Zemanova bankovní ruleta

Nedávné jmenování nového guvernéra České národní banky Aleše Michla mělo dramatickou dohru. Kvůli němu odešli z prezidentova expertního ekonomického týmu dlouholetí poradci, včetně odcházejícího guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka a původního favorita na guvernérské místo Vladimíra Dlouhého. Ten do poslední chvíle věřil, že mu prezident funkci nakonec svěří.

Zeman při jmenování Michla sice projevil jistou lítost, že Rusnok nemůže vykonávat další guvernérský mandát, na jeho rady a doporučení na nového guvernéra centrální banky ale nedbal a postavil do čela Rusnokův názorový i komunikační opak. Rusnokovi oblíbenci, viceguvernéři ČNB Marek Mora a Tomáš Nidetzký, sice dostali audienci u prezidenta, a tím i veřejné zvýznamnění k volbě guvernéra, to ale bylo vše.

Guvernérem se stal Aleš Michl, kterého netlačil Rusnok ani Zemanovi tradiční poradci, jako je Martin Nejedlý, jemuž vyhovoval lobbista z Hospodářské komory Vladimír Dlouhý.

Šokující zpráva

Zemanovo zákulisí přes server Ne­ovlivní.cz nyní šíří informace, že za volbou Michla byl Zemanův ceremoniář Vladimír Kruliš, který se s ním dobře zná a Zeman ho považuje za osobního přítele – moc pěkně se o něj stará, od sbírání podpisů pro volbu prezidenta v roce 2013 po dnešní asistentskou péči.

Napůl bulvární informace, kdo tahá za nitky vyčerpaného a manipulovatelného prezidenta, je šokující zprávou o realitě na Pražském hradě. Zejména když se k tomu připojují spekulace, že i ceremoniář Kruliš by rád do ČNB, přičemž místo šéfa tiskového odboru by mohlo být minimem jeho ctižádosti.

Kruliš, mimo jiné člen Strany práv občanů Zemanovci, má kromě výcviku v mediální komunikaci a marketingu také ekonomický trénink, doktorský titul z fakulty managementu a ekonomiky na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Na bankovní radu by to samozřejmě bylo málo, ale to se říkalo i v případě Aleše Michla.

Hlava státu rozhoduje o tak důležité instituci, jako je centrální banka, v době, kdy se Česko potýká s největší inflací za uplynulé čtvrtstoletí. O to šílenější je, že Zeman není uváženého rozhodování už zřejmě schopný, což potvrzuje i odchod jeho nejvěrnějších poradců. Komu by to nepřipomnělo úprk důstojníků z potápějící se lodi. Zeman s minulostí proruského politika není v novém kontextu ta nejlepší značka, ekonomická lehkomyslnost při rozhodování o ČNB už vůbec ne.

Rozpad skupiny poradců, který odhaluje další vrstvu hloubky rozkladu prezidentské role v podání Miloše Zemana, přichází v nejméně vhodnou chvíli. Přesně teď by bylo potřeba u Zemana vytrvat a pokusit se ho ovlivnit, aby obměna bankovní rady ČNB nebyla profesní a politickou katastrofou.

Jiří Rusnok mohl dál v Zemanově hlavě držet své dva viceguvernérské nominanty, ale i současného člena bankovní rady Vojtěcha Bendu, jehož mandát stejně jako Nidetzkému a Rusnokovi končí posledního června. Rusnokův mediálně propíraný rozchod s Milošem Zemanem rozevírá pole pro další prezidentské experimenty, které na něm mohou provádět jeho nejbližší.

Případ Rusnok

Zatímco rozpojení Zemana a Vladimíra Dlouhého má jasný důvod ve volbě Michla guvernérem ČNB, Rusnokův případ je složitější. Dlouhý o místo usiloval, i když to sám popíral. Věřil, že mu k němu pomůže sdílená zkušenost z politiky devadesátých let; Rusnok zase věřil v přátelství se Zemanem.

Rusnok se stal guvernérem ČNB jenom díky tomu, že naplnil roli premiéra Zemanovy půlroční „trucvlády“ ve druhé polovině roku 2013. Rusnokovi se příliš nechtělo do guvernérského křesla, ale když mu Zeman slíbil, že bude moci odejít po konci svého mandátu, který se tím de facto zkrátí, na nabídku kývl. Součástí dohody měl být i Zemanův slib, že dá na Rusnokovu radu v případě nových členů bankovní rady i guvernérského nástupce. To se ale nestalo.

O důvodech se čile spekuluje, dva ze tří lidí, kteří se pohybují v české ekonomické komunitě, i pro týdeník Euro potvrdili, že prezident měl plán na posunutí Rusnoka do prezidentské funkce. Když Rusnok odmítl za pomoci Zemanových lidí kandidovat na prezidenta a stát se vazalem zemanovského polosvěta, mělo to velmi nepříjemnou odezvu.

Vzhledem k povaze Miloše Zemana, který si příkoří vůči své osobě dobře pamatuje, je možné, že Rusnokovi muži, kteří měli šanci na udržení v bankovní radě, o své body přišli. Je zvláštní, že si hlava státu pozve k rozhodování o novém guvernérovi dva členy bankovní rady, které pak při dovolbě přehlédne a mandát jim neprodlouží. „Mělo by logiku, že když je někdo nominován na kapitána, měl by asi dělat alespoň důstojnickou funkci, tady ale už žádná logika neplatí,“ vysvětluje ekonom působící v ČNB, který nechtěl být jmenován.

Spor o euro

Zeman už svůj výběr nových členů bankovní rady zřejmě začal. Lidé blízcí prezidentské kanceláři potvrzují, že oslovil Lubora Lacinu, profesora financí na Mendelově univerzitě v Brně. Není ale jasné, proč by měl do bankovní rady nominovat právě tohoto muže. Je totiž úzce spojený s evropskou agendou.

„Je to odborník na evropské finance, akademik, jako jeden z mála má Jean Monnet chair,“ říká bývalá rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová. „Jean Monnet chair“ je něco jako certifikát kvalitní výuky v oboru Studií o Evropské unii (European Union Studies). Už to potvrzuje, že dotyčný musí být oddaný evropské věci, kterou má vyučovat.

„Někdo mi volal z prezidentské kanceláře, zda bych do bankovní rady šel, kdyby byl zvolen pan Michl, od té doby se ale nikdo neozval,“ řekl v telefonátu Lacina. V otázce, zda by takovou nabídku vzal, má jasno.

„Samozřejmě, to je přece pro člověka, který se zaobírá financemi, a já monetární politiku celý život dělám, ideální konec kariéry. Ale já asi při dnešní konstelaci moc dobrý kandidát nejsem, přece jen jsem pro euro a taky bych asi ještě šel se sazbami nahoru. ČNB něco slíbila, a to jsou dvě procenta inflace, dnes je to 15 procent, sazby jsou signálem pro trh a ty reálné jsou dnes pořád záporné, šel bych tedy ještě nahoru,“ popisuje svoje postoje Lacina.

S novým guvernérem Alešem Michlem se zná, protože ten jezdí na Mendelovu univerzitu přednášet. „Vždy ale máme tendenci spíše spolu nesouhlasit. Vzhledem k tomu, že nový guvernér má pak při výběru dalších členů bankovní rady právo veta a přímo konzultuje její obsazení s prezidentem, nejsou mé šance asi moc veliké. Na něco takového není Hrad dnes nestaven,“ směje se Lacina.

Letos 53letý profesor, oficiálně vedoucí Ústavu financí Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity, patří spíše k eurooptimistům. Je pro zavedení eura, protože by Česku přineslo řadu výhod. O euro se ale vede spor i uvnitř bankovní rady ČNB, jakkoliv jde spíše o politickou, nikoli o ryze odbornou otázku.

Příznivcem zavedení eura je například člen bankovní rady Oldřich Dědek, který také od roku 2007 zastával funkci národního koordinátora pro zavedení eura, jak se tehdy říkalo Pana euro. V roce 2017 se vrátil na druhý mandát do centrální banky, který mu končí v únoru příštího roku.

Nahradit Dědka Lacinou by dávalo smysl jako udržení proevropského hlasu v bankovní radě. Ale to je jen rozumová úvaha, přičemž nikdo neví, jaké argumenty bere do úvahy Miloš Zeman. Při jmenování guvernéra Michla potvrdil svou snahu bankovní radu názorově znovu vyvážit, logiku by tedy případné Lacinovo jmenování mělo. Brněnský profesor sice nemá praxi z finančního světa, posuzování měnové politiky je však z velké části silně teoreticky podložená disciplína.

Všechno je teď na prezidentu Zemanovi, který jako už tolikrát může opět překvapit. A ovlivnit českou politicko-ekonomickou realitu i na dlouhé roky po svém odchodu z politiky.