Jaderné napětí mezi Francií a Německem

Nedaleko francouz­ské vesnice Fes­sen­­heim, na břehu Rýna, jenž tvoří hranici mezi Fran­cií a Německem, stojí nefunkční jaderná elektrárna postavená roku 1977. Němečtí demonstranti, kteří kdysi požadovali její uzavření, už jsou dávno pryč a poslední watty vyráběla před třemi lety. Neshody ohledně jejího dalšího využití však přetrvávají – a vypovídají o mnohem hlubších rozporech mezi oběma zeměmi v pohledu na jadernou energii.

Němečtí představitelé nyní zpochyb­ňují návrh na přeměnu elektrárny na úpravnu kovů vystavených nízkému stupni radioaktivity, říká Claude Brender, starosta Fessenheimu. „Nesouhlasí se vším, co byť jen zdánlivě naznačuje přijatelnost jaderného průmyslu,“ dodává. Rozkol mezi Francií a Německem v otázce jaderné energetiky je výrazem dlouhých desetiletí formovaných názorů, mimo jiné ovlivněných černobylskou katastrofou na Ukrajině v dobách Sovětského svazu. A nyní se stává hlavní štěpnou linií v citlivých vztazích mezi dvěma největšími evropskými ekonomikami.

Jejich pře o to, jak k jaderné energii přistupovat v rámci reforem EU, má navíc důsledky pro plánovaný přechod Evropy směrem k čistší energii. Dopadá také na zajištění dodávek energie v době, kdy se Evropa zbavuje ruského plynu a snaží se vypořádat s konkurencí ze strany USA a Číny.

„Mezi partnery může dojít ke sporům. Ale my se tady nehádáme jako někde v domově důchodců kvůli banálním záležitostem. Evropa se ocitá ve vážné situaci,“ říká Eric-André Martin, specialista na francouzsko-německé vztahy z francouzského think-tanku IFRI.

Francie vyrábí dvě třetiny energie v jaderných elektrárnách a plánuje výstavbu dalších reaktorů. Bojuje tedy za to, aby tato nízkouhlíková technologie byla zohledněna v jejích cílech na snížení emisí a aby mohla k financování tohoto odvětví využívat státních dotací. Naopak Německo letos uzavřelo poslední jaderné elektrárny, vzpamatovává se ze závislosti na ruském plynu a panuje v něm obava, že jaderná energetika odvede pozornost od pokroku v oblasti obnovitelných zdrojů.

Navíc se celá Evropa stále probírá z loňské energetické krize, kdy ceny prudce vzrostly a upozornily kontinent na zranitelnost domácností i výrobců, takže má spor navíc i ekonomický podtext. Berlín se obává, že Paříž si bude moci kvůli novým pravidlům EU pro trhy s elektřinou zajistit nízké ceny proudu z jádra, a tak získá nad svými sousedy navrch, říkají lidé blízcí jednáním mezi oběma zeměmi. Ministři na obou stranách problémy připouštějí: „Konflikt je bolestivý. Je bolestivý pro obě vlády i pro naše partnery (v Evropské unii),“ řekl listu Financial Times Sven Giegold, státní tajemník německého ministerstva hospodářství a ochrany klimatu.

Francouzská ministryně energetiky Agnès Pannier-Runacherová zase říká, že chce debatu „oprostit od emocí a přenést se přes značná nedorozumění, která se v této diskusi nahromadila“. Během společného vystoupení minulý týden v Hamburku německý kancléř Olaf Scholz a francouzský prezident Emmanuel Macron povzbudivě naznačili, že problém vyřeší a EU dosáhne dohody o podobě trhu s elektřinou. Ministři měli plán dojednat v červnu, ale k projednání reformy s cílem stabilizovat dlouhodobé ceny se sešli až 17. října.

Francouzsko-německý pat v oblasti jaderné energie však již nyní dopadá na debaty o klíčových politikách Unie, jako jsou pravidla pro obnovitelné zdroje energie a způsob výroby vodíku. A malé členské státy začínají projevovat netrpělivost. Zpoždění v otázce návrhu fungování trhu je „opět velkou přehlídkou francouzsko-německé nekompetentnosti“, říká úředník ministerstva energetiky jedné ze zemí EU, který si přál zůstat v anonymitě. „Máme problém s konkurenceschopností kontinentu jako celku a my se tu soustředíme na debatu, jestli nemá konkurenční výhodu jeden stát (nad druhým),“ říká český ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela, jenž během plynové krize předsedal jednání ministrů energetiky EU. „To nám nijak nepomůže, neposune nás to kupředu.“

Hluboké rozepře

Rozpory v otázce jaderné energie nebyly vždy tak hluboké, jako jsou dnes. Francie poprvé představila svůj civilní a vojenský jaderný program už v roce 1945. V šedesátých a sedmdesátých letech se dokonce uvažovalo o společných evropských jaderných elektrárnách. Velkým impulzem k rozvoji tohoto typu energetiky byla pro Francii ropná krize v roce 1973, která vyvolala vlnu výstavby reaktorů – dnes je v zemi v provozu 56 reaktorů.

„Německo mělo zásoby uhlí, které Francii chyběly,“ říká Bernard Accoyer, bývalý francouzský konzervativní politik a šéf projaderné lobbistické skupiny. Boom jaderných elektráren je ve Francii stále zdrojem národní hrdosti, ačkoli série loňských výpadků několika reaktorů provozovaných státní společností EDF způsobila vážné rozpaky a připravila Francii o korunu největšího vývozce elektřiny v regionu. „Jaderná energie je životním zájmem Francie. Francouzi raději odejdou z Evropy, než aby se k jádru otáčeli zády,“ vtipkuje jeden z vysokých představitelů země.

I Německo provozovalo jaderné reaktory, včetně těch sovětských na komunistickém východě, ale v sedmdesátých letech se vzedmula „protijaderná vlna“, když se zemědělci a vinaři na jihozápadě země postavili na odpor proti elektrárně ve Wyhlu, ležící rovněž na Rýně. Hnutí živené obavami z jaderných zbraní dalo později vzniknout vlivné německé straně Zelených, která je dnes součástí Scholzovy trojkoalice. „Německo leželo na hranici železné opony a všichni věděli, že v případě jaderné války by se proměnilo v ground zero,“ říká politolog Arne Jungjohann.

Po černobylské katastrofě v roce 1986 se obavy německých obyvatel ještě více prohloubily. Dětem v tehdejším západním Německu zakazovali hrát si na písku a lidé se ze strachu z radiace za deště schovávali doma. Některé druhy hub – a divoká prasata, která se jimi živí – jsou v určitých částech Německa od nehody stále kontaminovány.

Katastrofa v japonské elektrárně Fukušima v roce 2011 byla znamením, že od zrušení jádra není návratu. Bývalá německá kancléřka Angela Merkelová, která původně odsunula plány předchozí sociálnědemokratické a zelené vlády na postupné ukončení jaderné energetiky, oznámila uzavření elektráren, k němuž nakonec došlo letos. „Před Fukušimou jsem byla přesvědčena, že je velmi nepravděpodobné, aby k havárii došlo i v technicky vyspělé zemi s vysokými bezpečnostními standardy,“ řekla v projevu tři měsíce po havárii Merkelová: „Teď se to stalo.“

Vláda v Paříži se na tento odklon dívala s hrůzou, připomněl bývalý konzervativní prezident Nicolas Sarkozy. „Říkal jsem jí: Angelo, co se to děje? Jak to můžete udělat?“ popisoval při nedávném parlamentním slyšení jejich telefonát. „Ona odpověděla: Nicolasi, copak jsi neviděl Fukušimu? A já na to: Ale kde by se v Bavorsku vzala tsunami?!“

Veřejné mínění ohledně jádra je v Německu rozpolcené. Dubnový průzkum ukázal, že odstavení jaderných elektráren nepodporuje ani třetina respondentů. Ale když byla francouzská elektrárna na druhé straně Rýna ve Fessenheimu postavena mimo provoz, Stefan Portele, otec čtyř dětí a obyvatel Breisachu ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko, si oddechl. „Není to bezpečné. Dokud se nic nestane, je to v pořádku, ale pokud k něčemu dojde, mají miliony lidí problém,“ míní. „K zemětřesení dochází. Nikdy nevíte. Žádné jsme tu sice neměli, ale jedno by mohlo stačit…“

Na francouzské straně tento postoj nechápou, zejména tváří v tvář nedávnému německému rozhodnutí znovu zapojit do sítě uhelné elektrárny, které přišlo v důsledku energetického výpadku způsobeného rusko-ukrajinskou válkou. „Německo od nás jadernou energii kupovalo a teď znečištění z jejich uhlí padá až sem,“ říká Dominique Schelcher, šéf řetězce supermarketů Système U a majitel obchodu ve Fessenheimu.

Fukušimská katastrofa však vyvolala jisté rozpaky z jaderné energie i v jeho zemi. Po parlamentní dohodě se Stranou zelených se socialistický prezident François Hollande snažil omezit závislost na tomto odvětví, což v roce 2020 vedlo k uzavření fessenheimské jaderné elektrárny, ale Macron toto rozhodnutí po svém nástupu do funkce v roce 2017 posvětil. V roce 2022 nicméně otočil; jádro podpořil a oznámil výstavbu nejméně šesti nových reaktorů a prodloužení životnosti dalších zařízení v hodnotě 52 miliard eur.

Nerovný boj

Německé námitky proti francouzské jaderné strategii částečně odrážejí ideologický postoj, který silně vyjadřují zejména Zelení – včetně vicekancléře Roberta Habecka, jehož ministerstvo pro hospodářství a ochranu klimatu stojí v čele jednání o energetických otázkách.

Podle citovaného Giegolda, který na tomto ministerstvu pracuje, je „zcela mylné“ tvrdit, že Německo „v Evropě vede křížovou výpravu proti jaderné energii“. Říká, že nezpochybňuje právo Francie vyrábět atomovou energii, ale pouze právo využívat k tomu unijní fondy: „Můžeme společně financovat, na čem se společně dohodneme,“ říká.

Jiní představitelé strany Zelených v Berlíně však neoficiálně vyjadřují hlavně obavy o bezpečnost stárnoucí francouzské jaderné flotily. Jeden člověk obeznámený s vládními plány poukázal na loňské odstávky EDF kvůli odstranění problémů s takzvanou napěťovou korozí a uvedl, že agentura pro jadernou bezpečnost „dělá to, co má“. Dodal však, že se obává, aby jednoho dne „politici agenturu pro jadernou bezpečnost nepřehlasovali“, a argumentoval tím, že svět zažívá vážnou jadernou havárii zhruba každých 25 let – a „rok 2030 bude začátkem nebezpečné dekády“.

Němci se také obávají špinavé hry Francouzů o dotace. Ceny na trhu s elektřinou jsou v EU diktovány nabídkou a poptávkou, přičemž energie proudí tam, kde je největší poptávka. Roli v rozvíjení nových investic, včetně těch do obnovitelných zdrojů energie, však hrají národní dotace, které musejí dostat zelenou z Bruselu. Francie usiluje o to, aby mohla některé z těchto nástrojů využívat v širším měřítku u svých stávajících jaderných projektů i u nových elektráren.

Chce mít například větší přístup ke „smlouvám o rozdílu“, které stanoví minimální záruku ceny pro dodavatele energie, ale také strop, nad nímž si stát může vzít zpět veškeré příjmy. Ty by mohly vyplatit spotřebitelům a firmám v rámci jejich účtů za elektřinu, a tím napomoci nižším cenám.

„Celá debata není ani tak o jaderné technologii jako spíše o průmyslové politice a výhodách z levné energie pro vlastní průmysl,“ líčí Markus Krebber, výkonný ředitel největšího německého výrobce elektřiny z hlediska výroby RWE.

Habeckův nápad na zavedení státem dotovaného tarifu na elektřinu pro energeticky náročný průmysl vyvolal pozdvižení ve Francii i jinde, protože by Německu poskytl konkurenční výhodu.

Ministryně energetiky Pannier-Runacherová říká, že Francie se nyní snaží vyvracet „pohádky“, které se kolem snah její země vyrojily. Mezi ně patří i obavy německých kolegů, že by se Francie mohla pokusit nalákat německé výrobce svým příznivějším energetickým režimem, což odmítají.

Nedorozumění se letos stále prohlubuje, a to navzdory dosavadním pokusům Macrona i Scholze o ukázku jednoty, například na lednovém setkání v Elysejském paláci, jehož výsledkem byla společná deklarace hlásící se k vodíku vyráběnému z „nízkouhlíkových“ zdrojů – což je vlastně synonymum pro jadernou energii.

O několik týdnů později však jednání o legislativě EU týkající se „zelené“ výroby vodíku a role jaderné energie narazila na námitky Berlína. Tím začalo období sporů, kdy Francouzi na poslední chvíli stáhli podporu pro nová pravidla upravující obnovitelné zdroje v EU s odkazem na nedostatečně formulovanou roli jaderného paliva.

Podle pařížských úředníků byla epizoda ze začátku roku varovným signálem, že dohoda bude kvůli roztříštěné koalici v Německu velmi složitá. Francie v posledních měsících vytvořila jadernou alianci, k níž se připojilo čtrnáct zemí včetně Česka, Polska a Maďarska, a Pannier-Runacherová říká, že tato otázka není „pouze francouzsko-německým problémem“.

Francie je však ve srovnání s většinou zemí Evropské unie na jaderné energetice neúměrně závislá a státní provozovatel její flotily, společnost EDF, má na trhu dominantní postavení.

Rýsuje se cesta vpřed?

Francie začala lobbovat za zařazení jaderné energie do nejrůznějších dokumentů, o nichž se letos má jednat na několika unijních zasedáních, a to způsobem, který některé země považují za příliš agresivní, říkají diplomaté a úředníci EU. Francouzští diplomaté vyjádřili obavy, že zmínky o jaderné nebo „nízkouhlíkové“ energii vypadnou z textů týkajících dohod se třetími zeměmi o dodávkách energie nebo ujednání tom, jaká odvětví by měla být v unijním „zákoně o uhlíkově neutrálním průmyslu“ upřednostněna. „Byla to skutečně komplexní strategie,“ říká jeden z vysoce postavených úředníků EU.

Evropská komise tvrdí, že zachovává postoj „technologické neutrality“ a nebude do něj zasahovat, neboť tato oblast je výsadou jednotlivých států. Francie a další země s jadernými elektrárnami, jako jsou Finsko a Česká republika, však tvrdí, že upřednostňováním obnovitelných zdrojů energie Komise opomíjí jiné nízkouhlíkové varianty. „Existuje mnoho zastaralých předpisů, které byly proti jaderné energii od počátku zaujaté,“ říká Atte Harjanne, předseda finské Strany zelených, která je jako jedna z mála zelených partají v Evropě pro jadernou energii. „Není jednoduché zařídit, aby každá nová regulace byla technologicky neutrální, ale už teď jsme pozadu.“

Komise nepředpokládala, že se Evropa k jaderné energii znovu přikloní. Čekala, že poptávka po ní bude do roku 2050, kdy má Evropská unie dosáhnout uhlíkové neutrality, stabilní, nebo bude dokonce klesat. Ale díky zjištění, jaké ohromné množství dostupné de­karbonizované elektřiny bude na elektro­mobily, domácnosti a všechno ostatní třeba, došlo k „její renesanci“, říká vysoký úředník EU. Jasně protijaderné státy – jako Rakousko a Lucembursko – dále tvrdí, že investice do levných jaderných elektráren ubírají prostředky zelenějším a levnějším obnovitelným zdrojům, a poznamenávají, že Francie byla jedinou zemí EU, která v roce 2020 v oblasti obnovitelných zdrojů nedosáhla svých cílů. Minulé úterý Macron a Scholz vyjádřili určitou naději, že by se reforma trhu s elektřinou mohla odblokovat, přičemž francouzský prezident mluvil o „velmi povzbudivé diskusi“ a možné dohodě do konce měsíce.

Stále však není jasné, co by to mělo obnášet. Ředitel pro klima, energetiku a zdroje ve společnosti Eurasia Group Henning Gloystein říká, že pokud by se Německo i Francie pustily do souboje

o dotace energií a umožnily podporu průmyslu ve svých zemích nízkými cenami, „znamenalo by to asi smrt velkoobchodního trhu s elektřinou v EU, protože většina spotřeby by byla vázána na pevné ceny“. V dlouhodobějším horizontu zastánci jaderné energetiky doufají, že se podaří nastolit klidnější debatu o této technologii.

Podle Pascala Canfina, liberálního francouzského poslance Evropského parlamentu, jenž má blízko k Macro­novi, si budou muset tvůrci politik uvědomit, že jaderná energetika sice „není zelená“, ale „je jednoznačně součástí řešení, takže bychom ji neměli vylučovat z financování“. „Když ve Finsku dávám rozhovory médiím a vysvětluji své názory, dostávám zprávy (od německých Zelených), že mám pravdu,“ říká Harjanne, šéf projaderných finských Zelených.

Karikatura v kanceláři fessenheimského starosty však dává tušit přetrvávající rozpory. Na jednom břehu Rýna je zobrazena jaderná elektrárna, na druhém uhelná doplněná o větrné turbíny, u obou postávají skupiny francouzských a německých dělníků a nad nimi je text: „Oni ničemu nerozumí!“

Článek vyšel ve Financial Times 15. října, krátce před dalšími jednáními v Lucemburku.

Sarah Whiteová, Alice Hancocková a Laura Pitelová s přispěním Leily Abboudové a Guye Chazana, FT