Nastal čas zdanit víno?

Nenápadný patrový dům v Březí na Mikulovsku stojí jen několik set metrů od rakouských hranic. Od ostatních rodinných domků v ulici se liší pouze fasádou z místního vápence a malým vinařským lisem osázeným květinami na chodníku před domem. V něm sídlí absolutní vítěz zatím posledního ročníku Vinařství roku Jindřich Kadrnka. „Je úžasné získat takový hattrick,“ říká hrdě urostlý muž s plnovousem, usazený za velkým dřevěným stolem ve vstupní místnosti vinařství. Proslavil se hlavně svými „vlašáky“ a „rýňáky“, tedy vlašskými a rýnskými ryzlinky, a kromě celkového vítězství získal v soutěži i titul za nejlepší malé vinařství a cenu studentů Mendelovy univerzity.

„Ve vinici teď hlavně prořezáváme keře. Ve sklepě vína stáčíme, filtrujeme, doškolujeme a pomaluje je připravujeme na jarní lahvování,“ popisuje práci vinaře v předjaří. „Všechno si jako rodina děláme sami, mám jednoho zaměstnance,“ říká Kadrnka. V místnosti je také bar a vedle něho stojí pozoruhodný artefakt – motor ze starého traktoru s lahvemi vína stojícími na pístech válců. „Něco vám ukážu,“ vstává Kadrnka od stolu, zatočí hřídelí a lahve s vínem ve válcích pomalu stoupají a klesají. „Tady děláme ochutnávky, míváme otevřeno ve čtvrtek, pátek a v sobotu. Hlavně v létě je to někdy problém, protože musím být tady a ne ve vinohradě.“ V jedenačtyřiceti letech je už Kadrnka zkušeným vinařem. Než se osamostatnil, pracoval pro několik velkých a známých vinařských podniků v blízkém Mikulově – Mikrosvín, Galant a Vinařství Volařík.

„První vlastní etiketu jsme si nechali vytisknout v roce 2009,“ vzpomíná Kadrnka. Naplno se vlastnímu podniku věnuje ale teprve čtvrtý rok a soutěže o titul Vinařství roku se loni zúčastnil poprvé. Stejně jako ostatní vinaři Kadrnka považuje nápad na zdanění tichého vína za nesmyslný. „Ti, co to prosazují, vinařství vůbec nerozumí,“ rozhorlí se. Důsledky by podle něj byly dramatické. „Pokud tu daň zavedou, vůbec nevím, co budu dělat,“ tvrdí.

Kalousek si bere popcorn

Úvahy o zdanění tichého vína, které je v Česku na rozdíl od vína šumivého zatíženo nulovou spotřební daní, se obje-vují pravidelně. Obvykle ve chvíli, kdy vláda hledá nové příjmy do státního rozpočtu. Před dvanácti lety se nulovou sazbu daně pokusil zvýšit tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek z TOP 09. „Nespravedlivé zdanění alkoholu, kdy se z piva a lihovin daň platí, ale z tichého vína ne, mi vadilo natolik, že jsem to navrhl,“ říká dnes už bývalý politik. „Tlak vinařské lobby mezi poslanci napříč politickým spektrem byl ale tak silný, že jsem jej nepřetlačil. Vzbouřili se mi i poslanci vlastního politického klubu,“ vzpomíná Kalousek. „Současné úvahy samozřejmě sleduji. Pokud do toho vláda půjde, vezmu si popcorn a budu jim fandit,“ dodává.

Tentokrát nápad zavést nenulovou sazbu spotřební daně na tiché víno zvedl vládní poradní orgán, Národní ekonomická rada vlády (NERV). Ta na podzim přišla s návrhy, jak snížit výdaje státního rozpočtu a zvýšit jeho příjmy. A mimo jiné navrhuje zvýšit spotřební daň u různých produktů a zdanit například i zlegalizovanou marihuanu. „Všechna navrhovaná opatření by do rozpočtu přinesla až deset miliard korun. Daň z tichého vína tvoří velkou část těchto peněz, dvě až pět miliard,“ říká člen NERV, sociolog Daniel Prokop. „Při úvahách jsme se řídili snahou vybrat co nejvíce z daní, které nezatěžují práci,“ vysvětluje.

Samotná vláda se ke zdanění vína staví vlažně. Nápad odmítl ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS), který v listopadu řekl deníku Blesk, že mu „za tu konkurenční nevýhodu pro naše vinaře ty dvě miliardy nestojí“. Jeho kolega z kabinetu, ministr zemědělství a rodák ze znojemské vinařské podoblasti Zdeněk Nekula z KDU-ČSL, byl ještě ostřejší. „Ministr z Moravy a zdanění tichých vín?! Ani omylem! Návrh NERV vám nemusí drásat nervy,“ napsal Nekula na Twitter.

Další koaliční strany ale už tak odmítavé nejsou. TOP 09 je podle předsedy svého poslaneckého klubu Jana Jakoba otevřena diskusi, zatímco Piráti by uvítali otevření debaty o zdanění tichého vína v rámci prevence návykového chování. Jedním z hlavních zastánců tohoto kroku je předseda vlivného rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny, bývalý hejtman Plzeňského kraje Josef Bernard (STAN). „Je pravda, že jsem to vznesl já, protože jsem z Plzně,“ říká energický muž ve své sněmovní kanceláři a na chvíli se odmlčí. „To byl vtip,“ směje se vzápětí.

Pak už s vážnou tváří vysvětluje, proč by se víno mělo zdanit stejně jako ostatní alkohol. „Ať se to někomu líbí, nebo ne, nejsme vinařská velmoc. Dvě třetiny naší spotřeby je dovoz, a když na víno nedáme spotřební daň, tak ve velké míře podporuji zahraniční exportéry a místní importéry. To přece není účel,“ tvrdí.

Spotřební dani se vinaři dosud pokaždé ubránili a brání se i nyní. Tvrdí, že výnos spotřební daně by byl menší než škody, jež by daň pěstitelům révy i výrobcům vína způsobila. Zmiňují také diskriminaci vůči konkurenci z dalších evropských vinařských zemí, které až na Francii spotřební daň z tichého vína nemají.

Některé argumenty vinařů, například diskriminace ve vztahu k zahraničním producentům, jsou neprůstřelné jen na první pohled. Další – třeba dopady předpokládaného poklesu zdaněného, a tedy dražšího vína na vinařský byznys – je nutné brát vážně.

Pokud se ale mají kvůli stále rostoucímu schodku státních financí uskrovnit všichni od živnostníků přes učitele až po důchodce, proč má mít poměrně lukrativní obor vinařství výjimku a vyšším odvodům se vyhnout? „Připadá vám vůbec morální debatovat o snižování výchovného nebo o nižších důchodech a nebavit se o spotřební dani z vína?“ ptá se poslanec Bernard.

Pět miliard plus…

Víno v Česku spotřební dani podléhá už dnes – z každého litru sektu, který výrobce nebo dovozce uvede na tuzemský trh, platí 23,40 koruny. Spotřební daň se týká i tichého vína, to má ale nulovou sazbu. NERV odhadl, že při jejím zvýšení na úroveň šumivého vína by státní rozpočet mohl získat téměř pět mi­liard korun.

Výpočet NERV je prostý: v roce 2021 bylo na trh uvedeno 2 103 979 hektolitrů vína. Při zdanění 23,40 korun na litr vychází hypotetický výnos daně přes 4,9 miliardy korun. V případě, že by se vláda rozhodla pro sníženou sazbu daně ve výši deset korun na litr – tu navrhoval před dvanácti lety tehdejší ministr Kalousek – výnos by dosáhl zhruba dvou miliard korun.

To jsou však jen teoretické počty. Za­vedení nenulové sazby spotřební daně na tiché víno by tento nápoj zdražilo. Daň ve výši 23,40 koruny na litr by cenu jedné lahve zvedla zhruba o 17 korun. Z této vyšší ceny by se pak vypočítala ještě daň z přidané hodnoty a marže prodejce, což je u vín prodávaných v řetězcích zásadní položka.

Daniel Prokop se domnívá, že nenulová spotřební daň ve stejné výši jako na šumivé víno by celkově zvýšila cenu tichého vína asi o čtvrtinu. Což by podle něj vedlo k poklesu spotřeby, který odhaduje v rozmezí pět až 15 procent. Stát by tak vybral méně na dani z přidané hodnoty, takže celkový přínos nenulové spotřební daně by byl menší než prostý součin prodaných hektolitrů a sazby daně.

V případě zavedení nižší, deseti­koru­nové sazby daně by stát získal ještě méně. A podle studie, kterou si nechal vypracovat Svaz vinařů, by dokonce tratil. Svaz, jenž sdružuje několik stovek firem, spolků i samostatných vinařů, se obrátil na poradenskou společnost EY. Ta došla k závěru, že by stát v takovém případě přišel o 326 milionů korun.

„Studii vám bez souhlasu EY nemůžu poskytnout,“ říká prezident svazu Martin Chlad. „Vyplývá z ní, že stát by vybral necelých 1,7 miliardy, daň by ale snížila spotřebu vína v Česku o více než 20 procent, což by znamenalo zánik 3 200 pracovních míst,“ tvrdí Chlad.

…miliarda minus

Stát by tak podle studie přišel na dani z přidané hodnoty, dani z příjmu fyzických a právnických osob a na odvodech za zaměstnance o 871 milionů korun. „Nárůst černého trhu a náklady na podporu v nezaměstnanosti spolu s dalšími náklady na výběr daně by zároveň znamenaly ztrátu přes 1,1 miliardy. Celkově by tak byl efekt daně záporný,“ popisuje šéf svazu závěry studie.

Podle ekonoma NERV Aleše Roda by však celkový výběr daně závisel na řadě dalších faktorů. „Vámi citovaný údaj (dvě až pět miliard – pozn. red.) je nutné brát jako horní pásmo, s ohledem na sklon křivky poptávky je možné očekávat pokles poptávaného množství,“ vysvětluje Rod a dodává, že pro detailní výpočet výnosu by bylo třeba do úvah zahrnout i případné změny ve zdanění všech substitutů, tedy jiných druhů alkoholu. Jeho kolega z poradního orgánu vlády Prokop nicméně považuje závěry studie EY za přehnané. „Tu studii znám, podle mě je extrémní,“ tvrdí.

Pokles spotřeby? Katastrofa

Zámecké vinařství Bzenec je po společnosti Bohemia Sekt druhým největším producentem vína v Česku. Loni ho podle údajů ministerstva zemědělství vyrobilo necelých 50 tisíc hektolitrů. Firma sídlí hned vedle bzeneckého zámku a kontrast mezi moderní budovou vinařství ze skla, dřeva a oceli a zanedbaným novogotickým sídlem z červených cihel udeří do očí. Vinařství chtělo zámek od města koupit, občané ale v referendu prodej odmítli. Teď však mají vinaři jiné starosti. „V covidovém roce 2021 klesla spotřeba vína v Česku o necelých deset procent a podle zatím neoficiálních údajů klesla podobně i loni. Kdyby zavedli spotřební daň, vůbec si nedovedu představit, co by se dělo,“ říká ředitel Zámeckého vinařství Bořek Svoboda.

Stejně jako ostatní vinaři, s nimiž týdeník Euro mluvil, považuje zastánce zdanění vína za špatně informované. „NERV to vidí jen přes čísla, oni vůbec netuší souvislosti, nevědí, kolik do toho vinaři za ta léta investovali,“ zvedá Svoboda hlas. A naznačuje, že za snahou zvednout daně z vína mohou stát zájmy výrobců jiných druhů alkoholu. „Když se podíváte na poslance, kteří tlačí na zvýšení daně, tak se můžete ptát, proč je jeden z nich z Plzeňského kraje, kde je jedna známá destilérka a jeden známý pivovar,“ říká Svoboda.

Výrobcům jiných druhů alkoholu se nulová spotřební daň na tiché víno skutečně nelíbí, i když se k této věci vyjadřují velmi opatrně. „Přístup státu by měl být ke všem stejný,“ míní výkonný ředitel Unie výrobců a dovozců lihovin Vladimír Darebník. Webové stránky unie jsou poněkud přímočařejší: pod záložkou „Alkohol je jen jeden“ je kritika „nerovnoměrné“ spotřební daně. „U tichého vína, jehož konzumace stále narůstá, je spotřební daň nulová, kdežto u lihovin neustále roste,“ uvádějí výrobci a dovozci lihovin.

Oproti tomu ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven Martina Ferencová odmítla úvahy o spotřební dani na tiché víno komentovat. „Nechceme se vyjadřovat ke zdanění jiných druhů alkoholu,“ napsala Ferencová.Pokles spotřeby v případě zdanění si Svoboda netroufá odhadnout, na rozdíl od změn v chování spotřebitelů, které by se zdražením podle něj nastaly. „Dnes stojí tuzemské jakostní víno v supermarketu 104, 109 nebo 119 korun. S daní by zdražilo na 150. Vedle něj je základní víno ze Španělska nebo Francie, které stojí 69 nebo 79 korun a teď by stálo stovku. Které si koupíte?“ ptá se Svoboda.

Šéf bzeneckého vinařství tím ilus­truje častý argument domácích vinařů, že by je zavedení nenulové sazby spotřební daně diskriminovalo vůči zahraničním producentům. Čeští zákazníci jsou podle něj zvyklí si za domácí víno připlatit, to má ale své meze. Možná i proto nechávají úvahy o spotřební daně zatím v klidu právě dovozce vína ze za­­hraničí.

Jedním z největších importérů je společnost Vinařství Strachotín, která loni uvedla na trh přes 25 tisíc hektolitrů vína a mezi největšími producenty jí patří čtvrté místo. Ředitel firmy Jan Strejček si spotřební daní hlavu příliš neláme. „Nevím, v jaké výši by daň měla být, takže nemůžu říct, jaké by to na nás mělo dopady,“ říká Strejček.

„Zaznamenal jsem ale snahy, aby to postihlo více dovozce než domácí výrobce. To ale není možné kvůli evropským pravidlům,“ domnívá se.

Zdražení by však pravděpodobně omezilo více prodeje levnějších domácích vín v supermarketech. Ty jsou klíčovým prodejním kanálem například i pro Zámecké vinařství Bzenec. Cena dražších vín, třeba z vinařství Jindřicha Kadrnky, by se zvedla relativně méně. „Velcí producenti řeší korunové rozdíly. Já nejsem v té nejlevnější kategorii, nejsem v supermarketech. Spíš mě štve, že bychom z daní živili úředního šimla,“ říká Kadrnka, jehož ryzlink rýnský z roku 2021 s přívlastkem pozdní sběr se v e-shopech prodává kolem 300 korun za lahev.

Šéf Svazu vinařů ale upozorňuje, že jen malí, špičkoví vinaři by tuzemské vinařství jako obor nezachránili. „Myslet si, že tady zbyde 15 vinařství, která umějí špičková vína a uživí se tak jako tak, je špatně. V takovém případě už bychom nemohli mluvit o vinařství jako o oboru a jeho přínosu,“ říká Martin Chlad.

Na zdraví

Spotřeba alkoholu v Česku se podle Čes­kého statistického úřadu dlouhodobě pohybuje kolem deseti litrů čistého lihu na hlavu za rok. Některé mezinárodní orga­nizace, například OECD nebo WHO, uvádějí ještě vyšší čísla, což je výsledek odlišné metodiky, ale v každém případě Česko patří k zemím s nejvyšší spotřebou alkoholu na světě.

Omezení spotřeby je proto pro NERV dalším argumentem pro zavedení spotřební daně na tiché víno. Ani jeho spotřeba se dlouhodobě výrazně nemění a dosahuje hodnot kolem 17 litrů na osobu ročně. „Cenová dostupnost alkoholu se od roku 2000 zvýšila. Vysoká spotřeba alkoholu s sebou také nese další náklady na státní rozpočet – vyšší nemocnost, úrazy a podobně. Absence spotřební daně na tiché víno je v této souvislosti jednou z největších děr v systému,“ říká sociolog Prokop.

Zatímco spotřeba alkoholu se v čase nemění, náklady související s jeho konzumací rostou. Jak uvádí Zpráva o alkoholu v České republice za rok 2021, zatím poslední odhad takzvaných společenských nákladů je z roku 2016, kdy náklady na léčbu, ztráty plynoucí z nemocnosti a úrazů, právní výlohy apod. dosáhly 56,6 miliardy korun, tedy 1,2 procenta českého hrubého domácího produktu. Ve srovnání s rokem 2007 jde o více než 230procentní nárůst.

O názory adiktologů opírá své argumenty i poslanec Josef Bernard. „Experti říkají, že lidé závislí na alkoholu se začínají přesouvat od tvrdého alkoholu a piva k levným vínům. Z hlediska adiktologie je proto výhodné více zdanit levná vína, aby se omezilo zneužívání tohoto typu alkoholu,“ tvrdí Bernard.

Se zavedením nenulové spotřební daně na tiché víno počítala i pracovní verze vládního akčního plánu politiky v oblasti závislostí na další tři roky. Dokument, který připravila Rada vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí, zmiňoval výnos z této daně ve výši dvou miliard korun, který by měl sloužit k podpoře domácí produkce vína.

Plán ale stále není hotov a podle informací týdeníku Euro z něj zdanění tichého vína vypadlo. „Ukázalo se to jako politicky neprůchodné, takže to tam nezůstalo,“ řekl týdeníku Euro pod podmínkou anonymity zdroj obeznámený s přípravou dokumentu. Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil na naše dotazy neodpověděl, mluvčí David Hluštík pouze sdělil, že se na akčním plánu stále pracuje. „Akční plán právě prošel připomínkovým řízením a do konce měsíce by jej měla schválit vláda,“ uvedl.

Celní sklady? Žádná změna

Vedle zdražení vína a nižší spotřeby považují vinaři za největší problém, s nímž by se po zavedení daně z tichého vína museli vyrovnat, povinnost vést takzvaný daňový sklad. To je podle zákona ohraničený prostor, v němž se vyrábějí a skladují produkty podléhající spotřební dani. Musejí ho mít lihovary či velké pivovary i výrobci šumivého vína neboli sektu.

Takovým výrobcem je i Zámecké vinařství v Bzenci. Jejich sekt označený letopočtem 1876 odkazuje na rok, kdy ve sklepním labyrintu pod tamním zámkem vzniklo první šumivé víno na Moravě a v Čechách. Víno zde kvasí v lahvích, uzavřených v první fázi výroby kovovými korunkovými zátkami, podobnými uzávěrům pivních lahví. V průběhu kvašení se lahve umístěné v policích dnem vzhůru několikrát přetočí a nakloní, aby kvasinky klesly k zátce. „Pak se hrdlo láhve namrazí a kovový uzávěr se nahradí korkem,“ popisuje několikaletý proces výroby sektu hlavní enolog společnosti Zbyněk Žiška. Při dotazu na daňový sklad se jen usměje. „Celá firma až po expedici je celní sklad,“ říká.

Zámecké vinařství si tento daňový sklad zřídilo v rámci rekonstrukce vinařství před šestnácti lety. Firmu vyšla certifikace skladu na stovky tisíc korun, což by pro malé vinaře představovalo obrovskou investici. „Netuším, jak bych to dělal. Spousta vinařů má daňový sklad formou služby u externí firmy, to by byly další náklady,“ zamýšlí se ve svém vinařství Jindřich Kadrnka. „Kdybych si to měl postavit sám, jsou to statisíce. Třeba nádoby je potřeba certifikovat, to dělá firma v Brně, ale jak bych tam ty sudy dostal? Jsou postavené na míru ke mně do sklepa,“ říká úspěšný vinař.

Povinnosti zřídit daňové sklady se ale vinaři, kteří je dosud nemají, podle všeho bát nemusejí. Jak na dotaz týdeníku Euro uvádí Generální ředitelství cel, nejčastěji zvažovaná varianta zavedení nenulové sazby počítá se zachování současného stavu. „To znamená, že výrobci pouze tichých vín by stejně jako doposud nemuseli tichá vína vyrábět v daňovém skladu. Jediná změna by nastala v tom, že v daňovém přiznání nebude u tichých vín částka daně 0 Kč a tato částka bude muset být ve lhůtě uhrazena,“ uvádí mluvčí úřadu Hana Prudičová. Prodejců vín by se podle ní změny nedotkly vůbec, protože ti prodávají v drtivé většině vína již uvedená do volného oběhu.

Daně versus dotace

Citlivé téma spotřební daně na víno se probírá už několik měsíců od chvíle, kdy NERV na podzim zveřejnil své návrhy. Zastánci daně považují za vstřícný krok vůči vinařům návrh, aby se část peněz, které by stát na dani vybral, vrátila zpět domácím vinařům. „Podporu lze poskytnout daleko efektivněji. U malých výrobců třeba do produkce dvou tisíc litrů ročně tu daň klidně omezme, s tím nemám problém,“ říká poslanec Bernard. „Z daně můžeme získat čtyři miliardy, a když z toho miliardu věnujeme zpět našim vinařům, tak ta podpora bude přece daleko efektivnější, než když dnes plošně podporujeme i exportéry z jiných zemí,“ uvažuje.

Daňové výjimky pro malé vinaře podle informací týdeníku Euro zmiňuje i stále nehotový vládní akční plán politiky v oblasti závislostí. Podobný systém funguje v pivovarnictví, kde jsou sazby spotřební daně odstupňovány podle objemu výroby – od nulové pro domácí výrobce přes 16 korun pro minipivovary do výstavu 10 tisíc hektolitrů až po 28,80 koruny z hektolitru pro pivovary s výstavem mezi 150 a 200 tisíci hektolitry piva.

Tímto krokem by se vláda mohla vyrovnat s námitkami, že spotřební daň zavedená v Česku diskriminuje domácí výrobce. I tento návrh ale vinaři odmítají. „Hypoteticky je to zajímavý princip, ale pro mě osobně je premisa číslo jedna, že by ten režim platil v celé Evropě. Jinak bychom byli totálně diskvalifikovaní,“ říká Martin Chlad ze Svazu vinařů.

Někteří z jeho kolegů přemýšlejí o jiném způsobu, jak přispět do státního rozpočtu. Do vinařství a vinohradnictví proudí ročně stovky milionů korun z veřejných zdrojů. Bez započtení evropských dotací na hektar, na něž mají nárok všichni zemědělci, to například v roce 2018 bylo rekordních více než 582 milionů korun. Poslední údaje jsou dostupné za rok 2021, kdy EU a český stát podpořily tento byznys částkou přesahující 393 milionů korun.

Dotace a podpory se vyplácejí jako kompenzace za ekologické hospodaření na vinicích, na jejich restrukturalizaci, i na různé investiční náklady, například na pořízení účinnějších filtrovacích soustav nebo na moderní lisy. V roce 2021 šla největší část dotací – přes 60 milionů korun – z rozpočtu Státního zemědělského intervenčního fondu celkem 82 žadatelům na změnu odrůdové skladby vinic.

Že je vinařství relativně lukrativní obor, naznačuje i prostý fakt, že plocha vinic se v Česku pomalu, ale setrvale zvětšuje. Samotné pěstování révy je sice podle údajů ministerstva zemědělství ziskové jen výjimečně, provázanost s výrobou vína však celkovou bilanci mění. „Do čísel vinařů nevidíme. Ale třeba sadařství je obvykle taky ztrátové a rozloha sadů se proto zmenšuje. U vinic je tomu naopak,“ řekl týdeníku Euro pod podmínkou anonymity úředník ministerstva zemědělství, který se zabývá statistikou výrobců.

Mezi lety 2011 a 2021 získali moravští a čeští pěstitelé révy a výrobci vína podle propočtů týdeníku Euro přes čtyři miliardy korun. Právě omezení dotací považují někteří vinaři za schůdnější způsob, jak by mohli pomoct snížit deficit rozpočtu, než spotřební daň. „Ať stát uvažuje o tom, co z toho, co se do vinařství investuje, je nutné, nebo ne. Ale jestliže změní tržní podmínky a následně chování spotřebitelů, bude to katastrofa,“ varuje šéf bzeneckého vinařství Svoboda.

Vinařská lobby?

Z budovy Národního vinařského centra na okraji Valtic je krásný výhled do kultivované krajiny jižní Moravy. Při pohledu na zvlněné kopce posázené řádky vinohradů se snáze chápou argumenty o krajinotvorné roli vinařství a vinohradnictví i odpor vinařů.

„Pro nás by to byla po covidu-19 a válce další rána, která by nás stála lidské síly a finance, a to ne malé. Doufám, že se vinaři budou bránit do poslední chvíle a nenechají se přesvědčit laciným argu­mentem, že nám to někdo vrátí,“ tvrdí obchodní ředitel nedalekého vinařství Château Valtice David Šťastný. Odmítá i návrhy na kompenzace zaplacené z vybraných peněz. „Tahle to nepůjde. Nechejte ten obor fungovat a on se s těmi výkyvy nějak popere,“ říká rezolutně.

Vinaři doufají, že se jim stejně jako před dvanácti lety podaří uvalení spotřební daně zabránit, označení vinařská lobby ale nemají rádi. „Termín vinařská lobby kategoricky odmítám. Nemáme čas, abychom se toulali po Praze a jednali s poslanci,“ říká prezident Svazu vinařů Martin Chlad, který podle svých slov zatím se žádným z navrhovatelů daně osobně nejednal.

A možná ani nemusí. Z jižní Moravy pochází vedle premiéra a brněnského rodáka Petra Fialy i jeho vládní kolegové Vlastimil Válek, Zdeněk Nekula a Pavel Blažek. V Brně žije také ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek a ministr životního prostředí Petr Hladík i předsedkyně poslaneckého klubu opozičního hnutí ANO a bývalá ministryně financí Alena Schillerová. Ta je k různým vládním návrhům velmi kritická, ale na odmítání spotřební daně z vína se se svým nástupcem Zbyňkem Stanjurou shodne.

Spotřební daní z tichého vína spolu s dalšími návrhy na konsolidaci veřejných financí se nyní zabývají poslanecké a ko­aliční expertní skupiny. Jasno by mělo být do konce března, a pokud návrh na zavedení nenulové sazby na víno projde, daň se začne platit od příštího roku.