Kafkovské poučení z krocení bouří

Je to překvapivě moderní vyprávění o blíže neurčeném zvířeti, jež neustále upevňuje své bludiště proti agresivitě vnějšího světa, který ho ruší podivnými zvuky. Jeho aktivita se postupně stupňuje, rušivých elementů je čím dál tím víc, takže zvíře už není schopno reagovat na všechna potenciální nebezpečí a zcela se propadá do svého strachu, do své neurózy. A ta nakonec vede k tomu, že se bojí i ruchů, které způsobuje samo a už jen těžko je odliší od skutečných nebezpečí.

Kafkovo Doupě dost nápadně připomíná život v současném pozdně moderním světě. Snažíme se v něm zabezpečit před všemi nebezpečími, která přináší, jenže těch je tolik, že se nutně propadáme a nejsme s to dotáhnout svou snahu do úspěšného konce. A tak se znovu a znovu opevňujeme: jako společnost, jako stát, jako jednotlivci, na něž dopadá tíha rychle se měnícího moderního světa.

Podobný kafkovský pocit mohl získat i návštěvník pražského diskusního fóra GlobSec, které – jak sama anglická zkratka naznačuje – se v čase „rozpadávání starého světového řádu“ věnuje hledání nové globální bezpečnosti. Konferenci, na níž vedle prezidentů, současných i bývalých, mluvili generálové, ministři a premiérky, ekonomové, byznysmeni, novinářky, politologové či šéfka Evropské komise, rámoval název Taming the Storm, tedy něco jako Krotit bouři. Jenže jak krotit živel, který je tak mocný, že si většinou dělá, co chce? Není to něco podobného jako poroučet větru dešti?

V třídenních pražských debatách se ukázalo, že to tak naštěstí není, jakkoli tu všechny tyto analogie jednoznačně zůstávají jako určité užitečné memento. Zdá se, že na rozdíl od Kafkova podivného zvířete v Doupěti alespoň jako civilizace nazývaná západní víme, kde současné bouře vznikají a jakou logikou se řídí jejich šíření. Ať už jde o geopolitické či ekonomické změny, nebo o vojenské výbuchy či prudké posuny nálad, často využívané k cíleným politickým manipulacím. Existuje dokonce docela slušná analýza souvislostí, které to všechno přinášejí, z nichž musí vycházet plán, jak s tím vším bojovat. I ten vlastně v náčrtu máme, jen ho doladit a začít prosazovat.

A v tom je právě problém. Názory na to, jak by se tento plán na krocení pozdně moderních bouří měl prosazovat, jsou natolik různé, že se nemůžeme hnout z místa. Přestože zajímavých a chytrých řečí vedeme dost. „Hodně mluvíme, málo jednáme.“ O pravicovém a jiném populismu a jeho hrozbách se v Praze namluvila spousta hodin, pak ale den po GlobSecu přišla volební bouře v německých zemských volbách v Durynsku a Sasku. Totální smršť populistické vlny, která popírá zásady obranného západního plánu, jenž se tak zajímavě a pečlivě na konferenci formoval. Krotit tuto bouři proti současné podobě liberální demokracie, jež se valí Evropou a Amerikou, budou muset politici asi jinak než tradičními postupy ucpávání děr a zesilováním zábran a zdí, tak jako v jinak pohodlném kafkovském doupěti. O tom by možná měl být i příští GlobSec. Zkusme i vyslovit jeho tezi: Krotit bouři lze jedině tím, že do ní naplno vstoupíme, s odvahou brát vážně ty, kteří ji rozpoutali.