stability potřebuje zásadní změnu západní politiky – což je čím dál pravděpodobnější, protože americký prezident Donald Trump prosazuje ukončení války. O obnovení přežívajícího plynovodu Nord Stream 2 se zasazuje mimo jiné bývalý důstojník Stasi ve východním Německu a Putinův blízký přítel Matthias Warnig s podporou amerických investorů. O obnovení prodeje ruského plynu jednají i někteří představitelé EU, což vyvolalo odpor Bruselu a východoevropských diplomatů. Osoba blízká Gazpromu uvedla, že rozpočet společnosti na příští tři roky s obnovením Nord Streamu nepočítá. „Pokud se zprovozní, bude to bonus,“ dodává. Prozatím zůstává pozice společnosti nejistá. V lednu požádala ruskou vládu, aby prodloužila její monopol na vývoz plynu plynovody až do roku 2050 a „vyloučila konkurenci“ mezi ruskými hráči na světovém trhu se zkapalněným zemním plynem, kde ztrácí pozice ve prospěch společnosti Novatek.

Prosazuje také vyšší ceny plynu na domácím trhu a tvrdí, že současná cenová regulace nezajistí dostatek prostředků na investice do infrastruktury. Podle reforem Iljuchinové se obchodní model Gazpromu zaměří na domácí trh a nabídne vše – od plynu po elektřinu a finanční služby. V posledních letech však firma ztratila klíčové domácí klienty, zejména bohaté podniky, které přešly ke společnosti Rosněfť, řízené dalším Putinovým dlouholetým spojencem: Igorrem Sečinem.

Podle akademičky Mitrovové z Kolumbijské univerzity by hon za domácím trhem znamenal „velký otřes“ a potenciální souboj by se podobal scéně ze sci-fi hororu Vetřelec vs. Predátor. Mitrovová však není zcela přesvědčena, že bude Gazprom, který je zvyklý dělávat věci po svém, ochotný takovou změnu přijmout: „Naděje na oživení Nord Stream 2 by se mohly stát brzdou, která zastaví nezbytnou transformaci Gazpromu toužícího po návratu do minulosti.“

Anastasia Stogneiová, Max Seddon, David Sheppard, FT

© The Financial Times Limited, 26th March 2025. All Rights Reserved. Not to be redistributed, copied, or modified in any way. Euro Weekly is solely responsible for providing this translation, and The Financial Times Limited does not accept any liability for its accuracy or quality.