Ropná ruleta: dokáže svět vstřebat vyšší ceny suroviny?
Kartel OPEC v čele se Saúdskou Arábií hodlá zvýšit své příjmy, jenže přetrvávající inflace by mohla srazit poptávku.
Když před třemi lety došlo k historickému propadu cen ropy a následnému otřesu globální ekonomiky, postavil se tehdejší americký prezident Donald Trump do čela iniciativy několika západních zemí s cílem přimět Saúdskou Arábii a Rusko snížit těžbu, a tím povzbudit skomírající trh s touto surovinou. Skupina OPEC+ tehdy skutečně produkci omezila, zachránila americké těžaře břidlice před kolapsem a Trump Rijád a Moskvu za jejich pomoc pochválil.
Stejnou ochotu už dnes očekávat nelze. Kremelská válka na Ukrajině přiměla Evropu, aby se zbavila závislosti na ruské energetice, a země G7 se snaží určovat cenu, za niž Moskva svou ropu prodává. Loňský prudký nárůst cen navíc prohloubil rozpory mezi Rijádem a administrativou amerického prezidenta Joea Bidena, který při nástupu do úřadu označil Saúdskou Arábii za „vyvrhele“. A když OPEC+ nedávno přistoupil k omezení dodávek ropy, obvinil jej Bílý dům ze „spolčování s Ruskem“.
Rozkol se opět naplno projevil na začátku dubna, kdy Rijád se spojenci z OPEC+ šokoval ropný trh rozhodnutím ještě více přiškrtit produkci s cílem tlačit na růst cen, a to i navzdory všeobecným obavám o vývoj světové ekonomiky.
Podle poradce washingtonské společnosti Spout Run Advisory Grega Priddyho je tento krok kartelu „zlomovým“ okamžikem, který bude mít ekonomický a politický dopad i mimo ropné trhy.
Další tlak na růst cen ropy v době, kdy se v západních zemích konečně začaly snižovat náklady na energie, zkomplikuje podle analytiků snahy centrálních bank srazit inflaci a postaví americkou centrální banku Fed proti OPEC+. A pokud se kartelu podaří držet vyšší ceny ropy po delší dobu, mohlo by to ohrozit i úsilí západních zemí o přiškrcení toku petrodolarů do rozpočtu válčícího Ruska.
Aktuální škrty v produkci však hlavně odhalují nové třecí plochy energetické geopolitiky. Mnozí stratégové se domnívali, že za stávající situace se bude poptávka po ropě snižovat a s ní klesat i vliv těžařských velmocí jako Saúdská Arábie a Rusko, jenže dochází k pravému opaku a Rijád třímá v rukou více moci než dříve.
„Saúdská Arábie je s ohledem na vlastní ekonomické zájmy připravena ustát napětí ve vztazích s Washingtonem,“ říká Helima Croftová, vedoucí oddělení komodit společnosti RBC Capital Markets. „OPEC je zpátky u kormidla a je připraven na trh, jemuž do značné míry diktují Saúdové.“
Pokud však budou příliš „tlačit na pilu“, riskují tím ohrožení nejen své pozice, ale i celé světové ekonomiky.
„Máme vysokou inflaci, ekonomiky na prahu možné recese, což je situace, kdy se ceny ropy mají krátkodobě snižovat, aby se hospodářství mohlo zotavit,“ říká Adi Imsirovic z Oxford Institute for Energy Studies (OIES), jenž dříve řídil obchodní oddělení ruského Gazpromu. „Pokud nebudou centrální banky schopny odpovídajícím způsobem snižovat úroky, bude mít OPEC+ na svědomí zatažení celosvětové ekonomiky do recese.“
Jedním tahem
OPEC+ produkci obvykle snižuje až po hodiny a někdy i dny trvajících jednáních. Počátkem dubna přišlo rozhodnutí jako blesk z čistého nebe – jako další překvapení saúdskoarabského ministra energetiky Abdulazíze bin Salmána, jenž v posledních letech do světového ropného soukolí s oblibou hází písek. Je také nevlastním bratrem korunního prince, premiéra a faktického saúdského vládce Muhammada bin Salmána.
Jedním tahem tak ministr zaskočil spekulanty, kteří vsázeli na propad cen způsobený obavami o vývoj světové ekonomiky po nedávné bankovní krizi.
V reakci na oznámení Saúdské Arábie a jejích spojenců včetně SAE, Iráku a Kuvajtu, že sníží produkci v objemu přesahujícím milion barelů denně, tedy zhruba o procento světové poptávky, ceny vyskočily ze 79 dolarů za barel na 85 dolarů.
I před tímto oznámením očekávali analytikové z Wall Streetu i organizací jako Mezinárodní agentura pro energii a OPEC, že ještě před létem přestanou dodávky stačit poptávce, a ceny tak ve druhé polovině roku 2023 porostou.
Otázkou tak nyní zůstává, zda překvapivé snížení produkce ze strany OPEC způsobí příliš prudké zvýšení cen, které křehká světová ekonomika neustojí, zvlášť když se centrální bankéři stále marně snaží krotit zdivočelou inflaci.
„Kráčíme tu po tenkém ledě nejistoty,“ říká profesorka Amy Myersová Jaffeová z New York University. Pokud se ceny zvýší za stávající situace, kdy se mnohé chudší státy už beztak potýkají se zadlužením a silným dolarem, „je tu riziko, že svět upadne do hlubší finanční krize, kdy ceny ropy jen přiloží do ohně jiných destabilizujících faktorů a pak budeme svědky, že se zhroutí všechno včetně cen ropy“.
Další analytikové se domnívají, že Saúdská Arábie sází na to, že světová ekonomika dražší ropu ustojí díky otevírání se čínského hospodářství. Saúdové si rizika utlumení poptávky podle nich uvědomují a počítají s tím, že cena dosahující až 120 dolarů za barel bude tolerována, míní například Amerita Senová, šéfka výzkumu společnosti Energy Aspects. Za aktuálním růstem cen ropy stojí hlavně obchodníci, kteří se snaží držet své krátké pozice, a další růst podle ní přijde ve druhé polovině roku.
I státy vyvážející ropu pociťují dopady vysoké inflace a snaží se v reakci na ni zvýšit své příjmy, tvrdí Pierre Andurand, manažer ropného hedgeového fondu. Surová ropa je podle něj navíc stále relativně levná.
Závěrečná cena ropy Brent očištěná o inflaci činila ve čtvrtek 6. dubna 85,12 dolaru, což by před pěti lety bylo zhruba 73 dolarů. V roce 2008 dosahovala nejvyšší cena 147 dolarů, což by v přepočtu na dnešní ceny dělalo 200 dolarů.
„Státy sdružení OPEC trpí inflací stejně jako všechny ostatní – jejich dovozy v přepočtu na dolary zdražují,“ říká Andurand, který předvídal, že ceny ropy letos vyskočí až na 140 dolarů za barel. „Jasně nám říkají, že 80 až 90 dolarů za barel je strašně málo. Produkci pravděpodobně zvednou až ve chvíli, kdy se bude cena pohybovat nad 100 dolary.“
Saúdská Arábie 2. dubna oznámila, že snížení produkce o 500 tisíc barelů denně „má za cíl podpořit stabilitu na ropném trhu“. Království také potřebuje zvýšit příjmy na realizaci princova projektu Vize 2030 a takzvané „gigaprojekty“, jako je stavba futuristického města Neom na březích Rudého moře. Vize 2030 tvoří jádro princova plánu reformovat království, ale zatím naráží na nezájem zahraničních investorů.
V dřívějších dobách si mohla vláda při vyšších cenách dovolit rozhazovat, ale v uplynulých letech Rijád dotace omezuje a dosud nezrušil zvýšení daně z obratu, kterou během pandemie covidu-19 dočasně zvýšil na trojnásobek.
„Ministr energetiky má za úkol vydělávat – zajistit Saúdům co nejvyšší rentabilitu investic včetně domácí produkce ropy,“ říká Raad Alkadiri z poradenské společnosti Eurasia Group. „Za vlády Muhammada bin Salmána mají projekty na domácí půdě přednost před vším ostatním.“
Saúdové a jejich projekty
Za aktuálním omezením produkce sice možná stojí projekty na saúdské půdě, ale rázová vlna tohoto opatření se rozšíří daleko za hranice království. Jde tak spíše o důkaz rozchodu s Washingtonem a hloubky partnerství Rijádu a Moskvy.
„Když Saúdové a další producenti sníží od května do konce roku těžbu, zvýší se poptávka po ruské ropě,“ domnívá se Roger Diwan, dlouholetý analytik specializující se na OPEC, který pracuje v S&P Global Commodity Insights.
To by mohlo zvýšit cenu za ruskou ropu exportovanou po moři nad hranici 60 dolarů za barel, kterou stanovily státy G7 a z níž by přímo těžil Kreml, domnívají se někteří analytici.
„Pro Putina je to obrovský dárek. Rusko ekonomicky i vojensky krvácí a najednou dostane za každý barel o deset dolarů víc,“ říká Imsirovic z OIES. „Za tenhle bonus zbytek světa draze zaplatí.“
A ve Washingtonu to jen prohloubí rozčarování ze Saúdské Arábie. Bidenova administrativa loni dlouhé měsíce vynakládala diplomatickou iniciativu, aby Rijád přiměla ke zvýšení dodávek, a tím ochlazení cen. Když v říjnu ohlásil kartel předchozí vlnu snižování produkce, obvinil Bílý dům OPEC+ ze „spolčování s Ruskem“.
Rozčarování je však evidentní na obou stranách. Ropné státy nijak nepotěšil důraz Bidenovy administrativy na klimatické změny, zvláště v kombinaci se zvýšením poptávky po ropě po invazi na Ukrajinu. A nepotěšilo ani loňské americké rozhodnutí uvolnit miliony barelů ze strategických rezerv s cílem dosáhnout snížení cen ropných produktů.
„Saúdové nabírají politicky mnohem samostatnější kurz,“ říká Diwan. Americký vliv na saúdskou ropnou politiku už „vyprchal“, dodává.
Vyprchává i americká břidlicová revoluce, takže se skupina OPEC+ nemusí obávat nárůstu texaské produkce pokaždé, když ceny ropy začnou růst, a má tak podle analytiků mnohem více volnosti snižovat dodávky.
V Saúdské Arábii navíc mohli získat pocit, že dostali Ameriku do rohu. Prohlubující se vztahy Rijádu s Čínou vyvolávají ve Washingtonu obavy, že o Saúdskou Arábii „přijdou“, budou-li v otázce ropy příliš asertivní.
Když království v říjnu oznamovalo snížení produkce, hrozili demokraté v Americe odvetnými opatřeními, ale žádná se nekonala. V následujících měsících ministr energetiky Abdulazíz bin Salmán s radostí upozorňoval, jak byly americké hrozby mylné, protože ceny ropy se téměř nepohnuly.
„V říjnu s nimi Američané jednali v rukavičkách, ale to neměli dělat,“ míní Priddy ze společnosti Spout Run Advisory. „Saúdové mají stíhačky F-15, které jim jsou bez amerických techniků na nic. Za zavřenými dveřmi nemusíme být tak slušní.“
Ačkoli byla reakce i na aktuální snížení produkce umírněná, napětí se znovu projeví, jakmile se ceny vyšplhají zpátky k hranici 100 dolarů za barel nebo pokud ekonomika sklouzne do recese. Biden a spol. si velmi dobře uvědomují, že vyšší ceny u benzinových pump jim voliči neodpustí.
„V Saúdské Arábii se domnívají, že USA kvůli vyšším cenám žádný humbuk dělat nebudou, ale nesmí se to vymknout kontrole,“ říká Alkadiri z Eurasia Group. „Ale když si zahráváte se světovou velmocí, můžete se také spálit.“
Derek Brown a David Sheppard s přispěním Samera Al-Atrushe, FT
