Nejdřív jsou slyšet klaksony. Hlučná směsice fanfár a troubení v nejrůznějších tóninách se před šestou ráno v pondělí 19. února rozléhá tmou po pražské magistrále. Teprve pak se objeví traktory. První kolona velkých strojů s rozsvícenými světly a českými vlajkami nejprve přejede kolem budovy ministerstva zemědělství do centra, pak se vrátí a zůstane stát v jednom jízdním pruhu. Mezitím už přijíždějí další kolony a postupně obsazují jízdní pruh v obou směrech od Vltavy po Národní muzeum.

V jednom z traktorů sedí zemědělec Pavel z České Lípy. „Přijel jsem, aby se něco změnilo v zemědělství, ta byrokracie a různá nařízení. Když vidíte, jaké plány se vymýšlejí do budoucna, ten Green Deal, to je neudržitelný,“ říká muž ve středním věku, který podle svých slov z neděle na pondělí vůbec nespal. „Večer jsem ještě nakrmil krávy a přistlal jim a o půlnoci jsem vyjížděl.“ Pavel hospodaří na necelých 90 hektarech, na třetině se pasou krávy a na zbytku pěstuje krmivo. Zaměstnance nemá. „Pomáhá mi rodina, třeba s krmením, ale na stroje nemůžou. Onemocnět nesmím, ještě se mi to nestalo,“ popisuje život samostatného rolníka.

Byrokracie, Ukrajina, Green Deal

Zemědělství je v Česku poměrně lukrativní obor, jehož hrubý zisk dosáhl v roce 2022 rekordní sumy téměř 28 miliard korun. Loni se tato částka podle zdrojů týdeníku Euro propadla kvůli vysokým nákladům na odhadovaných 12 až 13 miliard, v dlouhodobém průměru jde ale přesto o vysoce ziskový byznys. Svědčí o tom mimo jiné i vstup velkých investorských skupin typu CPI nebo J&T do zemědělství a jejich zájem o další akvizice a rozvoj v oboru.

V posledních letech však české i evropské zemědělství prochází dramatickými změnami. Jde jednak o reakce na globální klimatické změny i o změny ve struktuře dotací, jež mají pomoct menším zemědělcům. Spolu s klesajícími cenami některých komodit, způsobenými hlavně bezcelními dovozy zemědělské produkce z Ukrajiny a dalších mimo­unijních zemí, přivedl tento vývoj řadu zemědělců do situace, z níž mnozí nevidí jiné východisko než demonstrace za větší podporu ze strany Evropské unie i české vlády a zrušení některých změn. „Už je toho moc,“ říká další z traktorových demonstrantů Jiří z okresu Praha-východ.

Nejčastější stížnosti se týkají přebujelé byrokracie související se zdvojnásobením počtu kontrol práce zemědělců, které od loňského roku probíhají s vy­užitím satelitních systémů. „Sleduje nás družice, jestli všechno děláme dobře ve správnou dobu, takže musíte hlídat termíny. Pak vyplňujete tabulky, kolik stolice kráva vyprodukovala a jestli to vyprodukovala správně. Pořád vyplňujeme papíry,“ stěžuje si Pavel z České Lípy.

Zemědělcům vadí i výkupní ceny obilí, olejnin a některých dalších komodit. Například tuna pšenice se loni v létě prodávala za zhruba 4,5 tisíce korun, přičemž v červenci 2022 to bylo přes osm tisíc. Jednou z příčin je bezcelní dovoz těchto produktů z Ukrajiny.

„Dovoz z Ukrajiny je docela podpásovka, ničí to nejen ceny obilí, ale třeba i prasat,“ tvrdí Pavel.

Dalším problémem je zemědělská agenda Green Dealu neboli Zelené dohody pro Evropu. Ta zavádí různá opatření s cílem šetrnějšího hospodaření a lepší péče o půdu a vodu v krajině, například množství pesticidů se podle ní má snížit do roku 2030 na polovinu a zemědělci musí část obhospodařované půdy nechat ladem.

Protest 19. února nakonec skončil rozpačitě. K akci se přidala řada politiků a aktivistů, například Tomio Okamura z SPD, Kateřina Konečná z KSČM nebo šéf mimoparlamentní strany Pro Jindřich Rajchl. I proto se od protestu distancovala zemědělská sdružení včetně Agrární komory ČR a Zemědělského svazu ČR a zhruba polovina z asi 500 účastníků protestu odjela kvůli zapojení protivládních aktivistů předčasně domů.

Agrární komora a Zemědělský svaz, které zastupují převážně střední a velké podniky, o tři dny později uspořádaly vlastní protestní akci, jíž se zúčastnily na tři tisíce zemědělců. „Protest jsme podpořili, zúčastnili jsme se jízdy zemědělské techniky Třebíčí,“ líčí předseda Zemědělského družstva Kožichovice Jakub Fukal. I jemu vadí přebujelá byrokracie a kontroly. Například satelitní systém AMS má podle něj řadu chyb a družstvo pak musí úředníkům pracně dokazovat, že vše dělá podle pravidel. „Do jednoho pole nám zasahuje cíp lesa a systém hlásí, že jsme nedodrželi dostatečně široký dělicí pás mezi dvěma pozemky. My pak vždycky musíme složitě obhajovat, že je to v pořádku,“ popisuje Fukal. Kromě zmíněných problémů navíc Kožichovičtí doplatili i na změnu ve vyplácení dotací.

Velkým méně, malým více

Kožichovické družstvo je typickým podnikem střední velikosti. Hospodaří přibližně na dvou tisících hektarech, jeho 67 zaměstnanců se stará o dvě mléčné farmy a rostlinnou výrobu. Právě takový typ podniku nejvíc postihla změna v systému dotací, takzvaná redistributivní platba. Ta převádí část dotací od velkých a středních podniků k malým zemědělcům tak, že 23 procent z celkové částky určené na přímé dotace „na hektar“, na niž mají nárok všichni zemědělci, se rozpočítá na prvních 150 hektarů kaž­dého příjemce. Pro kožichovický podnik to společně s dalšími škrty v dotačních titulech znamená zkrácení dotací zhruba o pět milionů korun. „Chtěli jsme investovat do modernizace techniky pro precizní zemědělství, ale musíme to odložit,“ popisuje Fukal.

Poprvé se tímto způsobem vyplácely dotace loni. Ústav pro zemědělskou ekonomiku a informace pro vládu vypočítal, jak se změna projevila u jednotlivých velikostních kategorií zemědělských podniků. Z neveřejného materiálu, do něhož měl týdeník Euro možnost nahlédnout, vyplývá, že zatímco ty největší podniky hospodařící na desítkách tisíc hektarech přišly v celkovém součtu řádově o stokoruny na hektar, malí zemědělci získali kolem dvou tisíc korun na hektar navíc. Na změně nejvíc tratí podniky střední velikosti, jež hospodaří na půdě o rozloze mezi 500 a 2 500 hektary, které přišly až o dva tisíce korun na hektar.

Redistributivní platbu zavedlo ministerstvo zemědělství pod vedením Zdeňka Nekuly z KDU-ČSL. „Napravil jsem dotační kyvadlo a rozběsnil jsem ty, v jejichž prospěch to kyvadlo bylo vychýleno,“ ohlíží se tehdejší ministr a sou­časný starosta Těšetic na Znojem­sku. Velcí zemědělci si podle něj umějí poradit jinak. „Menší zemědělci nemají takový aparát a schopnosti, aby si vyjednali nižší ceny osiv nebo hnojiv, nižší úrokové sazby u úvěrů. Velké holdingy mají úspory už ze své velikosti. Některé dotační tituly jsou také velmi složité a menší zemědělec na to nemá lidi ani čas,“ vypočítává Nekula výhody, které podle něj kompenzují vyšší platby nejmenším zemědělcům.

Mezi velkými zemědělskými podniky ovšem redistributivní platba vyvolala velký odpor. Jedním z jejích kritiků je předseda představenstva společnosti JTZE Jan Šimek. „Subjekty s jedním až dvěma hektary, to jsou z 99 procent lidé, kteří mají jen velkou zahradu. Neříkám, že nemají brát žádné dotace, ale minimálně tu redistributivní sazbu bych jim nedával, protože podle mě pro to není urče­ná,“ tvrdí. Úředníci by podle něj měli rozlišovat, jestli dotovaná půda skutečně něco produkuje. „Když máte na louce krávy, měly by vykazovat určitou reprodukční úroveň, například 45 procent. Pokud ji nemají, tak se ten člověk chovu nevěnuje,“ poukazuje Šimek. U zemědělců, kteří deklarují rostlinnou výrobu, by zase zavedl povinnost prokázat, že pole skutečně oseli a vypěstované plodiny prodali.

Další návrh úpravy zmírňující dopady redistributivní platby počítal se zvýšením limitu ze 150 na 500 hektarů. Propočty však ukázaly, že by to očekávaný efekt nepřineslo. „Malí by přišli o zhruba 1 300 korun, velcí by získali stokoruny navíc. Nemá to žádný smysl,“ říká účastník koaličních jednání o zemědělské politice, který s týdeníkem Euro mluvil pod podmínkou anonymity. Vláda se podle něj nyní zabývá pomocí středně velkým podnikům, kde jsou ve hře zejména změny v investičních dotacích, u nichž by měl být tento typ podniků výrazně zvýhodněn. „Ti se statisíci hektary si ale budou muset pomoct sami,“ dodává zdroj.

Vyšší podpora malým farmářům dává podle jejích zastánců smysl i z hlediska jejich rozdílné ekonomické výkonnosti. Zatímco jeden pracov-­ník velkého podniku s tržbami nad 23,6 milionu korun vyprodukoval podle údajů ministerstva zemědělství v roce rok 2021 čistou přidanou hodnotu ve výši 875 tisíc korun, pracovník těch nejmenších firem či přímo samostatný zemědělec pouze necelých 250 tisíc. Tento rozdíl se navíc podle informací týdeníku Euro po zavedení redistributivní platby snížil jen mírně. „EU řekla, že chce, aby zemědělci měli srovnatelné podmínky, a nastavila kvůli tomu dotace. Zemědělec z hor nemůže nikdy konkurovat zemědělci z nížin, ale my potřebujeme zemědělce i v horách,“ říká Jan Bezděk, jenž hospodaří na 150 hektarech nedaleko Benešova.

Brusel ustoupil, Praha ne

Protesty v Česku nebyly ojedinělé, podobné akce se konaly v řadě evropských zemí. I když se problémy zemědělců v jednotlivých členských státech liší, některé potíže zažívají všichni. Evropská komise proto předminulý týden oznámila, že v něčem zemědělcům ustoupí. Půjde zejména o snížení počtu kontrol na polovinu (tedy o návrat do roku 2022), zmenšení ploch, které mají zůstat ladem, a po veřejné konzultaci také zjednodušení některých administrativních úkonů. Komise zvažuje i omezení bezcelního dovozu zemědělských komodit z Ukrajiny.

Zástupci větších českých zemědělských firem však chtějí ještě další změny. Ve čtvrtek své požadavky probrali s ministrem zemědělství Markem Výborným (KDU-ČSL) a podle reakcí po jednání je ministr zklamal. „Čekali jsme daleko více, čekali jsme, že uslyšíme konkrétní návrhy, ale slyšeli jsme jen nějaké obrysy a sliby,“ uvedl předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha. Spolu s Agrární komorou zveřejnil svaz pět požadavků: slevu na sociálním pojištění zaměstnanců v zemědělství, nekrácení národních podpor pro zlepšení životních podmínek zvířat, vrácení daně z nemovitostí na úroveň roku 2023 nebo odpuštění daně z nárokových „hektarových“ dotací, aktivní přístup vlády k omezení dovozu komodit ze třetích zemí a plné spolufinancování chystaného evropského záchranného balíčku, který by měl zvýšit zmíněné nárokové dotace.

Některé z požadavků, například aktiv­ní přístup vlády při hájení zájmů českých zemědělců, lze splnit relativně snadno. Vláda také podle mi­nistra Výborného souhlasí s navýšením národních investičních dotací. Podle informací týdeníku Euro se hlavní spor vede o zrušení zdanění evropských dotací, které je pro Fialův kabinet nepřijatelné. „To je úplně mimo. Copak chceme, aby někdo, kdo dostává dvě miliardy na dotacích, z nich neplatil daň? To by mu otevřelo cestu k dalšímu skupování menších zemědělských firem,“ řekl týdeníku Euro jeden z vládních vyjednavačů. Skeptický je i ohledně slevy na sociál­ním pojištění. „To slíbil (mi­nistr práce a sociálních věcí – pozn. red.) Marian Jurečka v roce 2022, pak se ale změnila situace, to půjde splnit jen těžko,“ uvedl zmíněný zdroj.

Šéfové Agrární komory a Zeměděl­ského svazu varovali, že v případě nesplnění jejich požadavků se zemědělci se svými traktory do ulic Prahy vrátí už tento týden a budou v demonstracích pokračovat, dokud jim vláda neustoupí. Podle zmíněného zdroje týdeníku Euro s tím vláda počítá. „Jsem přesvědčen, že veřejnost naše argumenty pochopí. Protesty by byly tak jako tak, protože my jim nikdy nemůžeme dát tolik, co jim slíbí Babiš,“ dodal.

Exministr Nekula: Změny v dotacích jsem ustál

Loni v červnu předstoupil tehdejší ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL) před novináře a oznámil, že ve své funkci končí. „Od začátku jsem byl ministr, který vyvolával kontroverze. Ať už šlo o prosazování strategického plánu nové společné zemědělské politiky, či boj proti vysokým cenám potravin, který byl trnem v oku mnohým významným subjektům,“ prohlásil tehdy. „V takové situaci jsem potřeboval cítit silnou podporu z vedení strany, které se mi však v posledních měsících nedostávalo,“ dodal Nekula, který se posléze vrátil jako starosta do Těšetic na rodném Znojemsku.

Podle tehdejších spekulací stála za Nekulovým koncem na ministerstvu hlavně jeho mediální neobratnost, kdy například na sociální síti X poděkoval řetězci Lidl za zlevnění mouky nebo vtipkoval o tichém víně jako o návykové látce, u níž se mu podařilo zabránit zdanění. V rozhovoru pro týdeník Euro ale uvedl, že za jeho koncem ve vládě nebyla mediální neobratnost ani změny v zemědělských dotacích, ale tlak na zlevnění potravin. „Dotace jsem ustál, i když to bylo velmi náročné. Problém nastal později, v roce 2023, když stouply ceny potravin. Na vládě jsme se dohodli, že do toho půjdu, a já jsem spustil ta takzvaná Nekulova komanda, což byly spojené kontroly Státní zemědělské a potravinářské inspekce a České obchodní inspekce. Obchodníci mě za to nenáviděli,“ vypráví Nekula.

Situace podle něj došla tak daleko, že na jeho odchod z ministerstva začal tlačit prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu a také poradce ministra průmyslu a obchodu Tomáš Prouza. „Pan Prouza si najal agenturu pracující pro TOP 09, že mě ,udělají‘. Takové byly vztahy v koalici,“ popisuje Nekula. „Prouza je za to placen, nejen jako poradce ministra Síkely, ale i jako šéf Svazu obchodu a cestovního ruchu. Dělal svou práci, ale já jsem jako ministr zemědělství měl potraviny ve své gesci. Chtěl jsem sjednat pořádek a ceny nepřímo tlačit dolů,“ dodává. Když se Nekulovi ve sporu s Prouzou nepodařilo získat podporu KDU-ČSL ani dalších koaličních stran, rozhodl se, že skončí.

Tomáš Prouza nicméně obvinění ze zákulisních tahů proti ministrovi Nekulovi striktně odmítl. „Kdyby se pan exministr v době svého úřadování více věnoval své práci a méně dával průchod svému stihomamu, možná by po něm zůstalo i něco víc než sekera ve státním rozpočtu kvůli nezdanění tichého vína. Na to, aby s ostudou skončil, stačily jeho vlastní výkony na ministerstvu,“ uvedl Prouza pro týdeník Euro.