USA postihl panický „bankovní run“. Hrozí pád českých bankovních titulů?

Inflace neskončila, inflace trvá, kupujte tedy akcie komerčních bank. Ty těží z vysokých úrokových sazeb, jimiž centrální banky s inflací bojují. Vysoké úroky totiž komerčním bankám otevírají prostor k navýšení úrokového výnosu, tedy rozdílu v úroku na půjčkách a úroku na vkladech. Jenže všechno má své meze. A i komerční banky z vysokých úrokových sazeb naplno těží právě jen do určité míry.

To, že „inflační zlatý důl“ není bezedný a že vše má svou míru, pocítily už loni komerční banky v USA. Objem vkladů v nich klesl vůbec poprvé od roku 1948. V čistém vyjádření si klienti bank ze svých účtů vytáhli 278 miliard dolarů, plyne z údajů Federální pojišťovny vkladů. Americké banky se tak musí opět učit něco, nač za posledních patnáct let docela zapomněly: bojovat o peníze střadatelů.

Střadatelé se v rostoucí míře nechávají zlákat blízkou alternativou k ukládání peněz v bance. Investují třeba do amerických dluhopisů s krátkou dobou do splatnosti, nepřevyšující jeden rok. Úrokové sazby na dluhopisech jdou vzhůru ze stejného důvodu, jenž otevřel prostor k navýšení úrokového výnosu bank, tedy i k navýšení jejich ziskovosti. Ano, tím důvodem je stále rapidní inflace, respektive nutnost boje s ní prostřednictvím poměrně vysokých úrokových sazeb americké centrální banky – Fedu.

„Zlatý důl“ končí

Jenže nějaký čas trvá, než se běžný střadatel „rozhoupe“ a vybere peníze ze svého spořicího účtu, aby za ně nakoupil dluhopisy. Komerčním bankám se tak onen „zlatý důl“ sice otevřel, ale jen na přechodnou dobu. Po tuto dobu totiž navyšovaly svůj čistý úrokový výnos tak, že reagovaly na růst úroků centrální banky navýšením úročení úvěrů, které poskytují, přičemž ovšem s navyšováním úročení vkladů zdaleka tak nespěchaly.

Loni tudíž čistý úrokový výnos v americké bankovní soustavě poskočil meziročně o 20 procent, když činil takřka 633 miliard dolarů. Ovšem zhruba od konce loňského léta banky pozorují změnu v chování klientů, kteří právě v rostoucí míře hledají alternativy ke svým spořicím účtům. Banky se probírají z patnáctiletého „spánku“ a zjišťují, že musí citelně nahoru i s úroky na vkladech. Čímž se jim ovšem snižuje úrokový výnos – a „zlatý důl“ přestává být, čím byl. A úrokový výnos se snižuje tím rychleji, čím omezenější je možnost bank navyšovat úrok na úvěrech. A ta bude tím omezenější, čím panuje vyšší riziko, že ekonomiku zasáhne recese.

Minulý čtvrtek se i akciovým trhům doneslo, že bankovní „zlatý důl“ přestává být, čím býval. Bankovní tituly obsažené v hlavním akciovém ukazateli v USA, indexu Standard & Poor’s 500, v souhrnu ztratily více než čtyři procenta. Jde o největší jednodenní propad bank za období od června 2020, kdy ovšem USA zachvátila první vlna covidové pandemie. Minulý čtvrtek padaly jak velké domy – největší banka USA JPMorgan Chase ztratila přes pět procent –, tak ty menší. Do Spojených států se po letech vrátil fenomén „runu na banky“, při němž si klienti panicky a houfně vybírají své prostředky. Obětí je Silicon Valley Bank, která se zaměřuje na financování startupových projektů. Akcie její zastřešující společnosti – Silicon Valley Financial Group – se propadly dokonce o 60 procent.

Zatím zůstává otázkou, zda „run“ na Silicon Valley Bank bude jen ojedinělou, izolovanou záležitostí, nebo zda jde o počáteční projev širšího fenoménu. Každopádně americké banky začínají pořádně pociťovat tíhu vysokých úroků, z nichž ještě loni tak dobře žily. Na straně jedné je do tísně vhání nutnost jít s úroky na vkladech výše, aby zamezily historicky nebývalému odlivu peněz střadatelů, na straně druhé pak nutná obezřetnost v navyšování úroků na úvěrech. A vůbec v samotném poskytování úvěrů. Vždyť pokud v USA udeří recese, rozpůjčované peníze už banky nemusí nikdy spatřit, a to v celkem rozsáhlé míře.

Dluhopisové trhy v inverzi

Špatnou zprávu ohledně hrozící recese bankám opět nesou dluhopisové trhy. Jsou v takzvané inverzi. Obvykle je tomu tak, že úrok na dluhopisech s delší dobou do splatnosti je vyšší než úrok na dluhopisech s kratší dobou do splatnosti. Už jen proto, že vzdát se svých peněz na delší dobu je rizikovější než oželet je po dobu kratší. V delší době přirozeně může dojít k průšvihu spíše. Panuje-li ovšem ona inverze, je tomu mimořádně jinak. Opačně. A to přesně se nyní v USA děje.

Úrok na dvouletém dluhopisu vlády USA v minulém týdnu – poprvé od roku 1981 – vyskočil o více než celý jeden procentní bod nad úrok na desetiletém dluhopisu téže vlády. To znamená, že investoři poměrně výrazně přesouvají peníze z dvouletých do desetiletých dluhopisů, neboť v období příštích právě zhruba dvou let se obávají závažného útlumu americké ekonomiky.

Tento propad, jak se strachují, způsobí Fed, který nakonec nebude mít jinou možnost než s přetrvávající inflací skoncovat přechodným výrazným zvýšením základní úrokové sazby a souvisejícím vyvoláním recese.

To je tedy jen další bolehlav pro americké banky. Se vzestupem úroků centrální banky rostou úroky na mezibankovním trhu. V jeho rámci si jednotlivé komerční banky vzájemně krátkodobě půjčují, aby vykryly momentální potřeby financování. Mezibankovní trh v USA nyní vykazuje nejvyšší úrokové sazby od sklonku roku 2007, od doby před úderem světové finanční krize. Tu odstartovaly právě problémy amerických bank.

Banky jsou tedy přiblíženou úrokovou inverzí poškozeny zvláště tíživě. Samy si – na mezibankovním trhu – půjčují za „krátké“ úroky, zatímco úvěry poskytují dlouhodobě. Třeba hypotéky i na několik desítek let. Jestliže tedy kvůli inverzi rostou krátkodobé úroky, bankám mizí příležitost zisku hned z více důvodů. Na mezibankovním trhu jim kvůli růstu krátkodobých úroků stoupají náklady krytí dlouhodobých úvěrů. A úrok na dlouhodobém úvěru nemohou navýšit, jak by chtěly. Když s ním půjdou nahoru příliš, budou se investoři o to více místo v bance financovat dlouhodobými dluhopisy. Jejich úroky, na rozdíl od těch na krátkodobých dluhopisech, nerostou, což je právě další zdroj oné nebývalé inverze. S růstem úroků na krátkodobých dluhopisech zároveň stoupá atraktivita těchto nástrojů v očích střadatelů, kteří do nich ve zmíněné rekordní míře přesouvají prostředky z bankovních účtů. To banky, jak už víme, nutí jít nahoru s úrokem na vkladech, což dále snižuje prostor pro jejich zisk.

Evropa poráží USA. Zatím

Po světové finanční krizi se americké banky dokázaly „otřepat“ mnohem lépe a rychleji než banky evropské. V současnosti se tak děje další nebývalá věc. Od přelomu roku podávají akcie evropských bank lepší výkon než akcie bank amerických. Znamená to snad, že na ty evropské doléhá inflace méně nepříznivě? Zřejmě ne. Zřejmě na ně dolehne jen o něco později. Vždyť třeba úroky na německých dluhopisech už jsou rovněž v inverzi. Ta však zatím není tak citelná jako inverze na dluhopisech amerických. Ovšem dost možná jen proto, že se v inverzním stavu ocitla později, až loni v prosinci, tedy čtyři měsíce poté, co inverze nastala ve Spojených státech.

Vzhledem k tomu, že i Evropská centrální banka signalizuje další utahování své měnové politiky, je dost pravdě­podobné, že se problémy amerických bank brzy tak či onak „rozlejí“ přes Atlantik, a to potenciálně i do Česka. Akcie českých bank, jež letos společně s akciemi ČEZ táhnou pražskou burzu vzhůru tak mocně, že je jedním z nejvýkonnějších parketů světa, tak nemusejí být takovým ternem, jak se zdá.