Na prezidentku kandidovat nebudu

Za více než dva měsíce války na Ukrajině, a především po ruských útocích na jaderné elektrárny v Černobylu a Záporoží, se z Dany Drábové stala jedna z nejvlivnějších osob na českém Twitteru. Ruské vojáky se nebojí označit jako okupanty či orky a na její slova „radiační situace na Ukrajině zůstává normální“ čekají každé ráno tisíce Čechů. Aktuálně ji na této sociální síti sleduje téměř 90 tisíc lidí.

Přestože Rusové ostřelují ukrajinské atomové zdroje, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) uklidňuje před samotnou havárií i eventuál­ním zasažením Česka. „Neumím si představit, že by u nás byla potřeba ochranná opatření. Chrání nás více než tisíc kilometrů a z případného úniku by k nám radionuklidy putovaly několik dnů,“ říká Drábová.

Věnujete se teď Ukrajině v SÚJB intenzivněji než v minulosti?
Nijak dramaticky, leda když se objeví zpráva, že okupanti zase podnikají kroky v okolí jaderných zařízení, ale to se naštěstí už delší dobu nestalo. Faktem ovšem je, že se tématu musíme víc věnovat z hlediska zvýšeného zájmu veřejnosti. Přece jen záření, jaderné otázky, jaderné technologie a zejména jaderné zbraně jsou v poslední době – bohužel – předmětem velkých obav u značné části populace. A my jsme tu od toho, abychom vysvětlovali, jak to je. Ve chvíli, kdyby se tam něco stalo, tak to samozřejmě rychle oznámíme, ale musím také realisticky připomenout, že nás chrání poměrně velká vzdálenost, 1 200 až 1 500 kilometrů.

Co by museli Rusové s ukrajinskými jadernými zdroji udělat, aby to ohrozilo střední Evropu?
Nedovedu si to představit. V Černobylu po 36 letech není nic, co by mělo v případě rozbombardování jiné než lokální důsledky. Záporoží je trochu jiná záležitost, ale havárii na Záporoží – záměrně způsobenou tím, že by tam okupanti něco vyvedli – si můžeme představit spíše jako Fukušimu než jako Černobyl. Jaderné bloky v Záporoží jsou analogií temelínských bloků; pokud do toho Rusové nestřelí sérií kalibrů, tak to vydrží. Navíc znovu opakuji, že v případě Černobylu nás vzdálenost spolehlivě ochránila. Takže je možné, že bychom tu něco naměřili, ale lidi by to neohrožovalo.

Kolik času bychom měli, kdyby se v Záporoží odehrálo „něco velkého“?
Já si opravdu neumím představit, že by tady u nás byla potřeba nějaká ochranná opatření. Každopádně než by k nám z případného úniku doputovaly radionuklidy, trvalo by to několik dní.

Jodové tablety tedy Češi kupovat nemusejí…
No to vůbec! Tato věc mě opravdu trápí. Jakmile se objeví jakákoli zpráva o mimořádném jaderném záření, lidé vykoupí a zdlábnou jodové tablety. Naštěstí ne všichni, ale připomíná mi to kauzu ivermektin, který lidé brali proti covidu-19.

Nebojíte se, že Rusové použijí jaderné zbraně?
Mám takové mrazení v zádech. Myslím, že nepoužijí velkou strategickou jadernou zbraň, takoví sebevrazi zase nejsou, i když u Putina člověk už opravdu neví. Nicmé­ně doufám, že řetězec, který je potřeba k tomu, aby byla spuštěna jaderná zbraň, je dostatečně dlouhý. A doufám, že se nenajde člověk, který by vložil ten poslední kód. Mimochodem v minulosti se to již několikrát stalo. Třeba během kubánské krize, i pár dalších takových případů bylo. Bohužel jiná otázka je ohledně taktických jaderných zbraní, tam mám mrazení, že by je to napadnout mohlo. Důsledky by nebyly kontinentální, ale lokální.

Všimla jste si, jak roste vnímání vašeho úřadu v krizových momentech, jako jsou válka či havárie jaderného zdroje? Uvědomujete si, že se z vás stala skutečná influencerka?
Nemám z toho radost, jsem všechno jiné než extrovert, ale mohu-li tu službu poskytnout, tak to udělám. A pokud jde o míru důvěry lidí v náš úřad, těší mě to, byť současné okolnosti nejsou pozitivní. Vždycky tu bude zhruba 20 procent lidí, kteří mají jádro spojeno s ošklivými symboly, koneckonců Rusové toho ošklivého symbolu Černobylu taky využili, respektive zneužili.

Měříte, jak Češi věří jaderné energii?
My v SÚJB ne, ale průzkumy o vztahu Čechů k jaderné energetice dělá pravidelně ČEZ. Důvěra národa je, s malými výkyvy, v podstatě konstantní: pohybuje se mezi 60 až 65 procenty. Kdybych to měla zobecnit, my Češi nejsme z jádra vyloženě na větvi, ale uvědomujeme si, že tyto zdroje představují víc než třetinu naší spotřeby elektřiny, uměli jsme si je postavit, umíme tu elektřinu vyrobit, zařízení fungují spolehlivě a bezpečně, takže proč ne. Jsem ale přesvědčena, že jiný výsledek by byl, kdyby se začalo hovořit o výstavbě nového bloku v jiných lokalitách, než jsou ty stávající, tedy mimo Temelín a Dukovany. Zejména v bližším okolí potenciálního nového bloku bychom viděli rapidní pokles podpory. Ostatně sledujeme to i na debatě o umístění úložiště vyhořelého jaderného odpadu. Doufám, že náš úřad ke konstantní podpoře jádra v Česku přispívá, ale základním parametrem je, že ČEZ provozuje obě elektrárny bezpečně a od dob spouštění Temelína tu nejsou žádné ostré hrany. Tam jsme se – všichni hráči – naučili komunikovat, byť to občas bylo opravdu bolestné.

Tehdy jste byla v čele SÚJB poměrně krátce, start Temelína pro vás byl velká zatěžkávající zkouška.
Necelý rok. A navíc jsem byla poměrně mladá. V osmatřiceti jsem měla méně zkušeností i trpělivosti, takže jsem se spoustu věcí – hlavně onu trpělivost – musela pečlivě učit.

Nevidíte tedy možnost, že by v Česku vznikla nová jaderná elektrárna ve zbrusu nové lokalitě?
Pokud jde o nové velké bloky okolo 1 000 megawattů, tak ne. Problém není v tom, že bychom nenašli vhodné místo, ale nebude tak dobré jako Temelín a Dukovany. Kupříkladu dlouhé roky byla zvažována, i pro větší blok, lokalita Blahutovic v Moravskoslezském kraji. Ale pro dostatečný objem chladicí vody by to vyžadovalo vystavět na Bečvě novou přehradu, a to už je skutečně velká komplikace. Tedy je správná strategie jít v Dukovanech cestou „jádro za jádro“, to znamená nahradit bloky, které po 60 letech (počítá se, že do roku 2045 – pozn. red.) s největší pravděpodobností doslouží, novými jadernými bloky. Na Temelíně je místo ještě pro dva velké bloky a možná že se tam podaří vystavět první vlaštovku, co se týče menších reaktorů. Ale vůbec to neznamená, že bychom neměli lokalitu pro ty menší reaktory, ty úplně malé, jež by postupně nahradily uhlí v teplárenství. Pro ty by se lokalit našla řada.

Větší problém je tedy s přehradou než se samotnou elektrárnou? Vždyť obce v okolí z přítomnosti takové stavby získávají ohromné kompenzace. Podívejte se na města a obce v okolí Týna nad Vltavou či Třebíče, jak vzkvétají.
Přesně tak. Ostatně v poslední době je hodně vidět, jak Vysočina a Jihomoravský kraj ve zhruba 20kilometrovém okolí kolem Dukovan hodně tlačí na to, aby tato jaderná lokalita neskončila. Dvacet let uteče jako voda a regionální politici i regionální průmysl mají velký zájem na tom, aby tam jádro pokračovalo. Investice do okolí nejsou malé a obce v porovnání s jinými kouty republiky vypadají o dost lépe.

Jaké jsou – kromě dostatečného objemu vody – požadavky na výstavbu elektrárny v nové lokalitě? Dostatečná kapacita silového napětí?
Vyvedení výkonu z elektrárny je velké omezení na maximální instalovaný výkon, v podstatě skoro stejně důležité jako voda.

I proto je výběrové řízení na výstavbu nového reaktoru v Dukovanech omezeno na 1 200 megawattech?
Ano. Ze všech možných analýz – chladicí voda, vyvedení výkonu, doprava velkých komponent, jako jsou reaktorová nádoba nebo parogenerátory a ještě nějaké další – vyšlo, že tato lokalita neunese v souběhu se čtyřmi provozovanými bloky, u kterých nevíme, jak dlouho budou v provozu, více než 1 200 megawattů. Pátý blok v Dukovanech se staví jako náhrada stávajících bloků jedna a dva.

Takže se nebavíme o navýšení podílu jaderné energetiky v českém energetickém mixu?
V této lokalitě nikoli. Ale nezapomínejme, že souběžně je možné řešit stavbu nových bloků v Temelíně, pokud se pro ně najde financování. To bude nejužší místo.

Peníze jsou v současném rozhodování o jaderné energetice v Česku to nejdůležitější?
V dnešním složitém světě je to mozaika různých faktorů, finance jsou jedna věc. Obecně tu panuje názor, že by projekt neměl být velkým podílem financován ČEZ, takže bude zapotřebí větší zapojení státu. Což státu dává velkou příležitost projekt ovlivnit a vyladit. Zároveň vidím, v jakém stavu je státní rozpočet, vidím potřebu postarat se o zdravotnictví, sociální záležitosti, penze, jak v této době shánět financování, aniž bychom se zadlužili přes míru. Ale také mám pocit, že se mezi pilíře státní koncepce dostává i energetická bezpečnost a samostatnost. A jaderná elektrárna k ní může přispět. Nakonec to rozhodování nejvíc ovlivní základní otázka, kdy lidé řeknou: hele, je z toho víc užitku než škody, tak nám to vy politici postavte.

Je případná stavba drahého, velkého jaderného zdroje otázkou pro referendum?
Kdybychom byli ve Švýcarsku, tak klidně. Tam mají po desetiletí, možná staletí propracovaný mechanismus referenda, jeho přípravy a poskytnutí relevantních informací, aby lidé věděli, o čem rozhodují. V Česku si skoro nedovedu představit referendum o čemkoli. I když to zásadní a myslím, že jediné, kterým jsme prošli – referendum o vstupu do EU –, dopadlo dobře. Takže nakonec bych lidi až tak nepodceňovala. Jenže v tom roce 2003 nebyla moc sociálních sítí tak obrovská jako dnes.

Před časem jste zmínila, že časový harmonogram výstavby a zprovoznění nového bloku v Dukovanech do roku 2036 je hodně napjatý. Kde jsou z vašeho pohledu největší úskalí?
Nový dukovanský blok má kladné stanovisko EIA, ministerstva životního prostředí, i když s řadou podmínek. Tento milník je naštěstí vyřešen. Nový blok má také povolení našeho úřadu k umístění, což je podmínka pro to, aby investor předstoupil před stavební úřad s žádostí o územní rozhodnutí. To ČEZ udělal již loni a ukazuje to na jedno z úzkých míst, tedy řízení před stavebním úřadem. Kdokoli, včetně mezinárodních hráčů nebo nezúčastněných aktérů, má možnost se donekonečna odvolávat. Třeba momentálně se řeší, jestli stavební úřad v Třebíči je v tomto řízení podjatý, nebo ne.

Nejsou tam žádné správní lhůty?
Jsou, ale ty také předpokládají vypořádání všech námitek, připomínek. Takže předpokládám, že to skončí soudem.

Dokážete si po rozpoutání války na Ukrajině představit, že by mohl být do tendru přizván ruský či čínský dodavatel?
O Číně bylo rozhodnuto již před časem, jaderná elektrárna je z hlediska kybernetické bezpečnosti velmi citlivý objekt. Je ale taky fér říct, že Čína je země, která své jaderné bloky stavět umí. Na rozdíl od Ruska nedělá svému jadernému programu PR, protože to nemá zapotřebí. Soustředí se na svůj domácí program a prakticky ne­exportuje; opravdu to nemají zapotřebí. Co se týká Ruska, znovu se dostáváme k obří moci sociálních sítí, protože tady se vytvořil dojem, že když nám nový jaderný blok nepostaví Rosatom, tak ho mít nebudeme, protože on to umí nejlépe, nejlevněji a vlastně jako jediný, kdo to umí pořádně. To je majstrštyk ruské informační války a bohužel není jediný. Jsem přesvědčena, že jsme pořád dostatečně neocenili tvrdohlavost a neoblomnost BIS, která i přesto, že na ni byl činěn velký tlak, neuhnula a opakovaně označovala Rusko za riziko. Teď malou poznámku pod čarou: nebyla jsem ráda, že byl zrušen tendr na stavbu temelínských bloků tři a čtyři. Ale když se na to zpětně podívám, pravděpodobnost, že by to rozestavěli Rusové, není malá. A my bychom teď byli v těžkých problémech jako Finové s elektrárnou Hanhikivi nebo Maďaři s elektrárnou Paks 2. A to se tam nekoplo do země, u nás by to bylo rozestavěné.

Palivo do Temelína bude od roku 2024 dodávat „západní“ konsorcium Westinghouse/Framatome. Je tam, ve srovnání s dosavadním ruským dodavatelem TVEL, nějaká kompatibilita, nebo se musí elektrárna upravit?
Kompatibilita tam je, bez toho to nelze. Framatome dokonce uvažoval, že bude v Německu nebo ve Francii montovat palivo z komponent od TVEL. Válka na Ukrajině rozhodnutí o dodavateli paliva zcela jistě ovlivnila, protože s palivem od TVEL u nás nejsou špatné zkušenosti a Rus vždy podstřelí cenu, už jen proto, aby tu zakázku dostal.

Nové palivo pro Temelín tedy bude dražší.
Ano, bude. Ale lepší je mít ho dražší než ho nemít vůbec nebo ho mít od okupantů. Je potřeba si uvědomit, že cena kilowatthodiny z jaderné elektrárny není na ceně paliva až tak závislá. V případě, kdy cena jaderného paliva stoupne dvojnásobně, ta kilowatthodina se prodraží asi o dvacet procent. Na rozdíl od plynu. Když u něj kubík stoupne dvojnásobně, ta kilowatthodina je cenově také dvojnásobná.

Hlavní položkou je amortizace ceny stavby?
Palivové náklady jsou poměrově skutečně nižší než u jiných elektráren. To hlavní, co kilowatthodiny v jaderné elektrárně prodražuje nejvíc, jsou odpisy. Takže ve chvíli, kdy je elektrárna účetně odepsaná, je výroba elektřiny skutečně velmi levná. A to se vracíme k debatě o financování, protože hodně bude záležet na tom, za kolik si stát, nebo případně další investor, dokáže půjčit. Cena peněz se na celkových nákladech na jadernou elektrárnu podílí možná až 60 procenty.

Nicméně úvodní odhadovaná cena toho projektu je, podle zkušeností ze stavby všech zdrojů na světě, jen jakýsi „vykopávací“ údaj. Poslední zprovozněný jaderný blok ve finském Olkiluotu byl třikrát dražší, než se původně odhadovalo.
To je primárně záležitost investora, zda si dokáže ohlídat a vymoct plnění smlouvy. Případ bloku v Olkiluotu je zajímavý tím, že Finové mají smlouvu s francouzským dodavatelem postavenou tak, že vícenáklady jdou z větší části za dodavatelem. Což mimochodem napomohlo ke krachu francouzského státního koncernu Areva, který je nyní součástí státní energetické firmy EDF.

Nový blok v Olkiluotu stál 11 miliard eur do okamžiku připojení k síti, do finského energetického mixu by měl dodávat asi 14 procent elektřiny. Vyplatí se to?
Odpovím příměrem. Zmiňovaných 11 miliard eur je asi třetina toho, co Němci – ročně – platí jako příspěvek na svou Energiewende (přeměna německé energetiky na ekologické zdroje). Za rok!

Němci doma vypínají jádro a uhelné elektrárny, ale nemají problém kupovat z Česka elektřinu, která je z 80 procent vyrobená z uhlí nebo jádra. Není to pokrytecké?
Ono se to nedá takto posuzovat. V rámci nákupu ze společné přenosové distribuční sítě nevíte, co v danou chvíli kupujete. Dispečinky to tam nějak pošlou podle nastavených kontraktů.

Ještě bizarnější situace je u Rakuša­nů, kteří jsou energeticky nesoběstační, proti Temelínu se dlouho stávkovalo, ale elektřinu vyrobenou v Temelíně si rádi koupí.
Oni jsou navíc šikovně nesoběstační. Na­kupují elektřinu libovolně, zejména v období, kdy je cena opravdu nízká, nacpou si ji do přečerpávacích nádrží a v době špičky ji prodávají jako dorovnání odchylky.

Bavili jsme se o schizofrenii mezi nutností energetické soběstačnosti a povinností zajistit finance na vyplácení důchodů.
Myslím, že v dnešním světě důchody bez elektřiny vůbec nevyplatíte (smích).

Ano, ať z pohledu dividendy z ČEZ, nebo potřeby elektřiny pro chod IT systémů. Ale není na pořadu dne diskuse o odložení vypnutí uhelných elektráren, když plyn vůbec nemusí být k dispozici, slunce u nás tolik nesvítí, vítr tolik nefouká a nový jaderný zdroj ještě není postaven?
Domnívám se, že vypínání uhlí se teď poodsune. K samotnému dotazu: klíčové u obnovitelných zdrojů je to, že si takto vyrobenou elektřinu neumíte schovat. Otázka akumulace energie je klíčová. Ještě bych při této příležitosti ráda řekla, že stát by nutně potřeboval zavést jaderného ambasadora, tedy člověka, který vysvětlí lidem, jak je vlastně jaderná energetika skvělá. Protože my máme říkat, že je bezpečná.

Jací dodavatelé tedy aktuálně připadají v úvahu v otázce stavby nového bloku v Dukovanech? Korejská KHNP, americký Westinghouse a francouzští Areva/EDF?
Určitě. Ve finském Olkiluotu stavělo zajímavé konsorcium – zmiňovaná Areva s německým Siemensem AG. Ale tam se bude muset něco změnit na straně Německa, protože Siemens dostal vnitrostátně vyčiněno, že se účastní jaderných projektů. Jak to u velkých zakázek bývá, tak i u nás začaly ve veřejném prostoru probublávat pomluvy na potenciální dodavatele. Jednou běží něco proti Francouzům, že neumí dostavět domácí bloky, pak proti americkému Westinghousu… Proti Korejcům se nic takového zatím neděje, protože ti zatím postavili, co měli. Každý z potenciálních dodavatelů je schopen nabídnout a dodat technologii, která bude bezpečná a s nejlepšími světovými parametry. Snažím se nad to povznést a říkám: na světě je 440 bloků, všechny byly nějak postaveny, a pokud fungují bezpečně, tak proč by další nemohl vzniknout u nás?

Jak se v jaderné branži vyvíjí technologie? Jsou nové reaktory efektivnější?
Z hlediska účinnosti toho u všech reaktorů stávající generace moc nenaděláte. V podstatě vše je omezeno Carnotovým cyklem (kruhový tepelný cyklus – pozn. red.). Tedy pokud se neposuneme k vysokoteplotním reaktorům, které budou mít možnost vyšší teploty na výstupu z aktivní zóny, moc se nepohneme. Ale aniž bych to chtěla bagatelizovat, pořád je to tepelná elektrárna, jen teplo vzniká specifickým způsobem.

Zmínila jste malé jaderné reaktory. Co to obnáší a kdy by mohl vzniknout první v Česku?
Definice hovoří o elektrickém výkonu v rozmezí 10 až 300 megawattů. A to 300 MW už není malý reaktor, Dukovany před lety začínaly na 440 MW. Všechny menší reaktory, jež jsou v pokročilé fázi vývoje, jsou založeny na osvědčených a bezpečných technologiích. Nejdál jsou asi v Kanadě, kde mají od roku 2018 plán, jak s malými reaktory výrazně zvýšit kvalitu života místních komunit v odlehlých lokalitách, které jsou často zdrojem nerostného bohatství. Potřebují malé reaktory jako ekologický zdroj, který může být provozován bez rozsáhlého tažení drátů. Tamní elektrárenská společnost Ontario Power Generation plánuje do roku 2030 zprovoznit v lokalitě Darlington reaktor od konsorcia General Electric Hitachi o výkonu 300 megawattů. To je moc pěkný projekt.

GE se vrátilo do jaderné energetiky?
Koncern GE se v jaderné oblasti pohyboval od 70. do 90. let velmi intenzivně. Pak ale odešli a nyní vyrábějí turbíny pro nejadernou část. Hitachi má v oblasti jaderných reaktorů velké zkušenosti, v domovském Japonsku jsou tradičním dodavatelem.

O tom, že by malá jaderná elektrárna nahradila městské teplárny, se hovoří už několik dekád. Může problém s ruským plynem uspíšit rozvoj v tomto směru?
Já si dokonce pamatuji projekt z 80. let s názvem „Jaderná výtopna do každého krajského města“. Pro teplárenství to skutečně variantou je, obzvlášť teď, protože války, obecně katastrofy či krize, jsou velký modernizační impulz. Vývoj se zrychlí, vlastně všechno, na co jsme byli líní, co jsme doteď nepotřebovali nutně nebo se nám do toho nechtělo, tak se výrazně zrychlí. V segmentu malých reaktorů dojde k urychlení vývoje i nasazení.

Nebudou se Češi bát reaktoru „na sídlišti“? Nebo akceptují teplo a elektřinu za rozumnou cenu a především spolehlivě, než by zůstali odkázáni na plyn?
To je právě ta otázka. Míra akceptovatelnosti roste s tím, jak jste v úzkých. A my zatím nevíme, jak moc jsme v úzkých, protože vyúčtování za plyn a elektřinu teprve přijde.

Na kolik odhadujete cenu kilowatthodiny pro českého koncového spotřebitele v následujících 12 měsících?
To neumím predikovat. Viděla bych to kolem deseti korun, ale určitě se mýlím.

Snažím se debatou o předpokládaném nárůstu ceny elektřiny třeba na dvojnásobek současných cen vrátit k otázce ekonomické efektivity výstavby nového jaderného zdroje.
K tomu není zapotřebí dvojnásobné ceny. Už současná úroveň mění ekonomické parametry stavby zdroje.

Česko dosud nevyřešilo otázku úložiště vyhořelého jaderného odpadu. Kolik času ještě máme?
Úložiště je skutečně velmi emotivní téma. Vstoupila do toho evropská taxonomie, která říká, že jádro bude dočasně považováno za udržitelné, když řešení úložiště vyhořelého paliva bude na stole v roce 2050. My jsme v koncepci nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem počítali s tím, že úložiště bude v provozu v roce 2065. Ano, stálo by to větší úsilí, ale je to pořád realizovatelné. Je potřeba vybrat lokalitu a stát bude muset narovnat záda a říct: nedá se nic dělat, dostanete velké kompenzace, ale tady to bude.

Může se do roku 2050 objevit technologie, která by umožnila vyhořelé palivo znovu obohatit a využít?
Přepracování je především ekonomická otázka. Francie již přepracovává, protože jí se to pro jejích 56 bloků vyplatí. Technologie na to jsou, ale pro našich šest bloků je palivo z čerstvého uranu levnější než to, které se vytěží přepracováním vyhořelého paliva. To máte jako s těmi jadernými výtopnami: plán je krásný, akorát že uhlí bylo tak zatraceně levné…

V poslední době se čím dál častěji objevuje vaše jméno v souvislosti s případnou prezidentskou kandidaturou. Skutečně nebudete kandidovat?
Ne, nic nebude (smích). Ptá se mě na to skutečně hodně lidí a já jsem si na to vymyslela univerzální odpověď, že momentální pseudopopularita nemá vůbec co dělat se schopností vykonávat takovou funkci.

Jde o zkušenosti, schopnosti mluvit k lidem, vysvětlovat a uklidňovat. To všechno umíte.
Ale pak je tam ještě jeden, pro mě rozhodující faktor – člověk, který jde do prezidentské kandidatury, to musí opravdu chtít. A já to nechci. Já jsem si svých 15 minut slávy už užila.