Inflace druhým měsícem klesá. A jak to bude dál?

Že si dělám legraci a že se nehodí žertovat o tak vážné věci, která dnes ubírá všem a nejcitelněji dopadá na sociálně nejslabší? Na ty, kterým příjmy v uplynulých deseti letech nerostly mnohem rychleji než inflace, na rozdíl od drtivé většiny zaměstnanců, a které tak zejména růst cen energií vrhá do krize?

Nedělám si legraci. Všechno to je pravda. A právě kvůli vážnosti vysoké inflace je potřeba ujasnit si, o jakých číslech tu mluvíme. Věštbu z křišťálové koule o vývoji inflace do konce roku sice nemá nikdo, ale můžeme alespoň pochopit, jaká čísla je užitečné sledovat a jaká nám toho moc neřeknou.

Inflace je definována jako „růst cenové hladiny“ neboli ceny pomyslného nákupního košíku typického českého spotřebitele či spotřebitelky. Definice nijak nespecifikuje, za jaký časový úsek ten růst měříme. A v tom je kámen úrazu. Máme tady takovou inflaci počtu způsobů měření inflace.

Inflace za posledních 12 měsíců

To je těch červencových 17,5. Měřit růst cen za posledních dvanáct měsíců je fajn, pokud po tu dobu běží tak nějak konstantní rychlostí. Dvanáct měsíců vyhladí sezonní rozdíly, kdy třeba potraviny mohou stát jinak v létě či v zimě. Pokud chceme odpověď na otázku, o kolik více zaplatíme za stejný koš dnes než před rokem, budiž. Ale nebudeme vědět, co se děje s růstem cen teď a tady. Jestli třeba loni v říjnu všechno nezdražilo o 30 procent a teď už zase ceny klesají, aby to v úhrnu dalo růst „jen“ o 17,5.

Onen „mrtvý chvost historie“, co se s cenami stalo před téměř rokem, tak znemožňuje vyčíst z 12měsíčního čísla nejnovější vývoj. A tak číslo inflace v červenci opět vzrostlo, i když inflace (růst cen) za červenec ve skutečnosti klesla, a to již druhý měsíc v řadě. A v médiích vyhlášená inflace bude dál růst, i kdyby inflace dál klesala.

Inflace aktuální

Zatímco ještě v dubnu i v květnu narostly ceny meziměsíčně o 1,8 procenta, v červnu se inflace snížila na 1,6 a v červenci dokonce na 1,3. To neznamená, že by třeba v září nemohla inflace zase začít růst. Znamená to ale, že z médií dostáváme zavádějící informace, pokud říkají, že se inflace (opět) zvýšila, když se ve skutečnosti (opět) snížila. Ten růst inflace z 17,2 na 17,5 není proto, že by vzrostla samotná inflace, ale jen proto, že jsme ve vysoké (ale klesající) inflaci zase ještě o měsíc déle. Z výpočtu jsme vyhodili vývoj cen z července 2021, nechali v něm srpen až červen a doplnili červenec 2022. A v něm rostly ceny více než v tom loňském, tak nutně číslo muselo vzrůst. To není ekonomie, to je jen matematika.

Graf ukazuje, s jakou matematickou nevyhnutelností bude to dvanácti­měsíční číslo dál růst do konce roku, i když bude v příštích měsících aktuál­ní inflace klesat. Šedá křivka do července ukazuje, o kolik procent v jednotlivých měsících vzrostly ceny oproti předchozímu měsíci. Kumulativní efekt ke konci července je, že ceny vzrostly o 14,7 procenta od začátku roku. (Na letošek tedy padá drtivá většina toho meziročního růstu o 17,5 procenta).

Barevná čísla udávají různé scénáře měsíčních inflací do konce roku. Pokud dojde ke scénáři A a inflace bude dále klesat, celkové číslo za 12 měsíců naroste z dnešních 17,5 na 20,6. Tedy skutečně, mediální vyjádření inflace bude dále stoupat, i když bude inflace dále klesat.

Pokud bude v dalších měsících inflace růst, poroste logicky i celoroční číslo. To nikoho nepřekvapí. Další scénáře tak počítají zajímavější vývoje. I kdyby už inflace zůstala na červencové (nižší) úrovni, stejně to číslo naroste na 22,4 (scénář B). Dokonce i když bude inflace až do konce roku poloviční než v červenci, vzroste na 18,5 (C). Aby těch dnešních 17,5 kleslo do konce roku aspoň na 17, musela by se do konce roku inflace postupně obrátit v „deflaci“, pokles cen (D). Nu, a aby zůstala na konci roku na dnešních 17,5, musely by ceny růst dnešním tempem jen do 25. září do 9:14 ráno. A pak už ani o píď (scénář E).

Že meziroční inflace za rok 2022 přesáhne 20 pro­cent, bylo z podobného výpočtu jasné již někdy v květnu. To není žádný trik. Dvanáctiměsíční inflace je skutečně pronásobením dvanácti měsíčních inflací.

Ty tu nejsou uměle proto, aby měsíční čísla vypadala nižší a líbivější. Pokud někdo rád ta vyšší, prosím: v dubnu i v květnu rostly ceny 24procentním ročním tempem. V červnu 21procentním. A v červenci už jsme byli na 16,8. Současná, aktuální inflace druhým měsícem klesla.

Inflace průměrná neboli oficiální

A teď pozor, kontrolní otázka: Pokud jsme řekli, že od ledna do července vyrostly ceny o 14,7 (procenta), a ještě nám zbývá skoro celá další polovina roku, kdy asi budou ceny taky dále růst, jak může ČNB nyní stále předvídat inflaci za rok 2022 ve výši pouhých 16,5, jak jsme uvedli na začátku? Nota bene, když počítala s meziroční inflací k červenci 18,8 namísto skutečných 17,5? Je to nerealistické, když jsme si za pouhých sedm měsíců roku „vypotřebovali“ 89 procent predikovaného růstu cen?

Není. Vítejte u třetího způsobu prezentace těch samých čísel. Vítejte do světa průměrných inflací.

Průměrná inflace je asi tak užitečná, jako když vás při ranní jízdě po dálnici chytnou za rychlost 200 km/h a vy se budete bránit, že od včerejšího večera jedete v průměru jen osmdesátkou jako plný tirák v nejlepší formě.

Průměrná inflace ještě více znemožňuje dozvědět se něco o současném stavu. Pokud dvanáctiměsíční inflace (17,5) trpí mrtvým ocasem toho, co se dělo před rokem, tak průměrná inflace za rok trpí rovnou mrtvým ocasem, nohama i trupem toho, co se dělo před dvěma lety. Vypočítá se tak, že zprůměrujete ty mediální inflace vyhlášené v posledních 12 měsících, tedy 17,5, 17,2, a tak dále až k 4,1 v loňském srpnu (kdeže loňské sněhy jsou). Těch 4,1 ale v sobě mělo mrtvý chvost cenového vývoje z léta 2020!

Logicky tak dnes průměrná inflace vychází nejníže ze všech, když de facto sleduje dva roky měsíčních inflací, z nichž většina byla nižších.

Mohli bychom to odsunout jako nějakou kuriozitku, jak různě se dá dívat na ta stejná čísla, ale pozor. Tento průměr dvanáctiměsíčních inflací za posledních 12 měsíců je „oficiální“ míra inflace (i pro různé zákonné výpočty). A to je přesně ta, kterou ČNB predikuje na úrovni 16,5 ke konci roku.

V červenci měla hodnotu 10,6. Nárůst „jen“ na 16,5 je tedy zcela zvládnutelný. Ale všimněme si, že tím říkáme další dvě věci: pokud média chtěla 10. srpna ohlásit novou hodnotu oficiální míry inflace, měla vyhlásit 10,6, nikoli 17,5. A jaká bude muset být ta mediální dvanáctiměsíční inflace za rok 2022, aby ta oficiální byla bankou predikovaných 16,5? Leden jsme začínali s vyhlášením 9,9. Pokud nakonec do prosince dostoupáme zhruba na 22 (za 12 měsíců, tedy za rok 2022), v průměru budeme na 16,5.

Jinak řečeno, pokud brzy ráno vyrazíte z Pece ve výšce 770 metrů nad mořem a do oběda se rovnoměrným stoupáním vyškrábete do výšky 1 603 metrů na Sněžku, tak se v průměru budete celou dobu nacházet ve výšce 1 186,5 metru, někde u Richtrových bud. Reálně ale bude chladno jako na Sněžce. Protože budete na Sněžce. A tak v lednu média oznámí inflaci 22, i při průměrné 16,5.

Co z toho plyne?

Shrňme si to: centrální banka predikovala červencovou inflaci 18,8. Ve skutečnosti byla 17,5. V červenci rostly ceny ročním tempem 16,8, nižším než za uplynulých 12 měsíců. A oficiální inflace byla 10,6. Pokud by platily bankovní odhady do konce roku, vzrostou ceny za rok 2022 zhruba o 22 procent.

Bude-li však pokračovat červencová zku­šenost a ceny dále porostou pomaleji, než banka predikovala, může se konečný nárůst cen za letošní rok snížit blíže k 20 procentům. Inflaci začínající jedničkou za letošek však už asi nezvládneme, když jsme od ledna kumulativně už skoro na 15.

Jak se budou ceny vyvíjet ve skutečnosti, nevíme. Pokud nám ale může napovědět současný vývoj více než ten loňský, aspoň víme, jaká čísla sledovat.

Autor je hlavní ekonom investiční skupiny Natland