
Veřejné vysoké školy jsou bezedná jáma, míní Jiří Schwarz. Chybí jim desítky miliard, oponuje mu Tomáš Zima v novém Eurocastu
Česko podle Tomáše Zimy dává na vysoké školství v poměru k HDP zhruba polovinu toho, co vyspělé země. Mají ale další peníze přijít ze státního rozpočtu, nebo by školy měly nejprve hledat vlastní rezervy? V novém dílu Eurocastu o tom diskutují Jiří Schwarz, rektor soukromé Anglo-americké vysoké školy, a Tomáš Zima, který osm let vedl Univerzitu Karlovu. Shodují se na tom, že české univerzity nedokážou dostatečně pružně reagovat na společenské změny a potřebují nový vysokoškolský zákon. V otázce, zda jim přidat peníze, se ale jejich názory rozcházejí.
Za jednu z hlavních předností českého vysokého školství oba rektoři považují jeho dostupnost. „Sociální nerovnosti v České republice při vysokoškolském studiu nebo pro vstup na vysokou školu nehrají téměř žádnou roli,“ konstatuje v novém Eurocastu Jiří Schwarz. Tomáš Zima oceňuje také otevřenost vůči zahraničním studentům a mezinárodní spolupráci. Shodují se i na tom, co se naopak nedaří. „Selháváme v tom, že systém není dostatečně pružný a nedokáže reagovat na společenské změny a změny v poptávce na trhu práce,“ říká Schwarz. Zima připomíná výrok bývalého kancléře z Cambridge: univerzity se staletou historií mění směr jako tanker, zatímco školy založené před padesáti lety takovou setrvačnost nemají.
Odlišně ale hodnotí postavení českých univerzit v mezinárodním srovnání. Schwarz zmiňuje, že nejlépe hodnocená česká škola, Univerzita Karlova, se loni umístila až na 273. místě světového žebříčku a ostatní jsou na tom ještě hůř. Podle Zimy za tím není pokles kvality, ale dlouhodobá stagnace. „Do rankingu dramaticky vstupují nové vysoké školy z Číny a z Asie,“ podotýká s tím, že bez nově příchozích by Univerzita Karlova figurovala kolem 120. příčky. Sílu zahraniční konkurence ostatně oba pocítili osobně. Bohaté univerzity na Arabském poloostrově podle Zimy najímají špičkové vědce, kteří v Německu či Francii musejí v pětašedesáti letech ze zákona odejít. Schwarz přidává vlastní zkušenost: vybraný rektor Anglo-americké vysoké školy týden před nástupem oznámil, že dostal nabídku ze Spojených arabských emirátů, které škola nemohla finančně konkurovat.
Klíčem ke kvalitě je podle Zimy i Schwarze otevřenost vůči světu. Shodli se na příkladu Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, která se z někdejší komunistické Fakulty žurnalistiky vypracovala ve špičkovou fakultu, která standardně vyučuje v angličtině a vykazuje vysoce kvalitní vědecké výstupy. Podobně Zima hodnotí také Matematicko-fyzikální a Přírodovědeckou fakultu. „Čím více jste otevřeni světu a máte co nabídnout, tím stoupáte výše,“ shrnuje. Za zásadní slabinu vysokého školství ale oba považují klesající zájem o technické obory. „Za posledních patnáct let klesl počet studentů, kteří se hlásí na technické obory, o více než třicet tisíc,“ upozorňuje Schwarz a připomíná, že Česko je druhou nejprůmyslovější zemí EU. Zima tento problém spojuje i s postavením matematiky na středních školách. „Jak chcete mít lidi na technických školách, když není povinná maturita z matematiky?“ ptá se.
Zásadní otázkou jsou podle obou rektorů peníze, na způsobu financování se ale neshodnou. Podle Zimy dávají vyspělé země na vysoké školství kolem jednoho procenta HDP, zatímco Česko se pohybuje mezi 0,47 a 0,52 procenta. Schwarz ale odmítá, že by řešením bylo školám jednoduše přidat. „Jednoduše ne, protože jsou bezednou studnou,“ říká o veřejných vysokých školách a navrhuje nejprve využít jejich vnitřní rezervy. Například zkrácení dotované doby studia na standardní tři roky u bakalářského a dva roky u navazujícího magisterského studia by podle jeho propočtu ušetřilo až tři miliardy korun ročně. Tyto peníze by školám ponechal na platy. Zima namítá, že z technokratického pohledu může takové řešení vypadat dobře, rok navíc ale studenti využívají třeba k výjezdu na Erasmus. To Schwarz odmítl s tím, že Erasmus není pro studenty výlet, ale že v zahraničí studují předměty, za něž obdrží kredity. Erasmus pro něj nepředstavuje relevantní důvod k prodloužení standardní délky studia.
Schwarz svou argumentaci o nízké efektivnosti využívání veřejných finančních prostředků veřejnými vysokými školami ilustruje příkladem z praxe: za navýšení kapacit studijního programu psychologie stát na akademický rok 2025/26 zaplatil veřejným školám zhruba 115 tisíc korun za jedno studijní místo, zatímco soukromá Metropolitní univerzita nabízí srovnatelný bakalářský program za 85 tisíc, tedy o 30 tisíc korun, respektive o čtvrtinu levněji. A to na rozdíl od veřejných vysokých škol, které jsou ve vlastních budovách, platí soukromé školy nájemné, které představuje podstatnou nákladovou položku. Shodu naopak nacházejí v potřebě změnit vysokoškolský zákon z roku 1998, který podle nich stále odpovídá podmínkám 90. let. „Je potřeba vybalancovat akademické senáty jako pojistku svobod a řízení odpovídající roku 2026,“ míní Zima. Schwarz dodává, že rektor nese odpovědnost za instituci, ale vůči fakultám nemá dostatečné pravomoci. Změna dělby moci a pravomocí uvnitř univerzit, pro něž se ve firmách používá termín corporate governance, je relevantní součástí návrhu nového vysokoškolského zákona, který Schwarz považuje za pozitivní.

Rozdílné pohledy obou hostů se projevují i v debatě o umělé inteligenci. Její nástup je podle Schwarze zásadnější změnou než příchod internetu, protože jde o kreativní a osobní nástroj. Školy by proto měly především nastavit etická pravidla jeho používání. Zima zdůrazňuje, že AI nesmí nahradit základní znalosti ani schopnost samostatně myslet. Uvádí příklad z medicíny: student se musí naučit anatomické pojmy zpaměti, protože při operaci nemůže listovat v atlase ani se ptát umělé inteligence. Hloubka studia a pevný znalostní základ podle něj i podle Schwarze musejí zůstat zachovány.
Proč české univerzity klesají v žebříčcích, i když se jejich kvalita nezhoršuje? Kde hledat chybějící miliardy: ve státním rozpočtu, nebo ve vnitřních rezervách škol? A jak využívat umělou inteligenci, aby nenahrazovala znalosti a samostatné myšlení? O financování vysokých škol, klesajícím zájmu o technické obory, potřebě nového vysokoškolského zákona i nástupu AI diskutují rektor Anglo-americké vysoké školy Jiří Schwarz a bývalý rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima v nejnovějším dílu Eurocastu.

