Jak uhlídat marže

Ministerstvo zemědělství prý začne monitorovat marže a obchodní přirážky napříč výrobně-prodejním trojlístkem – zemědělci, potravináři a obchodníci. „Chceme ztransparentnit obchodní prostředí,“ slibuje šéf resortu Martin Šebestyán (nestraník za SPD). Opatření bude součástí „plánu na levnější potraviny“. Ten má podle předsedy sněmovny a hnutí Tomia Okamury splnit předvolební slib SPD, za kterou Šebestyán sedí ve vládě.

Ministr chce zpočátku čerpat z veřejně dostupných dat, která by měl shromažďovat přímo na ministerstvu potravinový ombudsman. Tím se minulý týden stal Jindřich Fialka, jenž na ministerstvu i nadále povede potravinářskou sekci. „Bude tam možnost pro občany podávat k němu nějaké podněty o tom, že ten trh někde selhává,“ upřesňuje Šebestyán.

Důkazní materiál? Tabulka ČSÚ

Hovězí, vepřové, kuřecí, mléko, máslo, eidam, vejce, mouka, brambory a jablka. Deset základních potravin, u kterých Český statistický úřad sleduje, za kolik prodávali farmáři, potravináři a nakonec obchodníci koncovému zákazníkovi. Jedná se o statistiku, na niž dlouhodobě odkazuje Zemědělský svaz ČR nebo Potravinářská komora ČR, aby dokázaly, jaký článek výroby a prodeje potravin si nejvíce „mastí kapsu“. Na tabulku odkazoval v minulosti také stávající ministr zemědělství.

Třeba příklad eidamu a brambor dává za pravdu výrobcům, kteří dlouhodobě tvrdí, že některé přirážky řetězců jsou „nemravné“. Mlékárny v prosinci dodávaly kilogram oblíbeného sýra v průmě- ru za 87 korun, zatímco supermarkety nabízely kilo eidamu za 205 korun. To je přirážka 136 procent. V případě brambor dodávali pěstitelé v prosinci kilogram za necelých šest korun. Řetězce si na ně přisadili v průměru bezmála osm korun. „Monitoring marží v tuto chvíli neumím komentovat, protože jsme zatím žádný návrh neviděli a předpokládám, že s námi bude ministerstvo jednat ještě před tím, než něco zveřejní,“ říká Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, který zastupuje největší řetězce v Česku.

Stejná data ČSÚ však rovněž ukazují, že třeba máslo prodávají supermarkety se ztrátou. Kilo potravináři v prosinci dodávali za 179 korun, zatímco obchody ho nabízely za 186 korun a po odečtení DPH za 166 korun. Proto je dobré si v debatě „kdo má máslo na hlavě“ připomínat, že ani marže a ani obchodní přirážka nerovná se zisk. „Z marží se platí provozní náklady, jako jsou mzdy zaměstnanců, náklady na provoz či výstavba nových prodejen, a teprve až po jejich uhrazení na konci zůstane nějaký zisk,“ tvrdí Prouza s tím, že obchody prý investují 12 až 15 miliard korun ročně, na daních z příjmu odvedou 2,5 miliardy a na sociálním a zdravotním pojištění zaměstnanců dalších devět miliard korun. „Pokud stát chce, aby měl obchod nižší marže, tak tím říká, že máme propouštět naše zaměstnance, těm zbylým máme snížit mzdy a máme v Česku přestat investovat,“ dodává Prouza.

Naopak potravinářská komora dává kontrole marží své „požehnání“. „Data Českého statistického úřadu se v tomto ohledu ukazují jako nedostatečná, neboť u některých položek postrádají potřebnou výpovědní hodnotu a detail,“ tvrdí mluvčí komory Marek Zemánek.

Marže 3 900 procent

Ministr Šebestyán neplánuje pouze ukazovat na přirážky a marže obchodníků. Chce také upozornit na to, jak moc si z pomyslného cenového koláče ukrajují potravináři a zemědělci. Právě proti nim se však ministrovy plány mohou obrátit. Hlavní ekonom společnosti Datarun Petr Bartoň spočítal, jakou „marži“ může mít zemědělec na nejrozšířenější plodině – pšenici. „Když budeme pro zjednodušení uvažovat stejnou cenu za jedno zrnko, pak stačí zjistit, že z jednoho zrnka se zrodí klas, na kterém je v českém prostředí typicky 35–50 zrnek. Počítejme konzervativně 40 zrnek už třeba proto, že ne každé nakoupené a zaseté zrnko vzejde. Potom to ministerskou logikou výpočtu vypadá tak, že zemědělec nakoupil zrno za tisíc korun a prodává jej za 40 tisíc korun. To je marže 3 900 procent!“ vypočítává Bartoň.

Ekonom Bartoň je přesvědčený, že spotřebitel žádnou statistiku o maržích a přirážkách nepotřebuje. Zákazník by měl vědět, za kolik mu je jeden řetězec schopen prodat něco srovnatelného, co si může porovnat i u jiného supermarketu. Navíc nízká marže může poukazovat na určitou neefektivitu daného obchodu, tedy jak málo (po započtení svých vysokých nákladů) dokáže vydělat. „Pokus donutit lidi kupovat od nejméně efektivních výrobců už tu byl. Více než 40 let do roku 1989,“ kritizuje Bartoň.

Maďarská cesta

Ministr zemědělství tvrdí, že v roce 2026 bude jeho úřad pouze analyzovat data od dozorových orgánů, jako jsou Státní veterinární správa ČR, Státní zemědělská a potravinářská inspekce nebo Česká obchodní inspekce. Kdyby potravinový ombudsman našel nějaké „nekalosti“ v rozdělení marží, budou příští rok následovat kroky, které by prý nastavily férové prostředí i pro zemědělce a potravináře. O konkrétních změnách Šebestyán ještě mluvit nechce, nicméně šéfka sněmovního zemědělského výboru Monika Oborná (ANO) v prosinci řekla, že ve hře může být změna zákona o cenách nebo zákona o významné tržní síle.

Jinými slovy by vláda úpravou legislativy zasahovala do trhu. Takové úvahy ovšem rozsvěcí v hlavách mnoha ekonomů varovné světlo. „Pokud stát omezuje, kolik si mohou jednotlivé články řetězce ,vzít‘, dochází k potlačení motivace investovat do efektivity, logistiky, modernizace výroby či zvyšování kvality. Firmy se pak snaží ztracené marže kompenzovat jinde – omezením sortimentu, zhoršením kvality, nižšími investicemi nebo přesunem nákladů do nehlídaných položek,” upozorňuje hlavní ekonom Argos Capital Kryštof Míšek. Experti se obávají, že by se kabinet Andreje Babiše mohl inspirovat v Maďarsku, kde vláda Viktora Orbána v posledních letech podnikala různé „experimenty“. Původní systém, kdy se ceny vybraných potravin zmrazily na úrovni z října 2021, nahradily v roce 2023 povinné slevy, a následně v červenci 2024 se zcela zrušil kvůli vysoké inflaci a deformacím trhu. Pauzu od podobných zásahů si však Orbán dal jen velmi krátce a loni se začal zaměřovat právě na marže obchodníků.

„Maďarsko zavedlo limit obchodních marží u vybraných základních potravin (marže maximálně 10 procent nad velkoobchodní cenou u 30 položek). Zavedení cenových stropů a následně i regulace obchodních marží u vybraných základních potravin sice krátkodobě snížily oficiální ceny několika položek, zároveň to však vedlo k omezení dostupnosti zboží a k přesunu zdražení do jiných kategorií,“ upřesňuje ekonom Míšek.

Před maďarským receptem tak vcelku logicky varují i supermarkety. Podle jejich vlajkonoše Tomáše Prouzy je to důsledek toho, že se ke kormidlu dostali populisté. A to jak v Maďarsku, tak nyní i v Česku. „Je to dobře vidět na srovnání inflace u potravin v Česku a v Maďarsku za poslední čtyři roky. Od chvíle, kdy Orbán přišel se svými regulacemi, vzrostla cena potravin v Maďarsku dvakrát víc než v Česku, které se snaží udržovat alespoň trochu konkurenční trh,“ říká Prouza.

Omezení slev jako řešení

I agrární ekonom z České zemědělské univerzity v Praze Tomáš Maier tvrdí, že omezení marží je cesta do pekel: „Obchodní řetězce se chovají tržně, chovají se i marketingově a jednou mají vyšší marže na jednom produktu, podruhé na nějakém jiném výrobku.“ Maier tak naráží na fenomén slev, kterého se Češi neradi vzdávají. Naopak. V Česku se prodá nejvíc potravin v akci ze zemí EU – více než 60 procent. Češi jsou zkrátka slevovými fanatiky, což samozřejmě znamená, že cenovky především základních potravin se často mění, a tedy i marže obchodníka.

Podle šéfky sněmovního zemědělského výboru Oborné je situace se slevami v Česku už neudržitelná. Tvrdí, že cenové výkyvy jsou pro spotřebitele často matoucí. V tom s ní souhlasí i ministr zemědělství. Šebestyán má ovšem políčeno na prodej pod nákupními cenami, což je praktika, kterou v posledních letech používají řetězce především u zboží na předních stranách letáků. Supermarkety tak nabízí zboží za nižší cenu, než za kterou ho pořídili od výrobce. Právě jejich komora si na prodeje pod nákupními cenami dlouhodobě stěžuje, a jak se zdá, na její hlas ministr slyší.

„Omezením slev by ceny potraviny stouply – a tím pádem by se i zvýšila ministerstvem špatně spočítaná marže. Jediný představitelný cíl ministerstva by pak byl vyvolat omezením slev ještě větší třídní nenávist vůči řetězcům,“ myslí si ekonom Bartoň. Stát by se tak mohl inspirovat třeba ve Francii, kde mají obchody zakázaný jak prodej pod nákupní cenou, tak i slevový strop. Řetězce tam nemohou nabídnout slevu na potraviny vyšší než 34 procent.

Autor je reportérem CNN Prima News