Velké plátno se vrací

Stream, nebo kino?! Kulturní evergreen koronavirové krize, která vytvořila obrovskou poptávku po streamovacích službách a jejich stále novém a novém obsahu. Zatímco streamovací platformy jako Netflix během pandemie masivně nabíraly předplatitele – Netflix získal kolem 13 milionů nových předplatitelů a dostal se na celkových 208 milionů (jen za 1. čtvrtletí letošního roku přibyly další čtyři miliony) uživatelů po celém světě –, do kina lidé ve většině zemí nemohli (výjimkou bylo dlouho například Švýcarsko). A tam, kde už nyní mohou, jako například v Česku, se jim kvůli pohodlnosti či obavám z regulací a nákazy do kina moc nechce.

Od počátku roku se v českých kinech objevilo něco kolem 300 tisíc diváků. Nejnavštěvovanějším filmem je podle údajů provozovatelů kin deváté pokračování kultovní akční komedie Rychle a zběsile. Na rychlou a zběsilou Devítku přišlo zatím 78 tisíc lidí. Tento film zřejmě brzy přeskočí čerstvě rozeběhnuté české Matky (režie Vojtěch Moravec), na něž jen během prvního týdne promítání přišlo padesát tisíc diváků, což je po poslední vlně pandemie dosavadní český rekord (v minulosti měly úspěšné filmy přes 100 tisíc diváků za první víkend). Naznačuje to, že s návštěvností kin by to nakonec nemuselo být tak špatné, když se uvolní hygienická opatření a diváci dostanou nabídku, která je do kinosálů přitáhne. Jako by znovu začínalo platit, že na lehce intimní českou komedii lidé přijdou, ať se děje, co se děje.

„Mnoho diváků nepřišlo právě proto, že si museli dát roušku a nebyla povolena konzumace. I na začátku poslední vlny covidu-19 lidé dokonce vraceli vstupné, když zjistili, že nesmějí mít v kině pití ani popcorn. Když nemají lidé v kině pohodlí a nemohou konzumovat, do kina se až polovině z nich nechce,“ popisuje Helena Bezděk Fraňková, ředitelka Státního fondu kinematografie (viz rozhovor na straně 28). Ta je přesvědčena, že lidé se do kina vrátí, protože zážitek ze stříbrného plátna a společného sledování filmu ve veřejném prostoru nic nenahradí. Jak to za všechny v polovině května na konferenci Velké plátno se vrací (Big Screen Is Back) v Hollywoodu řekl filmový Terminátor a bývalý guvernér Kalifornie Arnold Schwarzenegger: „Dobu pandemie je teď třeba odehnat, je čas vrátit se k velkému plátnu. Dámy a pánové, velké plátno se vrací.“

Filmový průmysl se změní

Zda rok 2021 bude v tuzemských kinech alespoň o něco lepší než ten minulý, ukáže až epidemiologická situace na podzim, kdy loni začala druhá vlna. Ta nakonec způsobila, že se počet diváků v kinech v roce 2020 zastavil na nejnižším čísle ve sledované historii. Do kin jich přišlo pouhých 6,8 milionu. Zoufalý propad částečně vyvažuje snad jen to, že o rok dříve, v roce 2019, zažila česká kina naopak rekordní návštěvnost 18,3 milionu lidí. V evropských i amerických médiích se však už delší dobu objevují texty, jež předpovídají konec kin a obrat ke streamovacím službám. Možná, že jsme právě svědky světového zlomu ve vnímání a konzumaci filmu a audiovizuality vůbec.

„Já tyto vize úplně nesdílím,“ oponuje Pavel Strnad, filmový producent a zakladatel společnosti Negativ, která stojí za mnoha kvalitními českými filmy od Bohdana Slámy a Marka Najbrta přes animované snímky Michaely Pavlátové po dokumenty Heleny Třeštíkové. „Je to spíš taková PR hra. Kdysi se říkalo, že film nepřežije televizi, pak zase videorekordéry, teď by neměl přežít streamovací služby, to se asi úplně nestane,“ tlumí apokalyptický tón Strnad. Známý producent naopak vidí ve streamovacích službách zajímavý zdroj proměny celého prostředí filmového průmyslu, jenž v posledních deseti letech silně trpí výpadky příjmů z prodeje fyzických nosičů, které se už moc nekupují.

„Je pravda, že ty nárůsty v streamovacích službách jsou ohromné, dokonce i ti menší jako v Česku Aerovod hlásí výrazné navýšení počtu diváků, což znamená, že o tento způsob distribuce filmů bude zájem i do budoucna. Pro nás by bylo skvělé, kdyby lidé přišli za filmy alespoň na stream a nahradily se tak výpadky z prodeje CD nosičů. Deset let se čeká, až se to stane.“ Proč k tomu nedošlo dříve, má poměrně jednoduché vysvětlení v české konzumní kultuře. „Proti nelegálním serverům, které nabízejí filmy zdarma, se tady v Česku nedalo nic moc dělat. Běžná praxe, že za sledování filmů se platí, se tady obecně moc nedodržuje. Pokud by tedy masivní přechod na s­­tream přinesl tuto změnu, bylo by to skvělé,“ uvažuje producent Strnad.

S tím, že na streamovací služby zatím v Česku nemohou filmaři moc spoléhat, souhlasí i šéfka Státního fondu kinematografie Helena Bezděk Franková. Přestože i ona věří tomu, že rozšíření placených služeb, takzvané „video on demand“, tedy video podle vlastního přání, má i v Česku budoucnost. „Proto jsme na to v rámci plánu na transformaci fondu mysleli, ale zatím nevíme, jestli na to budou peníze ze státního rozpočtu,“ říká Fraňková, podle níž se bez větší ochrany vlastnických práv, která by eliminovala pirátské servery, nic podstatného nezmění a musí na tom pracovat stát. Trend k většímu podílu sledování na internetu je ovšem podle Fraňkové zřejmý, lidé si budou více vybírat a volit, co vidět na síti a co v kinech.

Česko je atraktivní destinace

Streamovací společnosti jako Netflix, Amazon Prime, HBO či půjčovna filmů Apple TV vycítily v pandemii šanci, kterou se snaží využít k posilování pozice. To je fakt, který nelze jen tak přejít. Do jejich samostatných produkcí jdou další stamiliony dolarů (částečně při natáčení končí i v Česku), společnosti si v rámci konkurenčního boje zavazují velké světoznámé režiséry, aby pracovali pro ně. Steven Spielberg, proslavený filmovými hity jako Čelisti, Indiana Jones, E.T. – Mimozemšťan, Schindlerův seznam nebo Jurský park, režisér, který byl zpočátku ke streamu velmi, velmi skeptický a zájmy „velkého plátna“ nechtěl prodávat nějakému internetovému přehrávači, už dávno změnil názor. Jeho produkční firma Amblin navíc před týdnem a půl podepsala s Netflixem tříletou smlouvu o natáčecí spolupráci. Streamovací platformy udělaly další krok dopředu a chtějí konkurovat i velkým filmovým studiím, základnám světového filmového byznysu.

„Ano, je to přesně tak, streamovací společnosti mají v podstatě ambici stát se dalším filmovým studiem,“ potvrzuje novou strategii filmových online platforem šéf Negativu Pavel Strnad, „jenže ony nemají ty katalogy a knihovny, zázemí, které mají velká studia. Bude to pro ně tedy strašně těžké, i když investice, jež do svých projektů teď vkládají, jsou obrovské.“

Už bylo naznačeno, že z investic Netflixu a Amazonu ukrajují i Češi. V poslední době totiž produkce těchto streamo­vacích gigantů hodně natáčí i v České republice a zájem o místní lokality a filmové profese je stále větší. Po covidové minipauze se dá dokonce mluvit o novém filmovém boomu. Zájem o české exteriéry je i po uklidnění epidemické situace dokonce tak velký, že Státní fond kinematografie žádá o další navýšení filmových pobídek, které v minulosti dosáhly až 800 milionů korun. I tady byl rok 2019 rekordní – v jednom roce se příliv produkčních peněz do českého filmového průmyslu zastavil těsně pod hranicí devíti miliard korun. Česko je oblíbenou natáčecí destinací i přesto, že jeho pobídky činí jen 20 procent uznaných nákladů projektu. Cizí společnosti nám dávají přednost i proto, že jsou tu mnohem levnější služby s natáčením spojené, jako jsou doprava, ubytování, jídlo.

Systém pobídek je transparentní a snadno pochopitelný. Producentská firma dá žádost o pobídku, fond firmu a projekt prověří, především tedy zjistí, zda nejde o nějakou nevhodnou produkci typu pornografického filmu, která by na veřejné peníze dosahovat neměla. Potom se schválí rámcový rozpočet a jde se na věc. „Funguje to velmi dobře a jednoduše: producent natáčí a utrácí vlastní peníze. Když dotočí, předloží audit, my to zkontrolujeme a zhruba do 30 dnů vyplatíme peníze. Jsou státy, které tu pobídku nejsou schopny vyplatit dříve než za rok,“ popisuje český systém ředitelka fondu kinematografie Helena Bezděk Fraňková. „Samozřejmě je tu třeba Irsko, jež má pobídky ve výši 25 procent, ale služby jsou tam šíleně drahé.“

Rozhodne Amerika

Boj o novou podobu filmového trhu po covidu-19 se odehrává primárně na jiných trzích, než je ten český. Odborníci se shodnou v tom, že rozhodovat bude Amerika. Pokud příklon od kin ke streamovacím službám ještě zesílí, dojde ke změně i v Česku. Přesně jako se to stalo v případě digitalizace kin. „Když se na tom dohodli v Americe, stačily pak dva roky a digitalizace kinosálů byla realitou i v Česku,“ připomíná producent Strnad. „Pokud jde o produkci filmů, nevidím zatím, že by Netflix a další společnosti šly do samostatných produkcí v menších zemích. Jsme prostě malý sekundární, možná i terciární trh. Budeme sledovat, jak se ten trend rozvine v dalších zemích. Jako obvykle si počkáme, jak to všechno dopadne.“

Covidové výpadky v kinech byly pro české filmaře samozřejmě nepříjemné i z hlediska tržeb (řada premiér se jednoduše odložila). To se ale týká jen komerčních filmů, přičemž platí, že málokterý film v Česku nezíská peníze od fondu nebo nějakou koprodukci od televizí, od té veřejnoprávní pak mnohem víc než od těch soukromých. Mnoho artových či méně zábavně zaměřených filmů stejně podporu od soukromých investorů nedostane, takže je bez Státního fondu kinematografie a České televize prakticky nejde natočit. Takové filmy dělá i společnost Negativ producenta Pavla Strnada, který se otázce, zda se nebojí ztráty zájmu investorů o film, upřímně směje. „Vždyť víte, jak to u nás se soukromou podporou filmu je… Nás spíše zasáhne to, že Česká televize nedostane vratku DPH a bude mít na filmy méně peněz.“

Filmaři, kteří idealisticky doufají, že na filmu vydělají díky vysoké návštěvnosti v kinech, si ještě budou muset nějakou chvíli počkat. Potřebují k tomu tři věci: zmizení koronaviru, dobrý komerční film a prudký růst ekonomiky. Platí totiž to, co říká producent Strnad: lidé chodí do kina jen tehdy, když sílí ekonomika a mají se dobře. „Jednou jsem si dělal srovnání HDP a návštěvnosti kin a ta korelace byla až fascinující. Když HDP klesá a je hůř, lidé si okamžitě odpustí věci, jako jsou návštěva kina a kultura obecně.“