Marže, nebo daně?
Výjimečné situace žádají výjimečná řešení. Skokový cenový růst energií a paliv, který se začíná projevovat v cenách veškerého zboží, donutil vlády k mimořádným opatřením. Dokonce i liberální politici začali provádět operace, za něž by se z pozice vlastní ideologie museli stydět.
Liberálové v Německu i v Česku snižují spotřební daň u pohonných hmot, ale ti němečtí ještě plošně rozdávají energetické podpory všem občanům, což by v čase klidnějším bylo považováno za socialistické. Česká vláda, které dominují konzervativně-liberální politici ODS, se k takové regulaci neuchýlila, zato souhlasila s kontrolou marží na čerpacích stanicích a nyní čerstvě i u prodeje potravin.
U benzinek se kupodivu zjistilo, že marže přestřelované nejsou, u potravin se objevily první šokující zprávy. Například, že na některých šunkách si prodejci přirážejí až 250 procent! Podle ministerstva zemědělství, jež ceny kontroluje, je to moc, zejména v citlivé době války a počínající stagflace. Šéf resortu Zdeněk Nekula se navíc domnívá, že marže jsou nespravedlivě distribuovány mezi producenty potravin a prodejci, takže výrobci jsou dlouhodobě obíráni o zisk. Je tedy načase určit cenový strop, přesněji omezit výši marží, a to dokonce v jednotlivých částech výrobně-obchodního řetězce?
Tady už se dostáváme na hranu státního kapitalismu či centrálně řízeného hospodářství, které by konzervativně-liberální vládě mělo být cizí. Ministr zemědělství je lidovec a jako takový zastává model sociálně-tržního hospodářství, který kdysi Josef Lux okoukal od německé CDU. Jenže ani v tomto modelu stojícím na sociálním omezení kapitálu nikdo neslyšel o regulaci tohoto typu. Trh funguje sám od sebe, a když se blíží k perverzi, je jeho neviditelná ruka usměrňována k sociálnějšímu chování zvnějšku daněmi a jejich redistribucí, nikoli zásahem do principu trhu, stojícího na vyvažování nabídky a poptávky.
Válka na Ukrajině mění zvyklosti, k omezování trhu by však mělo dojít až ve chvíli, kdy hrozí opravdový rozpad systému, tedy když země a jejich ekonomika padají do totální krize či válečného stavu. Tak daleko ještě nejsme, jen miliony lidí v Evropě se subjektivně vciťují do představy, že nikdy už nemůže být hůř.
Když i kovaní liberálové sahají neviditelné ruce trhu do práce, začíná se dít něco podivného. A proč to? Protože titíž liberálové v Česku (ale i v Německu) z ideologických důvodů odmítají zvednout daně, aby se do systému dostalo více peněz a v těžké době bylo na sociální vyvažování tržních extrémů.
Ideologie jako návody na život jsou někdy dobrými vodítky, ale často vedou k zvrácenostem, jež rozhodí celou společnost i ideologie samotné. Jako právě teď, kdy inflace skáče na 15 procent. Vyšší daně, nebo regulované marže? Z hlediska liberála je lepší přechodná solidární výpomoc než přepodstatnění celého systému, který se pak na rozdíl od daní bude těžko vracet po krizi zpět.
