V modrých zónách až do sta let
Italové, Japonci nebo Američané prý znají recept na dlouhověkost. Značka Blue Zone vám jej prodá.
Platí to vlastně i u dlouhověkosti. Chcete-li se dožít, pokud možno ve zdraví, co nejvyššího věku, inspirujte se u těch „nejlepších“. Zatímco však jednotlivec může být hříčkou přírody, oblasti s nejvyššími průměry dosaženého věku mohou poskytnout vodítko. Tak silné, že jej úspěšný podnikatel může přeměnit na funkční obchodní značku, která vynáší miliony. Jakkoli ohledně spolehlivosti metod existují určité pochybnosti. V bohaté západní společnosti toužící po nejzdravějším stáří se takzvané Blue Zones staly ochrannou známkou. A její zakladatel Dan Buettner kolem „modrých zón“ vybudoval impérium zdraví a dlouhověkosti.
Japonská Okinawa. Italská Sardinie. Kalifornská Loma Linda. Kostarický poloostrov Nicoya, řecká Ikaria. Všechno mikroregiony, v nichž se lidé dožívají s nadprůměrnou pravděpodobností sta a více let. Podle spekulací vědců za tím může být buď výživa a životní styl, nebo alternativně „genetická izolace“, která vyšlechtila odolnější jedince.
Americký cyklista, novinář a podnikatel Dan Buettner, který při práci pro National Geographic fenomén objevil, tvrdí, že je to jednoznačně to první. Takže recept na dlouhověkost zabalil do „modrého balicího papíru“, začal jej propagovat a s ochrannou známkou prodává od fazolových polévek přes ledové čaje až po certifikaci „způsobující dlouhodobý život“ developerských projektů a celých urbánních celků. Vlastně spíš prodával. Před pár lety totiž Buettner své životní dílo přenechal v transakci za několik desítek milionů dolarů společnosti Adventist Health, která v USA poskytuje zdravotní péči „postavenou na dědictví a hodnotách adventistů sedmého dne“.
Žijte zdravě a dlouho
Termín „modrá zóna“ vznikl před dvaceti lety vlastně náhodou. Ve vědeckém magazínu Experimental Gerontology o takzvaných centenariánech (stoletých lidech) na italské Sardinii autoři k vystínování části ostrova s vyšším výskytem těchto dlouhověkých lidí použili právě modrou barvu. V odborném časopise by text asi snadno zapadl. Ale o dvanáct měsíců později se do tématu pustil na zakázku od National Geographic právě Dan Buettner. V reportáži o dlouhověkosti upozornil vedle Sardinie i na Okinawu a Loma Lindu, přičemž je souhrnně pojmenoval právě Blue Zones. Jako příčinu vysokého věku místních obyvatel pak v reportáži označil stravu, postavenou na velkém množství ovoce a zeleniny s extra důrazem na luštěniny, dostatek fyzické aktivity, bohatý rodinný a společenský život a absenci civilizačních zlozvyků, především kouření.
„Nedrží diety, nechodí na CrossFit, neinspirují se na Instagramu a rozhodně si nekupují doplňky stravy nebo terapie kmenovými buňkami. Nevyužívají žádný z těchto našich hacků k dlouhověkosti. Ale oproti nám jsou tady o deset let déle,“ uvedl v rozhovoru pro The New York Times Buettner s tím, že podle něj jde především o to být ve zdravém prostředí. Takže přizval do týmu demografy, gerontology, nutriční specialisty a začal zkoumat, čím se tyto oblasti ještě podobají. Nakonec své pozorování shrnul do programu Power9 s devíti zásadami – od životní filozofie přes pohyb, stravu až po společenská „pravidla“ – a svůj projekt začal propagovat. Skrze stovky dalších novinových článků, velmi sledované přednášky třeba na TEDx, dva knižní bestsellery nebo seriál na Netflixu. A v době, kdy se téma dlouhověkosti a co nejdelšího života ve zdraví začalo v rozvinutém světě dostávat do mainstreamu, se mu koncept modrých zón a Power9 podařilo opravdu dostat do povědomí.
Fast food zónám nesvědčí
V době rostoucí popularity modrých zón pak přišla rána, takříkajíc „pod čáru ponoru“. V recenzovaném (tudíž z akademického hlediska důvěryhodném) magazínu bioRxiv vyšla studie Saula Justina Newmana, výzkumníka Centra pro studia dlouhověkosti na University College London, podle které je hlavní příčinou zvýšeného výskytu stoletých v modrých zónách především nepořádek v matrikách a podvody směrem k penzijním
systémům. „Zjistil jsem, že se jedná o chudé oblasti, jež měly jedny z nejhorších očekávaných délek života ve svých zemích. Podle mého názoru vše nasvědčuje tomu, že tyto vysoké hustoty centenariánů jsou způsobeny spíše než specifickým životním stylem právě chudobou a podvody,“ prohlásil pak do médií Newton. V roce 2019 tak zpochybnil celou myšlenku i koncept a Buettner – tehdy už jednající o prodeji svého projektu – musel jít Blue Zones bránit. Podle něj i jeho akademických spolupracovníků byly všechny záznamy/rodné listy ověřeny po několika liniích a není možné, aby byly ve velkém falšovány. Zároveň však Buettner přiznal, že americká Loma Linda byla přidána částečně na nátlak jeho amerického editora, který pro text žádal objevit „americkou modrou zónu“. A že se některá místa, hlavně v oblasti stravy, od konceptu definovanému jeho propagovanými zásadami pro dlouhý život postupně vzdalují – především je to kostarická Nicoya a japonská Okinawa.
„Od té doby, co jsem začal tato místa studovat, přibyla místa s rychlým občerstvením a místní rychle opouštějí své vyvážené stravovací návyky. Láme mi to srdce,“ prohlásil Buettner a dodal, že se obává vymizení svých modrých zón během následující generace.
Monetizace dlouhého věku
Což ovšem nezabránilo novému majiteli trademarku Blue Zone, společnosti Adventist Health, aby koncept koupený od Buettnera nezačal posouvat na novou úroveň. A především ve Spojených státech licencovat své metody, jež se především pro seniorské komunity staly jakousi značkou kvality, respektive zdravě/ dobře prožité penze. A ke knihám, čajům, konzervovanému jídlu (zejména na bázi luštěnin) nebo kosmetice a potravinovým doplňkům se tak přidalo navrhování a certifikování měst.
Pilotní projekt už je patnáct let starý, když sám Buettner participoval na projektu v minnesotském městečku Albert Lea, kde své zásady poprvé aplikoval s mottem: „Pokud chcete žít déle a být zdravější, nesnažte se měnit své chování, protože to nikdy nevydrží dlouhodobě. Přemýšlejte o změně svého prostředí.“ Osmnáct tisíc obyvatel Albert Lea omezilo automobilovou dopravu a s větším důrazem na chůzi bylo tlačeno do každodenního pohybu. „Když jsme před lety začínali, měl jsem vysoký cholesterol i krevní tlak,“ komentoval výsledky experimentu pro deník MinnPost člen městské rady Al Brooks s tím, že v novém nastavení ujde denně zhruba čtyři kilometry, přičemž se mu tlak i cholesterol srovnal, a dokonce zhubl patnáct kilo. A na tyto benefity Američané vskutku dají.
Adventist Health Buettnerovy principy začala prodávat ve velkém. Ačkoli jde o neziskovou organizaci fungující na bázi víry, za miliony dolarů licencuje značku Blue Zone pro komunity nebo i jednotlivé domy. A developeři, kteří si některý z balíčků v cenách od tří do čtyřiceti milionů dolarů zainvestovali, si zájem bohatých důchodců o takto navržené projekty pochvalují. „Je to skvělý prodejní argument,“ prohlásila pro The New York Times Lorraine Sanchezová, jež šéfuje prodeji stavební firmy CC Homes a na jihozápadě Floridy prodává domy v certifikované modré zóně v městečku Ave Maria. Certifikaci podle posledních dat používá na osmdesát míst od Kalifornie po Pensylvánii a kupci na místa zakazující kouření, stavějící cyklostezky nebo podporující společenské aktivity opravdu slyší. „Tohle jsou věci, které známe odjakživa. Je to něco jako 1. lekce předmětu zdravý životní styl, oni to jen přebalili do modra,“ konstatovala Janelle Applequistová, jež učí marketing a masovou komunikaci na University of South Florida.
