
Data místo turistů
Turistika ani logistika už nevynášejí tolik jako datové služby. Ty přitom rostou rychleji než celá ekonomika.
Textilka Loana v Rožnově pod Radhoštěm kdysi vyráběla proslulé punčochy a ponožky, které se vyvážely do Rakouska, Německa a Švýcarska. Stihl ji podobný osud jako desítky jiných českých a moravských textilek. Brownfield na Valašsku se však dočkal druhého života. Z části fabriky je dnes kulturní centrum, jinde vznikly kanceláře a ožila i tovární čistírna odpadních vod. Ta před třemi roky prošla velkou rekonstrukcí a dnes v ní sídlí komerční datové centrum, které svým způsobem navazuje na exportní šlágr bývalé textilky. Jen místo ponožek do světa vyváží data. Společnost Anafra totiž poskytuje datové služby společnostem nejen z Česka, ale i z Polska, Slovenska, Německa či zámoří.
Anafra je na trhu dvacet let, za poslední roky ale její podnikání nabralo velké obrátky – včetně akvizic a otevření pobočky na Floridě. Do firemní historie si Anafra zapsala dvě sedmičky: za sedm let se její obrat zesedminásobil na loňských tři čtvrtě miliardy korun. Firma drží prst na tepu doby a včas vycítila, po čem roste poptávka. „Zastřešujeme kompletní infrastrukturu, dodáváme ji a staráme se o ni v našem datovém centru. Server po sestavení a testu může putovat rovnou o patro níže. V Rožnově máme vše pod jednou střechou, včetně techniků, takže případné komplikace umíme řešit rychle,“ říká Michal Ulrych, obchodní ředitel firmy Anafra.
Rožnovská společnost není jediná, kdo zaznamenává hlad po datových službách a prodává je do zahraničí. Podobně je na tom i firma, jež stojí co do velikosti a počtu zaměstnanců na opačném konci žebříčku: České Radiokomunikace (CRA). Ty v roce 2023 koupily od finanční skupiny KKCG podnikatele Karla Komárka datové centrum v Lužici u Hodonína a začaly do něj nakupovat nejvýkonnější čipovou technologii od amerického výrobce Nvidia. A téměř hned se CRA kapacity podařilo vyprodat: mimo jiné díky zvýšenému zájmu ze západní Evropy.
V byznysu s ukládáním a zpracováním dat a pronájmem výpočetních kapacit navíc CRA chtějí trumfnout konkurenci megaprojektem, který se skrývá pod názvem Prague Gateway DC. Vzniká na vlastních firemních pozemcích na pomezí Zbraslavi a Jíloviště. Zatímco původní plány počítaly spíše s tradičním ukládáním dat ve formě hostingu nebo cloudových technologií, dnes je téměř jisté, že většinu kapacity zaberou grafické procesory s vysokým výpočetním výkonem. „Co do prostorového rozložení obsadí dvě třetiny nového centra právě grafické karty. Pokud vezmeme v potaz výkonovou kapacitu, tak tam je poměr asi jedna ku šesti ve prospěch výpočetního výkonu,“ říká Miloš Mastník, generální ředitel Českých Radiokomunikací.
Na boomu datových služeb je pozoruhodné mimo jiné to, že jde o jeden z mála plně liberalizovaných sektorů ekonomiky, které neznají fyzické hranice. Z Prahy se tak dá řídit byznys přes půl planety s globálními zákazníky zvučných jmen. Z nenápadné vilky na Vinohradech takto operuje společnost CDN77. Kdo by ale tipoval na nějaký obyčejný startup poněkud neortodoxních „ajťáků“, byl by docela vedle. V doručování internetového obsahu CDN77 patří podle velikosti tržeb mezi světovou top pětku a ve svém oboru předstihla dokonce i Google Cloud CDN. Právě díky službám CDN77 běží videa na jedné z největších sociálních sítí, fungují přenosy z fotbalové Ligy mistrů nebo se snadno spouštějí filmové trháky na velké americké streamovací platformě.
Zakladatel a dosud také majoritní vlastník CDN77 Zdeněk Cendra část společnosti letos odprodal globálnímu investičnímu fondu, do médií prosákla částka a s ní i valuace firmy. Ta podle odhadů dosahuje 40 miliard korun, čímž se technologická společnost se svou hodnotou řadí do druhé desítky největších firem na českém trhu.
Poptávka po datech setrvale roste
Příklady úspěchu tří českých firem dokazují, že poptávka po cloudových službách, hostingu a v poslední době především po „GPU as a service“, tedy pronájmu výpočetního výkonu sestavy grafických procesorů, setrvale roste. Podle nejnovějších čísel Českého statistického úřadu (ČSÚ) využívá nějakou placenou formu datových služeb 60 procent českých firem (mimochodem více než v Polsku, Německu nebo Rakousku), zatímco před pěti lety to byla necelá třetina. Markantní je zájem zejména u společností nad 250 zaměstnanců: tam například cloudové služby už dnes využívá devět z deseti firem.
Statistiky ČSÚ jsou ovšem ošemetné, protože samotná položka „ICT služby“ zdaleka nepředstavuje vše, na čem lze v digitálním světě vydělávat. Je třeba hledat také v kolonce „ostatní podnikatelské služby“, která byla původně čistě „analogová“, dnes ale obsahuje údaje o agendách, které se řeší plně digitálně: spadá sem třeba účetnictví, administrativa, finance, audity nebo část poradenství.
Příjmy z vývozu digitálních a podnikových služeb, kam patří třeba i software nebo prodej licencí, loni dosáhly 42 procent celého objemu českého nehmotného exportu, který před dvěma lety přesáhl bilion korun. Prakticky stejný podíl mají tradiční tahouni exportu služeb, kterými jsou cestovní ruch a logistika. Informační a telekomunikační branže i podnikové služby přitom v Česku rostou výrazně rychleji než celá ekonomika. Nakládání s daty tak z hlediska exportních služeb Česku přinese víc než turisté nebo tranzit nákladních aut.

Růstový trend je patrný i při srovnání s našimi středoevropskými sousedy. V dynamice poskytování účetnictví a poradenství Česko jasně předstihuje Maďarsko, Slovensko i Rakousko, také ve vývozu ICT české firmy dosahují vyšší meziroční míry růstu než zmíněné země. Česká informační a telekomunikační branže loni jako celek výrazně zrychlila: reálná přidaná hodnota stoupla meziročně o 12 procent a za posledních dvacet let ICT odvětví roste čtyřikrát rychleji než ta tradiční průmyslová. Během ekonomického útlumu v letech 2023 a 2024, kdy český hrubý domácí produkt stagnoval nebo mírně klesal, držel bilanci zahraničního obchodu v plusu právě zrychlující export služeb.
Aby se digitální služby staly chytrými
Zajímavý je i další trend, který mezi svými členy sleduje Association of Business Service Leaders (ABSL): režim globálních podnikových služeb. Jinými slovy schopnost nabízet široké a často specializované spektrum služeb, které využijí i jiné pobočky nadnárodních skupin. Zatímco v roce 2020 umělo své expertní, podpůrné či technologické procesy nabídnout pobočkám nebo klientům po celém světě 39 procent tuzemských firem, podle nejnovějšího reportu ABSL je to už více než polovina.
Tři čtvrtiny procesů dodávaných z Česka přitom představují pokročilé znalostní služby (výzkum, datová analytika, vývoj), nikoli jen základní administrativu. „Česko si vybudovalo silnou pozici na globální mapě podnikových služeb a výrazně se mění jeho role. Z center podpory se stala centra inovací, která se z Česka rozšiřují do celého světa, automatizují složité procesy, zvyšují kvalitu řízení a přinášejí firmám skutečnou strategickou hodnotu,“ zdůrazňuje Jonathan Appleton, zakladatel a ředitel ABSL.
Právě inovace a vytváření vyšší přidané hodnoty rozhodnou o tom, kam se trend v poskytování digitálních služeb posune. Třeba v turistice se nabídka už v podstatě vyčerpala a lze jen doufat, že tu návštěvníci budou více utrácet. Velmi konzervativním sektorem služeb je také doprava, jejímž jádrem pořád zůstává pohyb kamionů po Evropě. Digitální služby jsou oproti tomu dobře škálovatelné a příklad zmíněného datového centra Prague Gateway svědčí o tom, že se nabídka rychle proměňuje.
Boom pronájmu datových center a různých firemních služeb poskytovaných digitálně z Česka má ovšem i řadu úskalí. Investice jsou vysoké a technologie rychle zastarávají – hodnota čipů klesá s každou novou generací. Samotný pronájem výpočetního výkonu nebo úložišť navíc přináší jen nízkou přidanou hodnotu.
Řada firem si je toho vědoma a snaží se drahé technologie využít ještě jinak než jako pouhé skladiště. Například České Radiokomunikace (respektive jejich partner Multiverse Computing) plánují své chystané obří datové centrum využít k trénování českých a evropských AI modelů. CDN77 chce zase z Vinohrad globálně nabízet integraci více služeb pod jednou střechou a jednou podporou – za zpracování dat se totiž platí více než za jejich přenos.
Poskytovatelům digitálních služeb v Česku tak hrozí stejný syndrom jako telekomunikačním operátorům: že se z nich stanou jen „dumb pipes“, tedy „hloupé trubky“, čistá infrastrukturní síť, kterou budou data proudit, ale vydělávat na nich bude někdo jiný. Recept na to, aby se digitální služby staly chytrými, je v zásadě stejný jako u mobilních operátorů – čím větší nabídka pod jednou střechou, tím lépe. V případě datacenter jsou to kyberbezpečnostní opatření, propojování s ostatními zákazníky, vlastní software, ale třeba i fyzické umístění budovy nebo udržitelnost. Naučit se to budou muset i čeští poskytovatelé datových služeb. Jen tak lze předejít tomu, aby se Česko, které se sotva zbavilo pověsti montovny, stalo synonymem pro další haly, kde se vytváří jen nízká přidaná hodnota – tentokrát ta digitální.


